Stavební podúsek Bratislava zahrnuje výstavbu československého opevnění před druhou světovou válkou, které mělo zajistit obranu předmostí Petržalky v Bratislavě. Již v letech 1933–1935 zde vznikla linie atypických bunkrů, na kterou navázala stavba řádného opevnění pod hlavičkou Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP), respektive jeho podřízené složky – ženijní skupiny 21. Pro obsazení všech objektů byl určen hraničářský prapor 50 podřízený Hraniční oblasti 39. Tento prapor, jehož velitelem se stal pplk. pěch. František Kotrč, byl zřízen 15. července 1938 a zrušen 30. listopadu téhož roku.
Základní údaje Objekty generála Šnejdárka (1933–1935) náhled|Objekt B-S 10 „Tři hranice“ z roku 1935 Ačkoliv mezinárodní smlouva neumožňovala stavět na petržalském předmostí vojenské objekty, první bunkry na ochranu hlavního města Slovenska (tehdy primárně na ochranu před nepřátelským Maďarskem) zde vznikly mezi lety 1933 a 1935 na popud velitele Zemského vojenského velitelství (ZVV) Bratislava, generála Josefa Šnejdárka. Projekty zřejmě vypracovali pracovníci ZVV podle pokynů generála. Stavbu pravděpodobně zajistil bratislavský ženijní pluk 4.
V letech 1933–1935 bylo postaveno celkem devět železobetonových kulometných pevnůstek v otevřeném terénu mezi Pečnianskym lesem na severozápadě a Dunajem na jihovýchodě. Tato linie měla být doplněna (prodloužena) na severním konci o dalších pět objektů, na jihovýchodním křídle o jeden bunkr. Měl zde také vzniknout druhý sled s pěti objekty. K výstavbě těchto dalších pevnůstek ale již nedošlo. Devět postavených objektů, jež byly označeny pouze krycími názvy, byly vůbec prvními stálými fortifikačním stavbami na území Československa od první světové války.
Po vzniku ženijní skupiny 21 a zahájení výstavby řádného typizovaného opevnění bylo těchto devět atypických „starých“ objektů začleněno do opevňovacích plánů. ŘOP původně zamýšlelo bunkry upravit stavebními firmami, nakonec byly v srpnu a září 1937 adaptovány ženijními útvary v rámci výcviku. Jednalo se především o zabetonování některých střílen a granátových skluzů a osazení ocelolitinových střílen a vzduchotechniky. Objekty byly rovněž označeny standardním označením, stejně jako ostatní těžké objekty – B-S 5a, 5b, 6, 7, 9 až 12, 14.
Těžké objekty v první linii (1936–1937) náhled|Pěchotní srub B-S 1 „Štěrkoviště“ O výstavbě standardních těžkých objektů na Petržalce bylo komisí ŘOP rozhodnuto začátkem roku 1936. Celkem bylo navrženo sedm bunkrů, které měly doplnit linii „Šnejdárkových“ pevnůstek, jež měly být částečně upraveny. Plány vypracovali pracovníci ŘOP ještě před vznikem samotné ženijní skupiny 21, která měla výstavbu řídit. Těžké opevnění v Bratislavě mělo mít kvůli co největší úspoře prací několik atypických rysů: pěchotní sruby měly mít přímý, nezalomený vchod, místo schodišť měly být zřízeny kovové žebříky, měly být zkráceny krakorce a WC měla být kvůli vysoké hladině podzemní vody umístěna do horního (bojového) patra. V případě těchto detailů však došlo k několika výjimkám.
Průběh linie měl být následující: první objekt (B-S 1) se měl nacházet na břehu Dunaje v Pečnianskem lese. V samotném háji se měly nacházet i další tři pěchotní sruby (B-S 2 až 4), neboť tento prostor nebyl chráněn objekty z let 1933–1935. V otevřeném terénu od silnice na Vídeň přibližně po Janíkov dvor na jihu se nacházela většina „Šnejdárkových“ bunkrů. Proto zde byl zřízen pouze jediný srub (B-S 8), přibližně uprostřed linie nedaleko železnice do Kittsee. Poslední dva objekty se měly nacházet na jihovýchodním konci opevněného oblouku, poblíž Dunaje (B-S 13 a 15).
Stavba těchto sedmi pěchotních srubů byla po soutěži zadána firmě Ing. Rudolf Frič, Bratislava dne 11. září 1936 za částku 4 294 841,04 Kč. Lhůta na dokončení byla stanovena na 150 pracovních dnů, prvním pracovním dnem byl 15. říjen 1936. Velitelem podúseku se stal kpt. (později škpt.) žen. ing. František Novák, stavbyvedoucím npor. stav. František Novotný.
Střežení budovaných objektů zajišťoval bratislavský pěší pluk 39 „Výzvědný Generála Grazianiho“ pod velením plk. gšt. Tomáše Plcha.
Doplňující objekty (1937) V létě 1937 rozhodlo ŘOP o zesílení střední části linie dalšími pěti objekty. Objekt B-S I byl umístěn do mezipolí objektů B-S 5b a B-S 6, ostatní bunkry vytvářely druhý sled obrany od vídeňské silnice po železnici směrem na Rusovce. Jednalo se o lehké objekty vz. 37, jejich zvláštností ale bylo označení B-S I až V vycházející z označení těžkých objektů a také fakt, že jejich výstavbu nezajišťoval armádní sbor, ale ženijní skupina. Výjimkou byl objekt B-S IV, u kterého se jednalo o atypický pěchotní srub.
V soutěži na výstavbu zvítězil stavitel Ing. Rudolf Frič, Bratislava, jemuž byla realizace těchto pěti objektů zadána dne 3. září 1937 za částku 523 878,80 Kč, lhůta na dokončení prací byla 50 dnů. První pracovní den nastal 25. září 1937, velitelem podúseku se stal kpt. (později škpt.) žen. ing. František Novák, stavbyvedoucím por. stav. Karel Včelák.
Velitelská stanoviště (1937–1938) Na petržalském předmostí byla rovněž vybudována čtyři železobetonová velitelská stanoviště, jediná svého druhu v československém opevnění (podle plánů byla jejich výstavba připravována podél celé linie, k čemuž však již nedošlo). Jednalo se o stanoviště velitelů rot; velitelé dvou praporů a velitel pluku, jež měly Petržalku bránit, měli sídlit dále od fronty s využitím civilních staveb, případně terénu. K tomuto řešení dospěl ŘOP na konci léta 1937.
Objekty B-SV 1 až 4 byly zadány firmě Ing. Rudolf Frič, Bratislava dne 25. listopadu 1937 (vybrána byla již v říjnu téhož roku) za částku 429 420,80 Kč, i když prvním pracovním dnem byl již 24. listopad 1937. Velitelem podúseku se stal kpt. (později škpt.) žen. ing. František Novák, stavbyvedoucím por. stav. Karel Včelák.
Seznam objektů Pozn.: Objekty jsou řazeny ze západu na východ. Snímek Dalšísnímky Označení Název Typ objektu Odolnost Datum betonáže Osazení zvonů Umístění Poznámky 100px|B-S 1 Štěrkoviště B-S 1 Štěrkoviště pěchotní srub I 5.–12. prosince 1936 26.–29. června 1937 100px|B-S 2 Mulda B-S 2 Mulda pěchotní srub I 15.–20. prosince 1936 2.–9. července 1937 100px|B-S 3 Paseka B-S 3 Paseka pěchotní srub I 4.–9. ledna 1937 14.–16. července 1937 100px|B-S 4 Lány B-S 4 Lány pěchotní srub II 14.–21. ledna 1937 4.–6. srpna 1937 muzeum B-S 5a Vídeň I atypický — 1934 — třípodlažní, zničen B-S 5b Vídeň II atypický — 1934 — třípodlažní, zničen 100px|B-S 6 Vrba B-S 6 Vrba atypický — 1935 — jednopodlažní, muzeum 100px|B-S 7 Cvičiště B-S 7 Cvičiště atypický — 1933 — jednopodlažní 100px|B-S 8 Hřbitov B-S 8 Hřbitov pěchotní srub II 15.–21. března 1937 11.–13. srpna 1937 muzeum 100px|B-S 9 Kittsee B-S 9 Kittsee atypický — 1933 — jednopodlažní 100px|B-S 10 Tři hranice B-S 10 Tři hranice atypický — 1935 — jednopodlažní B-S 11 Janík atypický — 1935 — jednopodlažní, zničen B-S 12 Oroszvár atypický — 1933 — zničen 100px|B-S 13 Stoh B-S 13 Stoh pěchotní srub I 28. února – 5. března 1937 18. srpna – 8. září 1937 100px|B-S 14 Duna B-S 14 Duna atypický — 1933/1934 — 100px|B-S 15 Ostrov B-S 15 Ostrov pěchotní srub I 16.–21. února 1937 23. srpna – 4. září 1937 jednopodlažní B-S I — LO vz. 37 A-180 Z 29.–30. října 1937 — zničen 100px|B-S II B-S II — LO vz. 37 H — 4.–5. listopadu 1937 — B-S III Krychle „J“ LO vz. 37 A-200 N 22.–23. října 1937 — zničen B-S IV Milada pěchotní srub 1 7.–11. prosince 1937 15. září 1937 (?) zničen B-S V — LO vz. 37 A-180 N 18.–19. října 1937 — zničen 100px|B-SV 1 B-SV 1 — velitel. stanoviště — 20.–22. ledna 1938 — jednopodlažní 100px|B-SV 2 B-SV 2 velitel. stanoviště — 16.–18. února 1938 — jednopodlažní B-SV 3 Ivan velitel. stanoviště — 18.–21. prosince 1937 — jednopodlažní, zničen 100px|B-SV 4 B-SV 4 — velitel. stanoviště — 14.–16. ledna 1938 — jednopodlažní
Popis objektů
„Šnejdárkovy“ objekty náhled|Objekt B-S 6 „Vrba“ Nejjednodušší konstrukci mají dva bunkry postavené roku 1933. Objekty B-S 7 a B-S 9 jsou téměř totožné, přízemní, postavené na šestiúhelníkovém půdorysu, se vstupem uzavřeným dvěma dveřmi a s předsíňkou mezi nimi. V původní podobě měly jednu čelní a dvě kosé střílny pro kulomety. Při úpravách roku 1937 byla čelní střílna bunkru B-S 9 zabetonována, v případě objektu B-S 7 místo ní zůstal úzký pozorovací průzor. Naopak bunkr B-S 12 z téhož roku je částečně dvoupodlažní, přičemž do spodního patra vede průlez se stupačkami. V horním, bojovém patře se původně nacházelo šest kulometných střílen (4 boční, 1 kosá a 1 čelní), v rámci adaptace byla kosá střílna upravena na pozorovací průzor. Objekt B-S 14 z přelomu let 1933 a 1934 má podobnou konstrukci: je částečně dvoupodlažní a zpočátku byl vybaven čtyřmi střílnami pro kulomet, z nichž dvě byly roku 1937 zabetonovány (z toho jedna atypicky se nacházející ve spodním patře).
V roce 1934 postavené objekty B-S 5a a B-S 5b se nacházely po stranách v náspu silnice z Petržalky směrem na Vídeň. Měly poměrně komplikovaný půdorys, byly částečně třípodlažní, patra byla propojena průlezy se stupačkami a objekty měly nouzové východy. Z bunkru B-S 5a ústila na povrch náspu vedle vozovky šachta, kde měl být v případě boje umístěn polní kulomet. Objekt B-S 5a měl původně tři kulometné střílny (jedna z nich byla roku 1937 zabetonována), objekt B-S 5b měl dvě střílny pro kulomety.
Nejpokročilejší byly objekty z roku 1935: B-S 6, B-S 10 a B-S 11. Byly přízemní, měly i střílny na ochranu vchodu a většina hlavních střílen byla umístěna v bočních stěnách. Srub B-S 6 měl původně tři střílny pro kulomety, z nichž jedna byla roku 1937 upravena na nasávací otvor ventilace. Objekt B-S 11 nebyl roku 1937 zásadněji upravován, měl celkem čtyři kulometné střílny. V případě srubu B-S 10 došlo při adaptaci k zabetonování dvou hlavních střílen (jedné čelní a jedné boční) a jedné střílny na ochranu vchodu (jako jediný měl dvě tyto střílny). Podle plánů úprav měl být v objektu osazen pancéřový zvon. Byl již pro něj připraven prostor i šachta, nicméně ŘOP v roce 1937 rozhodlo o zabetonování tohoto otvoru, přičemž zde měl zůstat pouze periskop. Na stropě objektu B-S 9 byl zřejmě vybudován strážní domek, po kterém zůstal stát pouze komín (doložen na fotografii z roku 1939), jenž byl roku 2011 zbourán.
Některé „Šnejdárkovy“ objekty se do současnosti nedochovaly. Bunkry B-S 5a a B-S 5b v náspu silnice byly zničeny v 60. letech 20. století, objekty B-S 11 a B-S 12 padly na začátku 80. let 20. století za oběť výstavbě panelového sídliště.
Objekt B-S 14 „Duna“ byl roku 1993 zahrnut do Military campu – vojenského skanzenu Bratislava-Ovsiště, který ale později zanikl. Podle plánů provozovatele měl být vyčištěn, zakonzervován a uzavřen jako nepřístupný. Objekt B-S 6 „Vrba“ převzalo v roce 2011 stejnojmenné občanské sdružení, které jej rekonstruuje a příležitostně zpřístupňuje veřejnosti.
Osádku těchto „starých“, atypických objektů tvořilo podle velikosti a počtu zbraní 7 až 10 mužů.
Pěchotní sruby v první linii náhled|Renovovaný srub B-S 2 „Mulda“ náhled|Zvon pro lehký kulomet srubu B-S 13 „Stoh“ Všech sedm pěchotních srubů postavených na přelomu let 1936 a 1937 má několik shodných rysů, které měly zajistit co největší úspornost prací (výjimky jsou uvedeny níže). Objekty jsou postaveny v I. stupni odolnosti, typologicky jsou zařazeny mezi oboustranné dvoukřídlé dvoupodlažní pěchotní sruby se dvěma pancéřovými zvony. Bunkry mají atypicky malé krakorce, atypický přímý vchod bez zalomení vstupní chodbičky (střílna na ochranu vchodu se nachází přímo ve dveřích), šachtu se stupačkami do spodního patra místo schodiště či filtrovnu, strojovnu a WC (toto kvůli vysoké hladině podzemní vody) umístěné v horním patře. Kubatura betonu se pohybovala mezi 654 (srub B-S 3) a 757 m³ (srub B-S 15), osádka čítala 20–24 mužů.