náhled|Alegorie důstojnosti, dřevoryt, Cesare Ripa, dílo Iconologia di Cesare Ripa Důstojnost je soubor pravidel vztahujících se k bytosti používající přirozenou inteligenci, nejčastěji k člověku. Překročení těchto pravidel je z morálního hlediska vnímáno jako nepřípustné; výhoda získaná za cenu takového překročení je vzhledem k morálnímu hledisku považována za nicotnou. Smyslem důstojnosti je ochrana před ponížením.

Lidská důstojnost V případě lidí se o důstojnosti často hovoří v souvislosti se zásahy do soukromí, konanými zpravidla v zájmu získání důkazních prostředků pro trestní řízení (kupř. domovní prohlídka, analýza dat ze zařízení výpočetní techniky nebo test na polygrafu), podkladů pro nějaký jiný postih (např. technické prostředky pro sledování zaměstnanců) nebo za účelem zpřístupnění pracovních pozic, na kterých se rozhoduje o právech jiných lidí nebo nakládá s utajovanými skutečnostmi, nebo za účelem samotného zpřístupnění takových informací (např. bezpečnostní prověrky nebo psychologické testy). Dalšími oblastmi, ve kterých se lidská důstojnost skloňuje, jsou zajištění rovnosti lidí nebo spravedlnosti mezi nimi či zabezpečení určitých pracovních nebo životních podmínek (např. výše invalidního nebo starobního důchodu nebo nucené nasazení do pracovního procesu).

Lidská důstojnost je základní hodnotou i cílem všech lidských práv. Lidská práva mají chránit lidskou důstojnost a ukazovat na důstojnost člověka. Základní hodnoty nebo základní lidská práva jako rovnost a respektování svobody každého člověka, spravedlnost a solidarita vycházejí z lidské důstojnosti. Lidskou důstojnost člověk má ze své podstaty, nepřichází o ni svou neschopností, svým selháním, trestnou činností, stářím ani umíráním. Nemůže ji ztratit vůbec ničím a nikdo mu ji nemůže vzít. Každý má svou důstojnost pro sebe samého a má právo na úctu, i když se zachoval pod lidskou důstojnost.

Lidská důstojnost je základní hodnotou evropské společnosti. Koncept lidské důstojnosti má kořeny v křesťanství, které chápe člověka jako ikonu Boha.

Lidská důstojnost je těžko definovatelná, jsou různé výklady lidské důstojnosti. Zabývají se jí různé disciplíny jako například filosofie, teologie, etika, politologie, právo, psychologie, sociální práce, literatura, umění aj.

Koncipují se dvě podstatné výkladové formy lidské důstojnosti: Inherentní důstojnost – ontologická, neoddělitelná tzn. nemůže být ztracena. Kontigentní důstojnost – je výsadou a nemůže být tedy dopřána všem.

Různá pojetí lidské důstojnosti Ottův slovník naučný vykládá důstojnost jako zaslouženost, hodnost, jako postavení člověka, jako titul:Důstojnost jest tolik, jako zasloužilost, hodnost, cena osobní, vážnost (v chování), ve smyslu konkrétním i úřad čestný. Vaše [Důstojnost]-i vyskytuje se jako titul praelátův, opatův, představených kathedrálních a kollegiatních kapitol. [Důstojný] tolik jako stálý, věrný (kdo dostojí svému slovu), dále vážný, zasloužilý, hodný něčeho vůbec a cti zvláště. Odtud vyskytuje se [Důstojnost] (reverendus) jako titul nižšího duchovenstva. Veledůstojný (admodum reverendu), titul kanovníkův kathedrálních atd., vysoce důstojný (amplissimus), titul praelátův, opatův, nejvýše důstojný, nejdůstojnější (reverendissimus) titul biskupů atd.Encyklopedie Diderot obsahuje následující definici: Důstojnost je etická kategorie zdůrazňující vědomí člověka o významu člověka a o významu jeho práv ve společnosti.“

Model důstojnosti je zpracován v rámci projektu „Důstojnost a starší Evropané“ Model rozlišuje čtyři typy důstojnosti: důstojnost zásluh – souvisí s tím, čeho člověk v životě dosáhl; důstojnost mravní síly – v podstatě morální integrita; důstojnost osobní identity – (opozitum ponížení) souvisí s fyzickou identitou, psychickou integritou a začleněním ve společnosti; Menschenwürde – nezcizitelná hodnota lidské bytosti jako lidské bytosti.

Důstojnost člověka může mít tři složky, z nichž první dvě mají subjektivní charakter a třetí charakter objektivní: význam (tj. důstojnost a hodnota), člověk si ji přisuzuje sám; význam (tj. důstojnost a hodnota), člověku ji přisuzují lidé, kteří jsou v jeho okolí; význam (tj. důstojnost a hodnota), člověku dána nebo přisuzována a jejím zdrojem je skutečnost transcendentální.

Právo Pro právní uchopení a ochranu lidské důstojnosti jsou důležité následující dokumenty:

Petition of Rights (1628) – první dokument lidských práv puritánské revoluce Declaration of Rights (1688) – dokument tzv. slavné revoluce Virginia Bill of Rights (1776) – dokument americké revoluce Deklarace nezávislosti [13 spojených států (1776)] – první psaná ústava novověku – Považujeme za zřejmé tyto pravdy: všichni lidé byli stvořeni rovnými, jsou obdařeni od Stvořitele určitými nezcizitelnými právy, mezi nimiž je právo na život, na svobodu a na vyhledávání štěstí. Vlády jsou utvářeny proto, aby zajišťovaly tato práva, a jejich spravedlivá moc pochází ze souhlasu těch, jimž se vládne… Společná ústava Spojených států amerických (1789) Proklamace práv člověka a občana (1789) – požaduje pro každého právo na svobodu, vlastnictví, rovnost před zákonem a ochranu před libovolným zatýkáním (francouzská revoluce) Francouzská ústava (1791) Všeobecná deklarace lidských práv (1948) – odpověď na masová zvěrstva proti lidskosti dvou světových válek: Všichni lidé se rodí svobodní a stejné důstojnosti a práv. Charta Spojených národů z 26. 6. 1945: My, členové spojených národů jsme pevně rozhodli … obnovit a posílit naši víru … v lidskou důstojnost a hodnotu lidské osoby. Listina základních práv a svobod uvádí v čl. 1.: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.

V Listině základních práv a svobod se udává, že všichni lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a v právech. Lidská důstojnost spočívá v bytí samotném, proto se v Listině základních práv a svobod dále píše, že každý člověk má právo na život. Není možné člověka usmrtit, ani když spáchá závažný trestný čin a je povinností život chránit i před narozením. Není dovoleno ani někoho mučit, trýznit ani s člověkem zacházet tak, že by ho naše jednání ponižovalo. Naopak každý člověk má právo na ochranu zdraví. Dále každý má právo na důstojné zacházení, na to aby byla zachována jeho čest, dobrá pověst, a aby bylo chráněno jeho jméno. Důstojnost člověka vyžaduje, aby měl každý člověk svobodu myšlení a názoru. Aby si mohl zvolit náboženství a veřejně se k němu hlásit. Aby si mohl vybrat národnost, ke které chce patřit. Má být také respektováno soukromí každého člověka.Čl. 1, 3, 6, 7, 10 a 15 Listiny základních práv a svobod.

Člověk má primát nad společností a státem. Koncept lidské důstojnosti je založen univerzalisticky a egalitárně, jelikož na lidské důstojnosti má účast každý člověk. Je nezbytné vážit si všech lidí rovným dílem.

Lidskou důstojnost je možné interpretovat jako nejvyšší ústavní princip, který nemůže být podřízen žádným jiným hodnotám a právům. Lidské důstojnosti patří nekompromisní ochrana.

Církev Církev rozlišuje stupeň důstojenství – oficiální titulaturu (oslovení, titulování) duchovních (kleriků). Kněží je oslovován „Důstojný pán“, resp. „Velebný pán“, vikář apod. „Veledůstojný pán“, jerej „Vaše Důstojnosti“, protojerej „Vaše Vysokodůstojnosti atp. Oslovování podle stupně důstojenství zahrnovaly dobové mravní zásady (společenská pravidla) – společenský komunikační kodex, tradice a etiketa, i mimo církev.

Postoj římskokatolické církve Římskokatolická církev říká, že hloubku člověka nemůžeme pochopit bez Boha, jelikož člověk je stvořen Bohem a je učiněn k jeho obrazu. Toto se vztahuje na všechny lidi a dává jim důstojnost z podstaty svého bytí. Definicí člověka pro Římskokatolickou církev je Boží obraz. Vše, co člověk dělá, by se mělo podobat Božímu jednání. Proto by každá lidská činnost měla směřovat ke spravedlnosti, podporování společenství a vytváření bratrských a sesterských vztahů, tedy k rovnosti mezi všemi lidmi. K Božímu obrazu není stvořen pouze jednotlivec, ale celé společenství. Celé společenství má kráčet k dokonalosti vzájemnou solidaritou, která ukazuje na důstojnost člověka. I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi. Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.“ (Gen 1,26–27)Člověk je tedy dle křesťanského pojetí nedotknutelný. Převedeno do medicíny: Lidskému embryu náleží lidská důstojnost a potrat je závažným činem proti lidské důstojnosti. Embryu náleží důstojnost, protože je plnohodnotným člověkem v možnosti.

Jen Bůh je základem morálky, Božích přikázání. Boží morálka nedovoluje jednání, které je v rozporu s lidskou důstojností. Pouze ve světle Božích přikázání lze vytvářet a pracovat na pokroku společnosti, jen tak lze vyřešit těžké morální otázky. I ty otázky, které se ptají, jak překonat různé typy totality, aby mohl člověk žít v opravdové svobodě. Totalita popírá transcendentní pravdu o člověku, který je stvořen k Božímu obrazu, a proto dokáže člověka využívat k vlastním účelům, neohlíží se na práva ostatních. Ve světle Božích přikázání lze řešit i hospodářské záležitosti. Solidarita s druhými nás vede k mírnosti, k nelpění na pozemských věcech a ke spravedlnosti. Z toho vyplývá právo na sociální zabezpečení, a přiměřenou životní úroveň, právo na důstojné podmínky k životu, právo na práci.

Křestní důstojnost Křestní důstojnost je rovnost lidí daná křtem. U křesťanských sester a bratří je spolu se společným posláním ve službě evangeliu (synodální misijní formou církve) předmětem řady církví křesťanských denominací.

Důstojnost Božího dítěte Důstojnost Božího dítěte má podle křesťanské víry pokřtěný člověk, dává člověku svobodu – život v plnosti oprošťující jej od odsouzení plnit očekávání druhých, a vylučuje hřích.

Školství V březnu 2018 právnička odboru ochrany práv dětí Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky (MPSV) Anna Hofschneiderová uveřejnila úvahu – osobní názor autora nevyjadřující stanovisko MPSV, že by pro osvojení si vědomí lidské důstojnosti své i jejího ctění u ostatních měl stávající represivní úpravy systému (paradigmatu) školství nahradit princip vzdělávání smluvní individuální.

Podle pedagožky Lenky Gulové vzdělávací instituce (škola) často podporuje konkurenci (rivalitu) a osobní prospěch. Upřednostňuje tak osobnostní charaktery, které jsou srozuměny s možností vlastního rozvoje cestou znevažování úspěchu druhých. Podle autorky tak podrývá humánní utváření charakteru žáka, dítěte i dospívajícího. Ten ve vzdělávací instituci může být vystaven vyrovnávání se s opakovanou ztrátou důstojnosti, ponižováním lidí i poškozováním jejich života.

Povolání

Notářské povolání Opětovné narušení důstojnosti notářského povolání a závažné kárné provinění jsou skutkové podstaty kárného provinění, které zákon připouští a řeší odvolání notáře a notářského kandidáta (zástupce notáře) ze zastupování podle § 14 či 24 notářského řádu.

Filozofie

Pohanská antická filozofie V době antiky pro Řeky a Římany bylo zcela normální mít otroky. Důstojnost byla vnímaná pouze podle toho jakou má člověk mezi lidmi hodnost, úctu, postavení. Čím větší bohatství, tím větší hodnost.

V pohanské antické filosofii převládá nahodilé (kontingentní) pojetí lidské důstojnosti.