Mark William Lanegan (25. listopadu 1964 – 22. února 2022)https://www.nme.com/news/mark-lanegan-has-died-aged-57-3167192 byl americký rockový hudebník, zpěvák a autor písní. Svou hudební kariéru zahájil v 80. letech ve skupině Screaming Trees, která bývá většinou řazena do stylu grunge. Již v době svého působení ve skupině vydal Lanegan také své první sólové nahrávky, do roku 2020 jich vytvořil dvanáct. Po rozpadu Screaming Trees v roce 2000 se na čas stal hostujícím členem skupiny Queens of the Stone Age, do roku 2005. Poté se věnoval především spolupráci s rozličnými hudebníky a projekty. Mimo jiné natočil tři alba se skotskou zpěvačkou a cellistkou Isobel Campbellovou, dvě alba s britskými Soulsavers a se svým přítelem Gregem Dullim nahráli debut svého projektu The Gutter Twins. Od roku 2012 opět začal vydávat vlastní nahrávky, vydal několik alb pod hlavičkou Mark Lanegan Band a s touto skupinou koncertoval na mnoha místech Ameriky, Evropy a Austrálie.
Zpívá nezaměnitelným barytonem, který si vysloužil přirovnání například k Tomu Waitsovi nebo Leonardu Cohenovi. Recenzent serveru Pitchfork Media o něm napsal, že jeho hlas „škrábe jako třídenní strniště, avšak je tak plný a ohebný jako měkká kůže“. Bývá označován za následovníky umělců jako Johnny Cash, Scott Walker nebo Nick Cave.
Raná léta Vyrůstal na severozápadě USA ve městečku Ellensburg, které leží ve východní části státu Washington, asi 150 km od Seattlu. Převládajícím způsobem obživy v těchto končinách je hlavně zemědělství, příjmy spíše podprůměrné, nezaměstnanost naopak nad průměrem. V době Laneganova dětství v něm žilo kolem 10 tisíc obyvatel a z jeho pohledu to byl zapadákov, ze kterého se snažil dostat pryč. Lanegan o svém dětství mluvíval zřídka, v rozhovorech naznačoval, že pochází z problematické rodiny, které se snažil vyhýbat. Avšak v dubnu 2020 vydal svou autobiografii Sing Backwards and Weep (viz také kapitola níže), ve které o svém dětství a mládí otevřeně píše.
Kromě toho, že byl fanouškem punku, také sportoval. Na střední škole byl mimo jiné nadějným členem baseballového týmu. Poměrně v raném věku začal mít problémy s alkoholem a drogami, v 18 letech již měl za sebou zatčení a odsouzení k ročnímu trestu za jejich držení. Uvěznění se vyhnul nástupem na roční pobyt v odvykacím zařízení. S baseballem však byl konec. Zhruba v této době se seznámil a spřátelil s bratry Connerovými, se kterým později založili skupinu Screaming Trees.
Screaming Trees, Queens of the Stone Age Hudbě se začal věnovat v 80. letech, kdy spolu s Gary Lee Connerem, Van Connerem a Markem Pickerelem dali dohromady skupinu Screaming Trees (v překladu Křičící stromy, jmenoval se tak jeden kytarový pedál), se kterou vydali dohromady sedm alb, mimo jiné i Sweet Oblivion z roku 1992 nebo Dust (1996). Screaming Trees byli většinou řazeni do škatulky grunge, s čímž ne každý souhlasil. Například časopis Mojo jejich styl popsal jako „mystický hard rock s masivní rytmikou“. V roce 1998 v rozhovoru pro časopis No Depression se vyjádřil k tomu, co pro něj setkání s bratry Connerovými a založení skupiny znamenalo: „Je to sice fráze a ne zrovna nejbystřejší, ale vím, že nebýt Screaming Trees, asi bych tu nebyl. Lee Conner (kytarista Trees) mě naučil zpívat, notu od noty. Ve dvaceti jsem neměl střechu nad hlavou, za sebou první oplétačky se zákonem, byl jsem zrovna venku z vězení a tihle kluci chodili do církevní školy a mluvili slušně. Zařídili mi bydlení a práci, vymáhání nesplácených elektrospotřebičů. Nemyslím si, že bych se býval dal na hudbu. Nedocházelo mi, že hudba se mnou byla celý život. Vždycky jsem měl takový pocit, že ve mně něco je. Když jsem objevil, že to je hudba, byla to opravdu úleva. Stejně tak jako mít tyhle kluky, kteří se mnou z nějakého důvodu chtěli být.“ Později se ovšem k existenci Screaming Trees Lanegan vyjadřoval kritičtěji. V roce 2020, po vydání autobiografie Sing Backwards and Weep, která líčí vztahy ve skupině v dosti nelichotivém světle, okamžitě důrazně zareagoval kytarista Gary Lee Conner, který z vyprávění vychází nejméně lichotivě.
Už v době působení ve Screaming Trees zahájil také svoji sólovou kariéru. Když se skupina v roce 2000 po delším období nečinnosti definitivně rozešla, přijal Lanegan pozvání Joshe Hommea a na několik let se stal hostujícím členem Queens of the Stone Age. Autorsky se spolupodílel se na několika nahrávkách skupiny, nejvýrazněji na albu "tří zpěváků" Songs for the Deaf z roku 2003. Také s QOTSA odjel několik turné, na nichž si pochvaloval svou roli hostujícího zpěváka, kdy "přišel na pódium odzpívat čtyři pět písní a měl hotovo". Spolupráce skončila po vzájemné dohodě v roce 2005. Přitom po celou tuto dobu nadále spolupracoval i s jinými umělci, např. se svým přítelem Gregem Dullim v jeho tehdejší skupině The Twilight Singers, se kterým roku 2003 vymysleli a pak dlouho odkládali společný projekt The Gutter Twins. Nahrával a vystupoval také třeba s Isobell Campbell, Melissou Auf der Maur, Martinou Topley Bird, s britskými Soulsavers nebo Unkle, belgickými Creature with the Atom Brain a dalšími, viz níže.
Sólové nahrávky a Mark Lanegan Band V roce 1990 vydal své první sólové album The Winding Sheet na labelu Sub Pop (u kterého v té době kotvili i jeho přátelé z kapel Nirvana, Soundgarden nebo The Afghan Whigs). Když byl Lanegan dotázán na to, jací interpreti ho ovlivnili, řekl, že kromě sólových alb Grega Sage z portlandských The Wipers, také právě v době před natočením první desky dostal od majitele svého oblíbeného hudebního obchodu kazetu s alby od Nicka Drakea, Tima Buckleyho a Leonarda Cohena, jejichž projev ho velmi oslovil. Album vzniklo následně poté, co se s Kurtem Cobainem pokusili nahrát album předělávek legendárního bluesmana Leadbellyho. Tento projekt však bohužel nebyl úspěšný, podle Lanegana proto, že vůči sobě s Cobainem měli tolik respektu, že nebyli schopni nic moc vytvořit. Následně se z tohoto ovšem vyvinul Laneganův sólový debut, do kterého se zapojili i další muzikanti. Z nahrávek Leadbellyho skladeb se na Winding Sheet dostala píseň „Where Did You Sleep Last Night?“ (Cobain ji s Nirvanou zahrál také na slavném akustickém koncertě MTV Unplugged in New York a Nirvanovský komplet With the Lights Out obsahuje také song „Ain't It a Shame“). Cobain se na Laneganově debutu objevil také ve sborech v písni „Down in the Dark“. Většina alba byla nahrána v sestavě Mark Pickerel bicí, Mike Johnson kytary (později hrál na baskytaru v Dinosaur Jr), Steve Fisk piano a klávesy a Jack Endino basová kytara.
Druhé album Whiskey for the Holy Ghost (Whiskey pro Ducha Svatého) z roku 1994 bylo soudržnější nahrávkou obsahující písně jako např. „The River Rise“, „Sunrise“, „Borracho“, „Riding the Nightingale“ či „Beggar's Blues“. Album vznikalo bezmála tři roky a téměř nespatřilo světlo světa, neboť Lanegan byl v jednom momentu rozhodnut vyhodit kotouče s nahrávkami do řeky, v čemž mu na poslední chvíli zabránil producent Jack Endino. (Skladbu „Kingdoms of Rain“ Lanegan znovu nahrál v roce 2007 se Soulsavers a vyšla jako singl.) Časopis Mojo o něm v roce 2004 napsal: Strhující barokně bluesové aranže vykreslují příběhy popisující snahu o „naplnění“ a lítosti zpívané mladým mužem, který předčasně zestárl. A sám Lanegan ve stejném článku dodal: „Fakt, že se to lidem líbilo, v určitém ohledu mojí psychóze přidal. Mike Johnson odešel, když jsme byli v polovině. Asi pětkrát nebo šestkrát jsem to mixoval a skládal jsem další a další písničky. A původní záměr, i když tomu možná nebudete věřit, byl to vše nahrát během tří dnů. Protože jsme s Johnsonem slyšeli, že tak dlouho trvalo nahrání Astral Weeks (album Van Morrisona – pozn. překl.). Ze tří dnů se staly čtyři roky.“
V roce 1995 se objevil na albu Above projektu Mad Season, v němž zpíval jeho přítel Layne Staley (Alice in Chains). Mad Season dali na konci roku 1994 dohromady Staley, Mike McCready z Pearl Jam, Barrett Martin ze Screaming Trees a John Baker Saunders z The Walkabouts. Lanegan účinkoval v písních „Long Gone Day“ a „I'm Above“.
Období kolem let 1996 a '97 bylo v Laneganově životě pravděpodobně nejtěžším, jeho drogová závislost dosáhla krajní meze a ocitl se na psychickém i fyzickém dně. Několik měsíců žil v Seattlu jako bezdomovec a prodával drogy. Na základě tipu a později i finanční pomoci Courtney Love, manželky Kurta Cobaina a zpěvačky skupiny Hole, a také dalších událostí, na konci roku 1997 opustil Seattle a odebral se do kalifornské Pasadeny (součást Los Angeles), na roční odvykací kůru v rámci programu saxofonisty Buddy Arnolda Musicians' Assistance Program (MAP, dnes pod záštitou MusiCares) pomáhajícího hudebníkům snažícím se dostat z drogové závislosti. Léčení bylo úspěšné a Mark Lanegan už v Kalifornii zůstal, od té doby žil v Los Angeles po dalších 22 let, podle svých slov kvůli příjemnějšímu klimatu.
V roce 1998 vyšlo další sólové album Scraps at Midnight (Půlnoční skici), akustická a spíše strohá, avšak silná nahrávka, ovlivněná jeho ročním pobytem v odvykacím zařízení (v té době stále probíhajícím). Nahrál ho společně s přítelem a spolupracovníkem Mikem Johnsonem, kytaristou Dinosaur Jr., předchozí zimu na ranči Rancho de la Luna v kalifornské oblasti Joshua Tree.
Čtvrté studiové album bylo nahrávkou coververzí nazvanou I'll Take Care of You a vyšlo v roce 1999. Na jeho počátku byly strany B singlů ze Scraps at Midnight. Dvě písničky z tohoto nahrávání se objevují na singlu Hotel. Zúčastnění byli spokojení s průběhem nahrávek a přidali proto několik dalších skladeb. Na albu se objevují předělávky písní předních folkových, R&B a punkových interpretů, jako jsou např. Tim Hardin, Booker T. & the M.G.'s nebo Laneganův přítel Jeffrey Lee Pierce, stejně jako legenda country Buck Owens. V roce 1999 také spolupracoval na albu k poctě nevyléčitelně nemocnému spoluzakladateli skupiny Moby Grape Skipu Spenceovi.
V roce 2001 vyšlo páté studiové album Field Songs (Písně z terénu), o kterém pro časopis Mojo v roce 2004 řekl: „Zkusil jsem udělat znovu své druhé album. Nikoli jeho pokračování, ale stejnou nahrávku, z jiného úhlu pohledu. Z druhé strany plotu. Její líc. Můj život „v terénu“, naostro. Jedno album jsem udělal v pominutí smyslů a druhé vzniklo v příčetnějším stavu.“ Na albu hostoval Laneganův přítel Duff McKagan, a výrazně na něj přispěl i bývalý basista Soundgarden Ben Shepherd. V roce 2003 se objevil na albu Blackberry Belle skupiny Grega Dulliho The Twilight Singers, se kterým si zazpíval epickou závěrečnou píseň „Number Nine“. Šlo o první z mnoha spoluprací s Dullim a Twilight Singers.
Mark Lanegan Band Koncem roku 2003 vyšlo EP Here Comes That Weird Chill vydané poprvé pod hlavičkou Mark Lanegan Band. Toto EP, na kterém je zřetelně slyšet vliv spolupráce s Queens of the Stone Age, a její členové se na něm účastnili i personálně, je přechodem či návratem od akustičtějšího zvuku sólových alb k hlasitějšímu rockovému vyznění, originálně pojaté směsi rocku s příměsí elektroniky, to vše nesené Laneganovsky nezaměnitelným emotivním hlasem. Na nahrávání se podílela řada hudebníků a následovalo menší turné, v Mark Lanegan Bandu hráli mimo jiné kytaristé Troy Van Leeuwen z QOTSA či Brett Netson z Built To Spill. Touto dobou se Lanegan procházel obtížným obdobím rozvodu se svou druhou ženou Wendy Rae Fowler, členka skupiny We Fell to Earth.