30 případů majora Zemana je televizní seriál natočený v letech 1974–1979 Ústřední redakcí armády, bezpečnosti a brannosti Československé televize. Režisérem byl Jiří Sequens, děj se odehrává mezi léty 1945 a 1973. Hlavní postavou je příslušník SNB Jan Zeman, kterého hraje Vladimír Brabec. Ten se vyskytuje v každém díle a postupně se v seriálu vypracuje z civilisty až na náčelníka pražské kriminálky. Autorem námětu k seriálu byl Jan Kovář, který stál v čele tiskového sekretariátu Ministerstva vnitra. Autorem knižní předlohy některých dílů a hlavním dramaturgem byl Jiří Procházka,Jiří Procházka: Hon na lišku: tři případy majora Zemana. Praha: Československý spisovatel, 1978. [S. 2 (nečíslovaná).] který byl i autorem některých scénářů.
Seriál vznikal v době hluboké normalizace k 30. výročí vzniku SNB. Na natáčení seriálu se také podílelo Ministerstvo vnitra. Jako v mnohých jiných dílech z této doby v něm byla řada skutečností uváděna do smyšlených souvislostí, nebo některá fakta zcela měněna. Většina dílů seriálu je sice natočena na základě skutečných událostí s řadou nepozměněných faktů, ale jejich celkové, ideové vyznění je poplatné době a účelu vzniku seriálu. To je důvod, proč je seriál označován jako propagandistický.
Předlohy některých dílů vyšly i v knižní podobě.
Vysílání Poprvé po roce 1989 se seriál na území dnešního Česka vysílal až v letech 1999–2000 (na Slovensku už v roce 1998 na soukromé televizi Markíza), což vyvolalo vlnu diskuzí a kontroverzní reakce. Česká televize, která seriál vysílala, ho doplnila dokumentem, v němž byly jednotlivé díly konfrontovány s historickou realitou a krátkým přehledem dobových událostí; vzniklý komponovaný pořad měl název Třicet návratů.Jan Kohoutek: Veřejná polemika o uvedení seriálu Třicet případů majora Zemana v České televizi po roce 1989 (diskurzivní analýza českého celostátního tisku) FF MU 2011. Dostupné online.Web seriálu Třicet návratů (jednotlivé díly dokumentů nejsou k dispozici online). Na streamovací platformě České televize iVysílání je seriál zastoupen od ledna 2025, a to epizodou Studna.Studna (30 případů majora Zemana) – iVysílání | Česká televize.
Celá epizoda online: https://www.ceskatelevize.cz/porady/16717484796-studna/
Obsazení
V dalších a epizodních rolích se objevila většina tehdy známých herců, např. Jiří Lír, Ilja Prachař, Jiří Holý, Jaromír Crha, Josef Bláha, Radúz Chmelík, Stanislav Fišer, Miloš Vávra, Alena Vránová, Milada Vnuková, Štefan Kvietik, Jan Skopeček, Jaroslav Moučka, Regina Rázlová, Carmen Mayerová, Květa Fialová, Iva Janžurová, Josef Vinklář, Oldřich Vízner, Jiří Krampol, František Filipovský, Vladimír Menšík, Josef Abrhám, Jiří Lábus a mnozí další.
Někteří z představitelů epizodních rolí hráli ve více případech různé postavy (např. Luděk Munzar německého psychiatra ve Vyznavačích ohně a faráře v Křížové cestě nebo Josef Kemr malíře-padělatele v Mědirytině a vlásenkáře v Kleštích). Jaroslav Rozsíval hrál v dílu Smrt u jezera Zemanova otce, stejně jako hajného Bosáka v dílu Vrah se skrývá v poli, v obou případech se stejnou rekvizitou: německým samopalem.
Jednotlivé díly (1945) Smrt u jezera – poválečný příběh, v němž Zeman vyšetřuje vraždu svého otce a na konci nastoupí k SNB. Díl zesměšňuje příslušníky slavné brněnské četnické pátračky. (1946) Vyznavači ohně – o nacistech z pohraničí, kteří chtějí uniknout trestu. (1947) Loupež sladkého „i“ – o černém obchodu s nedostatkovým inzulinem. Díl se snaží vyvolávat dojem, že nedostatek různého zboží není projevem neschopnosti poválečného vlivu komunistů, ale důsledek spiknuti spekulantů, a v tomto díle je dokonce výslovně obviňováno spiknutí Strany lidové s ambasádou USA. Formát detektivního filmu byl režimem často zneužíván k propagandě; tento výklad poválečného nedostatku se ještě v roce 1976 vyvolat v divácích v zdánlivě detektivním filmu Smrt na černo. To ukazuje, jak i po 30 letech bylo toto téma pro režim citlivé. Zatímco u jiných dílů se příběhy odehrávají po roce, v tomto případě se dva vměstnaly do jednoho roku: (1947) Rubínové kříže – inspirováno Banderovci prchajícími přes československé území. (1948) Hon na lišku – propagandisticky zkreslené převzetí moci komunisty v únoru 1948. Zemanův nový nadřízený, nadporučík Bláha (Radoslav Brzobohatý), se odkryje jako protisocialistický živel a prchne letadlem na Západ. (1949) Bestie – inspirováno tzv. králi Šumavy a případem Huberta Pilčíka. (1950) Mědirytina – pojednává o falzifikaci potravinových lístků. Již od válečných let je zaveden lístkový systém, určující povolené příděly potravin na osobu, hlavně masa. Pražská kriminálka objeví lístky falešné. Pátráním po síti padělatelů je pověřen podporučík Zeman. V tomto díle se také setkává se svou budoucí ženou Lídou, která původně figuruje jako možná podezřelá. (1951) Strach – inspirováno případem bratrů Mašínů. Trio mladíků se připravuje k útěku za hranice a během příprav neváhá vraždit. Hlavní postava tohoto tria vykazuje poněkud psychopatické rysy a se svými dvěma souputníky do velké míry manipuluje. V tomto díle se Zemanovi narodí dcera. (1952) Loď do Hamburku – do Československa opět přijíždí Zemanův bývalý nadřízený Bláha, nyní jako západní agent. (1953) Vrah se skrývá v poli – na motivy případu Babice. (1954) Křížová cesta – na faře v blízkosti kláštera dojde k vraždě faráře, z cyklu o Pavlu Bláhovi. Farář je „uvědomělý“, je líčen téměř jako kladná postava. Odhalí náhodou úkryt Pavla Bláhy v klášteře a dává představené sester ultimátum, podle kterého má buď ona Bláhu oznámit úřadům, nebo to udělá on sám, vrahem faráře však není Bláha. (1955) Kleště – případ pojednává o snaze Pavla Bláhy o další ilegální činnost (mj. podstupuje plastickou operaci). Objevují se zde manželé Čadkovi z dílu Hon na lišku, ing. Čadek (již třídně potrestaný, živící se jako rozvážeč minerálek) žádá Zemana o pomoc. (1956) Romance o nenápadné paní – podle skutečného případu z České Třebové. Komunistickému kriminalistovi jsou zde přisuzovány zásluhy prvorepublikového a protektorátního četníka, velitele kriminálky Václava Fürsta, původně odborníka na vraždy, protože však během protektorátu obdržel vyznamenání, směl se po válce a únoru věnovat už jen banalitám, jako byly zpronevěry a podobně. I ty bral velmi zodpovědně. Nejenže nespravedlivě obviněnou pokladní drah očistil, ale skutečně jí s nasazením vlastního života i zabránil v sebevraždě. (1957) Konec velké šance – Bláhovi nevycházejí plány, chce opustit Československo. Před tím chce zabít Zemana, zabije ale jen jeho ženu a sám je vzápětí Zemanem (který jej vzdor předchozí plastické operaci při setkání téměř okamžitě poznává) zastřelen. Příběh má navodit dojem, že události v Polsku (Poznaňské povstání) a v Maďarsku v roce 1956 (stejně jako Pražské jaro) byly neúspěšnou akcí západních tajných služeb, tzv. operace Lyautey, jíž původně roku 1966 SSSR vysvětloval roztržku s Čínou, ale od roku 1969 jí byly vysvětlovány rozpory v socialistickém táboře vůbec. Hlavně období uvolnění po destalinizaci za Chruščova a nahrazení konfrontačního „kompetitivním“ soužitím obou táborů Železné opony je zde vnímáno jako chvilková ztráta obezřetnosti, které západní tajné služby zneužily. (1958) Kvadratura ženy – příběh rozčtvrcené účetní Hany Truhlářové. Jde o poměrně věrně vylíčené vyšetřování reálné vraždy Herty Černínové, ve skutečnosti již z roku 1951. Je též připomenuta další skutečná historická vražda, svým provedením podobná, případ Otýlie Vranské z roku 1933 (Zeman v epizodě listuje ve skutečném vyšetřovacím spise případu Vranské). Zeman vyšetřování zpočátku prožívá velmi emotivně (což se projevuje například jeho velmi afektovaným výstupem, kdy po výslechu podezřelého před kolegy vykřikuje: „Přísahám, že toho chlapa dostanu na šibenici!“). Vyšetřování se pro něj stává prostředkem, kterým se vyrovnává se smrtí své ženy. (1959) Dáma s erbem – vyšetřuje se krádež cenných předmětů ze zámecké sbírky potomky původních majitelů. (1960) Prokleté dědictví – v kladenských dolech je ukryto ukradených 300 000 korun. Zeman se na Kladně po letech setkává s Blankou Svobodovou, do které byl kdysi zamilován. (1961) Bílé linky – o činnosti StB v Západním Berlíně. Tato epizoda a epizody z let 1957, 1963, 1967 a 1968 mají vyvolat dojem, že tzv. „Pražské jaro“ bylo výsledkem podvratné činnosti britských tajných služeb, tzv. Operace Lyautey, jak o tom psalo Rudé právo 10.–12. 6. 1969. Zároveň ospravedlňuje stavbu berlínské zdi, k níž v tomtéž roce došlo. Poprvé se zde objevuje postava dr. Salaby, který pak epizodicky vystupuje ještě v následujících Modrých světlech a Růžích pro Zemana (v závěru jsou Zemanem ironicky naznačeny jeho budoucí potíže s Bezpečností) a okrajově postava televizního redaktora Ivo Holana. (1962) Třetí housle – v tomto příběhu, pojatém jako komedie, se Zeman podruhé žení. Svatba se odehrává v Karlových Varech. Zeman nad rámec vlastní svatby vyřeší pokus o podvod s valutami. Objevuje se zde postava kuchaře, vyskytujícího se již v díle Mědirytina, který zde nelegálně kšeftuje a když pozná Zemana, který jej v minulosti již dvakrát dostal do vězení, psychicky se hroutí a prchá z města. (1963) Modrá světla – navazuje na díl Bílé linky. Znevažuje práci přednormalizačního televizního zpravodajství. Děj se odehrává z velké části v severním Německu u Baltského moře. Poměrně velký prostor zde má postava redaktora Ivo Holana. (1964) Pán ze Salcburku – pojednává o pašování lidí přes železnou oponu kamionem. (1965) Tatranské pastorále – pojednává o točení filmu na motiv skutečné vraždy, při natáčení nalezne major Zeman pachatele skutečné vraždy. Inspirováno skutečným případem dodnes nevyřešené vraždy Milady Drexlerové, která byla zavražděna v červenci 1964 pod Skalnatým plesem. Poprvé se zde objevuje postava por. Martina Gajdoše, který se následně na Zemanův popud nechává přeložit do Prahy. (1966) Šťastný a veselý – majetkové vyšetřování. Výraznou úlohu zde má Zemanova manželka Blanka. (1967) Klauni – začátek pražského jara. V postavách spisovatele a básníka Pavla Daneše a reportérky Dagmar Konečné se snaží autoři účelově propagandisticky zesměšnit spisovatele Jana BenešeMajor Zeman jako pravdivý obraz novodobých československých dějin?, ceskatelevize.cz, 25. září 2011 a novinářku Edu Kriseovou. (1968) Štvanice – díl odehrávající se během pražského jara 1968, vojenská invaze zemí Varšavské smlouvy je představována v duchu normalizační ideologie jako internacionální pomoc. V tomto dílu jsou zesměšňovány rehabilitace obětí procesů padesátých let, které však ani v období normalizace zrušeny nebyly. Znovu se objevuje téma případu z roku 1953. Zeman je odstaven od kriminálky a jeho místo zaujímá jeho bývalý podřízený, kapitán Stejskal. V díle umírá na srdeční slabost Zemanův mentor, plukovník StB, Kalina (je naznačeno, že je „uštván“ událostmi kolem rehabilitačních soudů).