náhled|Historické země České republiky
Česko-moravská hranice je historickou (reliktní), v aktuální správní praxi neužívanou, hranicí mezi historickými zeměmi Čechy a Morava vedoucí konkrétním krajinným terénem přibližně od Králického Sněžníku na severovýchodě k trojmezí Čechy-Morava-Dolní Rakousy západně od Slavonic na jihozápadě. Její průběh přibližně sleduje hlavní evropské rozvodí mezi úmořím Severního moře (povodí Labe) a úmořím Černého moře (povodí Moravy), resp. Dunaje a má tak nápadný fyzickogeografický základ.
Hranice se v hrubém průběhu zformovala ke konci 12. století, upřesnila a stabilizovala během a do konce 14. století. K menším (lokálním) korekcím hranice však docházelo i později a to až do 20. století. Hranice hrála v průběhu století různě důležitou roli zejména v závislosti na tom, jaký byl aktuálně vztah mezi Čechami a Moravou. Několikrát v historii od sebe oddělovala země ovládané dvěma na sobě nezávislými panovníky.
Jako administrativní hranice (mezi dvěma správními celky) přestala de iure existovat k 31. 12. 1948 zavedením krajů místo zemí Zákon č. 280/1948 Sb. ze dne 21. 12. 1948, O krajském zřízeníZákon č. 280/1948 Sb. ze dne 21.12. 1948, Sbírka zákonů - faksimileStenozáznam z jednání Národního shromáždění z úterý 21.12. 1948 -(stránka 2 stenozáznamu) schůze - argumentace zpravodajů posl. Otto Šlinga a Dr. Bartušky a od té doby nebyla v tomto v původním významu obnovena.PAVLOVSKÝ, Ladislav, Morava a Slezsko v Českých zemích vývoj obcí a měst od roku 1850. Moravskoslezská akademie 2006 Roku 1960 byly sice zavedeny kraje upomínající svými názvy na historické země (Jihočeský, Jihomoravský atd.), ale tyto země přitom obnoveny nebyly a vzájemná hranice mezi „českými“ a „moravskými“ kraji se od historické hranice většinou odchylovala, někde i podstatně.
Malé úseky historické hranice jsou stále v praxi účinné jako administrativní hranice krajů (mezi dvěma územně samosprávnými celky dle aktuálně platného práva a praxe), téměř celá hranice je pak dodnes součástí hranic katastrálních území (obcí nebo jejich částí).
Historie náhled|Historické země České republiky náhled|Fyzická mapa Moravy a východních Čech se společnou hranicí náhled|Místopisná mapa Moravy a části východních Čech s dobře viditelnou společnou hranicí Historický vývoj zemské hranice mezi Čechami a Moravou je pro nedostatek pramenů obtížné přesně určit.Petr Marek: Vnímání reliktní hranice na příkladu severní části česko-moravské zemské hranice. Diplomová práce. Brno. 2015. Str. 17 Podle historika Schulze pomyslná hranice zřejmě vedla po rozvodí Labe a Dunaje.SCHULZ, Jindřich (1970). Vývoj českomoravské hranice do 15. století. In: Historická geografie. Sborník příspěvků k osmdesátinám člena korespondenta ČSAV doc. PhDr. Františka Roubíka, DrSc. Praha: Ústav československých a světových dějin ČSAV, č. 4, s. 52–79. V období raného středověku nebyla tato hranice sledována, ale jen tušena uprostřed přibližně 30 km širokého neobydleného hvozdu pokrývajícího rozlehlé území Českomoravské vrchoviny, přičemž hranice byla tvořena jeho okraji.
Ve 13. století začal být tento pomezní hvozd kolonizován, a to zhruba synchronně jak z Čech, tak i z Moravy. Hranice se někde stabilizovala na rozvodí, ale na mnoha místech v důsledku rychlejší kolonizace z jedné strany se posunula až za rozvodí (kolonisté mohli na některých místech jen stěží vědět, kudy rozvodí probíhá, proto se na něm nezastavili, ale pokračovali dál). V pozdějším vývoji se hranice měnily zejména z důvodu změn hranic mezi panstvími. V posledním přesném obrazu se ustálila v 18. nebo začátkem 19. století a pomineme-li protektorátní vládou k 1. listopadu 1940 provedenou dočasnou změnu této hranice v oblasti Českomoravské vrchoviny (ve prospěch Moravy), došlo k poslední trvalejší změně k 1. lednu 1925. Na základě vládního nařízení č. 315/1924 Sb. z. a n., ze 23. prosince 1924, byla osada Nedvězíčko převedena z Moravy do Čech.
Na některých místech se tato hranice shoduje s hlavním evropským rozvodím, jinde se od něj odchyluje. Ve zcela hrubých rysech (obecném průběhu) odpovídá hranice hlavnímu evropskému rozvodí a koresponduje s ním, liší se jen v místních detailech. Značná část této hranice se dosud shoduje s katastrální hranicí k ní přiléhajících sídel, ale na řadě míst došlo za komunismu k posunu katastrálních hranic, v několika případech i ke katastrálnímu sloučení dvou těsně sousedících sídel, například (Česká Radiměř a Moravská Radiměř) ležících po obou stranách této hranice. Na některých místech této hranice se dosud nacházejí staré hraniční kameny, jinde dochází k jejich obnově či umísťování nových, čímž se zabývá mj. Jaroslav Nesiba http://svitavsky.denik.cz/zpravy_region/obrazem-hranicnik-opet-oznacuje-moravskoceske.html z Brna. Průběh zemské hranice lze vysledovat v katastrálních mapách za použití dobových katastrálních map, které lze najít na serveru s Císařskými otisky stabilního katastru; přehledněji je celá zemská hranice (případně i s možností porovnání s vybranou současnou územní jednotkou) vidět na Historické mapě na serveru www.mapy.cz.
Geografie Česko-moravská hranice probíhá (od severu k jihu) ve směru, který svírá k rovnoběžkám úhel přibližně 30° a její délka je 420 km. Přesný průběh je od výchozího bodu na trojmezí (u vrcholu Králického sněžníku) přibližně směrem jihozápadním, přičemž ale některé úseky vedou směrem západním nebo se dokonce vrací na sever. Pokud by byla střední polohou vytyčena přímka, svírala by k poledníku zmíněný úhel a vedla by přesně směrem jihozápadním.
Hranice prochází nejvyššími polohami (s jen malými odchylkami) horských masivů hercynského vrásnění respektive Českého masivu. Vede jeho částí zvaného Moldanubikum a to v podstatě až jeho východní partií. Od severu k jihozápadu prochází středem (vrcholovými partiemi) těchto částí: Jesenickou subprovincií, Českou tabulí a Českomoravskou subprovincií (ze značné části Českomoravská vrchovina). V obecnějším pojmenování je to na jihu Českomoravská vrchovina a na severu Orlické hory, Podorlická pahorkatina a Masiv Králického Sněžníku. Oblasti Jesenické subprovincie Oblasti Českomoravské vrchoviny, kterými prochází jsou: Hornosvratecká vrchovina (její lidově zvaná část Žďárské vrchy), Křižanovská vrchovina a Javořická vrchovina.
Hranice vede (respektive vznikla-ustálila se) středem pásu území v úhrnu nejchladnějším, nejbohatším na srážky a značně větrným v rámci území dnešní ČR. Jižní část je na rozdíl od severní velmi chudá na podzemní vody. V blízkosti průběhu hranice, nebo prakticky přímo na ní pramení řeky: Morava, Svitava, Svratka, Oslava, Sázava, Jihlava, Chrudimka, Loučná, Tichá Orlice. Je to pás území s nejméně příhodnými podmínkami k osídlení i k hospodářské činnosti (s výjimkou lesního hospodářství a dřevařství a lokálně těžby nerostů). To se projevilo v minulosti pozdním osídlením (kolinizací) a ve značné míře přetrvává do současnosti (pás podél hranice je řídce osídlen).
Geologie V severní části hranice pochází na povrchu usazených hornin druhohor (křídy) Českého masivu. Na jihu vyvřelých a metamorfovaných hornin Českomoravské vrchoviny. Půdní pokryv tvoří v naprosté většiny chudé a neúrodné půdy, většinou silně kyselé hnědé půdy lesního původu, nebo ojediněle pseudogleje. V naprosté převaze to jsou dystrické kambizemě, v nejbližším okolí Svitav pararedziny na zvětralinách.In: HUDEC, Václav, NOVÁK, Václav a kol., Vlastivěda moraská - živá příroda. Brno MaVS 1997. s. 144 Sprašové půdy, černozemě a pravé hnědozemě se vůbec nevyskytují.TOMÁŠEK, Milan, Půdy České republiky. Praha, Česká geologická služba 2007.
Značení náhled|upright|Jeden z řady hraničních obelisků na okraji Jihlavy, osazených opatřením Marie Terezie V rané době nebyla hranice uměle značena, neboť to nebylo naléhavé, ani to nebylo v Evropě té doby obvyklé. Na průchod hranice upozorňovaly některé přírodní útvary (skály, velké kameny, stromy, brody) a v zemských branách to byly pohraniční stanice. K prvnímu značení hraničními kameny docházelo až od 17. století v souvislosti s pozdní kolonizací a lepším u rozlišení půdy mezi panstvími.
K rozsáhlejšímu značení docházelo až s mírným vzrůstem hustoty osídlení, budováním infrastruktury a zaváděním tereziánského katastru, kdy byla z popudu ústřední vlády ve Vídni hranice nápadně a pravidelně označena. Nejznámějšími pozůstatky tohoto značení jsou kamenné stély (obelisky) na území města Jihlava, které zhotovil sochař z věhlasného rodu Morávků a žák F. M. Brokofa, Viktor Václav Morávek (1715-1779) z Polné roku 1750.URBÁNKOVÁ, Zuzana, Ignác Morávek. Barokní sochař v oblasti Slovácka, diplomová práce, FF UP, Olomouc, 2009Hraniční pylon na stránkách kraje VysočinaNárodní památkový ústav barokní hraničníky. in. Barokní socha v krajině Na území města Jihlava jsou památkově chráněny 4 hraniční pylony. Také velmi pozoruhodný je štíhlý pylon u Strmilova. Historický hraničník je rovněž v lesním úseku silnice č. 152 mezi Kadolcem (Slavonice) a Starým Městem pod Landštejnem.Historický hraničník v lese u Kadolce Značení hranice po celém průběhu poutá stále větší pozornost jako krajinný fenomén projev genia loci.hraniční kámen na Blažkově Hraniční kámen na Blažkově I když je hranice aktuálně administrativně neúčinná je částí obyvatelstva v krajině a terénu subjektivně reflektována. Příležitostně též dochází na různých místech v projevu jejího připomenutíNa hranici Čech a Moravy vytvořili recesisté přechod, střeží ho loupežník Zdroj: https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/hranice-prechod-recese-sirakov-ujezd-vysocina-legenda-povest-cechy-morava.A200110_525723_jihlava-zpravy_mv, iDnes 10.1. 2020 cedulemi u cest (silnic)Hranice Čech a Moravy? U Olešnice, Vyškovský deník 24. 1. 2015 nebo nápisy na povrchu vozovkyVtipálci potají namalovali na dvě hlavní silnice hranici Čech a Moravy, idnes 13. 5. 2020 v polohách křížení cest s někdejším průběhem hranice.Na silnice poblíž Svitav někdo namaloval zemskou hranici Moravy a Čech, Novinky 13. 5. 2020Na silnicích se objevily nápisy Čechy a Morava, označují zemskou hranic, Zprávy z Moravy 13. 5. 2020 Ve třetím květnovém týdnu 2020 bylo zahájeno trestní vyšetřování dvou mužů za vytvoření nápisů na silniciNejde o recesi, vzkazují autoři hraniční čáry na pomezí Čech a Moravy, Zprávy z Moravy 19. 5. 2020 – pravděpodobně na čtyřech místech: Je to na silnici I. třídy č. 34 mezi Svitavami a Poličkou, na silnici I. třídy č. 35 mezi Svitavami a Litomyšlí, na silnici I. třídy č. 37 mezi Žďárem nad Sázavou a Chotěboří a na silnici I. třídy č. 23 mezi Studenou a Strmilovem. V dvou případech u historických stél (empirové za klášterem ve Žďáru a štíhlé u Studené resp. Jilma a dvou nově osazených. Místa průběhu hranic je jeví jako přesná a věrohodná, i když je otázkou, zda ve všech případech protínala komunikace v pravém úhlu. Graficky zdárně provedené značení i následné trestní šetření vzbudilo rozvíjející se veřejnou pozornostPolicie vyšetřuje dva muže, kteří na silnici namalovali hranici Čech a Moravy, Aktuálně.cz 19. 5. 2020
Obce po obou stranách hranice Přehled obcí, jejichž území se rozkládá po obou stranách česko-moravské hranice (v pořadí od severovýchodu k jihozápadu). Hvězdičkou označeny obce, kde hranice není dodržena ani na úrovni katastrálních území (k.ú.):
Dolní Morava – část Dolní Morava a Horní Morava v Čechách, část Velká Morava na Moravě Červená Voda – jádro na Moravě, části Dolní Orlice a Horní Orlice v Čechách Cotkytle – jádro na Moravě, části Herbortice a Mezilesí v Čechách Kamenná Horka – po obou stranách hranice, k.ú. Česká Kamenná Horka a Moravská Kamenná Horka *Karle – jádro v Čechách, část Ostrý Kámen na Moravě, přičemž jeho moderní k.ú. zasahuje i do Čech *Radiměř – původně Česká a Moravská Radiměř, k.ú. sjednoceno Březová nad Svitavou – jádro na Moravě, části Česká Dlouhá a Zářečí v Čechách Brněnec – jádro v Čechách, části Moravská Chrastová a Chrastová Lhota na Moravě *Kněževes – jádro a část Veselka na Moravě, část Jobova Lhota (bez vlastního k.ú.) v Čechách