Soukromí je osobní oblast člověka, jednotlivce nebo skupiny lidí (například rodiny). Zahrnuje potřebu a právo chránit informace o své osobě, jakož i vlastní tělo a čas, vlastní prožitky a území před zveřejňováním a především před zneužíváním.MATOUŠEK, Oldřich. Slovník sociální práce. Vyd. 2., přeprac. Praha: Portál, 2008. s 208 Jde o jedno ze základních, neporušitelných a nezcizitelných lidských práv a svobod a jako takovému mu náleží patřičná ochrana.
K neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby chráněné všeobecným osobnostním právem fyzické osoby může dojít ústně (např. pomluvou), písemně (např. v tisku), anebo jiným chováním (např. karikaturou nebo obrazovým snímkem ve filmu a televizi).
Ochrana soukromí a jeho respektování vychází z uznání, že každý člověk má přirozenou důstojnost a každému náleží rovná práva. Uznání těchto práv tvoří základ svobody, spravedlnosti a míru ve světě. Ve Všeobecné deklaraci lidských práv se v článku 12 stanoví, že nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, rodiny nebo korespondence a každý má nárok na zákonnou ochranu proti takovýmto zásahům.
Problém s aplikací práva na soukromí pak vyplývá ze skutečnosti, že zákaz porušování soukromí je obvykle vázán na konkrétní rozsah, jaký si sama chráněná osoba vymezí vůči veřejnosti a v jakém si vymezí hranice svého informačního sebeurčení.
Ochrana soukromí v české legislativě V České republice zaručuje ochranu soukromí Listina základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Specifika práv a nároků osob se zdravotním postižením zohledňuje Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, která v České republice vstoupila v platnost v roce 2009 (soukromí se věnuje článek 22), specifika ochrany soukromí při poskytování zdravotní péče pak Úmluva o lidských právech a biomedicíně (článek 10), která v České republice vstoupila v platnost v roce 2001. Sankce za narušování soukromí ukládá trestní zákoník, a to ve své v druhé hlavě, která se zabývá trestnými činy proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství. Dále je ochrana soukromí ukotvena v první části občanského zákoníku, kde se v hlavě první nachází obecná ustanovení upravující soukromé právo a jeho ochranu. Hlava druhá pojednává mimo jiné o fyzických osobách, a tudíž i o osobnosti člověka a jeho ochraně.
Listina základních práv a svobod V Listině se soukromí osoby věnují články 7 a 10. Čl. 7 vymezuje oblast nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí a čl. 10 zaručuje ochranu před zásahem do soukromí osoby.
Článek 7 zní takto: (1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem. (2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.
Článek 7 se v odstavci 1 věnuje pojmu nedotknutelnosti osoby. Tento pojem se v ústavním textu platném na našem území poprvé objevil v článku 30 Ústavy z roku 1960; dříve byl spojován s nedotknutelností osobní svobody. Toto odlišení nedotknutelnosti osoby od osobní svobody (která je zaručena v čl. 8 Listiny), naznačuje specifický význam nedotknutelnosti osoby, tj. člověka. Nedotknutelnost se podle čl. 7 odst. 1 vztahuje jak na osobu fyzickou (čili na člověka), tak na její soukromí a to od narození až do smrti. Jde o ústavně chráněné právo na zachování integrity osoby, jehož porušení je obecně zakázáno a to jak ve sféře veřejnoprávní, tak i v soukromoprávní. Z pohledu veřejnoprávní sféry to znamená, že státní orgán nesmí do oblasti nedotknutelnosti osoby zasahovat jinak než zákonem. Soukromoprávní sféra zase přiznává každému člověku absolutní právo na zachování své osoby a v případě porušení tohoto práva dává vzniknout sankci.PAVLÍČEK, Václav. Ústava a ústavní řád České republiky: komentář. 2. díl., Práva a svobody. 2. dopl. a podstatně rozšíř. vyd. Praha: Linde, 2003. 1164 s. Zákony - komentáře. s. 75-77
K zásahu do nedotknutelnosti osoby nedochází pouze konáním (př. fyzickým zásahem- tělesné zranění), ale jakkoli, tudíž i nekonáním, za což se považuje např. neposkytnutí pomoci. Znamená to, že zásah do integrity osoby se tedy většinou neposuzuje podle způsobu, jakým k němu došlo, ale výsledkem, který byl způsoben. Výjimku ze zákazu zásahu do nedotknutelnosti může povolit jen zákon, avšak ani zákon nemůže povolit takovou výjimku, která by nebyla společensky nezbytná (př. přípustnost chování v nutné obraně či v krajní nouzi, oprávněné použití zbraně atd.). Právo na nedotknutelnost osoby je ve smyslu čl. 1 Listiny nezcizitelné, to znamená, že každý, pokud ho v tom zákon neomezuje, může svobodně rozhodovat o svém počínání.PAVLÍČEK, Václav. Ústava a ústavní řád České republiky: komentář. 2. díl., Práva a svobody. 2. dopl. a podstatně rozšíř. vyd. Praha: Linde, 2003. 1164 s. Zákony - komentáře. s. 78
Ochranu před neoprávněným zásahem do soukromí občana zaručuje čl. 10 odst. 2 a 3: (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. (3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
Soukromí je ta sféra života člověka, do které nikdo včetně státu nesmí bez souhlasu člověka nebo bez výslovného dovolení zákona zasahovat ani o ni požadovat či získávat informace, a o které subjekt soukromí není povinen nikomu (ani státnímu orgánu) informace dávat, pokud mu to zákon neukládá. Člověk se soukromí může zříkat v momentě, kdy ho někomu dobrovolně zpřístupní, např. že o něm podá informaci. Přičemž soukromí přirozeně nezahrnuje to, co se odehrává na veřejnosti (př. účast hráče ve veřejně provozované hře).PAVLÍČEK, Václav. Ústava a ústavní řád České republiky: komentář. 2. díl., Práva a svobody. 2. dopl. a podstatně rozšíř. vyd. Praha: Linde, 2003. 1164 s. Zákony - komentáře. s. 113
Podle článku 10 má tedy člověk právo na utajování informací o svém soukromí s čímž souvisí i ochrana proti neoprávněnému získávání a používání těchto informací.PAVLÍČEK, Václav. Ústava a ústavní řád České republiky: komentář. 2. díl., Práva a svobody. 2. dopl. a podstatně rozšíř. vyd. Praha: Linde, 2003. 1164 s. Zákony - komentáře. s. 114
Trestní zákoník V trestním zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.) se nachází postihy a sankce, které hrozí člověku v případě, že zasáhne do soukromí jiné osoby.
Trestné činy proti ochraně soukromí jsou popsány v paragrafech 180 až 184. Trestní zákoník postihuje buď odnětím svobody, zákazem činnosti nebo peněžitým trestem tyto zásahy do soukromí: neoprávněné nakládání s osobními údaji poškození cizích práv (uvedení v omyl) porušení tajemství dopravovaných zpráv (listovní komunikace, elektronická komunikace, počítačová data) porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí (fotografie, film) pomluva (sdělování nepravdivých údajů )
Občanský zákoník Podobně jako Listina základních práv a svobod se k ochraně soukromí vyjadřuje i občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.). Shodují se v tom, že nikdo nesmí zasahovat do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod.
Občanský zákoník se ve své první části v hlavě druhé zabývá ochranou osobnosti člověka, kde v paragrafech 84 až 90 přímo hovoří o zákazu zasahování do soukromí a šíření podobizny či písemnosti osobní povahy, stejně tak zvukového či obrazového záznamu bez svolení člověka. Současně paragrafy 88 a 89 hovoří o případech, ve kterých je možné výše zmíněné záznamy pořizovat a používat i bez souhlasu člověka, jako je např. využití těchto záznamů při chránění jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.
Ochrana soukromí při poskytování zdravotní péče Ochrana soukromí pacienta a respekt k jeho právu na sebeurčení patří k základním právním a etickým principům poskytování zdravotní péče.
Jednou z významných otázek při poskytování zdravotní péče je ochrana osobních údajů a poskytování informací o zdravotním stavu. Dle Úmluvy o lidských právech a biomedicíně má každý právo být nebo nebýt informován o svém zdravotním stavu dle vlastního rozhodnutí, stejně tak má právo rozhodnout se, komu mohou být informace oněm předány. Povinnou mlčenlivost v rámci povinností zdravotnického pracovníka upravuje Zákon o zdravotních službách v paragrafu 51, dále pak Etický kodex české lékařské komory.
Obecně můžeme povinnou mlčenlivost vymezit jako zákonem uloženou nebo státem uznanou povinnost fyzické osoby nesdělovat nepovolené osobě určité skutečnosti a současně povinnost nést právní důsledky v případě, že by tato povinnost byla porušena. Podle zákona je každý zdravotnický pracovník povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl při výkonu svého povolání.
Narušování soukromí
Narušování práva na soukromí osob tzv. veřejného zájmu Vzhledem k tomu, že informace i o soukromém životě určitých osob (politici, známí zpěváci, sportovci apod.) mohou být vzhledem k jejich spojení s jejich veřejnými aktivitami předmětem oprávněného zájmu veřejnosti, stává se ochrana soukromí z logiky věci zúženější. Jako tzv. osoby veřejného zájmu tak musejí počítat s tím, že jejich osobní život neunikne pozornosti. Přesto je i v tomto případě nutno citlivě rozlišovat, zda se opravdu jedná o věc, která má vliv na jejich veřejnou činnost, nebo o informace ze soukromého života, které mají jen vzbudit senzaci a případně danou osobu poškodit.
Vyjádření Evropského soudu pro lidská práva k paparazzi, ze dne 16. ledna 2014 ve věci stížnosti č. 13258/09 Lillo-Stenberg a Saether proti Norsku. Jedná se o hudebníka a herečku, kteří se v roce 2005 při soukromé slavnosti vzali. Fotografie byly pořízeny z dvou set padesáti metrové dálky s přiblížením. Přestože soudy prvního a druhého stupně daly stěžovatelům za pravdu tím, že se svatba konala na veřejnosti přístupném místě a fotografie neukazovaly osobní část svatby – tedy obřad, jednalo se o událost, která zajímala veřejnost. Soud však také konstatoval, že svatební den je pro všechny osoby, ať už veřejně známé či běžné občany významným a jedinečným dnem. Je na rozhodnutí novomanželů, jakým způsobem se rozhodnou tento den sdílet s veřejností. Zábava – pobavení čtenářů by nemělo mít přednost před soukromím osob. Soud se ovšem také usnesl na tom, že den sňatku je pro všechny zúčastněné, nezapomenutelný zážitek a tak by mělo být na rozhodnutí svatebčanů.
Narušování soukromí domácími spotřebiči S rozšiřujícím se používáním chytrých domácích spotřebičů může narůstat ohrožení soukromí. Jedním z takovýchto spotřebičů jsou robotické vysavače. Robotické vysavače si musí pamatovat trasu, kterou projíždějí, takže znají polohu zdí a nábytku a tvoří si schéma bytu a domu. Například výrobce robotických vysavačů iRobot oznámil, že chce informace o poloze získané ze svých produktů prodávat Amazonu nebo Googlu. Společnost sice prohlásila, že společnost nebude prodávat informace bez povolení majitele vysavače, nicméně podle obchodních podmínek společnosti si tato vyhrazuje právo na sdílení informací svých klientů se svými obchodními partnery, takže uživatelé vysavačů iRobot nemají garantováno, že s jejich informacemi bude zacházeno podle jejich představ.
Narušování soukromí kompromitací osobní elektroniky státními úředníky