Hry XXVII. olympiády 2000 se konaly v australském Sydney v září 2000. V Austrálii se olympijské hry konaly podruhé v historii, poprvé po 44 letech od letních olympijských her 1956.
Her se zúčastnilo 199 výprav, z členů Mezinárodního olympijského výboru chyběl pouze Afghánistán, poprvé se zúčastnily výpravy Eritreje, Mikronésie a Palau, navíc pod olympijskou vlajkou závodili také samostatně čtyři sportovci z Východního Timoru. Celkem se bojovalo o 300 sad medailí ve 28 sportovních odvětvích. Českou republiku reprezentovalo 126 sportovců, kteří vybojovali osm medailí, z toho dvě zlaté.
Volba pořadatele Na uspořádání her podalo oficiální kandidaturu šest měst, ale Brasília, hlavní město Brazílie ji stáhla krátce před závěrečným hlasováním. Mezinárodní olympijský výbor tak 23. září 1993 v Monte Carlu volil mezi pěti kandidáty a ve finále rozdílem dvou hlasů upřednostnil Sydney před Pekingem, přestože ten v předchozích kolech dostával největší podporu.
+ Hlasování o pořadateli LOH 2000 Město Stát 1. kolo 2. kolo 3. kolo 4. kolo Sydney 30 30 37 45 Peking 32 37 40 43 Manchester 11 13 11 — Berlín 9 9 — — Istanbul 7 — — — Pozn.: Člen MOV ze Svazijska ve třetím a čtvrtém kole nehlasoval.
Pozorovatelé označili vítězství Sydney nad Pekingem vzhledem k rozsáhlé podpoře ze strany čínské vlády za překvapení a velký neúspěch čínské politiky. Peking si ho ale vynahradil o osm let později ziskem pořadatelství olympijských her v roce 2008.
Austrálie chtěla podat v roce 1980 kandidaturu Melbourne na pořádání olympijských her v roce 1988, ale kvůli nedostatku podpory ze strany federální vlády vláda státu Victoria kandidaturu stáhla.Official Report : Preparing for the Games, s. 11 V dalších letech neuspěly pokusy Brisbane ucházet se o hry 1992 a Melbourne o hry 1996.
I úspěch kandidatury Sydney byl zpochybněn s ohledem na podezření z korupce. Nezávislá vyšetřovací komise sice konstatovala, že některé dárky pro zástupce MOV byly dražší, než povolují interní pravidla výboru, ale že ke korupci nebo uplácení nedošlo.
Organizace náhled|vpravo|Olympijská pochodeň v Sydney 2000 v Olympijském muzeu. Australský olympijský výbor oficiálně oznámil, že Sydney se bude ucházet o pořádání olympijských her v roce 2000, 1. března 1991. Do čela kandidátského výboru se postavil Nick Greiner, premiér státu Nový Jižní Wales. Později kandidaturu spravovala společnost s ručením omezeným Sydney Olympics Bid Limited (SOBL), v jejímž čele v roce 1993 – tj. v roce volby pořadatele – byl tehdejší premiér Nového Jižního Walesu John Fahey, výkonným ředitelem, který vedl 42členný tým zaměstnanců, byl právník Rod McGeoch. Rozpočet pro podání kandidatury byl 25,2 milionu australských dolarů.Official Report : Preparing for the Games, s. 14–15 Logo kandidatury vycházelo z tvaru budovy Opery v Sydney v barvách olympijských kruhů.
náhled|Poslední západ slunce nad Sydney den před slavnostním zakončením olympijských her
Po přidělení pořadatelství přijal v říjnu parlament Nového Jižního Walesu Sydney Organising Committee for the Olympic Games Act 1993 (Zákon o Sydneyském organizačním výboru pro Olympijské hry, 1993), kterým vznikla organizační výbor SOCOG, v jehož čele stanul Gary Pemberton.Official Report : Preparing for the Games, s. 21 Ve státní vládě byl ustaven zvláštní post ministra pro olympijské hry. V září 1996 tehdejší ministr pro olympijské hry Michael Knight vystřídal Pembertona ve vedení SOCOG a zůstal v jeho čele až do skončení her.Official Report : Preparing for the Games, s. 35 Vznikly i speciální společnosti, které měly na starost např. dopravu, bezpečnost či televizní vysílání. Přípravy na Letní paralympijské hry 2000 řídil SPOC s prezidentem Johnem Grantem.
Na organizaci her se podílelo 47 tisíc dobrovolníků, kteří byli vybráni z více než 70 tisíc zájemců.Official Report : Preparing for the Games, s. 169 nn.
Podle zprávy úřadu generálního auditora Nového Jižního Walesu stály olympijské a následné paralympijské hry v Sydney celkem 6,5 miliardy australských dolarů. Organizační výbor her SOCOG a výbor paralympijských her SPOC získaly ze sponzoringu, prodeje vstupenek a televizních práv tři miliardy dolarů příjmů. Čisté vládní náklady (vlády státu Nový Jižní Wales i vlády Austrálie) činily 1,5 miliardy dolarů s odečtením souvisejících příjmů z daní.
Olympijská sportoviště
Důležitým úkolem pořadatelů bylo vybudovat potřebná sportoviště. Celkem bylo nutno postavit 15 zcela nových sportovišť, stejně jako olympijskou vesnici. Všechna byla dokončena už v roce 1999, devět měsíců před začátkem her. Později byly dostavěny pouze dějiště ženského turnaje ve vodním pólu, které bylo do programu her zařazeno dodatečně, a beachvolejbalový stadion na pláži Bondi Beach, který byl po skončení her opět rozebrán.Official Report : Preparing for the Games, s. 62 Rozpočet na výstavbu olympijských sportovišť činil 3,3 miliardy australských dolarů, ze tří pětin byl hrazen z vládních zdrojů, soukromé společnosti financovaly hlavně výstavbu Olympijského stadionu Australia, Sydney Superdomu a olympijské vesnice. Mnoho stálých sportovišť bylo vybudováno tak, že podstatná část jejich divácké kapacity byla po skončení her odebrána.
Celkem se bojovalo na třiceti sportovištích. Většina z nich se nachází v Olympijském parku v Sydney. Ten se rozkládá na 40 ha ve čtvrti Homebush Bay. Výstavba komplexu stála v přepočtu 68,5 miliardy korun. Jeho součástí byla olympijská vesnice a hlavní tiskové středisko. Další sportoviště se rozkládala v centru města a také v jeho východní a západní oblasti. Zápasy mužského a ženského fotbalového turnaje se uskutečnily také v Melbourne, Adelaide, Brisbane a Canbeře.
Jméno sportoviště Kapacita (při hrách/po nich)Official Report : Preparing for the Games, s. 370 nn. Výstavba Sporty Olympijský park v Sydney Olympijský stadion Australia 115 600 / 80 000 1996–1999 slavnostní zahájení a zakončení, atletika, fotbal Sydney Superdome 20 000 (basketbal), 16 000 (gymnastika) / 21 000 1997–1999 basketbal, sportovní gymnastika, skoky na trampolíně Dome a pavilony 2, 3 a 4 celkem 28 000, z toho Dome 10 000 1996–1998 basketbal, házená, moderní pětiboj, badminton, moderní gymnastika, volejbal Sydney International Aquatic Centre 17 500 / 8 500 1992–1994 plavání, skoky do vody, vodní pólo, moderní pětiboj New South Wales Tennis Centre 17 400 (z toho 10 000 na centrálním dvorci) / 10 000 1998–1999 tenis Baseballový stadion 14 000 / 12 000 1996–1998 baseball State Hockey Centre 15 000 / 5 000 1998–1999 pozemní hokej State Sports Centre 5 000 / 3 800 1983–1984 taekwondo, stolní tenis Sydney International Archery Park, v Millenium Parklands 4 500 / 0 (tribuny odstraněny) 1998 lukostřelba Darling Harbour Sydney Exhibition and Convention Centre 5 hal pro 2 200-10 000 / beze změny 1988 vzpírání, džudo, zápas, box, šerm Sydney Entertainment Centre 11 000 / 10 000 1983 volejbal, koncerty Centrum a východní oblast Sydney Přístav, Opera v Sydney – triatlon, maraton Přístav, záliv Rushcutters Bay – 1998 (rekonstrukce loděnice) jachtink Sydney Football Stadium, Centennial Parklands 42 000 / 41 000 fotbal Beachvolejbalové středisko na pláži Bondi Beach 10 000 / rozebrán 2000 (dočasné sportoviště) plážový volejbal Ryde Aquatic Leisure Centre 3 900 / 600–800 1998–2000 vodní pólo Západní oblast Sydney Penrith Whitewater Stadium 12 500 / 5 000 1998–1999 vodní slalom Sydney International Regatta Centre, Penrith až 27 000 / až 31 000 1996 veslování, rychlostní kanoistika Velodrom Dunca Graye v Bankstownu 6 000 / 3 000 1998–2000 dráhová cyklistika Olympijské středisko u nádrže Aquilina v Blacktownu 8 000 / 1 000 (softbal), 4 000 / 500 (baseball) 1999–2000 softbal, baseball, moderní pětiboj Mezinárodní střelecké středisko Sydney-Cecil Park 6 500-7 000 / 1 250 1998–1999 sportovní střelba Sportoviště mimo Sydney Fairfield City Farm 20 000 1997–1999 horská kola Jezdecké středisko Horsley Park 50 000 (z toho 20 000 v hlavní aréně) / 2 000 1997–1999 jezdectví Brisbane Cricket Ground 37 000 fotbal Bruce Stadium ve městě Canberra 40 000 / 25 000 1977 fotbal Hindmarsh Stadium v Adelaide 20 000 / 15 000 fotbal Melbourne Cricket Ground 98 000 / 100 407 fotbal
Symboly Logo olympijských her v Sydney částečně vycházelo z loga kandidatury. Představovalo sportovce, běžně označovaného Millenium Man (Muž století). V logu se objevují motivy bumerangu, Slunce a skal, výběr barev (červená, žlutá a modrá) má rovněž vycházet z typické barevnosti australského kontinentu. Silueta Opery v Sydney, která byla hlavním motivem loga kandidatury, je zde připomenuta v modrém tvaru stopy kouře olympijské pochodně.
Hry měly tři maskoty: Olly (nebo Ollie) byl ledňák, Syd byl ptakopysk a Millie (jméno odvozeno od millenium, tj. tisíciletí) ježura. Zastupovali tři živly (vzduch, vodu a zemi) a měli od autorů Matta Hattona a Jozefa Szekerese i další předepsané charakterové vlastnosti. Upomínkové předměty s vyobrazením maskotů byly nejlépe prodávaným olympijským zbožím, zvláště jako plyšové hračky.Official Report : Preparing for the Games, s. 279–280
Soutěže
Program Kvůli tomu, že se Hry konaly na jižní polokouli, byl jejich start odložen na nezvykle pozdní termín 15. září, už dva dny před tím začaly zápasy ve skupinách turnaje v kopané. Soutěže probíhaly ve svých obvyklých časech s odpoledními a večerními finále v plavání, atletice či gymnastice.
Sporty
Oproti olympijským hrám v Atlantě si sportovci v Sydney rozdělili o 29 medailových kolekcí více. Příčinou toho je neustálé rozšiřování počtu ženských disciplín. Poprvé se pod pěti olympijskými kruhy představily vzpěračky či moderní pětibojařky, zvýšení počtu disciplín se dočkaly ženy také v atletice a ve sportovní střelbě. Do olympijské rodiny přibyly také tři nové sporty. Své premiéry si užili triatlonisté, taekwondisté a trampolinisté.
Slavnostní zahájení náhled|vpravo|Ohňostroj při slavnostním zahájení na Stadionu Australia Úvodní slavnostní ceremoniál začal na Olympijském stadionu Australia v 16 hodin místního času v pátek 15. září před 108 000 diváků. První část ceremoniálu začala vystoupením 120 honáků dobytka, v Austrálii zvaných stockmen, po nichž se představovala historie i přírodní bohatství australského kontinentu. Stadion se změnil v hluboký oceán, poušť s představiteli původního obyvatelstva Austrálie – Austrálců, přehlídku místní flóry i osídlení evropskými přistěhovalci.
Slavnostní defilé zúčastněných výprav odstartovalo vystoupení dvoutisícičlenného olympijského bandu, hrajícího populární píseň Waltzing Matilda. Nastoupili zástupci 199 zúčastněných výprav, navíc čtyři sportovci z Východního Timoru pod olympijskou vlajkou. Poprvé v historii olympijských her nastupovali společně sportovci Severní a Jižní Koreje pod jedinou vlajkou sjednocení – modrou siluetou Korejského poloostrova na bílém poli. Sportovce KLDR odlišovaly pouze odznáčky s podobiznou jejich komunistického vůdce Kim Čong-ila. Pět minut po deváté místního času nastoupila česká reprezentace. Vlajkonošem české výpravy byl dvojnásobný olympijský vítěz z olympijských her v Atlantě Martin Doktor.
Přesně ve 22 hodiny a 42 minuty australského letního času zahájil hry XXVII. olympiády generální guvernér Austrálie Sir William Deane. Při slavnostním slibu sportovců, vysloveném pozemní hokejistkou Rechelle Hawkesovou byl poprvé výslovně zmíněn závazek startovat bez pomoci dopingu.
S olympijskou pochodní na stadion přiběhl australský atlet Herb Elliott a štafetu převzala sprinterka Betty Cuthbertová (nyní na invalidním vozíku). Poslední členkou štafety byla aboridžinská běžkyně Cathy Freemanová, která zapálila olympijský oheň na vodní hladině v bazénku pod umělým vodopádem, po němž se výtahem oheň dostal na pylon nad stadionem.