Tento seznam shrnuje údaje o operních představeních odehraných v Prozatímním divadle a v Národním divadle v Praze od otevření Prozatímního divadla (sezóna 1862/63) do sezóny 2019/2020. Tyto údaje jsou obsaženy (pro Národní divadlo) v databázi inscenací a denních programů „Archiv ND“ a (pro Prozatímní divadlo) v příručce Prozatímní divadlo 1862-1883.

Zachycuje představení souboru Prozatímního či Národního divadla na domovské scéně, pobočných scénáchByla to: 1863–1876 Novoměstské divadlo 1865 Divadlo na Žofíně 1869–1875 Aréna na hradbách 1876–1885 Nové české divadlo 1877–1880 Národní aréna 1920–1939 a 1945–nyní Stavovské (Tylovo) divadlo 1948–31. 3. 1992 Smetanovo divadlo (nyní Státní opera Praha) a 1. 1. 2012–nyní Státní opera Praha 1983–nyní Nová scéna 1993–2014 Divadlo Kolowrat 2016–2019 Hudební divadlo Karlín, a pokud jsou ve zmíněných zdrojích zaznamenána, i na zájezdech. Nejsou naopak uváděny tituly a započtena představení hraná na jevištích Národního divadla hostujícími soubory. Započtena nejsou ani koncertní provedení oper; jejich seznam je však uveden níže mimo tabulku. „Poloscénická“ provedení zahrnuta jsou.

Tento seznam umožňuje přehled o historické šíři repertoáru nejvýznamnější české operní scény a o relativní úspěšnosti jednotlivých operních děl, skladatelů, hudebních směrů nebo národních škol. Je indikativní i pro české prostředí jako celek.

Vedle samotných oper jsou uvedena i obdobná hudebně dramatická díla: jednak scénicky provedená oratoria (např. Lisztova Svatá Alžběta, Dvořákova Svatá Ludmila, Beethovenův Kristus na hoře Olivetské) a operety.Operety tvořily významnou součást repertoáru Prozatímního divadla, zejména v letních měsících na pobočných scénách (arénách). V Národním divadle původně být uváděny neměly, brzy po jeho otevření se však z ekonomických důvodů vrátily, i když v mnohem menší míře, a definitivně byly z repertoáru odstraněny na začátku Kovařovicovy éry.

Název opery Vedle nejběžnějšího českého názvu jsou uvedeny ostatní názvy, pod kterými byla opera v Prozatímním či Národním divadle hrána, ale nikoli jen pravopisné varianty. Sporadicky od 60. let a ve větší míře od počátku 90. let 20. století jsou opery světového repertoáru uváděny v originále nebo v jiných jazycích (např. Martinů Julietta v angličtině). V tom případě je uveden nejznámější český název a cizojazyčný jen tehdy, je-li v praxi vžitější (např. Don Giovanni) nebo nebyl-li český název v praxi Národním divadlem nikdy používán (např. Man and Boy:Dada).

Počet představení V době Prozatímního divadla bylo běžné uvádět i samostatné akty oper. I ty registruje publikace Prozatímní divadlo 1862-1883, a proto jsou započteny v seznamu. Naproti tomu v Národním divadle bylo uvádění jednotlivých aktů jen velmi výjimečné a mělo jinou povahu.Například při příležitosti koncertu Lvovského zpěváckého spolku Lutnia 14. září 1891 bylo provedeno třetí dějství Moniuszkova Strašidelného zámku. Do seznamu proto není započteno, stejně jako nejsou započtena provedení např. jen předeher nebo samostatných árií.

Byla-li daná opera uváděna již v Prozatímním divadle, je v závorkách za celkovým počtem představení uvedeno rozdělení mezi inscenace v Prozatímním divadle a v Národním divadle.

Počet nastudování Tento údaj je převzat z uvedených zdrojů. Nová nastudování byla identifikována (zejména pro období před rokem 1918) na základě divadelních cedulí nebo jiných nepřímých údajů. Jako samostatné jsou započítány i inscenace převzaté Prozatímním divadlem při jeho založení ze Stavovského divadla, inscenace převzaté z repertoáru Divadla 5. května při jeho fúzi s Národním divadlem roku 1948 a inscenace převzaté z repertoáru Státní opery Praha při její fúzi s Národním divadlem k 1. lednu 2012. (Naopak některé inscenace Národního divadla převzala při svém osamostatnění roku 1992 Státní opera Praha). Čísla v závorkách opět rozlišují inscenace v Prozatímním divadle a Národním divadle. Některá nastudování Prozatímního divadla přešla do Národního divadla, naopak inscenace Libuše a Hugenotů určené pro Národní divadlo po jeho požáru dočasně převzalo Prozatímní divadlo.