Rozsudek (v originále Rozsudok, hráno též pod názvem Zemětřesení v Chile) je opera slovenského skladatele Jána Cikkera na vlastní libreto podle novely Heinricha von Kleista Zemětřesení v Chile (Das Erdbeben in Chile).

Vznik, charakteristika a historie Ján Cikker odůvodňoval volbu tématu své nové opery takto: „Kleist v novele, kterou napsal mezi roky 1804 a 1806, kritizuje nelidskost psaných zákonů společnosti – a zejména těch nepsaných, které člověka přivádějí do zkázy. Dále Kleist kriticky poukazuje na skutečnost, že lidstvo dosud nenašlo jiný způsob řešení konfliktů než vraždami, násilím a válkami. Kleista zřejmě zklamalo i poznání, že vnitřní očista, kterou lidé procházejí ve chvílích katastrofy, trvá jen krátce a netýká se všech. To všechno byly pro mne otázky a důvody, proč jsem sáhl k této tematice.“ Opera vznikala za vrcholné normalizace, kdy Cikker propadal depresím, a podle muzikologa Igora Vajdy je Rozsudek „velmi aktuálním protestem proti každému mechanismu moci, který bezohledně šlape po lásce, pravdě, spravedlnosti a svobodě“.Vajda, c. d., s. 119.

náhled|Heinrich von Kleist Cikker psal operu od 22. května 1976 do 22. července 1978; libreto si – jako u všech oper z pozdního období – vytvořil sám na základě literární předlohy. V případě Rozsudku však do své předlohy nejvíce zasahoval. Děj Kleistovy novely podstatně doplnil: předloha totiž začíná až samotným zemětřesením, tedy její děj pokrývá pouze poslední obraz opery. Cikker rekonstruoval a doplnil děj předcházející přírodní pohromě.

V souvislosti s tím značně dramaticky prohloubil zejména postavu dona Henrica a doplnil scénu, v níž don Henrico žádá i milost pro svou dceru a nabízí za její život svůj. Díky nejednoznačnosti jeho postavení se z něj tak stala nejživotnější postava opery.Vajda, c. d., s. 107. Vedle toho přidal jiné postavy, zejména významnou postavu Isabeliny indiánské pěstounky Pepity, která provází příběh jakožto divákovo svědomí. Novou postavou je rovněž sestra Laetitia a v podstatě i klášterní představená, která je v novele jen zmiňována. V okamžiku zemětřesení přivádí Cikker na rozdíl od novely Lorenza na Isabelino popraviště. Závěr příběhu naopak v opeře prošel redukcí co do děje i postav: odpadla celá linie se šlechticem Fernandem a jeho rodinou, kteří se v horském útulku s Isabelou a Lorenzem spřátelí, a závěrečná katastrofa se odehrává ještě v horách, a nikoli až ve městě při bohoslužbě za oběti zemětřesení.Škrobánková, c. d., s. 30. Skladatel mimo jiné rovněž (podle vlastního vyjádření kvůli zpěvnosti) změnil jména obou hlavních postav z Josefy a Jeronima na Isabelu a Lorenza.Vajda, c. d., s. 106.

Adaptace není zcela zdařilá: Cikker sáhl ke konvenčním operním situacím a prostředím, náhlé zvraty a nelogičnost děje připomínají nedostatky oper z 19. století, i jazyk díla trpí stylistickou nejednotností a funkční neadekvátností vyjadřování. Přes zásadní změny děje však zůstává základní poselství a morální vyznění Cikkerova libreta věrné Kleistově předloze.

Dramatická skladba opery je však vyvážená. Krajní dějství mají po dvou obrazech a mají dějový charakter, střed opery zabírá třetí dějství bez děje, ale plné vzpomínek a vizí, z nichž taneční sekvence tvoří dramatický vrchol opery.Vajda, c. d., s. 108–109. V opeře Cikker vyzdvihl lyrické momenty: velké milostné scény na počátku 1. a 5. obrazu, noční atmosféra kláštera, indiánská píseň, kterou zpívá Pepita před popravou (její slova napsal básník Milan Rúfus). Celým dějem provází hudební motiv Božího hněvu – Dies irae.

V hudební struktuře opery má dominantní úlohu orchestr. Podle I. Vajdy: je Rozsudek typická symfonická opera, v níž jsou místy i lidské hlasy traktované jako barevné složky polyfonní instrumentální faktury. Výrazné postavení má i sbor, podobně jako v opeře Mister Scrooge má významné postavení i balet.Vajda, c. d., s. 109. Hudba je na základě rozšířené tonality, vyskytují se četné chromatismy a klastry, partitura je v dynamice a ve využití nástrojů velmi diferencovaná. Linie lidských hlasů jsou vroucí a zpěvné, ale nekonvenční. Cikker zde, s výjimkou zmíněného Dies irae, nevyužívá příznačných motivů.Vajda, c. d., s. 109–110.

Opera trvá asi 90 minut.

Premiéru měl Rozsudek v roce 1979 v Slovenském národním divadle v rámci Bratislavských hudebních slavností.Podle seznamu inscenací na Ještě téhož roku byl proveden v německém překladu a pod názvem Zemětřesení v Chile v Erfurtu (1979) a o dva roky později v Brunšviku (1981). Českou premiéru uvedla v roce 1983 opavská opera v překladu Martina Dubovice.Vajda, c. d., s. 347.

Osoby a první obsazení osoba hlasový obor světová premiéra (6. 10. 1979) česká premiéra (27. 2. 1983)Don Henrico Asteron baryton Juraj Martvoň Čeněk Mlčák / Vladislav ZápražnýIsabela, jeho dcera soprán Marta Nitranová Daniela Opravilová / Regina WernerováLorenzo Rugera, chudý učitel tenor Peter Oswald Zdeněk Jágr / Miroslav UrbánekPepita, Isabelina indiánská pěstounka alt Oľga Hanáková Erika Šporerová / Jarmila VidlářováPředstavená kláštera mezzosoprán Ľuba Baricová Marta Hudecová / Emilie JirglováSestra Laetitia alt Nina Hazuchová Alena Španihelová / Erika ŠporerováCarlos, ředitel věznice baryton Juraj Hrubant Vladislav Gřonka / Miroslav VáchaHlavní soudce bas Róbert Szüss Vladislav Gřonka / Václav PaclíkPedrillo, uvaděč bas Pavol Mauréry Karel Smolka / Miroslav VáchaNotář tenor Štefan Hudec Lubor Malík / Vladimír NěmecPrvní žena … Alžbeta Michalková …Druhá žena … Ida Kirilová …První muž … Arnold Judt / Peter Šubert …Druhý muž … Stanislav Beňačka …Soudce … Anton Kúrňava … Dámy a pánové, jeptišky, služebnictvo, stráže, kejklíři, vojáci, lid (v tom čtyři sóla SATB) Dirigent: Ondrej Lenárd Oldřich Bohuňovský Režie: Branislav Kriška Martin Dubovic Choreografie: Boris Slovák Petr Asmus Scéna: Ladislav Vychodil Josef Adolf Šálek Kostýmy: Helena Bezáková František Kříž

Děj opery Děj opery se odehrává v Santiagu de Chile v letech 1647–1649.

1. dějství (1. obraz – V domě dona Henrica) Motiv Dies irae přechází v milostnou scénu. Šlechtična Isabela, dcera dona Hencira Asterona, je zamilována svého domácího učitele Lorenza Rugery. Oba si navzájem vyznávají lásku a připravují za tři dny tajný sňatek a útěk do Španělska. Don Henrico milence překvapí, Lorenza vyžene a dceru za trest – a proto, aby její zneuctění utajil – pošle do kláštera.

(2. obraz – Klášterní zahrada) Isabele se podařilo přemluvit starou vrátnou sestru Laetitii, jež stráží klíče od kláštera, a Laetitie již po několikáté tajně vpouští Lorenza. Tentokrát milence málem překvapí matka představená. Lorenzovi se podaří uniknout, aniž by byl poznán. Matka představená se však dovtípí, co se děje, a tuší neblahé následky. Přesto Isabelu pouze napomíná, protože ví, že její pobyt v klášteře není dobrovolný.

2. dějství (3. obraz – Žalář) Isabele se v klášteře narodilo dítě. Tím porušila církevní a světské zákony a má být popravena. V průběhu moci má řadu vidin: své mrtvé matky, soudu, otce prosícího místokrále o milost pro svou dceru, odhalení, mučení a vyhnání Lorenza a jiné, abstraktní přízraky. (Tuto scénu provází tanec dvou tanečníků – „Isabely“ a „Lorenza“ – za sboru s nesrozumitelným textem připomínajícím zaklínadla.) Následuje vidina umírajícího dona Henrica diktujícího závěť, ve které uznává Isabelino dítě a svěřuje je k výchově Pepitě. Nastává ráno a čas popravy. Hlasy sboru Isabelu utěšují a dodávají jí odvahy: po smrti následuje jen mír a láska.

3. dějství (4. obraz – Náměstí) Za velkého zájmu veřejnosti se chystá Isabelina poprava, Pedrillo uvádí senzacechtivé diváky na svá místa. Mezi diváky je i Lorenzo v přestrojení za mnicha: má u sebe jed a hodlá se po Isabelině popravě zabít. Soudce čte rozsudek. Žádost o milost byla zamítnuta. Kat zvedne sekeru, a v tom okamžiku začne zemětřesení; většina náměstí se propadá do země, budovy se hroutí. Za nastalého děsu a za nářku umírajících odvádějí Isabelu její pěstounka Pepita (s dítětem) a Lorenzo do bezpečí.

(5. obraz – V horách) Lorenzo a Isabela se svým dítětem, zachránivší se v horách poblíž Santiaga, se chystají na šťastný život v zámoří. Do hor se však uchylují i další přeživší ze zemětřesení, z nichž někteří poznávají Isabelu. V průvodu mnichů a kajícníků přichází Pedrillo, který se rovněž zachránil, před lidem obviňuje Isabelu a Lorenza, že jejich hříšná láska je důvodem, proč Bůh seslal na Santiago zemětřesení. Dav oba milence i s dítětem zabije; Pepita pláče nad lidskou krutostí.

Instrumentace Tři flétny, tři hoboje, tři klarinety, tři fagoty; čtyři lesní rohy, tři trubky, tři pozouny, tuba; tympány, bicí souprava; harfa; celesta; smyčcové nástroje (housle, violy, violoncella, kontrabasy).

Reference

Literatura

Kategorie:Opery Jána Cikkera Kategorie:Opery ve slovenštině Kategorie:Opery z roku 1979 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Bratislavě