Beroun () je město v okrese Beroun ve Středočeském kraji a obec s rozšířenou působností. Leží na soutoku Berounky a Litavky, necelých 30 km jihozápadozápadně od centra Prahy. Žije zde obyvatel. Stavebně je propojen se sousedním městem Králův Dvůr.
Poloha náhled|vlevo|Výhled na město od severozápadu z masivu kopce Děd Město Beroun je svým strategickým umístěním na spojnici Prahy a Plzně již od středověku významnou křižovatkou, místem obchodu i výroby. Po zavedení rychlého spojení s Prahou po dálnici D5 a moderní železnicí se čím dále tím více stává i součástí příměstské oblasti české metropole, odkud lidé dojíždějí pracovat do Prahy.
Beroun je umístěn v kopcovité krajině na rozhraní chráněných krajinných oblastí Českého krasu a Křivoklátska. Spolu s jeho historickými památkami (jejichž četnost vedla k vyhlášení historického jádra města městskou památkovou zónou v roce 1992) to z něj činí i významné východisko turistických cest.
Název Název Beroun je odvozen z německého názvu severoitalského města Verona (Bern, Beronia). Odvozování od slovesa brát je nesprávné (tzv. lidová etymologie). Jiný výklad ovšem říká, že městu dali název medvědi (německy Bär), jak jej nazývali němečtí kolonisté, kteří se jako první obyvatelé přišli ve 13. století. Tím medvědem však byl možná jakýsi Ursus (latinsky medvěd), královský správce města.
Historie Podle Ottova slovníku naučného jde založení Berouna hluboko do minulosti. Již snad roku 1088, jistě však v roce 1179 zde stávala ves Brod s obyvateli rolníky a rybáři, a na druhé straně řeky v lukách ves Podolí. Zde býval hlavní brod a přívoz na cestě z Prahy k Plzni. Asi za krále Václava I. zbudovali němečtí osadníci nynější město.
Brod je prvně jmenován v listině krále Přemysla Otakara II. z roku 1265. Dle práce předního znalce doby přemyslovských králů profesora Josefa Žemličky je Beroun spojen s fundacemi zakládanými tímto velkým králem.
náhled|upright=2|Beroun na rytině Jana Willenberga, asi 1602
V letech 1278–1283, tedy po bitvě na Moravském poli, kde byl Přemysl Otakar II. zabit, město zpustlo a muselo být znovu vybudováno za doby Václava II. Město bylo tehdy silně opevněno (hradby byly vystavěny v první polovině 14. století) a vybaveno dvěma branami. V dubnu 1421 byl Beroun dobyt husitskými vojsky pod vedením Jana Žižky. Význam Berouna opět poklesl po třicetileté válce. Od 18. století se Beroun stal tzv. posádkovým městem, tj. městem, kde byla vojenská hotovost.
V šedesátých letech 19. století se v okolí města začalo s těžbou vápence a postupně se rozvinula i další průmyslová odvětví (průmysl textilní, železárenský). Díky železniční trati z Prahy do Plzně, která prochází údolím Berounky a samozřejmě i městem samotným, se stal Beroun vhodným místem pro zakládání nových průmyslových závodů, a to jak jihozápadním, tak i severovýchodním směrem od města. Vybudovány byly i méně významné železniční trati do Rudné, či do Rakovníka, které rovněž sloužily k dopravě zboží a umocnily tak význam Berouna jako průmyslového města.
náhled|upright=2|Veduta města Berouna z 20. let 19. století
Za komunistické vlády v druhé polovině 20. století došlo k masivní výstavbě nejprve klasických městských domů, později pak panelových sídlišť a v neposlední řadě i nových průmyslových závodů (např. Železárny a válcovny a velká cementárna v Králově Dvoře). Po správní reformě v roce 1960 Beroun zůstal okresním městem, jedním z několika ve Středočeském kraji. Zrekonstruováno bylo nádraží, které dostalo moderní odbavovací halu i nástupiště. K městu byly připojeny některé okolní obce (např. Králův Dvůr v roce 1980). Toto období se ale do tváře města zapsalo v mnohých směrech negativně. Přestože dopravně bylo Berounu odlehčeno po vybudování dálnice D5 (byť vedené velmi blízko centru města vzhledem k charakteru terénu), během čtyřiceti let komunistického období došlo k likvidaci mnohých památek, drastickému zhoršení životního prostředí i nárůstu dopravy obecně. Nová panelová výstavba nebyla situována pouze na okraji města, podobně jako v mnohých jiných sídlech, ale i v těsném sousedství historického jádra Berouna. náhled|289x289pixelů|Radnice v Berouně, v popředí socha Jana Husa V listopadu 1990 se odtrhla od Berouna místní část Králův Dvůr, která se nacházela do té doby na jihozápadě města. Význam ekonomický, zejména význam průmyslu byl po roce 1989 potlačen. Tovární výroba byla přeorientována z těžkého průmyslu na lehký a střední (výstavba nové průmyslové zóny). Tradiční těžba vápence v okolí města ale příliš snížena nebyla. Po roce 2000 byl potlačen i význam správní – po zrušení okresních úřadů Beroun přestal být sídlem okresu. Historické jádro města bylo zrekonstruováno; byly opraveny dochované fragmenty hradeb, obě brány (pražská i plzeňská), na hlavním náměstí vznikla pěší zóna. Město opět kulturně ožilo. Nová výstavba, která má nyní charakter hlavně rodinných domů, se soustředila do oblasti mezi Berounem a Královým Dvorem a je doplňována různými logistickými areály, které využívají blízkosti dálnice z Prahy do Plzně (vzniká souměstí Beroun – Králův Dvůr).
Územněsprávní začlenění náhled|Husovo náměstí s kostelem sv. Jakuba a Plzeňská brána Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850, kdy zanikl dřívější Berounský kraj, do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo: 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres BerounSprávní uspořádání Předlitavska 1850–1918 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Beroun 1868 země česká, politický okres Hořovice, soudní okres Beroun 1936 země česká, politický i soudní okres BerounVládní nařízení č. 190/1935 Sb. 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický i soudní okres BerounAmtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický i soudní okres BerounNařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb. 1945 země česká, správní i soudní okres Beroun 1949 Pražský kraj, okres Beroun 1960 Středočeský kraj, okres Beroun 2003 Středočeský kraj, okres Beroun, obec s rozšířenou působností Beroun
Rok 1932 Ve městě Beroun (13 143 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 34–37. (česky a německy) Instituce: okresní soud, berní úřad, důchodkový kontrolní úřad, četnická stanice, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, kostely (2 katol., 2 evang., českosl., synagoga), okr. veř. všeob. nemocnice, městský chudobinec, státní reálné gymnázium, obchodní akademie, hospodářská škola, odborná škola textilní, odborná škola zahradnická, odborná škola krejčovská, dívčí rodinná škola, okr. doplňovací velitelství, pěší pluk 38. Živnosti a průmysl: obchodní grémium, společenstvo spojených řemesel, společenstva krejčích, obuvníků, řezníků, hostinských, malířů, truhlářů a příbuzných odvětví, továrna na asfaltocementovou břidlici (eternit), Králodvorská cementárna, 4 cihelny, cukrovar Pečecké rafinerie cukru, elektrárna města Berouna, isolační závod, 4 mlýny, 3 pily, 2 pískovny, továrna na kuličková ložiska, továrna na nábytek, Pivovar právovarečného měšťanstva, továrna na hospodářské stroje, továrna na pekařské stroje, továrna na těstové zboží, tkalcovna bavlněného zboží, 2 vápenky, 2 velkostatky. Služby (výběr): 7 lékařů, 2 zubní lékaři, 2 zvěrolékaři, 5 advokátů, notář, 2 autodílny, Česká průmyslová banka v Berouně, Středočeská banka v Příbrami, 2 biografy (Excelsior, Sokol), 6 časopisů, 4 drogerie, 4 fotoateliéry, 2 geometři, 5 hodinářů, 23 hostinců, 6 hotelů (Černý kůň, Český dvůr, Grünwald, Pek, Plzeňka, Tři koruny), 2 hudební školy, 2 kavárny (Sport, U černého koně), 2 knihkupectví, 2 lékárny, optik, 10 restaurací, Městská spořitelna, Okresní hospodářská záložna, Úvěrní ústav, Živnostenská záložna, 7 stavitelů, vinárna, zlatník, 2 zubní ateliéry, 3 železářství. V obci Hostim (230 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Berouna) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 364. (česky a německy) výroba cementového zboží, fotoateliér, kamenný lom, 2 hostince, mlýn, 2 obchody se smíšeným zbožím, trafika, velkostatek.
Obyvatelstvo Podle sčítání 1921 zde žilo v 969 domech 11 448 obyvatel, z nichž bylo 5 558 žen. 11 113 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 135 k německé a 11 k židovské. Žilo zde 6 969 římských katolíků, 220 evangelíků, 232 příslušníků Církve československé husitské a 133 židů. Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 483 domech 13 118 obyvatel. 12 725 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 273 k německé. Žilo zde 7 362 římských katolíků, 300 evangelíků, 210 příslušníků Církve československé husitské a 113 židů.
+Vývoj počtu obyvatel a domů města Beroun Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Počet obyvatel 5 167 6 331 7 872 10 402 11 906 12 107 13 917 13 802 16 134 17 805 17 387 18 005 17 459 18 819 20 551 Počet domů 470 557 613 780 962 1 083 1 631 2 172 2 348 2 445 2 262 2 495 2 550 2 928 3 269
Pamětihodnosti
náhled|Zachovalé zbytky hradeb v Havlíčkově ulici náhled|Alegorie hudby v Pakostově sadu; podle skici Václava Živce, jemuž modelem seděla studentka hořovického učitelského ústavu Václava KryštůfkováSoukromý archiv Jaroslavy Divišové roz. Vaňkové. Dobruška 24. 3. 2025. náhled|Plzeňské Předměstí v městské části Beroun-Město z rozhledny Městská hora Zachovaly se zbytky berounského hradebního opevnění: dvě brány (Pražská a Plzeňská) a zbytky hradeb. Dominantou centrálního Husova náměstí je původně gotický farní kostel svatého Jakuba. Na dolním konci náměstí stojí budova radnice, která byla v roce 1903 přestavěna podle plánů Františka Coufala v novobarokním stylu.
Zajímavé jsou i některé další domy na náměstí a v jeho blízkém okolí a filiální – původně hřbitovní – kostel Zvěstování Páně. Novorenesanční Duslova vila z konce 19. století (architekt Antonín Wiehl) dnes slouží jako městská galerie.
Na severním okraji Berouna u studánky, podle níž se lokalita nazývá, byla roku 1724 postavena kaple Panny Marie Bolestné. Během reforem Josefa II. byla zrušena a roku 1893 znovu obnovena a přestavěna v novogotickém stylu podle návrhu Josefa Mockera. Významné osobnosti moderních dějin spojené s Berounem jsou pohřbeny na městském hřbitově.
Příroda Město je prakticky ze všech stran obklopeno kopci a lesy. Krajinou prochází řada značených turistických stezek (blízké výletní cíle jsou například Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou, Koněprusy, Tetín, Hudlice, Nižbor).
Nedaleko centra se nachází zalesněný kopec Městská hora s rozhlednou. Na tomto kopci se také nachází výběh, v němž město chová už pouze jednoho medvěda, původně medvíďata známá z televizních večerníčků. (Medvěd je ve znaku Berouna, proto město sponzoruje chov těchto zvířat.) Dále se nachází například vrch Děd s rozhlednou, ze které však je vzhledem k vzrostlému lesu směrem k Berounu jen omezený rozhled.
Městem protékají tři vodní toky, řeka Berounka, říčka Litavka a Vrážský potok. Město je proto vystaveno občasným povodním (poslední velká povodeň zde byla v létě roku 2002). Voda v Berounce je vhodná ke koupání, nad městem se nacházejí různá koupaliště, například jez v Hýskově.
Školství Ve městě se nachází čtyři základní školy. Střední stupeň vzdělání je zastoupen těmito institucemi: Soukromá střední odborná škola cestovního ruchu Beroun, Obchodní akademie, Střední pedagogická škola a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky|Obchodní akademie a Střední pedagogická škola, Gymnázium Joachima Barrande Beroun, Střední zdravotnická škola Beroun, Střední odborná škola a Střední odborné učiliště Beroun-Hlinky|SOŠ a SOU Beroun-Hlinky a Manažerská akademie Beroun|Manažerská akademie.
Kultura