Sidonie Amalie, svobodná paní Nádherná z BorutínaJméno Borutín vzniklo pravděpodobně kombinací jmen Bohutín, odkud rodina Nádherných pocházela, a Borotín, který patřil do jistebnického majetku rodiny. (1. prosince 1885 Vrchotovy JanoviceMatriční záznam o narození a křtu farnost Vrchotovy Janovice – 30. září 1950 Harefield, Hillingdon, Anglie, pokřtěná Sidonia Amalia Wilhelmina Carolina Julia Maria) byla šlechtična českého původu z rodu Nádherných z Borutína, mecenáška a organizátorka kulturního života, poslední šlechtická majitelka zámku Vrchotovy Janovice.
Měla široké kulturní vzdělání a mezi její přátele patřily přední osobnosti tehdejšího kulturního a politického života, jako byli architekt Adolf Loos, malíř Max Švabinský, chorvatská hudební skladatelka Dora Pejačević, kníže Max Lobkowicz a mnoho dalších. Jejími nejbližšími dlouholetými přáteli byli básník Rainer Maria Rilke (narozený v Praze) a rakouský spisovatel a novinář židovského původu Karl Kraus, jimž oběma byla múzou.
Již pozemkovou reformou první Československé republiky byly základy hospodaření Sidonie Nádherné otřeseny. V roce 1944 jí byl zámek Vrchotovy Janovice s přilehlým parkem zabrán německými SS. Po tzv. únorovém vítězství 1948 byla definitivně vyvlastněna komunistickým režimem. V roce 1949 ilegálně odešla do exilu v Anglii, kde následujícího roku zemřela. V roce 1999 byly její ostatky převezeny z Anglie na rodinný hřbitov v janovickém zámeckém parku.
Život
Rodina vlevo|náhled|Amélie roz. Kleinová a Karel Nádherný v roce 1885 Její otec, baron Karel Nádherný z Borutína (rodným jménem: Karel Boromejský Jan Ludvík Nádherný z Borutína, , 1849–1895), pocházel z rodiny Nádherných z Borutína, jejichž předkové byli mlynáři v Narysově na Příbramsku. Jeho praděd Jan Nepomuk Nádherný (1772–1860) se stal pražským měšťanem, podnikal v hutnictví a vydělané peníze investoval do zemědělství. V roce 1838 byl za své zásluhy povýšen do šlechtického stavu. Mezi příbuzné Karla Ludvíka Nádherného patřil i Ignác Nádherný (1789–1867), vynikající lékař, vysokoškolský profesor a v roce 1823 rektor Karlo-Ferdinandovy university. Karel Ludvík Nádherný byl nejmladším z pěti synů Ludvíka Karla Nádherného (1800–1867). Protože na něj nezbylo žádné rodinné panství, byl bratry vyplacen částkou 210 000 zlatých. Za tyto peníze zakoupil v roce 1879 od Františky Puchnerové-Wedemaierové panství Vrchotovy Janovice. Rekonstrukci zámku v novogotickém slohu zadal architektovi Josefu Mockerovi. Z projektu byla ale realizována pouze menší část.
Matka, Amelie Kleinová, svobodná paní z Wiesenbergu, (1854–1910) pocházela z rodiny stavebních a průmyslových podnikatelů Kleinů (byla dcerou Alberta Kleina von Wiesenberg), kteří byli za své zásluhy při budování železniční sítě v Rakousko-Uhersku povýšeni do šlechtického stavu.
Sidonie se narodila spolu se svým dvojčetem, bratrem Karlem Nádherným (Karel Maria Ludvík Hubert Adalbert) dne 1. prosince 1885.Index narozených, Vrchotovy Janovice, 1787–1906, snímek 57 Sourozenci měli staršího bratra Jana (Jan Karel Ludvík Sidonius Adalbert Julius Otmar Maria, 1884–1913).
Dětství thumb|left|Sidonie a Karel Nádherní z Borutína 1890 (SOA Praha) náhled|Zámek Vrchotovy Janovice, asi 1933 náhled|Zámek Vrchotovy Janovice v roce 2013 Sourozenci Charlie, Sidie a Jan prožili šťastné dětství na panství Vrchotovy Janovice. Otec je učil jízdě na koni, cyklistice, plavání a bruslení. Matka se snažila děti přivést k literatuře, kreslení a hudbě. K výchově dětí byla přijata irská vychovatelka Mary Cooney, kterou děti oslovovaly May-May.WAGNEROVÁ, str. 33–34 Ve službách rodiny Nádherných zůstala až do své smrti 12. ledna 1942 (dožila se 86 let). Sourozenci mezi sebou mluvili anglicky, s rodiči německy a se služebnictvem „kuchyňskou“ češtinou.WAGNEROVÁ, str. 35 Toto idylické dětství skončilo náhle smrtí otce, který zemřel na zápal plic dne 21. března 1895.
Jejich poručníkem byl ustanoven bratr Amelie Nádherné, Vilém Klein z Wiesenbergu.WAGNEROVÁ, str. Matka s dětmi strávila léto 1896 v Meranu. Zde se děti spřátelily s Dorou a Markem Pejačevićovými.WAGNEROVÁ, str. 37–38 Matka pronajala v roce 1897 janovický velkostatek Emanuelu Peškovi a věnovala se pouze dětem.WAGNEROVÁ, str. 37 Téhož roku nastoupili bratři Jan a Karel ke studiu na Strakově akademii.WAGNEROVÁ, str. 40 Byla to pro ně nepříjemná změna proti předešlým bezstarostným létům. Především Jan změnu nesl těžce a neustále žádal matku, aby je z Akademie odvolala.WAGNEROVÁ, str. 41 Oporou jim zde byl biskup Antonín Podlaha.
V roce 1898 byla Amélie Nádherná po audienci u císaře Františkem Josefem I. povýšena za svoji osobu do stavu svobodné paní. Toto povýšení se týkalo i jejích dětí.WAGNEROVÁ, str. 43
Mládí náhled|vlevo|Sidoniin bratr Jan v roce 1909 Liberální požadavky sourozenců opakovaně vedly k názorovým konfliktům s matkou i s poručníkem, strýcem Vilémem. V roce 1903 složil Jan Nádherný maturitu a zapsal se ke studiu filosofie a dějin umění na pražské německé univerzitě (Karlo-Ferdinandova universita). To poručník zcela odmítal a chtěl se vzdát svého poručnictví. Na filosofické fakultě se Jan stal členem kroužku příznivců filosofie Franze Brentana. Zde nebo také v pražské kavárně Louvre na Národní třídě se s největší pravděpodobností setkával s dalšími podobně orientovanými studenty a německy píšícími pražskými literáty, jakými byli Franz Kafka, Max Brod, Hugo Bergmann či Oskar Pollak.WAGNEROVÁ, str. 46–49.WAGNEROVÁ Alena, Frankfurter Allgemeine Zeitung, 7. května 2016, str. 18. Později studoval Jan z Borutína na univerzitách v Heidelbergu a v Mnichově. Bratr Karel složil maturitu v roce 1904 a začal studovat práva ve Štýrském Hradci.WAGNEROVÁ, str. 58
Sidonie jako šlechtická dcera studovat nemohla resp. neměla. O její vzdělání pečovala domácí učitelka slečna Josa Jirušová. Kreslení ji učila Lotte Sykorová. Skutečný kontakt se vzděláním jí ale zprostředkovával bratr Jan, který jí vozil knihy a diskutoval s ní o literatuře, filosofii a umění. Sourozence tyto zájmy velmi sblížily. Matka a strýc byli naopak jejich zájmem o moderní literaturu a myšlení znepokojeni. Nepochopení mezi matkou a jejími mladšími dětmi se léty prohlubovalo.
V zimě roku 1904 absolvovala Sidonie své uvedení do společnosti na plesech v Praze a ve Vídni. Toto prostředí ji ale nezaujalo a podobných akcí se pak již nezúčastňovala. Tím získala pověst „příliš emancipované“ a „excentrické“ mladé dámy.WAGNEROVÁ, str. 57
Na jaře 1906 odjela Sidonie s matkou na několikatýdenní návštěvu Paříže. Dorazily tam 20. března 1906 a asi o týden později (26. března) navštívily Augusta Rodina v jeho ateliéru v Meudonu. Zde se setkaly se samotným Rodinem. Z Paříže dámy odcestovaly 5. května a přes Basilej, Kostnici, Innsbruck, Salcburk a Linec se vrátily do Vídně.WAGNEROVÁ, str. 59–61 V roce 1907 podnikly matka a dcera podobnou cestu do Berlína, Nizozemska a Belgie.WAGNEROVÁ, str. 61
Téhož roku 1907 požádala Sidonie matku a strýce, aby ji prohlásili za plnoletou o dva roky dříve, než stanovil zákon. Tato její žádost byla oběma odmítnuta a opět zostřila napětí mezi dětmi, matkou a poručníkem. Nakonec po mnohých sporech získala Sidonie roční apanáž a jistou dávku svobody.
náhled|Sidonie Nádherná, fotografie z roku 1910
Matčino zdraví se zhoršovalo. Sidonie doprovodila matku do vídeňského sanatoria Löw, kde Amalie Nádherná dne 20. července 1910 zemřela. Ještě před její smrtí odkoupil v únoru 1910 syn Jan Nádherný od matky janovické panství a dále přikoupil dvory Křešice a Voračice.WAGNEROVÁ, str. 68–69
V červenci, těsně před matčinou smrtí, ukončil bratr Karel své studium práv a byl promován. Zahájil službu u pražského zemského soudu, ale brzy požádal o uvolnění a pomáhal bratrovi ve správě statků. Návrhy na přestavbu vyhořelého dvora Křešice a na drobné stavby v Janovicích vypracoval pražský německý architekt Josef Zasche.Šumné Benešovsko na stránkách Muzea umění Benešov S výzdobou zámku radili malíři Viktor Stretti a Max Švabinský.WAGNEROVÁ, str. 70–71
thumb|left|Deníky z cest do Paříže, Londýna, Říma a dalších míst, které si vedla Sidonie Nádherná. (SOA Praha) Celoživotní zálibou a vášní Sidonie Nádherné bylo cestování. Po dvou velkých cestách, které podnikla s matkou, navštívila: 1908 – Itálie (Janov, Pisa, Neapol, Sorrento, Capri), Korsika 1909 – Itálie (Florencie, Arezzo, San Gimignano, Siena, Assisi, Perugia, Urbino, Rimini, Ravenna, později Řím), Německo (s bratrem Janem Mnichov, Berlín) 1911 – Řím, Anglie, Mnichov 1912 – Benátky, Mnichov 1913 – Itálie, Tunis, Paříž 1914 – Budapešť, Itálie (Dolomity, Florencie, Řím), Chorvatsko (Našice) 1914–1918 – v průběhu první světové války byla jediná země, kam mohla svobodně cestovat, Švýcarsko. Měla ve Svatém Mořici pronajatu chatu Villa Manin Sur, kam jezdila s Karlem Krausem a s May-May až do roku 1920. 1921 – Našice, Dalmácie, Benátky, Florencie, Řím 1922 – Německo (Bayreuth, Bamberk, Würzburg, Norimberk), Pobaltí (s Karlem Krausem) 1923 – Egypt, Palestina, Řecko 1924 – Egypt, Istanbul 1930 – Irsko, Německo
Rainer Maria Rilke náhled|Rilke na kresbě Emila Orlika (1917)
Se slavným básníkem Rainerem Maria Rilkem se Sidonie poprvé setkala 26. března 1906 v ateliéru sochaře Augusta Rodina v Meudonu, kde ji a matku doprovázel. Rilke byl totiž autorem monografie o Rodinovi z roku 1903 a v letech 1905–1906 pracoval jako jeho sekretář. První dopis Rilkemu napsala Sidonie ještě během cesty z Paříže a první Rilkeho odpověď ji čekala v Janovicích po jejím návratu. Tím začala vzájemná korespondence, která trvala až do Rilkeho smrti v roce 1926.
Dne 2. listopadu 1907 navštívil Rilke krátce zámek Vrchotovy Janovice. Stalo se tak v rámci jeho návštěvy v Praze, kde měl přednášku v klubu německých spisovatelů Concordia.
Druhá Rilkova návštěva na Janovickém zámku proběhla od 23. srpna do 12. září 1910.WAGNEROVÁ, str. 72–74 Během této návštěvy konali sourozenci Nádherní s Rilkem procházky po blízkém okolí, lovecké výpravy a výlety. Během večerů Rilke předčítal ze svých prací (Zápisky Malta Lauridise Brigga, Kniha hodinek) a přednášel také verše svých oblíbenců (Heinrich von Kleist, Friedrich Hölderlin, Gottfried Keller, Jens Peter Jacobsen, Hugo von Hofmannsthal, Adalbert Stifter). Sidonie pak hrála na klavír Chopinovy a Bachovy skladby.SAK, BEZECNÝ, str. 62
Potřetí zde byl 12.–15. srpna 1911, ale tou dobou pobývala Sidonie v Anglii, takže se spolu nesetkali. V říjnu následující roku (1912) se ale v Mnichově setkala nejen s Rilkem, ale i s jeho ženou, sochařkou Clarou Rilke-Westhoff, a s jejich dcerou Ruth. Clara Rilke tehdy z bílého kararského mramoru vytvořila nekonvenční portrét Sidonie s obnaženým poprsím (je vystaven v zámecké expozici ve Vrchotových Janovicích).
Max Švabinský náhled|vlevo|Max Švabinský: Sidonie Nádherná z Borutína (1908) Jan Nádherný požádal již v roce 1904 Maxe Švabinského, aby jeho sestru portrétoval. Švabinský ale považoval tuto zakázku za jednu z nudných komerčních objednávek a dva roky ji oddaloval. Po osobním setkání se Sidonií ale změnil názor a 16. prosince 1907 začal pracovat na objednaném portrétu, obraz byl dokončen koncem roku 1909. Během práce v ateliéru se sblížili a dne 25. října 1910 Švabinský Sidonii vyznal lásku. Jeho první manželství bylo tehdy v krizi a on hledal novou múzu. Sidonie se snažila uniknout tomuto vztahu cestováním (Německo, Itálie, Anglie) a milostnou avantýrou s mladičkým J. R. (Sidonie nikdy neuvedla jeho jméno). Nicméně z různých souvislostí a narážek badatelé usuzují, že šlo o hraběte Josefa Kalixta Stanislava Rzyszczewo-Rzyszczewského, důstojníka rakouského těžkého dělostřelectva, který zahynul v závěru první světové války.SAK, BEZECNÝ, str. 70–71 Se Švabinským se znovu setkala v únoru 1912 a jejich utajovaný vztah pokračoval. Byl maskován tvorbou barevné litografie k Sidoniným jmeninám. Po jejím dokončení v červnu 1912 obrátil ale Švabinský pozornost k další své múze, Anně Vejrychové, a pozvánky k návštěvě Janovic opakovaně odmítal.WAGNEROVÁ, str. 75–83