Jaroměřice nad Rokytnou (2. pád do Jaroměřic, 6. pád v Jaroměřicích; , Jermeritz) jsou město v okrese Třebíč v Kraji Vysočina. Leží v Jaroměřické kotlině Jevišovické pahorkatiny na úpatí Českomoravské vrchoviny asi třináct kilometrů od Třebíče. Žije zde obyvatel.
Město je bohaté svým kulturním dědictvím, a to zejména tamním barokním zámkem s kostelem svaté Markéty a působením Františka A. Míči a Otokara Březiny. Od roku 1999 je známo konáním Mezinárodního hudebního festivalu Petra Dvorského. Historické jádro je městskou památkovou zónou.
V roce 2021 se město účastnilo soutěže Historické město roku.
Název O původu Jaroměřic je první (1730) česky zpívaná opera, jejíž hudbu zkomponoval František Antonín (Václav) Míča a verši opatřil Antonín Ferdinand Dubravius (Dúbrava). Částečně nám dává nahlédnout, co se tehdy tradovalo o původu města:
Nejdříve byl na místě dnešních Jaroměřic les a v něm byl jednou na lovu kníže. Poblíž studánky v místě Dolního náměstí se mu podařilo skolit krásného jelena šestnácteráka. Místo se knížeti zalíbilo, a kázal tedy místo vymýtit a zjara rozměřit pro budoucí město a menší hrad. A od jarního měření získalo město své jméno. Jelen pak je po staletí ve znaku města.KRČÁL, J. O Jaroměřicích nad Rokytnou. In O životě a umění : Listy z jaroměřické kroniky 1700–1752. Jaroměřice nad Rokytnou : Místní osvětová beseda v Jaroměřicích nad Rokytnou ve spolupráci s Musejním spolkem v Brně; 1974, s. 11.
Vědecky se však jméno Jaroměřice vykládá jako „ves lidí Jaromírových“.JIČÍNSKÝ, P., NOVÁČEK, O., SUCHARDA, J. Malé dějiny Jaroměřic nad Rokytnou. PhDr. Jan Sucharda – JAS Hrotovice, 2002. Strana 10.
Historie Zhruba kolem roku 250 000 př. n. l. vznikly první doklady osídlení v oblasti Jaroměřic nad Rokytnou (sekáč valounu z rohovce nalezený na kopci Žabík), ze starší doby kamenné existují doklady o životě lidí dnešního typu na Hradisku na jihozápadě Jaroměřic a z doby mladší doby kamenné (6000 až 4000 př. n. l.) jsou doloženy doklady o kultuře s lineární keramikou, kultuře s vypíchanou keramikou a o kultuře s moravskou malovanou keramikou. Z doby měděné (4000 až 2000 př. n. l.) existují doklady o existenci kultury nálevkovitých pohárů a kultuře zvoncovitých pohárů a z doby bronzové (2000 až 750 př. n. l.) existují doklady o existenci kultury popelnicových polí (doložena pouze okrajově). Ze starší doby železné (doba halštatská, asi 750 př. n. l. až 400 př. n. l.) existují doklady o horákovské kultuře a z mladší doby železné (400 př. n. l. až 0) existují doklady o laténské kultuře Keltů. Ve 2. století jsou na Jaroměřicku doloženi Germáni a ve století 10. Slované ze Znojemska postoupili k Jaroměřicím.
náhled|vlevo|Questenberský zámek v Jaroměřicích se zámeckým kostelem svaté Markéty Rok 1131 je uváděn jako tradiční rok založení obce (tzv. heraldická pověst) a Jaroměřice se měly stát zeměpanským statkem. První písemná zmínka o obci je doložena z roku 1325, král Jan Lucemburský daroval patronát jaroměřického farního kostela cisterciáckému klášteru v Sedlci. Světským držitelem Jaroměřic byl Rajmund z Lichtemburka, pán Bítova. Na jižním břehu Rokytné vznikla dvě vesnická předměstí, Lhota a Kobylí Trh. V roce 1498 král Vladislav Jagellonský daroval Jaroměřice lénem Václavu z Ludanic. V roce 1522 koupil jaroměřické panství Jan IV. z Pernštejna, v roce 1534 se majitelem stal rod Meziříčských z Lomnice a v roce 1613 bylo panství koupeno Jiřím Rechenberkem ze Želetic. V roce 1620 bylo panství zkonfiskováno pro účast Jiřího Rechenberka ve Stavovském povstání. V roce 1623 získali panství Questenberkové, Jaroměřice jako konfiskát zakoupil od královské komory Gerhard z Questenberka. V roce 1661 se vlády nad panstvím ujal Jan Antonín z Questenberka, ten dokončil renesanční přestavbu zámku včetně divadla. Dalším majitelem z rodu Questenberků se stal Jan Adam z Questenberka, za jeho vlády vyvrcholila barokní přestavba Jaroměřic. V roce 1752 byly Jaroměřice převzaty pod správu Václava Antonína z Kounic-Rietbergu. V roce 1871 byly Jaroměřice napojeny na železnici a v roce 1897 byl po vleklém soudním dědickém sporu jaroměřický velkostatek Nejvyšším soudem Rakouska Rudolfu Kristiánu z Vrbna a Bruntálu, jeho majetek pak v roce 1927 zdědila jeho manželka Elvíra (původně bavorská princezna). V roce 1899 byla postavena nová budova školy.
V roce 1901 začal v Jaroměřicích působit Otokar Březina, ten ve městě i zemřel a to v roce 1929, v roce 1928 město navštívil Tomáš Garrigue Masaryk. Roku 1933 byla postavena nová budova radniceZprávy památkové péče II. (1938), str. 61: „radnice, vzniklá přestavbou měšťanských domů asi v druhé polovině 19. stol. (…), byla roku 1931 zbořena bez vědomí památkového úřadu a nahrazena novostavbou pochybenou v proporcích“. a o tři roky později město navštívil další prezident Edvard Beneš.
V roce 1938 zřídil Moravský svaz pro obchod dobytkem a masem s. r. o. v Jaroměřicích svoji expozituru.Stráž Západomoravská: týdeník čsl. strany lidové pro kraj jihlavský. Třebíč: Katolicko-politická jednota pro hejtmanství třebické, 2. 6. 1938, s. 7. Státní lesní správa se v roce 1938 přestěhovala z Jaroměřic (kde si postavila novou budovu) zpět do Hrotovic.Stráž Západomoravská: týdeník čsl. strany lidové pro kraj jihlavský. Třebíč: Katolicko-politická jednota pro hejtmanství třebické, 24. 11. 1938, s. 5. V roce 1939 proběhly slavnosti dvoustého výročí vysvěcení chrámu kostela svaté Markéty za účasti brněnského biskupa Josefa Kupky. V roce 1940 stanovil Českomoravský svaz pro mléko, tuky a vejce Rolnické mlékařské družstvo v Jaroměřicích (založen roku 1938) sběrnou vajec pro obce: ze soudního okresu Moravské Budějovice: Bolíkovice, Babice, Lesonice, Šebkovice, Vacenovice, Štěpánovice, Boňov, Lesůňky, Příložany, Dolní Lažany, Popovice, Jaroměřice, Bohušice, Příštpo, Blatnice, Ohrazenice, Ratibořice, Horní Újezd, Rozkoš, Hostim, Grešlovo Mýto, Boskovštejn, Jiřice, Prokopov, ze soudního okresu Hrotovice: Ostašov, Zárubice, Lipník, Myslibořice, ze soudního okresu Třebíč: Čáslavice, Výčapy, Loukovice.Stráž Západomoravská: týdeník čsl. strany lidové pro kraj jihlavský. Třebíč: Katolicko-politická jednota pro hejtmanství třebické, 2. 3. 1940, s. 3.
V roce 1943 byla na jaroměřickém velkostatku zřízena říšskými drahami tzv. Reichsbahnschule (říšská drážní škola). O rok později na jaroměřické radnici proběhl proces se třemi boňovskými protinacistickými odbojáři. V roce 1944 dorazila do Jaroměřic část kolony tzv. etnických Němců z Banátu (Dunajští Švábové / Donauschwaben). Kolona sestávající z 228 vozů a 365 koní s 943 osobami vyrazila z obce Rudolfsgnad (Knićanin) 3. října 1944, ve Znojmě byla rozdělena do šesti menších skupin a ve dnech 4.–6. listopadu 1944 ubytována v táborech Volksdeutsche Mittelstelle na velkostatcích Jaroměřice, Stonařov, Jemnice, Štoky, Náměšť nad Oslavou a Sádek. Němečtí sedláci z Banátu byli postupně zaměstnáni na českých statcích. V lednu 1945 jim byli pro Wehrmacht zabaveni všechny koně. Od 19. února 1945 se nacházeli etničtí Němci už na útěku před postupující Rudou armádou směrem na Český Krumlov. Druhá světová válka v Jaroměřicích skončila 8. května 1945, kdy německá armáda opustila města ve 14:15 hodin dorazila na náměstí Rudá armáda.
V roce 1947 město opět navštívil tehdejší prezident Edvard Beneš. Dne 28. února 1948 faktické řízení správy města přebral tzv. akční výbor, během města byl obměněn národní výbor i jeho rada a v září 1950 bylo ustaveno jednotné zemědělské družstvo, to pak byla v roce 1962 sloučeno se státním statkem. V roce 1955 bylo někdejší Masarykovo náměstí přejmenováno na Náměstí Míru. V roce 1968, 26. srpna projela intervenční bulharská vojska městem směrem na Moravské Budějovice a v roce 1980 došlo k otevření hotelu Opera, v osmdesátých letech se Jaroměřice staly střediskovým městem a byly k nim tak připojeny okolní obce. Také byla postupně rozvíjena různá zařízení ve městě, v roce 1984 byl otevřen obchodní dům Rokytná a v roce 1987 bylo otevřeno velkoryse řešené autobusové nádraží.
V roce 1990 bylo obnoveno obecní zřízení. V roce 1999 se ve městě odehrál první ročník Mezinárodních hudebních slavností Petra Dvorského a také by ustaven Mikroregion Rokytná, o rok později byla otevřena čistička odpadních vod a v roce 2001 byl otevřen dům s pečovatelskou službou.
V roce 2020 bylo oznámeno, že bude rekonstruován hřbitov, chodníky, kanalizace, bude také rekonstruována tribuna ve sportovním areálu.
Přírodní poměry náhled|Pod Hradiskem v lokalitě na Bydliskách Jaroměřice nad Rokytnou se rozkládají v Jaroměřické kotlině. Tu na severu uzavírá výčapský hřbet, součást klučovské hrásti, jíž vede rozvodí mezi řekami Jihlavou a Rokytnou.
Podloží Jaroměřic tvoří žuly a ruly. Převažujícím půdním typem jsou kyselé hnědé půdy. Kvalitnější hnědozemě jsou v údolí Rokytky a v údolí Štěpánovického potoka. Do východní poloviny Jaroměřicka (a Jaroměřic) zasahuje třebíčský masiv se svými žulosyenity (durbachity; jde o horniny bohaté na draslík a hořčík, dále rubidium, baryum, chrom a nikl, relativně též na uran a thorium), s žílami aplitů a pegmatitů. V kamenolomu Královec u Příštpa nacházíme nažloutlé středně zrnité horniny bohaté křemenem – biotitické až muskoviticko-biotitické granity. Na Žabíku se nacházejí křemence, tzv. sluňáky.Moravskobudějovicko. Jemnicko. Ed. Vladimír Nekuda, Jan Janák, Pavel Michna. Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1997. Vlastivěda moravská (65. svazek) 846 s. .
Řeka Rokytná dělí Jaroměřice nad Rokytnou na dvě části – severní a jižní. V parku státního zámku Jaroměřice nad Rokytnou vytvořili lidé dvě její slepá ramena, dnes patrná jen při vyšším stavu vody. Přímo u Jaroměřic přijímá Rokytná vody potoka Rokytky (jinak též zvaného Jaroměřička) a Štěpánovického potoka. U Jaroměřic se pro vodáky začíná splavný úsek řeky (73,2 kilometru). V roce 2020 budou vylepšena protipovodňová opatření ve městě.
Lokalita Na skalním v katastru města byla zařazena mezi průzkumná území pro vybudování hlubinného úložiště jaderného odpadu. Cílem současné etapy průzkumných prací bylo vybrat do konce roku 2018 čtyři lokality, kde měl proběhnout podrobnější průzkum horninového masívu. V roce 2020 byla lokalita Na skalním z výběru pro hlubinné úložiště vyřazena.
V Jaroměřicích nad Rokytnou se stýká několik silnic 1. třídy, jsou jimi silnice II/152, II/361, II/401 a II/360. Silnice II/152 spojuje Jaroměřice nad Rokytnou s Hrotovicemi a Moravskými Budějovicemi, silnice II/361 s Jevišovicemi, silnice II/401 s Vladislaví a silnice II/360 s Třebíči. Severně z Jaroměřic vede silnice směrem do Ratibořic a dále do Výčap, jižně vedou silnice do Ohrazenic a Hostimi a také do Blatnice, jihozápadně do Bohušic, západně do Dolních Lažan, Lažínek a Šebkovic, severozápadně do Vacenovic a Dolních Lažan. Přes Jaroměřice nad Rokytnou prochází několik cyklostezek, jsou jimi cyklostezka 26, 481, 5125, přes Jaroměřice prochází také turistická Březinova cesta. Přes území města vede také železniční trať mezi Bohušicemi a Šebkovicemi, zastávka se nachází u vesnice Popovice.
Velká část území města je zemědělsky využívána, na severovýchodním okraji území se nachází lesní porost pod vrcholem Na Skalním, na východním okraji území lesy kolem rybníka Cihelna a pod vrcholem Stříbrná hora. V jižní části území jižně od Ohrazenic se nachází lesy nad údolím řeky Nedveky.