Viktor Nikolaevič Kozlov, (* 14. února 1975 Toljatti) je bývalý ruský hokejový útočník. Momentálně je hlavní trenér týmu Salavat Julajev Ufa.
Kariéra Hráčská kariéra S hokejem začínal v rodném městě Toljatti v tamním klubu HK Lada Toljatti. První zápasy za seniorský tým odehrál v nižší sovětské soutěži, ve dvou zápasech vstřelil dvě branky. Po zániku sovětského svazu a postupu do nejvyšší soutěže byla v roce 1992 vytvořena nová nejvyšší soutěž Mezinárodní hokejová liga (MHL), Kozlov před začátkem soutěže přestoupil do klubu HK Dynamo Moskva. V Dynamu Moskva strávil dvě plné sezóny, zajímavosti je především že s Dynamem Moskva vyhrál ligu v ročníku 1992-93, ve kterém se ve finále playoff střetli a porazili jeho mateřský klub Lada Toljatti. O rok později se Lada Toljatti radovali s titulem mistra ligy, ve kterém porazili ve finále playoff Dynamo Moskva.
V roce 1992 byl vybrán z draftu CHL Import v prvním kole jako druhý hráč celkově týmem Kitchener Rangers. Místo aby odešel do Kanady, zůstal v Rusku a přestoupil do HK Dynama Moskva. O rok později byl vybrán ve vstupním draftu NHL v prvním kole, jako šestý v pořadí, týmem San Jose Sharks. Začátek sezóny 1994-95 odehrál za Dynama Moskva tři zápasy, poté odcestoval do Severní Ameriky. Kvůli výluce v NHL začínal na farmě Sharks v Kansas City Blades hrající International Hockey League (IHL). V dětství měl Kozlov v pokoji plakát legendární sovětské pětky z 80. let. V kabině San Jose se najednou ocitl tváří v tvář dvěma členům této bájné formace – Igoru Larionovovi a Sergeji Makarovovi.
Ačkoliv měl Kozlov obrovský talent a fantastické fyzické parametry, v San Jose nedokázal naplno rozvinout svůj potenciál dominance. Odehrál zde necelé čtyři sezony, během nichž se mu s týmem ani jednou nepodařilo postoupit do play-off. V San Jose začínala růst frustrace z toho, že Kozlov nenaplňuje svůj potenciál draftové šestky tak rychle, jak si představovali. Generální manažer Sharks Dean Lombardi se rozhodl jednat dříve, než hodnota mladého Rusa na trhu klesne ještě níže. 12. listopadu 1997 ho Florida Panthers získala výměnou ze San Jose Sharks za právo výběru v 1. kole draftu 1998 a důrazného veterána Davea Lowryho. Z tohoto draftového picku se ale nakonec po sérii dalších výměn stala celkově 1. volba na draftu, ze které San Jose a následně Tampa Bay draftovali budoucí megastar Vincenta Lecavaliera. Tato transakce dodnes patří mezi nejzajímavější strategické propletence v historii draftů NHL.
Hned po výměně stihl za Panthers odehrát 46 zápasů, ve kterých nastřílel 12 gólů a přidal 11 asistencí. Na ledě dostal mnohem větší prostor a důvěru. Klíčový zlom nastal v průběhu sezony 1998/99, kdy Florida získala superhvězdného Pavla Bureho. Kozlov s ním vytvořil elitní, úderné duo. Kozlovova genialita při krytí puku a jeho skvělý přehled perfektně doplňovaly Bureho extrémní rychlost. V ročníku 1999/00 byl Kozlov k nezastavení. Odehrál 80 zápasů, zaznamenal 70 kanadských bodů (17 gólů + 53 asistencí) a v hodnocení +/- skončil na skvělých +24 bodech. Pomohl Floridě postoupit do play-off a etabloval se jako elitní centr NHL. Na Floridě si vybudoval takovou pozici, že v pozdějších letech nosil na dresu asistentské „A“ a patřil k hlavním tvářím organizace. V sezoně 2002/03 si dokonce vytvořil své střelecké maximum, když nasázel 22 branek.
V létě 2001 oznámil Panthers příchod ruského útočník Valeriho Bure, Spojení bratří Bureových (Pavla a Valerije) a Viktora Kozlova vyvolalo v zámoří obrovskou senzaci. Realita však dopadla obrovským zklamáním a naprostým fiaskem, a to především kvůli brutální smůle na zranění a následným hráčským výměnám. Valerij Bure odehrál v sezoně 2001/02 kvůli vážnému zranění kolene a následné operaci pouhých 31 zápasů. Viktor Kozlov laboroval se zraněními také a v téže sezoně naskočil jen do 50 utkání. Pavel Bure sice zářil (v 56 zápasech nasázel 22 gólů), ale i jeho sužovala chronicky nemocná kolena, která mu nakonec předčasně ukončila celou kariéru. Ruské trio se hned rozpadlo, Pvel Bure ukončil kariéru, v průběhu ročníku 2002/03 byl Valeri Bure vyměněn a Kozlov vydržel ve Floridě do března 2004. Po odchodu Pavla Bureho se hlavním tahounem a kapitánem týmu stal finský centr Olli Jokinen. Kozlov už nehrál v elitní lajně s Burem, ale často nastupoval ve druhé útočné formaci nebo se s Jokinenem střídal na pozici prvního centra. V sezoně 2002/03 spolu s Jokinenem táhli celou ofenzívu – Jokinen nasbíral 65 bodů a Kozlov hned za ním 56 bodů. 16. července 2003 prodloužil smlouvu s týmem Florida Panthers. Kozlova trápilo v sezóně 2003/04 zranění a kvůli otřesu mozku, zlomené čelisti a zranění palce vynechal velkou porci zápasů na Floridě.
V závěru přestupového období byl Kozlov vyměněn 1. března 2004 do New Jersey Devils výměnou za švédského útočníka Christiana Berglunda a ruského obránce Viktora Uchevatova. Po přestupu stihl Kozlov odehrát za Devils v základní části 11 zápasů, ve kterých si připsal solidních 6 bodů (2+4) a v play-off v pěti utkáních nebodoval. 15. července 2004 prodloužil smlouvu s týmem New Jersey Devils o jeden rok. Během výluky v NHL 2004/05 se vrátil do mateřského týmu HK Lada Toljatti a dopomohl týmu k titulu vicemistra. Po skončení výluky v NHL se vrátil zpátky do New Jersey Devils. V defenzivně svázaném systému New Jersey se mu však nedařilo sbírat body tak jako na Floridě. V 69 zápasech nasázel 12 gólů a přidal 13 asistencí. Tým sice postoupil do 2. kola play-off, ale Kozlov se herně trápil a často plnil spíše defenzivní úkoly. Vzhledem k tomu, že v New Jersey nedostával tolik prostoru v elitních formacích, se v létě 2006 rozhodl nepokračovat a jako volný hráč podepsal roční smlouvu s New York Islanders, kde jeho produktivita opět rapidně vzrostla. 3. prosince 2006 odehrál snad nejlepší zápas své kariéry, vyhrocené newyorské derby Islanders proti Rangers nastřílel 4 góly, je jedním z nejzářivějších a nejvíce ikonických momentů jeho celé kariéry v NHL. Všechny 4 branky vstřelil úřadujícímu držiteli Vezina Trophy Henriku Lundqvistovi. Stal se teprve čtvrtým hráčem v historii organizace New York Islanders, kterému se podařilo dát 4 góly v jednom venkovním zápase. Napodobil tak klubové legendy jako Mike Bossy, Bryan Trottier a Ray Ferraro. Sezonu nakonec zakončil s parádní bilancí 25 gólů a 51 bodů.
V létě 2007 Kozlovovi vypršela smlouva s Islanders a jako volný hráč podepsal dvouletý kontrakt s Washington Capitals. Generální manažer George McPhee tehdy hledal k mladému a divokému Alexu Ovečkinovi zkušeného centra. Trenér Bruce Boudreau složil elitní útok ve složení Alexandr Ovečkin – Nicklas Bäckström – Viktor Kozlov. Kozlov odehrál v první sezoně za Capitals 81 zápasů a nasbíral parádních 54 bodů (16 gólů + 38 asistencí). Co bylo ale nejdůležitější – výrazně pomohl Washingtonu poprvé po pěti letech postoupit do play-off, kde po obrovském dramatu v 1. kole sice padli s Philadelphií, ale Kozlov v sérii zářil a připsal si 3 góly. Ovečkin byl v té době plný neřízené energie, na ledě i mimo něj dělal bláznivé kousky. Kozlov pro něj fungoval jako „mentor“. Učil ho, jak si rozložit síly v dlouhé sezoně a jak v klíčových momentech zachovat chladnou hlavu. Ovečkin na spolupráci s ním vzpomíná s obrovským respektem. Kozlov strávil ve Washingtonu dvě velmi úspěšné sezony, během nichž Capitals definitivně vyrostli v ligového giganta. V létě 2009 se pak rozhodl po 15 letech zámoří opustit a vrátil se domů do Ruska, kde okamžitě podepsal tříletou smlouvu v nově vzniklé KHL s týmem Salavat Julajev Ufa.
Když Kozlov v roce 2009 dorazil z Washingtonu, tehdejší trenéři Vjačeslav Bykov a Igor Zacharkin mu bez váhání svěřili kapitánské „C“. Ufa měla v té době pravděpodobně nejnabitější a nejdražší kádr v celé KHL (hrály zde superhvězdy jako Alexandr Radulov, Dmitrij Kalinin, Vitalij Proškin, Sergej Zinovjev či norský fenomén Patrick Thoresen). Kozlov měl za úkol toto egoisticky silné mužstvo ukočírovat a sjednotit. Hned ve své nováčkovské sezoně v KHL ukázal, že ze svého zámořského umění nic neztratil. V základní části odehrál 56 zápasů, ve kterých nastřílel 13 gólů a přidal 15 asistencí (28 bodů). Ufa sice suverénně vyhrála základní část celé ligy, ale v play-off přišlo zklamání, když v konferenčním finále vypadla s pozdějším mistrem Ak Bars Kazaň. Druhá sezona zapsala Kozlova nesmazatelně do historie klubu. Jako vůdce týmu dovedl Ufu k historicky prvnímu zisku Gagarinova poháru. Kozlov už sice kvůli věku a defenzivnějším úkolům nesbíral tolik bodů v základní části, ale v play-off jeho přínos gradoval. Jeho poslední rok v Ufě byl poznamenán odchodem úspěšných trenérů Bykova a Zacharkina a celkovým úbytkem sil mistrovského týmu. Kozlov odehrál v základní části 36 zápasů (26 bodů) a v play-off, kde Ufa vypadla hned v 1. kole s Kazaní. V létě 2012 mu vypršela tříletá smlouva a klub se rozhodl kádr výrazně omladit, čímž se Kozlova hráčská mise v Ufě uzavřela.
V květnu 2012 podepsal smlouvu s ruským klubem Lokomotiv Jaroslavl. 7. září 2011 zasáhla tragédie ruského klubu ohledně letecké havárie. Lokomotiv Jaroslavl musel složit kompletně nový kádr, klub vynechal celou jednu sezónu 2011/12 a pro ročník 2012/13 musel postavit kádr kompletně od nuly. Viktor Kozlov byl osloven jako jeden z nejzkušenějších ruských veteránů, aby jako volný hráč přišel pomoci obnovit slávu a morálku zničeného klubu. Nová sestava Jaroslavle byla složena převážně z velmi mladých talentů a několika málo zkušených hráčů. Tehdy 37letý Kozlov dostal v kabině okamžitě roli jednoho z asistentů kapitána. Jeho hlavním úkolem nebylo střílet desítky gólů, ale jít příkladem na ledě i mimo něj, tlumit obrovský psychický tlak médií a pomáhat mladým hráčům s aklimatizací v KHL. Z herního pohledu se však Kozlov v Jaroslavli trápil. Defenzivní systém tehdejšího amerického trenéra Toma Renneyho mu příliš neseděl, navíc ho sužovaly zdravotní potíže. Za Lokomotiv stihl odehrát pouze 21 zápasů, v nichž vstřelil jen 1 gól a přidal 5 asistencí. Vzhledem k nízké produktivitě a vysokému platu se vedení klubu v lednu 2013 dohodlo na jeho trejdu. Kozlov byl 9. ledna 2013 vyměněn do ambiciózního týmu CSKA Moskva, kde následně dohrál zbytek sezóny a postoupil do play-off.
Kvůli vleklému zranění kolene a následným operacím v sezoně 2013/14 vynechal ročník. Mnozí lidé si mysleli, že s hokejem definitivně skončil. Vedení Avtomobilistu mu však v létě 2014 nabídlo roční kontrakt s nadějí, že jeho obrovské zkušenosti pomohou týmu v bojích o play-off. Vzhledem k dlouhé herní pauze a pokročilému věku už Kozlov logicky nemohl nastupovat v elitních útočných řadách. Trenér Anatolij Jemelin ho využíval jako centra třetí či čtvrté formace, kde plnil primárně defenzivní úkoly, chodil na oslabení a pomáhal zklidňovat hru. V základní části stihl kvůli dalším drobným šrámům odehrát pouhých 18 zápasů, ve kterých zaznamenal 3 asistence a nevstřelil žádný gól. I přes herní výpadky s ním tým počítal pro vyřazovací boje. Avtomobilist postoupil do play-off, kde v prvním kole narazil na silný Ak Bars Kazaň. Kozlov naskočil do 4 zápasů série, v nichž nebodoval. Úplně poslední soutěžní zápas své bohaté profesionální kariéry odehrál 3. března 2015 na domácím ledě v Jekatěrinburgu. Avtomobilist tehdy prohrál s Kazaní 2:3 a celkově podlehl v sérii 1:4 na zápasy.
Trenérská kariéra