Císařovna vdova Cch’-si (, 29. listopadu 1835 – 15. listopadu 1908, Peking) byla de facto vládkyní dynastie Čching a tedy Číny od roku 1861 až do své smrti v roce 1908.
Po smrti císaře Sien-fenga v roce 1861 se jí v mocenském boji podařilo prosadit jako regentka svého nedospělého syna Caj-čchuna. Ten se sice posléze formálně ujal vlády, ale zemřel mladý v roce 1875, aniž se mu podařilo překonat vliv své matky, která stále zůstávala skutečnou vládkyní. Za dalšího císaře pak byl vybrán Kuang-sü, kterému byly v té době pouhé čtyři roky — vláda Cch’-si formálně maskovaná jako regentství tak pokračovala dál a posléze si ji podržela, i když se Kuang-sü stal formálně císařem.náhled|Císařovna vdova Cch'-si v čínských znacích
Původ náhled|Portrét císařovny vdovy Cch'-si od Huberta Vose (1905) Cch'-si se narodila v roce 1835 do jedné z nejstarších a nejvýznamnějších mandžuských rodin. Otec Cch'-si byl vysoce postaveným úředníkem za vlády Čching. Cch'-si byla vychována nedaleko pekingského Zakázaného města.
Vláda Cch'-si vládla Číně za dynastie Čching mezi lety 1861–1908. Kariéru začala, když byla ve svých 16 letech na jaře roku 1852 vybrána za konkubínu císaře Sien-fenga. Tehdy jako konkubína 6. řádu získala jméno Lan. V roce 1854 ji císař Sien-feng povýšil na konkubínu 5. řádu, přitom byla přejmenována na Ji. V roce 1856 porodila Ji císaři následníka Caj-čchuna. Její postavení u dvora se tak zvýšilo na druhou nejdůležitější ženu – hned po císařově první manželce – císařovně Čen.
Oproti většině ostatním mandžuským konkubínám uměla Cch'-si číst a psát čínsky. Stala se tak pomocnicí v té době již nemocného císaře Sien-fenga. Dostala k důležitým vládním listinám a získala tak přehled v oblasti vlády nad Čínou.56.com Archived 15 December 2013 at the Wayback Machine
Když během druhé opiové války v roce 1860 spojenecké jednotky Anglie a Francie pronikly do Pekingu, císař Sien-feng společně s manželkou, synem, Ji a většinou císařského dvora uprchli do loveckého sídla v tehdejší provincii Že-che (dnešní Čcheng-te). Po jedenácti měsících života v loveckém sídle císař zemřel na následky nemoci. Císařem se tak stal jeho pětiletý syn Caj-čchun a jeho 8 regentů. Ji v té době neměla žádnou politickou moc, dokonce ani nebyla považována za matku Caj-čchuna. Císařovna Čen však byla dobrou přítelkyní Ji. S její pomocí získala Ji skrze staré soudní dokumenty titul císařovny vdovy a změnila si jméno na Cch'-si (v překladu laskavost a štěstí).
Převrat Sin-jou Regentům císaře Caj-čchuna se pozice císařovny vdovy nezamlouvala a byli proti jejím zásahům do politiky, docházelo proto k častým konfliktům mezi Cch'-si a osmi regenty.
Cch'-si začala tajně shromažďovat schopné úředníky, vojáky a další, kteří byli regenty zavrženi. Mezi nimi byli i bratři Sien-fenga: princ Kung a princ Čchun.Edward Behr, The Last Emperor, 1987, p. 45 Ještě v Že-che se jí podařilo zorganizovat převrat Sin-jou, během kterého riskovala život, aby upevnila moc pro sebe a svého syna, Caj-čchuna. Za pomoc s převratem jmenovala Cch'-si prince Kunga princem regentem.
Caj-čchunových osm regentů obvinila z neschopnosti vyjednávat s „barbary“, kteří zapříčinili útok na Peking a nařídila jim odstoupit pod pohrůžkou smrti. Cch'-si začala vládnout „za oponou“ (v čínštině 垂簾聽政).
Když se Cch'-si chopila moci, dynastie Čching už byla v procesu rozpadu. Jedním z problémů byla korupce, dalším napadání cizími státy, které si chtěly přivlastnit území Číny.Workman, Melissa. 2016. “Empress Dowager Cixi and Western Women.” Undergraduate Thesis, University of Washington Tacoma, UW Tacoma Digital Commons.
Vláda Cch'-si byla komplikována hned několika faktory:
Za prvé Cch'-si byla žena, měla tedy v Číně automaticky nižší společenské postavení, než jakýkoliv muž. Za druhé Cch'-si byla mandžuského původu, což bylo pro většinu etnických Chanů trnem v oku. V roli právoplatné regentky (společně s císařovnou vdovou Čen) vydala Cch'-si dva edikty, první stanovoval dvě císařovny vdovy jako jediné osoby oprávněné rozhodovat ve věcech státu a druhým změnila titul císaře na Tchung-č' (同治, v doslovném překladu společná stabilita).Kwong, Luke S. K. (1984). A Mosaic of the Hundred Days: Personalities, Politics, and Ideas of 1898. Cambridge, MA: Council on East Asian Studies Distributed by Harvard University Press. .
Čínská vláda zavedla několik reforem, mezi nimi například rozvoj oficiálního ministerstva zahraničí Cung-li Ja-men, obnova regionální armády, modernizace železnic, továren, zbrojnic a zvýšení průmyslové a obchodní produktivity.
Cch'-si sjednotila státní správu a na významné posty dosadila schopné lidi dle svého uvážení. V tomto směru nerozlišovala mezi Chany a Mandžuy a často se raději rozhodla pro schopnějšího Chana. Cch'-si také nechala reformovat edikt, který zakazoval sňatky mezi těmito dvěma etniky.
Když bylo poraženo povstání Tchaj-pchingů, mohla se císařovna soustředit na problémy u dvora. Princ Kchung se měl pod kontrolou většinu Chanské armády a byl předním představitelem Velké rady a ministerstva zahraničí Cung-li Ja-men. Pro císařovnu vdovu tak představoval hrozbu, odebrala mu proto titul prince regenta.
Reformace Tchung-č' Císařovna vdova se snažila o restauraci Čchingské dynastie skrze reformaci Tchung-č'. Chtěla zmodernizovat čínskou společnost. Tato modernizace se skládala ze dvou kroků:
Westernizace – neboli pozápadnění, převážně v oblasti ekonomiky, armády, kultury a vzdělání Rozvoj – reformy v oblasti politiky, ekonomiky, armády, kultury a vzdělání
Cch'-si se snažila o zlepšování vztahů se západními zeměmi. Potřebovala jejich znalosti ohledně armády či vědy. Čínské vojenské instituce potřebovaly zreformovat. Po vzoru západu začala Čchingská vláda zakládat továrny na výrobu zbraní a munice a od Británie odkoupila válečné lodě, ze kterých poté vzniklo ohromné loďstvo. Objevily se i snahy o modernizaci školství – například posílání čínských studentů na západ nebo zakládání nových škol. V roce 1862 císařovna rozhodla o otevření Tchung-wen kuan, první školy v Číně zaměřené na výuku západních jazyků a západního myšlení. náhled|Detail fotografie císařovny vdovy od jejího dvorního fotografa Jü Sün-linga V listopadu roku 1873 se vlády ujal osobně císař Tchung-č', ovšem neprokázal se jako schopný vládce. Rozhodnutí za něj musely dělat císařovny vdovy a Tchung-č' nedokázal uplatnit svou autoritu. 14. ledna 1875 císař na následky nemoci zemřel.
Období vlády Kuang-sü Císař Tchung-č' zemřel bez mužského potomka, bylo tedy třeba rozhodnout, kdo usedne na trůn místo něj. Císařovna vdova Cch'-si se nakonec rozhodla pro svého čtyřletého synovce, Caj-tchiena, kterého adoptovala. Nový císař dostal jméno Kuang-sü, v překladu velkolepé následnictví.
V dubnu roku 1881 náhle zemřela císařovna vdova Čen, zanechala tak Cch'-si v roli vládkyně i matky.
I poté, co Kuang-sü dospěl, vládl vždy s pomocí císařovny vdovy.
Cch'-si v ústraní 5. března 1889 Cch'-si odstoupila z role regentky, avšak zůstala hlavní představitelkou císařské rodiny. I nadále ovlivňovala císaře v jeho politických rozhodnutích.
V roce 1894 vypukla první čínsko-japonská válka, ve které byla Čína poražena. Císař Kuang-sü chtěl zemi reformovat, věřil, že se Čína může učit od konstitučních monarchií jako bylo Japonsko nebo Německo. V červnu roku 1898 zahájil Sto dní reforem, které měly vést k modernizaci Číny. Cch'-si se však obávala, že by touto reformou mohla přijít o svou absolutní moc a toto hnutí zastavila. V důsledku obvinění císaře ze zrady se Cch'-si vrátila k roli regentky a začala znovu vládnout.
Boxerské povstání V roce 1900 vypuklo v severní Číně Boxerské povstání. Cch'-si se povstání zastala a formálně vyhlásila válku západním zemím.
Spojenecké armády se dostaly do Pekingu a obsadily ho. Kvůli invazi Spojenců byl čínský lid takřka jednotný ohledně podpory Boxerského povstání. Cch'-si dostala od Spojenců ultimátum: Čína se měla vzdát a zříct se veškerých svých vojenských a finančních záležitostí ve prospěch cizích zemí. Na to Cch'-si Velké radě sdělila následující: „Teď, když [Mocnosti] zahájily útok, hrozí našemu národu zánik. Pokud bychom teď složili zbraně a vzdali se, nemohla bych se svým předkům po smrti podívat do očí. Máme-li podlehnout zkáze, proč nebojovat do posledního dechu?“ (přeloženo z angličtiny)Marilyn Blatt Young (1969). The rhetoric of empire: American China policy, 1895–1901. Harvard University Press. p. 147.
Během bojů o Peking byl celý císařský dvůr, včetně císařovny vdovy Cch'-si a císaře Kuang-sü, nucen uprchnout do Si'-anu. Když byl Peking poražen, osmičlenná aliance s Čchingskou vládou dojednala dohodu. Součástí dohody byla záruka, že se Čína nebude muset vzdát žádných dalších území ve prospěch cizích států. Mnoho císařských rádců Cch'-si doporučilo, aby ve válce pokračovala. Cch'-si si však chtěla moc udržet a když se ujistila, že po válce bude moci nadále vládnout, podmínky mocností přijala. Když poté podepsala boxerský protokol, znamenalo to pro celý národ potupu.
Reformy V lednu roku 1902 se Cch'-si, císař Kuang-sü, jeho manželka a zbytek císařského dvora vrátili do Pekingu.
Cch'-si začala zavádět rozsáhlé politické reformy. Poslala vyslance do Japonska a Evropy, aby nasbírali informace pro správní reformy v oblasti zákonodárství, vzdělání, struktury vlády a sociální politiky. Mnoho z těchto reforem bylo inspirováno reformami Meidži. Jednou z významných změn bylo například zrušení zkouškového systému v roce 1905.
Císařovna vdova projevila nevídaný zájem o ženy ze západu. Hledala u nich inspiraci pro budoucnost Číny. Podařilo se jí získat relevantní informace ze západu bez toho, aby se nechala ovlivnit konfuciánskou byrokracií. S pomocí těchto informací vytvořila reformy, které v sobě spojovaly čínskou tradici se západní modernizací.
Smrt císařovny vdovy Cch'-si Císařovna vdova zemřela v Pekingu v Čung-nan-chaj na následky mrtvice ve věku 72 let 15. listopadu 1908Christopher Rea, The Age of Irreverence: A New History of Laughter in China (Oakland, CA: University of California Press, 2015), p. 99. – tedy den poté, co zemřel císař Kuang-sü na otravu arzénem a co Cch'-si na trůn dosadila nového císaře, Pchu-jiho."Arsenic killed Chinese emperor, reports say". CNN. 4 November 2008. Retrieved 2 May 2010.
Život císařovny vdovy Cch'-si se stal během následujících desetiletí předmětem mnoha knih. Patří mezi ně dílo nizozemského spisovatele Johana Fabricia Tajný deník čínské císařovny.
Odkazy
Související články Jü Sün-ling dvorní fotograf císařovny
Externí odkazy
Reference
Kategorie:Čchingské císařovny Kategorie:Narození v roce 1835 Kategorie:Úmrtí v roce 1908 Kategorie:Narození 29. listopadu Kategorie:Úmrtí 15. listopadu Kategorie:Ženy Kategorie:Úmrtí v Pekingu Kategorie:Diktátoři