Šarlota Meklenbursko-Střelická ( Sophie Charlotte von Mecklenburg-Strelitz) (19. května 1744, Mirow – 17. listopadu 1818, Kew) byla rozená princezna meklenbursko-střelická a jako manželka britského krále Jiřího III. britská královna.
Životopis Jejími rodiči byli vévoda meklenbursko-střelický Karel Ludvík Fridrich a jeho manželka Alžběta, saská princezna. Šarlota se narodila jako osmá z jejich deseti dětí. 11. prosince roku 1752 zemřel starší bratr jejího otce, čímž se zcela změnilo postavení její rodiny – otec se stal panovníkem Meklenburska a změnila se i Šarlotina pozice jako nevěsty.
Její bratři a matka vdova pro ni hledali výhodný svazek. V 17 letech byla vybrána jako nevěsta pro mladého britského krále Jiřího III., třebaže její ruka nebyla první, o niž se ucházel – uvažoval o několikero mladých princeznách, jež však jeho matka Augusta Sasko-Gothajská i její rádci nepovažovali za vhodné partie.
Manželství Šarlota přijela do Velké Británie v roce 1761 a 8. září téhož roku se provdala za krále Jiřího III. v Královské kapli St James's Palace. O dva týdny později byli oba korunováni ve Westminsterském opatství.
Tchyně, waleská princezna Augusta Sasko-Gothajská, Šarlotu nepřivítala s otevřenou náručí a jistý čas panovalo mezi oběma ženami velké napětí. Přes tento nedostatek sympatií ze strany tchyně i přesto, že Jiří měl před manželstvím mnoho avantýr, bylo jejich manželství šťastné; po svatbě již byl Jiří Šarlotě vždy věrný. V průběhu času získala Šarlota velký vliv na Jiřího a přístup do vlády, nezneužívala jej však.
Královna Šarlota se zajímala o umění, podporovala Johanna Christiana Bacha, který byl jejím učitelem hudby, i Wolfganga Amadea Mozarta, jenž jí ve věku 8 let věnoval jedno ze svých děl. Královna byla i velmi zdatným amatérským botanikem a významně přispěla k vybudování Královských botanických zahrad (Kew Gardens). Zakládala domy a nemocnice pro nastávající matky.
Velkou váhu přikládala vzdělání jako takovému, především však vzdělání a výchově dívek a žen; ona sama dohlížela na to, aby její dcery získaly lepší vzdělání, než bylo běžné u mladých žen té doby.
Manželova nemoc Po vypuknutí Jiřího choroby, tehdy označované jako šílenství, se Šarlota ujala péče o něj, nemohla však s ním být tak často, jak by chtěla, pro jeho nepříčetné chování a časté nepředvídatelné nebezpečné reakce. Přesto však Šarlota byla jeho oporou v nemoci (dnes se předpokládá, že šlo o projevy porfyrie, těžké metabolické poruchy), jež se časem zhoršovala. Třebaže jejich syn Jiří převzal panovnické povinnosti, Šarlota byla po právní stránce královou zástupkyní, a to od roku 1811 až do své smrti.
Zemřela v Dutch House v Surrey u paláce Kew 17. listopadu roku 1818 v 74 letech věku. Zhasla sedíc v křesle při malování portrétu rodiny; v okamžiku smrti byl po jejím boku její nejstarší syn, waleský princ Jiří, budoucí král Jiří IV., který jí podpíral ruku.
Pochována byla v kapli sv. Jiří na hradě Windsor.
Potomci náhled|Královna Šarlota s prvními dvěma dětmi (1765) náhled|královna Velké Británie a Irska Šarlota Meklenbursko-Střelická na portrétu který vznikl kolem roku 1785 náhled|Královna Velké Británie, Irska a Hannoveru, autor portrétu Thomas Gainsborough, 1781 Šarlota a Jiří měli spolu patnáct potomků, devět synů a šest dcer, mezi nimi dva budoucí krále Velké Británie. Dva poslední synové zemřeli v útlém věku na neštovice. 1. Jiří IV. (12. 8. 1762 Londýn – 26. 6. 1830 Windsor), král Spojeného království Velké Británie a Irska a Hannoveru od roku 1820 až do své smrti ⚭ 1795 Karolina Brunšvická (17. 5. 1768 Braunschweig – 7. srpna 1821 Londýn), na své vlastní přání pohřbena ve svém rodném městě v kryptě katedrály svatého Blažeje v Braunschweigu 2. Bedřich August Hannoverský (16. 8. 1763 Londýn – 5. 1. 1827 tamtéž), od roku 1784 vévoda z Yorku a Albany, britský polní maršál a kníže-biskup v Osnabrücku ⚭ 1791 Frederika Pruská (7. 5. 1767 Berlín – 6. 8. 1820 Weybridge 3. Vilém IV. (21. 8. 1765 Londýn – 20. 6. 1837 Windsor), král Spojeného království Velké Británie a Irska a Hannoveru od roku 1830 až do své smrti ⚭ 1818 Adelheid Sasko-Meiningenská (13. 8. 1792 Meiningen – 2. 12. 1849 Londýn) 4. Šarlota (29. 9. 1766 Londýn – 5. 10. 1828 Ludwigsburg) ⚭ 1797 Fridrich I. Württemberský (6. 11. 1754 Trzebiatów – 30. 10. 1816 Stuttgart), 1. württemberský král od roku 1797 až do své smrti 5. Eduard August (2. 11. 1767 Londýn – 23. 1. 1820 Sidmouth), vévoda z Kentu a Strathearnu ⚭ 1818 Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská (17. 8. 1786 Coburg – 16. 3. 1861 Windsor), rodem saská princezna 6. Augusta Žofie (8. 11. 1768 Londýn – 22. 9. 1840 tamtéž), svobodná a bezdětná 7. Alžběta (22. 5. 1770 Londýn – 10. 1. 1840 Frankfurt nad Mohanem), pohřbena společně s manželem v mauzoleu lankrabat ve městě Bad Homburg vor der Höhe ⚭ 1818 Fridrich VI. Hesensko-Homburský (30. 7. Bad Homburg vor der Höhe – 2. 4. 1829 tamtéž), lankrabě hesensko-homburský od roku 1820 až do své smrti 8. Arnošt August (5. 6. 1771 Londýn – 18. 11. 1851 Hannover), vévoda Cumberlandu a Teviotdale, hannoverský král od roku 1837 až do své smrti, společně s manželkou pohřben ve Welfenmausoleu v Hannoveru ⚭ 1813 Frederika Meklenbursko-Střelická (2. 3. 1778 Hannover – 29. 6. 1841 tamtéž) 9. August Frederik (27. 1. 1773 Londýn – 21. 4. 1843 tamtéž), vévoda ze Sussexu od roku 1801 až do své smrti, pohřben společně s druhou manželkou na hřbitově Kensal Green v Londýně I. ⚭ 1793 Augusta Murray (27. 1. 1768 Airth – 5. 3. 1830), sňatek anulován roku 1794 II. ⚭ 1831 Cecilia Underwood (1785 – 1. 8. 1873 Londýn), roku 1840 jí byl přidělen titul vévodkyně z Iverness 10. Adolf Frederik (24. 2. 1774 Londýn – 8. 7. 1850 tamtéž), vévoda Cambridge od roku 1801 až do své smrti ⚭ 1818 Augusta Hesensko-Kaselská (25. 7. 1797 Offenbach am Main – 6. 4. 1889 Londýn) 11. Marie (25. 4. 1776 Londýn – 30. 4. 1857 Weymouth) ⚭ 1816 Vilém Frederik, vévoda z Gloucesteru a Edinburghu (15. 1. 1776 Řím – 30. 11. 1834 Bagshot Park) 12. Žofie (3. 11. 1777 Londýn – 27. 5. 1848 tamtéž), zemřela neprovdána, na vlastní přání byla pohřbena na hřbitově Kensal Green v Londýně 13. Octavius (23. 2. 1779 Londýn – 3. 5. 1783 tamtéž) 14. Alfred Britský (22. 9. 1780 Windsor – 20. 8. 1782 tamtéž) 15. Amélie (7. 8. 1783 Windsor – 2. 11. 1810 tamtéž), svobodná a bezdětná
Vztahy s Marií Antoinettou Šarlota udržovala úzké vztahy s francouzskou královnou Marií Antoinettou. Spojovala je láska k hudbě a umění, jimž se i samy věnovaly; nikdy se však osobně nesetkaly. Po vypuknutí francouzské revoluce britská královna již chystala apartmány pro Marii Antoinettu a její rodinu, předpokládajíc, že jejich údělem bude exil, vývoj událostí však spěl jinam – francouzskému královskému páru se nepodařilo prchnout ze země a byl popraven. Šarlota byla jejich tragickým osudem zdrcena.
Vývod z předků
Reference
Externí odkazy
http://www.lib.virginia.edu/small/exhibits/charlotte/sophie.html http://www.thepeerage.com/p10078.htm#i100778
Šarlota Kategorie:Meklenburské princezny Kategorie:Britské královny Kategorie:Irské královny Kategorie:Hannoverské královny Kategorie:Pohřbení v kapli svatého Jiří ve Windsoru Kategorie:Narození v roce 1744 Kategorie:Úmrtí v roce 1818 Kategorie:Ženy Kategorie:Narození 19. května Kategorie:Úmrtí 17. listopadu