Bettie Mae Page (22. dubna 1923 Nashville, Tennessee, USA – 11. prosince 2008 Los Angeles, Kalifornie, USA) byla americká modelka fotografických aktů a fetiše, která byla v 50. letech 20. století nazývána Královnou pin-up, avšak v 60. letech upadla v zapomnění. Od 80. let byla v různých subkulturách uctívána jako ikona pin-up a sexuální symbol. V 50. letech byla jednou z nejfotografovanějších žen, byla první známou modelkou bondage a fetiše, jednou z průkopnic sexuální revoluce. Stala se inspirací pro komiksové postavy, filmy a dala vzniknout neoburlesce. Zemřela v nemocnici roku 2008 ve věku 85 let po srdeční příhodě.
Po stažení do ústraní po roce 1957 trpěla depresemi, měla výkyvy nálad a strávila několik let ve státní psychiatrické nemocnici, byla postižena paranoidní schizofrenií. V roce 1959 konvertovala k evangelikalismu a pracovala pro amerického kazatele Billyho Grahama, studovala Bibli na vysokých školách v Los Angeles a Portlandu v Oregonu a po konverzi chtěla se stát misionářkou v Africe.
Životopis
Dětství a mládí Bettie Page pocházela z chudých poměrů, byla druhým ze šesti dětí Waltera Roy Pagea (1896–1964) a Edny Mae Pirtlesové (1901–1986). V průběhu jejího dětství rodina cestovala po Spojených státech amerických při hledání práce a hospodářské stability. Když jí bylo osm let, rodiče se rozvedli a matka ji a její dvě sestry dala z finanční nouze dala do sirotčince. Bettie Page byla ve věku třinácti let otcem pohlavně zneužívána a musela se starat o mladší sourozence. Během dospívání Bettie Page spolu se sestrami navrhovala líčení a účesy, které imitovaly jejich idoly, a učila se šít. Obojí přišlo k užitku v její pozdější kariéře, sama si navrhovala líčení a účesy a sama šila bikiny a kostýmy. Na střední škole Hume-Fogg High School v Nashville patřila mezi dobré žáky a stala se členkou debatního kroužku, kde byla velmi dobře hodnocena.
Střední školu dokončila 4. června 1940 jako druhá nejlepší z ročníku a pokračovala ve studiu na George Peabody College Vanderbiltovy univerzity v Nashville s cílem stát se učitelkou. V dalším školním roce ale změnila obor a začala na univerzitě studovat herectví, chtěla se stát filmovou hvězdou. V té době nastoupila do prvního zaměstnání, pracovala jako písařka pro spisovatele Alfreda Lelanda Crabba. Studium ukončila v roce 1944, získala titul Bachelor of Arts.
V roce 1943 se vdala za přítele ze školy Billyho Neala, a to krátce před jeho odchodem do druhé světové války. O rok později se odstěhovala do San Franciska, kde poprvé byla modelkou místnímu kožešníkovi. V následujících letech se často stěhovala: ze San Franciska zpět do Nashvillu, odtud do Miami a poté do Port-au-Prince na Haiti, kde se zamilovala do lidí a kultury. Po návratu do Spojených států v roce 1947 se s Nealem rozvedla.
Kariéra fotomodelky
Fotografické spolky Na počátku padesátých let pracovala příležitostně v San Francisku a na Haiti. Při hledání hereckého angažmá se přestěhovala do New Yorku, kde se příležitostně živila jako sekretářka. Při procházce na pláži Coney Island potkala policistu Jerryho Tibbse, který se zajímal o fotografování. Bettie Page byla ochotná stát mu modelem a z Tibbsových fotografií vzešlo její první pin-up porfolio.
Ke konci 40. let vznikaly fotografické spolky, jejichž účelem bylo obejít tvrdé restriktivní zákony, které bránily fotografovaní aktů. Měly v nich vznikat umělecké fotografie aktů, ve skutečnosti ale sloužily jako zástěrka ke vzniku erotických a pornografických fotografií. Když Bettie Page stála modelem k fotografiím ve stylu glamour fotografovi Cassi Carrovi, byla již velmi známou modelkou fotografických spolků. Její živelný přístup k pózování před kamerou ji učinil oblíbenou a její obličej se stal v oboru erotiky známým. V roce 1951 byly její fotografie publikovány v časopisech pro muže Eyeful, Wink, Titter, Black Nylons a Beauty Parade.
Spolupráce s Irvingem Klawem náhled|vlevo|Bettie Page ve filmu Teaserama z roku 1955|alt=Bettie tančí ke swingovému podkladu, nejprve kroutí na kameru zadečkem, následně se otáčí čelem ke kameře a pokračuje umírněným vlněním těla a jemným vyhazováním rukou a nohou; na sobě má červenorůžový úbor bez nohavic a rukávů V této době se stala modelkou fotografa Irvinga Klawa, který zákazníkům poštou posílal fotografie s motivy sadismu, masochismu a bondage. Klaw také navrhl Bettie Page účes s ofinou, která se stala jejím poznávacím znamením a díky které byla v následujících desetiletích snadno rozpoznatelná. Zásluhou Irvinga Klawa vešla ve známost jako první modelka v oblasti bondage a fetiše filmem Bettie Page – The Dark Angel („Bettie Page – Temný anděl“). Irwing Klaw vyplnil mezeru na trhu fotografiemi, kde tématem byly dominy s bičem – fotografie s nimi nebyly ve veřejně prodávaných časopisech pro muže za éry prezidenta Eisenhowera dostupné. I přes tvrzení Irvinga Klawa, sloužící jen obchodním účelům, však neměla samotná Bettie Page zájem o BDSM. Zveřejněny byly například fotografie na téma femdom, na nichž pózovala se svojí sestrou spoutaná či v submisivních pózách, pod názvem Damsel in Distress („Slečna v nesnázích“).
Když Irvingem Klawem inspirovaní umělci jako John Willie a Gene Bilbrew již neprodukovali jednotlivé snímky, ale série fotografií vyprávějící příběhy, přešel Irving Klaw k produkci filmů. S Bettie Page a s dalšími hvězdami pin-up a burlesky, například s Lili St. Cyr a Tempest Storm, natočil filmy Striporama (1953), který režíroval Jerald Intrator, Varietease (1954) a Teaserama (1955), které už režíroval sám. Filmy měly velký význam pro šíření obliby striptýzu v prudérní poválečné Americe a ovlivnily mnohem více lidí než burleska v nočních klubech či vaudeville divadla. Bettie Page se stala díky Klawovi ikonou tzv. catfigthů, tedy ženských soubojů plných škrábání, kousání a tahání za vlasy. Vystupovala přibližně v padesáti filmech, kde mezi sebou zápasí ženy, a na stovkách fotografií se objevila v bojových pózách.
Off-Broadway Během spolupráce s Herbertem Berghoffem v roce 1953 dostala Bettie Page několik rolí v off-broadwayských divadlech v New Yorku, objevila se například v představeních Time is a Thief a Sunday Costs Five Pesos. Několikrát rovněž vystupovala v televizi, mimo jiné v tehdy populární Jackie Gleason Show. I když dostala pozvání na castingy do Hollywoodu, neuspěla v nich kvůli svému silnému jižanskému přízvuku, kterého se nezbavila ani přes aktivní jazykový trénink. Nikdy nedostala větší roli v divadle či filmu mimo erotický žánr, a tak její hlavním působištěm zůstala pin-up fotografie.
Spolupráce s Bunny Yeagerovou V roce 1954 se, během svých každoročních návštěv Miami, potkala s fotografy Janem Caldwellem, H. W. Hannauem a s Bunny Yeagerovou. Jako jedna z nejznámějších pin-up modelek v New Yorku ji bývalá modelka a tehdy začínající fotografka zajistila fotografování v dnes již uzavřeném safari parku Africa U.S.A. Park ve floridském městě Boca Raton. Výsledkem byla série fotografií Jungle-Queen („Královna džungle“), což jsou nejuznávanější fotografie její kariéry, mezi nimiž jsou také akty s párem gepardů. Kostýmy s levhartími vzory navrhla sama Bettie Page.
Bunnie Yeagerová poslala její fotografie zakladateli časopisu Playboy Hughu Hefnerovi a Bettie Page se v lednu 1955 stala dívkou měsíce, v časopise vyšla její série fotografií. Ve stejném roce získala titul „Miss Pinup Girl of the World“, a i když kariéra mnoha pin-up girls trvala jen několik měsíců, byla Bettie Page žádanou modelkou až do roku 1957. I když často pózovala nahá, neobjevila se nikdy ve scénách s pornografickým zaměřením.
Odchod do ústraní Na vrcholu své kariéry se v roce 1957 stáhla do ústraní. V té době s ní existovalo zhruba 20 tisíc fotografií, a byla na více titulních stranách časopisů než Marilyn Monroe a Cindy Crawford dohromady. Pro její odchod se udávají různé důvody. V rozhovorech, které poskytla v letech 1996 až 1999, udala, že se jí zdálo, že je příliš stará.
Po svém odchodu z veřejného života se Bettie Page sblížila s evangelikalickými skupinami, které chtěly znovu oživit křesťanství. Na Silvestra 1958, během jedné ze svých častých návštěv floridského Key Westu, se Bettie Page zúčastnila bohoslužby v místním kostele (dnešní baptistický kostel Key West Temple). Etnicky různorodá atmosféra bohoslužby se jí velmi zalíbila a začala je navštěvovat pravidelně. Po této konverzi zrušila veškeré spojení s předchozím životem.
Léta po odchodu do ústraní V následujících letech navštěvovala různé školy, v nichž studovala Bibli, mimo jiné Bible Institute of Los Angeles, Multnomah School of the Bible v Portlandu v Oregonu a náboženské středisko Bibletown v Boca Raton. V 60. letech chtěla pracovat jako křesťanská misionářka v Africe; ale protože byla rozvedená, byla odmítnuta. V roce 1963 se znovu usadila v Nashville, kde pracovala pro různé křesťanské organizace. Aby se mohla stát misionářkou, podruhé se vdala za svého prvního muže Billyho Neala, nicméně manželství bylo opět po krátké době rozvedeno. Kromě dalšího nevydařeného manželství s o dvanáct let mladším Armondem Waltersonem, které trvalo čtyři roky, a její práce v křesťanských organizacích nejsou do počátku 80. let o Bettie Page známy žádné veřejné informace.
V roce 1967 se vrátila na milovanou Floridu a vdala se za Harryho Leara, o pět let později se s ním však rozvedla. Na konci 70. let Floridu opustila a žila se svým bratrem v Los Angeles. Velmi se stranila veřejnosti a nebyla si vědoma kultu, který se okolo její osoby vytvořil v 80. letech. Nový zájem o její osobu vedl k tomu, že veřejnost začalo zajímat, co se s ní stalo po jejím odchodu do ústraní na konci 50. let. Ve vydání knihy Book of Lists v roce 1990 je zmiňována Bettie Page jako bývalá slavná osobnost, která zcela zmizela z veřejného života.
V roce 1993 poskytla telefonické interview Robinovi Leachovi z televizního pořadu Lifestyles of the Rich and Famous, ve kterém mu vyprávěla, že nemá ponětí o své popularitě, že je „chudá a není slavná“. V jiném interview na konci 90. let jasně řekla, že nedovolila zveřejňování svých aktuálních fotografií a nahrávek. V roce 1998 na krátkou dobu změnila názor a dovolila časopisu Playboy zveřejnit svou fotku v srpnovém vydání. Poté například odmítla deník Los Angeles Times pro článek s názvem A Golden Age for a Pinup („Zlatá éra pin-up“) svůj souhlas se zveřejněním své aktuální fotografie. Řekla, že si přeje, aby si lidé uchovali vzpomínku na to, jak vypadala v mládí.
V roce 1993 Bettie Page uzavřela smlouvu s agentem Jamesem Swansonen z Chicaga o zastupování. Když byla bez jakýkoliv prostředků a neobdržela žádné peníze za licence a tantiémy, propustila ho po třech letech a nechala se zastupovat společností Curtis Management Group, která v té době zastupovala i Jamese Deana a Marilyn Monroe. Touto smlouvou o využití jejích práv získala finanční nezávislost.
Nezodpovězená otázka o letech po její kariéře byly částečně vyjasněna v roce 1996 s vydáním její oficiální biografie Bettie Page: The Life of a Pin-Up Legend („Bettie Page: Život legendy pin-up“). Popisuje ji jako přímého člověka, která v životě čelila odporu, a čelila mu se vztyčenou hlavou, vždy se dívala pouze dopředu a nikdy se nevzdávala.
V roce 1996 také umožnila reportéru Timu Estilozovi exklusivní rozhovor v ranní show televize NBC Real Life, kde hovořila o vydání své biografie. Ukazovala fotky ze své soukromé sbírky, vyprávěla o své kariéře a anekdoty ze svého soukromého života; na její žádost ale nebyla její tvář během rozhovoru ukázána. Rozhovor byl ve veřejné televizi odvysílán pouze jednou, ale je k zhlédnutí na YouTube pod názvem REAL Bettie Page TV Interview – Her Life In Her OWN Words. náhled|Hrob Bettie Page ve Westwood Village Memorial Park Cemetery|alt=Záběr červené žulové pamětní desky v trávě na hrobu Bettie Page s nápisem "", s jejím jménem a daty narození a úmrtí; nápis podbarvuje obrázek otevřené knihy, nad kterou je růže, v pravé části jsou rozsypané měděné mince