upright=1.3|náhled|23px23pxVlajka Evropské uniePoměr stran: 2:3 Vlajka Evropské unie je jedním ze symbolů EU a má totožnou podobu jako vlajka Evropy. Je na ní vyobrazen soustředný kruh dvanácti žlutých hvězd na modrém pozadí.
Přestože je v současnosti vlajka Evropy spojována především s Evropskou unií, ve skutečnosti reprezentuje z rozhodnutí Rady Evropy celou Evropu a to již od roku 1955. Teprve až později byla její podoba začleňována do symbolů institucí, souvisejících s evropskou integrací. Vlajka Evropy byla proto přijata i za vlajku Evropské unie. Vlajka je vyobrazena na přední straně všech eurobankovek, na mincích je pouze kruh hvězd.
Historie náhled|Původní vlajka Panevropské unie Účelem vzniku vlajky bylo vytvoření symbolu, se kterým by se obyvatelé Evropy mohli identifikovat. Rovněž byl hledán symbol, pod kterým by se mohla reprezentovat Rada Evropy, která dohlíží na dodržování lidských práv a propaguje evropskou kulturu.
Jeden z návrhů podoby vlajky předložil šlechtic japonsko-rakouského původu Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi. Jednalo se o symbol staršího hnutí, usilujícího o sjednocení Evropy – o vlajku Panevropské unie. Ta se skládala z červeného kříže ve žlutém kruhu na modrém pozadí, přičemž kruh odkazuje k japonské vlajce, neboť Kalergi se narodil své japonské matce roku 1894 v Tokiu. Tento návrh byl však zamítnut kvůli protestům Turecka proti přítomnosti kříže, nicméně hlavní motiv japonské vlajky, kruh uprostřed jednobarevného pozadí, zůstal i na finálním návrhu Arsène Heitze. Číslo 12 jako počet hvězd bylo nakonec vybráno kvůli politické neutrálnosti, později Heitz připustil inspiraci mariánskou ikonografií.
Podoba vlajky byla Radou Evropy, mezinárodní organizací sdružující západoevropské státy, přijata 8. prosince 1955 a navrhl ji hlavní herold Irska Gerard Slevin. V následujících letech ji následovaly nově vznikající evropské instituce a začaly symbol používat také. Poprvé byla oficiálně vyvěšena 13. prosince 1955 v Paříží. Symbolem Evropského společenství se vlajka stala 26. května 1986. Evropská unie, vzniklá na základě Maastrichtské smlouvy v roce 1992, která Společenství nahradila, převzala také jeho vlajku. Po pádu komunismu v Evropě v letech 1989–1991 a rozpadu východního bloku se členy Rady Evropy stala většina evropských států a vlajka Evropy tak reprezentuje i státy mimo Evropskou unii.
Zrušením Maastrichtské smlouvy a jejím nahrazením Lisabonskou smlouvou nebyla tato vlajka v nové smlouvě deklarována jako vlajka EU. Tak se stalo, že oficiálně EU žádnou vlajku nemá. Proto některé státy EU prohlásily, že ji jako symbol uznávají. Mezi těmi, které takové vyjádření nevydaly, je i ČR.
Návrhy Pro vlajku Rady Evropy bylo učiněno mnoho stylistických návrhů týkajících se barev a symboliky. Tyto první návrhy podal 19. ledna 1950 Paul Lévy v dopise generálnímu tajemníkovi. Navrhl, aby vlajka obsahovala kříž z několika důvodů. Za prvé, kříž symbolizuje křížení cest a také svými rameny představuje východ, západ, sever a jih. Kromě toho se kříž objevuje na většině vlajek členů Evropské rady a je nejstarším a nejvznešenějším symbolem v Evropě. Kříž navíc znázorňoval křesťanství. Pokud jde o barvy, navrhl je jako bílou a zelenou, barvy evropského hnutí, které mělo velký význam od roku 1947. Zelená také znázorňovala naději a zelený kříž na bílém pozadí byl návrh, který neměl dosud používané.
Krátce po těchto úvahách Paula Lévyho, dne 27. července 1950, Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi, prezident panevropského hnutí, napsal memorandum, které obsahovalo některá pravidla, kterými by se vlajka pro takový svazek měla řídit. Pravidla, která uvedl, zněla následovně: Měl by být symbolem naší společné civilizace. Měl by představovat evropský znak. Nemělo by to vyvolávat žádnou národní rivalitu. Měl by reprezentovat tradici. Mělo by to být krásné a důstojné.
Po těchto prohlášeních Coudenhove-Kalergi navrhl, že vlajka panevropského hnutí by byla dokonalá, aby vyhovovala těmto kritériím.
15. července 1951 poradní shromáždění předložilo konečné memorandum o evropské vlajce. Navržené symboly byly tyto: Kříž: Symbol křesťanství, evropská křižovatka, připomínající křížové výpravy a nachází se na polovině vlajek členských států. „E“: Používá evropské hnutí. Bílá hvězda v kruhu: Symbol používaný v letech 1944–1945 armádami osvobození . Více hvězd: Každá hvězda může představovat člena. Mohou to být zelené na bílém pozadí, bílé hvězdy na červeném pozadí nebo stříbrné hvězdy pro přidružené členy a žluté hvězdy pro řádné členy. Štrasburský erb: Symbolizuje oficiální sídlo Rady Evropy. Slunce: Představovalo by svítající naději. Trojúhelník: Představoval by kulturu.
Dále bylo navrženo několik barev: Vícebarevné: Bylo navrženo, aby vlajka mohla obsahovat všechny barvy, jaké měly vlajky členských států. Zelená a bílá: To byly barvy evropského hnutí . Nebeská modrá: Symbol míru a neutrality, protože jiné barvy se již používaly pro jiná hnutí, jako je černá pro smutek, červená pro bolševismus nebo zelená pro islám.
Nakonec byla vlajka Evropy vybrána tak, aby měla 12 pěticípých žlutých hvězd v kruhu na modrém pozadí, pravděpodobně inspirovaných panevropskou vlajkou a dalšími návrhy, jako jsou návrhy Salvadora de Madriagy a Arsèna Heitze. +VlajkaDatumAutorPopisZdrojealt=|okraj|100x100pixelů1930NeznámýAnonymní skica vlajky pro Spojené státy evropskéalt=|okraj|100x100pixelů23. srpna 1949Camille MannéNávrh vlajky Camille Manného, štrasburského občana, který zahrnoval všechny barvy evropských vlajek, byl proveden statistickou analýzou barev evropských vlajek. Jeho design je ve formě čtyř vodorovných pruhů, modrého, zeleného, žlutého a černého, a šípu horizontálně červeného a bílého rozděleného vedle kladkostroje. Šipka má také barvy Štrasburku.alt=|okraj|100x100pixelů5. června 1950Coudenhove-KalergiHrabě Richard Coudenhove-Kalergi navrhl Jacques-Camille Parisovi, generálnímu tajemníkovi Evropské rady, použití vlajky Panevropského hnutí.okraj|100x100pixelů15. července 1951Martin-LevyJeden z kurátorů štrasburského muzea a člen generálního sekretariátu Martin-Levy navrhl bílý podklad se zeleným křížem, který uprostřed nese znak města Štrasburku. Kříž je mírně posunut směrem ke kladkostroji na způsob skandinávských vlajek.okraj|100x100pixelů|Sami flagCoudenhove-KalergiHrabě Coudenhove-Kalergi navrhl bílou vlajku s červeným symetrickým křížem, známou také jako vlajka sv. Jiří.okraj|100x100pixelů|Sami flagkníže SchwarzenbergKníže Schwarzenberg navrhl, aby byl přijat „první evropský symbol“, Konstantinovo labarum. Červená vlajka se žlutým symetrickým křížem.100x100pixelůLucien PhilippePatnáct pěticípých zelených hvězd ve třech řadách na bílém podkladu.100x100pixelů 100x100pixelůLouis WirionLouis Wirion, lucemburský odborník na heraldiku, navrhl design založený na návrhu Martina-Levyho, obrátil barvy a odstranil štrasburský znak. Souhlasil však s tím, že bílý podklad by měl být ponechán se zeleným křížem za předpokladu, že by byl štrasburský znak ve středu použit pouze pro praporce osobností Rady a vlajky vyvěšené na budovách Rady a ve všech ostatních případech by byl vynechán.100x100pixelůSommier z NeuillySommier navrhl design založený na vlajce Evropského hnutí, se zeleným „E“ odděleným od kladkostroje nad bílou zemí.100x100pixelůAlwin MondonAlwin Mondon, kartograf Bad Godesberg, navrhl bílý trojúhelník, symbol kultury, na různých polích. (Jeden z nich zobrazen)100x100pixelůMuller z WiesbadenuMuller z Wiesbadenu navrhl rudou vlajku se žlutým písmem se slovem „Europa“, se žlutým sluncem a bílou rukou jako znakem přísahy.100x100pixelůHarmigniesHarmignies navrhl vytvořit nové heraldické zařízení: Kříž Evropy. Tento kříž by se skládal ze čtyř „E“ podložených čtvercem. Navrhl vlajku sestávající ze zeleného kříže Evropy na bílém podkladu.100x100pixelůPoucherPoucher navrhl federální vlajku, která byla prakticky opakem vlajky Spojených států amerických, s modrými pruhy a červenou čtvrtí v jednom rohu.100x100pixelůH.C.?H.C. navrhl vodorovně rozdělenou modro-červenou vlajku, horní modrou a spodní červenou. Toto je mezinárodní kódový znak písmene „E“. Kromě toho tyto dvě barvy také odpovídají těm, které jsou obecně přijímány pravicovými a levicovými stranami.100x100pixelů26. září 1951Coudenhove-KalergiNepatrná variace vlajky panevropského hnutí, kterou navrhl hrabě Cudenhove-Kalergi, ale později slovně vyjádřil svůj úmysl svůj návrh stáhnout.100x100pixelůJ. E. DylanV lednu 1951 J. E. Dylan navrhl dopisem tuto a další vlajku s hvězdou osvobození obklopenou hvězdami (jednu pro každého člena odboru). U těchto dvou návrhů také navrhl, aby měly modré pozadí. Rada předložila tento návrh, který měl zelenou vlajku s bílo-červenou hvězdou osvobození a štrasburský znak v levém horním rohu. Hvězda v kruhu byla v letech 1944–1945 znakem osvobozeneckých armád.100x100pixelůNeznámýPodobný design jako návrh vlajky Louise Wiriona, ale kříž je symetrický. Tento design navrhli ti, kteří věřili, že zelený kříž na bílém pozadí by se příliš snadno zašpinil.100x100pixelůNeznámýBílý kříž svatého Ondřeje nad zelenou zemí. Kříž představuje jeden z nejstarších a nejoblíbenějších evropských znaků.100x100pixelů15. října 1951Arsène HeitzArsène Heitz navrhl zelenou vlajku, barvu standarty Karla Velikého, kterou mu dal papež Lev III. při jeho korunovaci, a červený kříž lemovaný žlutou barvou. Červená znázorňuje krveprolití v bratrovražedných bojích a žlutá je barvou papeže a křesťanství.100x100pixelůArsène HeitzMírná variace kříže sv. Jiří, se srdcem kříže umístěným blíže kladkostroji, ve stylu severského kříže. Pravděpodobně inspirováno nebo odvozeno z návrhu hraběte Coudenhove-Kalergiho, takže nešlo o repliku anglické vlajky.alt=|100x100pixelů1. prosince 1951Salvador de MadariagaSalvador de Madariaga se rozhodl zobrazit každé hlavní město tehdejších členských států hvězdou. Větší hvězda znázorňovala Štrasburk. Hvězdy byly vybrány tak, jak zobrazovaly zemi, ale bez hranic. Navíc byly osmicípé zobrazující osm hlavních směrů kompasu.alt=|100x100pixelů5. ledna 1952Arsène HeitzZelená standarta, barva standardy Karla Velikého, s červeným křížem fimbrovaným zlatem. Každý členský stát mohl při používání vlajky vložit svůj znak do srdce kříže.alt=|100x100pixelů12. května 1952Paul LévyTurecko se proti panevropskému návrhu ohradilo kvůli tomu, že tam bylo křesťanské zastoupení s červeným křížem, ale žádné islámské zastoupení. Proto Paul Lévy navrhl přidat malý srpek do jednoho z horních rohů slunce na vlajce.alt=|100x100pixelů15. listopadu 1952Arsène HeitzSada evropských vlajek, které se začínají více podobat skutečné vlajce EU. Zobrazují kruhy žlutých pěticípých hvězd na modrém poli. Heitz, stejně jako ve svém předchozím lednovém návrhu, navrhl, aby každý členský stát mohl do návrhu přidat svou vlastní vlajku.alt=|100x100pixelůalt=|100x100pixelůalt=|100x100pixelů25. září 1953Členové Rady EvropyPatnáct žlutých pěticípých hvězd v kruhu představujícím spojení na nebesky modrém pozadí.alt=|100x100pixelů12. listopadu 1954Arsène HeitzModrá vlajka se žlutou osmicípou hvězdou v červeném kruhu. Design je pravděpodobně inspirován panevropskou vlajkou, ale místo žlutého kříže je přidán tvar růžice kompasu, který reprezentuje celou Evropu.alt=|100x100pixelů25. prosince 1954Uprostřed se tyčila modrá vlajka s červeno-bílým osmicípým kompasem, zvolená pravděpodobně tak, aby se všechny členské státy cítily zastoupenalt=|100x100pixelů11. září 1955Modrá vlajka s hvězdou uprostřed obklopená dvanácti vedlejšími hvězdami. Toto je nejpodobnější vlajka té současné, s 12 hvězdami místo 15 a hvězdou uprostřed, která pravděpodobně reprezentuje Štrasburk nebo unii.alt=|100x100pixelů9. prosince 1955Výbor evropských ministrůModré pole s pěticípým 12hvězdičkovým kruhem
Počet hvězd náhled|upright=1.3|Poměry vzdáleností na vlajce