Charles Péguy (7. ledna 1873 Orléans – 5. září 1914 Villeroy) byl francouzský spisovatel, filosof a básník.
Život Narodil se v chudé řemeslnické rodině a otec mu zemřel krátce po narození. V letech 1879–1885 navštěvoval základní školu, kde si ho všiml ředitel a zajistil mu stipendium, aby mohl v letech 1885–1891 pokračovat na lyceu v Orléans. Po přípravce ve Sceaux a roční vojenské službě byl roku 1894 přijat na École normale supérieure (ENS) v Paříži. Mezi jeho učiteli byl také Romain Rolland a Henri Bergson, který na něho měl veliký vliv. Péguy byl vášnivý republikán a měl blízko i k socialistům, a když vypukla Dreyfusova aféra, postavil se rozhodně na jeho stranu.
náhled|404x404px|Charles Péguy Roku 1897 se oženil s Ch.-F. Baudouinovou, s níž měl čtyři děti, a začal psát do Revue socialiste. Když neuspěl v závěrečné zkoušce na ENS, založil blízko Sorbonny knihkupectví, které se stalo centrem Dreyfusových obhájců. Dlouho podporoval Jeana Jaurese, svého spolužáka z ENS, postupně se však se socialisty rozešel, protože jim vytýkal nedostatek vlastenectví a později také proticírkevní zákonodárství J. Ferryho. „Nechci, aby druzí byli stejní. Chci, aby zůstali jiní.“ Péguyho vřelé francouzské vlastenectví a důraz na osobní statečnost silně ovlivnily francouzský odpor za druhé světové války i Ch. de Gaulla.
Roku 1900 založil Péguy literární časopis Les cahiers de la quinzaine, kam psal také Romain Rolland, Julien Benda, Georges Sorel, Daniel Halévy a André Suares. Časopis měl velké finanční problémy a nevycházel pravidelně, nicméně do roku 1914 vyšlo 229 čísel. Péguy se v těchto letech stává jedním z prvních kritiků „modernity“, které vyčítá sobectví a hamižnost, zbabělou pohodlnost a mravní rozklad společnosti. „Jako se křesťan připravuje na smrt, připravuje se moderní člověk na důchod.“ Proti tomu zdůrazňuje odvahu a její velké vzory, především Janu z Arku. V jeho díle se také projevuje nový zájem o křesťanskou mystiku zároveň s rozhodným odporem vůči antisemitismu.
Roku 1913 se Péguy s rodinou přestěhoval do Bourg-la-Reine, dokončil básnický epos „Eva“ a knihy o Bergsonovi a o Descartovi. V srpnu 1914 narukoval do armády jako poručík pěchoty a hned v září padl ve Villeroy, těsně před začátkem bitvy na Marně.
Odkaz Péguyho vášnivé dílo mělo už za jeho života značný vliv a po první světové válce byla po něm pojmenována řada ulic a zejména škol. K nám jeho dílo uvedl Josef Florian, takže inspirovalo řadu katolických myslitelů a básníků. Mezi překladateli byli básníci Bohuslav Reynek a Ivan Slavík. Úplné vydání jeho spisů ve 20 svazcích vyšlo v letech 1916–1955, úplné vydání básní a próz v edici Pléiade (4 svazky) bylo dokončeno 1992. Jeho odkaz aktualizoval roku 1992 filosof Alain Finkielkraut esejem Le Mécontemporain („Nesoučasník“).
Dílo náhled|upright=1.0|Egon Schiele: Ch. Péguy (1914)
Eseje De la raison (O rozumu), 1901 Notre Patrie (Naše vlast), 1905 Situations (Situace), 1907–1908 L'Argent (Peníze), 1913 Note sur M. Bergson et la philosophie bergsonienne (Poznámka o Bergsonovi a jeho filosofii), 1914 Note conjointe sur M. Descartes et la philosophie cartésienne (Poznámky o Desrartovi a karteziánské filosofii), 1914 Clio. Dialogue de l'histoire et de l'âme païenne (Clio. Dialog o historii a pohanské duši), 1931 L'Argent suite (Peníze – pokračování), 1932 Véronique. Dialogue de l'histoire et de l'âme charnelle (Veronika. Dialog o historii a tělesné duši), Gallimard, 1972
Poesie La Tapisserie de Sainte Geneviève et de Jeanne d’Arc (Koberec svaté Jenovéfy a Jany z Arku), 1913 Ève (Eva), 1913
Divadlo Jeanne d’Arc (Jana z Arku), Paris, Librairie de la Revue socialiste, 1897 Le Porche du Mystère de la deuxième vertu (Brána k tajemství druhé ctnosti), 1912 Le Mystère des Saints Innocents (Tajemství svatých Neviňátek), 1912
Sebrané spisy Œuvres complètes de Charles-Péguy (1873-1914), Paris, NRF, Gallimard, 1916-1955 (20 vol.) Œuvres poétiques complètes, Bibliothèque de la Pléiade, Gallimard, 1941 Œuvres en prose complètes I, Bibliothèque de la Pléiade, Gallimard, 1987 Œuvres en prose complètes II, Bibliothèque de la Pléiade, Gallimard, 1988 Œuvres en prose complètes III, Bibliothèque de la Pléiade, Gallimard, 1992
Odkazy
Reference
Literatura Ottův slovník naučný nové doby, heslo Péguy, Charles. Sv. 8, str. 959. Ch. Péguy, Eseje. Olomouc: Votobia 1993 Ch. Péguy, Eva. Náchod: P. Maur 2003 Ch. Péguy, Mysterium lásky a útrpnosti Johanny d’Arc. Stará Říše 1916 Ch. Péguy, Ta jediná je paní - Chudoba. Praha: Vyšehrad 1971 Romain Rolland, Péguy. Paris 1946
Externí odkazy
(francouzsky) Život a dílo R. McInerny, Charles Péguy (2005)
Kategorie:Francouzští filozofové Kategorie:Francouzští spisovatelé 20. století Kategorie:Básníci první světové války Kategorie:Absolventi École normale supérieure Kategorie:Filozofové 20. století Kategorie:Narození 7. ledna Kategorie:Narození v roce 1873 Kategorie:Úmrtí 5. září Kategorie:Úmrtí v roce 1914 Kategorie:Muži Kategorie:Narození v Orléans