Růžovský vrch (německy Rosenberg) či Růžák, zvaný také Děčínská Fudžijama, je výrazný čedičový masiv a národní přírodní rezervace nacházející se 2,5 km jihovýchodně od obce Růžová v okrese Děčín. Leží v nejjižnějším výběžku národního parku České Švýcarsko, jehož je také nejvyšším vrcholem. Těleso vrcholu vzniklo jako následek vulkanismu v období třetihor a tvoří výraznou krajinnou dominantu. Na jeho svazích se nalézá zachovalý pralesovitý ekosystém smíšeného lesa, který je významný vysokou diverzitou rostlin, hub i živočichů.
Mezi ohrožené či neobvyklé druhy, které se na lokalitě vyskytují, patří mj. roháček jedlový, střevlík nepravidelný, nosatec Plinthus tischeri, mlok skvrnitý, čolek horský, sýc rousný, lišejníky kališenka modravá a misnička bělohnědá, houby liška Friesova a helmovka dvojvonná a rostliny děrkavka chluponosná, tolita lékařská a meruzalka alpská a další. Růžovský vrch také spadá do I. zóny Národního parku České Švýcarsko.
Lokalita náhled|vlevo|Cedule u hranice národní přírodní rezervace a I. zóny národního parkuRůžovský vrch je výrazný čedičový vrchol kuželovitého tvaru, který se nachází v katastrálních územích obcí Růžová a Srbská Kamenice v okrese Děčín. Svým výrazným tvarem a především převýšením až o 300 m oproti okolnímu terénu tvoří nepřehlédnutelnou krajinnou dominantu oblasti. S výškou 620 m n. m. je Růžovský vrch nejvyšším vrcholem Národního parku České Švýcarsko a v oblasti Českosaského Švýcarska je druhou nejvyšší horou po Děčínském Sněžníku.
Celý vrchol i jeho širší okolí se nachází v několika chráněných územích, které spolu navzájem sousedí či se překrývají. Od vrstevnice 350 m n. m. výše je vrchol chráněn jako národní přírodní rezervace (NPR) Růžák o celkové výměře 92,82 ha (v některých dokumentech bývá uváděno 116 ha). Předmětem ochrany je čedičová dominanta Růžovského vrchu s přirozenými smíšenými porosty. Tatáž část vrcholu je vyhlášena jako I. zóna Národního parku České Švýcarsko, který se dále rozprostírá severozápadně od vrcholu. Na ostatních stranách sousedí NPR Růžák s Chráněnou krajinnou oblastí Labské pískovce. Celý vrch je také součástí větších chráněných území a to Ptačí oblasti Labské pískovce, Evropsky významné lokality České Švýcarsko ze soustavy NATURA 2000 a Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) Severočeská křída.
Historie
Mytologie a umění náhled|Růžovský vrch na obraze Noční horská krajina s duhou od malíře Caspara Davida FriedrichaNázev vrchu je asi odvozen z keltského slova ros znamenající „mohutný”. Svým výrazným zjevem poutal vrch již odedávna zvědavost obyvatel ze širokého okolí – je pravděpodobné, že sloužil jako pohanské obřadní místo a poutní cíl. Germánské kmeny Markomanů a Hermundurů údajně uctívaly Růžovský vrch jako Ásgard, sídlo bohů. Místní krajina Českosaského Švýcarska a Labských pískovců bývala také objektem zájmu saských a českých umělců zaměřených na krajinomalbu. Růžák je zobrazen například na obrazech Pravčický kužel od Adriana Zingga, na malbě Noční horská krajina s duhou (1810) a pravděpodobně také na obraze Poutník nad mořem mlh (1818) od německého malíře Caspara Davida Friedricha. I dnes je vrchol častým objektem na fotografiích z Českého Švýcarska. Snímek Růžovského vrchu v mlze od fotografa Václava Sojky získal zlatou medaili v soutěži Evropský profesionální fotograf roku 2012.
K vrchu a okolí se také váže řada pověstí či pranostika: „Trägt der Rosenberg eine Hauben, kannst du wohl an Regen glauben.” – volně přeloženo „Nosí-li Růžák klobouk, na déšť se můžeš spolehnout.”, která odkazuje na výrazný věnec oblačnosti, jež se okolo vrcholu někdy tvoří.
Stavby na vrcholu Podle některých zmínek prý již ve středověku stávala na vrcholku kopce kaple Panny Marie, která ale byla roku 1326 zničena sesuvem. V době napoleonských válek byla na Růžáku vystavěna roku 1808 věž sloužící jako vojenská pozorovatelna a triangulační věž (někdy se hovoří též o optickém telegrafu).
Až do znárodnění roku 1931 ležel vrchol a většina svahů v bynoveckém panství rodu Clary-Aldringenů, zatímco východní část náležela k českokamenickému panství rodu Kinských. Na úbočí kopce lze dodnes nalézt řadu patníků, které značí hranici obou panství. náhled|vlevo|Pozůstatky zdi na vrcholu Na počátku 80. let 19. století nechal tehdejší majitel panství Edmund Mořic z Clary-Aldringenu vybudovat u vrcholu 14 m vysokou šestipatrovou dřevěnou rozhlednu s dvoumetrovou kamennou podezdívkou. Rozhledna byla otevřena za účasti místních obyvatel dne 20. května 1881, o rok později přibyl k rozhledně kiosek. Díky zájmu návštěvníků později kiosek nahradil hostinec ve švýcarském stylu s pokoji pro ubytování návštěvníků, jenž byl otevřen 4. května 1890. Budova kiosku nadále sloužila hospodářským účelům.
Poté, co byla první rozhledna v roce 1891 zničena bleskem, byla nahoře vystavěna a dne 4. července 1893 otevřena nová rozhledna, s dřevěným opláštěním, vysoká 24 m. Pro věž bylo vybráno nové místo, asi o 10 metrů výše na kopci, aby byl umožněn lepší výhled na všechny strany. Ani tato věž však neměla dlouhou životnost, protože roku 1903 ji strhla na vichřice přímo na budovu hostince.
Velmi rychle byla postavena a otevřena na jaře příštího roku třetí rozhledna a to z financí syna předchozího majitele, Carlose z Clary-Aldringenu. Podobala se té první a měřila 18 m, z její plošiny bylo údajně vidět až 20 českých a německých rozhleden. Od počátku první světové války do roku 1925 byly rozhledna i restaurace uzavřeny. V poválečných letech bylo uvažováno o výstavbě nové rozhledny (v pořadí již čtvrté), avšak kvůli obavám z vyvlastnění v důsledku tehdejších politických změn nebyla nakonec stavba uskutečněna. V březnu 1930 byla na popud a vlastní náklady Anny Reichertové, místní hospodyně, provedena obnova věže za částku 11 000 Kč.
Turistické budovy na Růžovském vrchu skončily neslavně – dne 26. srpna 1931 vyhořela dřevěná budova restaurace a věž byla stržena 13. října 1936 kvůli údajně havarijnímu stavu. Dnes jsou na vrcholu patrné pouze zbytky budov a na nejvyšším místě je uprostřed pozůstatků vztyčen dřevěný kříž.
Cesta a lom náhled|Kříž na vrcholu mezi základy bývalých budov Rozhledna i hostinec se v dobách své největší slávy těšily velkému zájmu turistů, především z německých zemí – vrchol údajně za rok navštívilo až 10 000 lidí. Proto byla roku 1889 vystavěna cesta, která usnadňovala dopravu zásob, především potravin a piva – cesta tak byla zvána (neboli Pivní cesta). I turisté mohli být vyvezeni na vrchol kočárem taženým dvěma bělouši pana Schuberta a to za patřičný obnos 50 korun. Po Bierweg také v letech 1930–1933 zdolali vrchol Emil Richter a Karl Hoffmann na motocyklu značky Premier 500 cm³, vyrobeném v Chebu.
V letech 1924–1946 byl na severním úpatí vrchu v provozu lom na kámen, štěrk a bazanitovou suť s drtičem poháněným lokomobilou. Těžba, která částečně pokračovala až do roku 1974, ovšem nenávratně zničila místní přírodní úkaz vyhledávaný turisty již v 19. století, tzv. ledové jámy (Eislöcher) – místa, kde zůstával ležet až do léta sníh, protože tu díky systému puklin vyvěral z podzemí na povrch velmi studený vzduch. Pozůstatky lomu jsou na úpatí svahu stále pozorovatelné.
Lesnictví a ochrana přírody První záznamy o lesních porostech v oblasti Růžáku pocházejí z 15. století, o jejich druhové skladbě ze 17. století. Od roku 1785 probíhalo vysazování modřínu opadavého (Larix decidua), smrku ztepilého (Picea abies) a snižovalo se zastoupení jedle bělokoré (Abies alba). Záznamy z let 1921–1923 hovoří o mniškové kalamitě, která měla značný negativní dopad na zdejší již druhově chudé porosty. Obnova lesa v minulosti probíhala částečně výsevem, později sadbou a z velké části přirozenou obnovou, častá byla toulavá seč. Vzhledem ke strmým svahům Růžovského vrchu se na jeho velké části dochovaly porosty původní či bez velkých změn.
Již v roce 1953 bylo ekologem Janem Čeřovským v jeho diplomové práci navrženo zřízení chráněného území na Růžovském vrchu, společně s návrhem na zřízení velkoplošného chráněného území v oblasti Děčínských stěn. S myšlenkou bilaterálního chráněného území přišel v roce 1963 (v českém překladu v roce 1964) německý spisovatel Reimar Gilsenbach. Snahy o ochranu zdejšího území vyústily roku 1972 vyhlášením Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce. Na území CHKO bylo 29. prosince 1973 vyhlášeno několik maloplošných chráněných území, a to Státní přírodní rezervace Růžák a dnešní PR Čabel a PP Nad Dolským mlýnem. Po přijetí zákona o ochraně přírody a krajiny v roce 1992 byl Růžák vyhlášen jako národní přírodní rezervace. V roce 2000 vznikl na části území CHKO Labské pískovce Národní park České Švýcarsko, v jehož první zóně se Růžovský vrch od roku 2002 nachází. V logu národního parku je Růžovský vrch viditelný na pozadí Pravčické brány, což odpovídá pohledu z vyhlídky u brány.
Přírodní poměry náhled|vlevo|upright|Pískovcový skalní výchoz pod vrcholem Růžáku
Geomorfologie a geologie Z geomorfologického hlediska je vrch součástí geomorfologického celku Děčínská vrchovina, podcelku Děčínské stěny, okrsku Růžovská vrchovina a podokrsku Arnoltická vrchovina, jejíž je samostatnou geomorfologickou částí.
V dobách zvýšené sopečné činnosti v třetihorách prorazilo žhavé magma vrstvu druhohorních pískovců a ztuhlo v horních, méně stabilních sedimentech. Podloží Růžáku a širšího okolí je tvořeno druhohorními sedimenty české křídové pánve, jimiž jsou kvádrové křemenné pískovce středního turonu až coniaku. Během třetihor probíhala na celém území Českého masivu intenzivní vulkanická činnost – Růžovský vrch je výjimečně zachovanou ukázkou třetihorní vulkanické elevace. Vrchol je tvořen žilným tělesem (peň vulkanitu) nefelinického bazanitu (varianta čediče s vysokým obsahem olivínu), který během miocénu pronikl podložními pískovci. Sloupcová odlučnost bazanitu je dobře patrná na skalních výchozech. Svahy vrcholu jsou pokryty čtvrtohorním zvětralinovým pláštěm, který je patrný obzvláště v místech bez vzrostlé vegetace – tzv. suťová pole neboli kamenná moře. Původní druhohorní středně- a hrubozrnné pískovce jizerského souvrství se dochovaly v podobě skalních výchozů na jihozápadním, jižním a východním svahu okolo vrstevnic 480–500 m n. m., místy se vyskytují i zvětralé slínovce teplického souvrství.
náhled|Sloupcová odlučnost na čedičové skalce blízko vrcholu
Na úpatí svahu se nachází několik míst s výdechy studeného a teplého vzduchu z podzemí. Výdechy teplého vzduchu – ventaroly – na jižním svahu byly objeveny během zimy 2006, přičemž teplota v nich převyšovala teplotu okolí až o 13 °C. Výdechy studeného vzduchu byly známy už z minulosti, protože v jejich okolí zůstával sníh ležet až do léta – podle toho byla taková místa nazývána ledové jámy (Eislöcher). Nejvýraznější z nich se ovšem nacházely na místě pozdějšího kamenolomu na severním úpatí a při těžbě bazanitové suti byly tyto výdechy zničeny. Těžba zde pokračovala až do roku 1973, kdy byla zakázána, kvůli nebezpečí narušení stability celé lomové stěny. Občas zde a na suťových polích vlivem povětrnostních podmínek či pohybu zvěře dochází k pohybům a sesuvům materiálu, ale jako celek je Růžovský vrch geologicky stabilní.
Flora