náhled|300x300pixelů|První jaderná ponorka USS Nautilus

Jaderná ponorka (nebo atomová ponorka) je plavidlo poháněné jaderným reaktorem schopné operovat v podmořských hlubinách. Jaderná ponorka vyzbrojená balistickými raketami představuje jednu z nejničivějších zbraní současnosti.

Stručná historie náhled|První raketonosná ponorka s jaderným pohonem USS George Washington (SSBN-598) náhled|Poštovní známka s obrázkem první sovětské jaderné ponorky K-3 Leninskij Komsomol

První jaderná ponorka USS Nautilus byla do služby zařazena roku 1954 námořnictvem Spojených států. Sovětský svaz ve vývoji jaderných ponorek poněkud zaostávala a první jaderná ponorka sovětského námořnictva K-3 Leninskij Komsomol byla zařazena do služby 1. července 1958. V obou případech to byly útočné ponorky, jejichž hlavní zbraní byly torpéda.

Dalším krokem byla 30. prosince 1959 do služby zařazená americká jaderná ponorka USS George Washington (SSBN-598), první jaderná ponorka vyzbrojená šestnácti balistickými raketami Polaris. Rusové reagovali zařazením ponorek projektu 658 a 667A označovaných na Západě jako třídy Hotel a Yankee. Sovětské ponorky nesly, na rozdíl od amerických, rakety na kapalné palivo.

Zájem o získání jaderných ponorek měly i další státy, jako je Velká Británie, Francie, Itálie a Švédsko. První dvě přitom útočné i raketonosné jaderné ponorky postupně získaly. Velká Británie svou první útočnou ponorku HMS Dreadnought (S101) zařadila 17. dubna 1963 a první raketonosnou jadernou ponorku HMS Resolution (S22) dne 2. října 1967. Francie svou první útočnou jadernou ponorku Rubis (S601) zařadila 23. února 1983 a první jadernou raketonosnou ponorku Le Redoutable (S611) zařadila roku 1971.

Naopak Itálie a Švédsko od jaderných ponorek nakonec ustoupily. Švédská jaderná ponorka nesla označení typ A-11A a její vývoj probíhal v letech 1956–1962. Zajímavostí je, že dle návrhu z roku 1957 měla být tato ponorka velmi malá, takže její reaktor byl odstíněný jen tak, aby byla chráněna posádka před a za ním, ale neměl být zapínán v přístavu. Rovněž pobyt posádky v průchodu mezi přední části a strojovnou měl být kvůli radioaktivitě omezen na tři až pět vteřin. Další zajímavostí je plán na umístění části nesených torpéd do otočného zásobníku. Švédsko však nakonec postavilo konvenční třídu Sjöormen a dále se zaměřilo na rozvoj pomocných pohonů nezávislých na přístupu atmosférického vzduchu (Air-independent propulsion, AIP).

Sovětské atomové ponorky druhé generace projektu 667 (NATO: Delta I) jsou vyzbrojeny dvanácti mezikontinentálními raketami. Ostatní třídy projektu 667 BD, BDR, BDRM (NATO: Delta II, III, IV) mají šestnáct mezikontinentálních raket.

V roce 1981 Sovětský svaz zavedl novou titanovou ponorku projekt 941 Akula (NATO: Typhoon) která v některých předpokladech (jako je hloubka ponoru, odolnost proti útoku torpéda dvěma tlakovými titanovými trupy) předčí americkou třídu Ohio. Ohio ovšem vede v počtu potenciálně nesených hlavic, protože je vybaveno 24 sily pro 24 mezikontinentálních raket UGM-133 Trident II, které mohou nést až čtrnáct jaderných hlavic, zatímco sovětské raketonosné ponorky projektu 941 mohly nést ve svých dvaceti silech dvacet raket R-39 a v každé z nich maximálně deset hlavic o síle 200 kt TNT.

V současné době z šesti vyrobených ponorek je funkční pouze jedna a dvě další bez raket stojí v námořní základně Severodvinsk, kde se čeká na jejich další osud. Americká třída Ohio byla ve svých čtyřech exemplářích z osmnácti vyrobených přestavěna na třídu SSGN, kde místo 24 mezikontinentálních raket nese 157 řízených střel s plochou dráhou letu. Ruská federace po problémech s novou třídou jaderných ponorek třídy Borej 935 se rozhodla jít cestou upravených ponorek Borej 955, které se stanou nástupkyněmi dosluhující třídy Delta III a Delta IV, která je v současné době rozmístěna na Pacifické základně Petropavlovsk Kamčatskyj ve 4 exemplářích ze 14 vyrobených v letech 1976 až 1981. Nová smlouva sepsaná prezidenty USA Barackem Obamou a Ruska Dmitrijem Medvěděvem dává široké pole uplatnění co se týče ponorkových vojsk strategického určení. Prakticky je dán jen počet nosičů (raket) a jaderných hlavic, což ruské straně značně rozvazuje ruce a může vést k myšlence, kterou měly Spojené státy americké před 45 lety a to umístit až 50 % svých strategických jaderných zbraní právě na jaderné ponorky.

Výhody jaderné ponorky jako zbraně Zavedení jaderného pohonu vedlo k razantní proměně ponorky jako zbraně, neboť se tak odstranila většina nevýhod klasické ponorky diesel-elektrické konstrukce. Jaderný pohon poskytl ponorkám nejen obrovskou energii k dosažení vysoké rychlosti pohybu pod vodou, ale zejména umožnil takřka neomezeně dlouhé setrvání pod hladinou. Zatímco klasická dieslo-elektrická ponorka se musela poměrně často vynořovat nad hladinu (respektive k hladině, měla-li k disposici schnorchel) pro dobití baterií, což ji činilo zranitelnou, atomová ponorka může hluboko pod hladinou setrvat měsíce. Rozlišujeme velké jaderné ponorky sloužící hlavně jako nosiče střel a menší (tzv. přepadové nebo stíhací ponorky), které jsou určeny k vyhledávání a likvidaci nepřátelských lodí a ponorek.

Jaderné ponorky převzaly v průběhu studené války hlavní funkci při jaderném odstrašování. Klasický nosič střel nese 16 nebo 20 (ruský) a 24 (americký) balistických střel, z nichž každá má zpravidla několik silných (Rusko) nebo přesných (USA) jaderných hlavic, které se po určité době po odpálení rozdělí a pokračují k cíli samostatně (technologie MIRV). Jedna atomová ponorka má tedy potenciál zničit několik desítek strategických cílů. Na rozdíl od pozemních sil se může snadno přemisťovat. To znamená, že se může přesunout na pozici vhodnou pro útok, ale také najít a zlikvidovat ji je mnohem těžší než pozemní prostředky. V podstatě tak vylučuje možnost úspěšného preventivního úderu, u nějž by útočící strana mohla počítat s likvidací většiny jaderného arzenálu protivníka ještě dříve, než ho stihne odpálit.

Přelomové atomové ponorky USS Nautilus (SSN-571) – první ponorka s jaderným pohonem USS George Washington (SSBN-598) – první raketonosná ponorka s jaderným pohonem, nosič balistických střel (SLBM)

Nehody na jaderných ponorkách Ponorky USA USS Thresher (SSN-593), v roce 1963 havaroval jižně od Grónska. USS Scorpion (SSN-589), v roce 1968 havaroval jižně od Azorských ostrovů.

Sovětské (resp. ruské) ponorky K-3 Leninskij Komsomol – 1967 v Norském moři, požár na palubě Ruské jaderné ponorky slaví padesátiny, tyden.cz, citováno 12. 1. 2014USSR's first-ever nuclear sub was destroyed by beer bottle cap, pravda.ru, citováno 8. 1. 2014 The Triumph and Tragedy of the Leninskiy Komsomol, rusnavy.com, citováno 8. 1. 2014 K-8 – potopila se roku 1970 v Biskajském zálivu K-19 – více nehod včetně poruchy jaderného reaktoru K-19 Facts , National Geographic Irina Titovová: K-19 Film Premieres at Mariinsky Theater, The St. Peterburg Times, citováno 3. 1. 2014 K-219 – potopila se roku 1986 u Bermud K-278 – potopena roku 1989 v Norském moři Inventory of accidents and losses at sea involving radioactive material, Mezinárodní agentura pro atomovou energii, citováno 12. 1. 2014 K-429 – dvakrát potopena (1983 a 1985), dvakrát vylovena K-141 – ruská ponorka, která se v roce 2000 potopila i s celou posádkou

Odkazy Reference

Externí odkazy