ADHD (zkratka anglického Attention-deficit/Hyperactivity disorder – porucha pozornosti s hyperaktivitou) patří mezi vrozené neurovývojové poruchy. Porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí. Ve 40–50 % případů symptomy přetrvávají do dospělosti. Spíše než hyperaktivita se v tomto období objevují pocity vnitřního neklidu, nadále přetrvává impulzivita a porucha pozornosti.
Pro ADHD se v ČR dříve používaly označení:
LDE (lehká dětská encefalopatie) či LMD (lehká mozková dysfunkce), které se snažily vystihnout etiologii HKP (hyperkinetická porucha), které MKN-11 odstranilo a definovalo jako ADHD ADD (porucha pozornosti bez hyperaktivity), které DSM-5 sloučilo do ADHD, které dále rozdělilo na podtypy
Aktuálně používané pojmenování ADHD vychází z popisu projevů této poruchy, a dělí se dle MKN-11 a DSM-5 na 3 subtypy:
ADHD-I (také ADHD-PI, anglicky Predominantly inattentive presentation) – Primárně nepozorný subtyp ADHD-H (také ADHD-HI, ADHD-PH, či ADHD-PHI, anglicky Predominantly hyperactive/impulsive presentation) – Primárně hyperaktivní/impulzivní subtyp ADHD-C (anglicky Combined presentation) – Kombinovaný subtyp
Porucha pozornosti neznamená neschopnost soustředění, ale narušenou schopnost svou pozornost ovládat. Jedinci s ADHD mohou být schopni koncentrace až nadlidským způsobem (tzv. hyperfokusace), pokud je téma dostatečně intenzivně zajímá, často je prakticky nemožné je od něho odtrhnout. Porucha pozornosti nijak nesouvisí s inteligencí jedince, ačkoli v důsledku projevů syndromu bývají lidé s ADHD okolím považováni za méně inteligentní, než ve skutečnosti jsou.http://nepozornidospeli.cz/images/ADHD_prowebFIN.pdf
ADHD patří mezi nejprobádanější duševní a emocionální poruchy.Taking Charge of Adult ADHD (Russell A. Barkley), ukázka z knihy dostupná na http://www.russellbarkley.org/images/Taking_Charge_of_ADHD_chapter_excerpt.pdf Existuje vícero léčebných postupů, některé s efektivní účinností vyšší, než léčby v kterékoliv jiné oblasti medicíny.Management of ADHD (Russell A. Barkley) Mezi odborníky se však vede debata, nakolik je ADHD v současnosti poddiagnostikováno nebo naopak naddiagnostikováno v souvislosti s předepisováním léků na ADHD. Zatímco v některých vyspělých západních zemích mohou být léky na ADHD nadužívány, v ČR se však často nedostávají ani k těm, jejichž stav je přímo vyžaduje. Podle statistik jsou látky určené k léčbě ADHD (methylfenidát, atomoxetin a další) předepisované v postkomunistických státech řádově méně často. Jejich použití ve státech jako Švédsko, Austrálie nebo Norsko je v přepočtu na obyvatele o 2 500 % vyšší než v ČR, v Německu nebo Dánsku o 1 000% vyšší než v ČR. Mezi lety 2010 a 2024 se více než zdvojnásobil počet dětí se závažnými psychickými problémy, zejména ADHD, přičemž v ČR je pouhých 180 dětských psychiatrů a 86 z nich je starších 65 let.
Příčiny a původ ADHD ADHD je syndrom vyvolaný neurovývojovými odchylkami ve struktuře centrální nervové soustavy a porušenou regulací na úrovni neurotransmiterových systémů, především dopaminergního a noradrenergního (na něž cílí ADHD medikace) a pravděpodobně i serotogenního. Tím jsou následně ovlivněny všechny kognitivní funkce a výsledky psychodiagnostických testů jsou mimo normu běžné populace nebo alespoň významně kolísají bez jiné objektivní příčiny. Vyšetření provedená magnetickou rezonancí prokázala v některých případech zmenšený objem mozku, mozečku, bazálních ganglií a corpus callosum. U většiny ADHD také lze změřit abnormální EEG aktivitu mozku (viz diagnostika). Neplatí to ovšem u každého pacienta a proto není možné fyziologické parametry využívat k vyloučení diagnózy. ADHD je vysoce rizikovým faktorem pro vznik celé řady dalších psychiatrických poruch a může tak mít velmi variabilní manifestaci.MALÁ, Eva. ADHD – hyperkinetické poruchy. Zdravotnické noviny. 2005 (30. 9.). Dostupné také z: http://www.predys.szm.sk/zdrav_noviny.htm
ADHD je typickým příkladem multifaktorově podmíněného syndromu, kdy není znám konkrétní mechanismus poruchy, a stejné projevy mohou být u různých jedinců vyvolány různými příčinami. Výzkum provedený na 225 000 jedincích evropského původu prokázal statisticky významnou spojitost konkrétních 27 genů (např. gen netrinového receptoru DCC) na rozvoji ADHD, zdaleka ne všechny tyto geny však musí být přítomné, aby se syndrom projevil, naopak i jedinci s velkým počtem těchto genů nemusí příznaky ADHD vykazovat. Zvažovány jsou proto i některé další možné příčiny epigenetického charakteru.PTÁČEK, Radek; KUŽELOVÁ, Hana. ADHD: variability between mind and body. New York: Nova Science Publishers, ©2015. . Mezi takové se řadí zdravotní komplikace v těhotenství matky nebo při porodu, kouření, užívání drog, paracetamolu, kofeinu a nikotinu v průběhu těhotenství, vliv se přisuzuje také stravě či znečištěnému životnímu prostředí. Mezi další příčiny někteří řadí i emoční bloky (raná traumata ovlivňující podvědomé vzorce v limbickém systému) nebo fyzická zranění (oblast krční páteře). Podle některých názorů má na vznik a rozvoj hyperaktivity vliv expozice olovu,https://web.archive.org/web/20160414031036/http://www.nimh.nih.gov/health/publications/attention-deficit-hyperactivity-disorder-easy-to-read/index.shtml - Attention Deficit Hyperactivity Disorder (Easy-to-Read) avšak s ohledem na nové studie nebyla mezi rozvojem ADHD a vystavením olovu jednoznačně potvrzena souvislost. Dále je diskutován možný vliv nadměrného užívání přídatných látek, zejména brilantních barviv, jako je např. tartrazin (E 102) nebo chinolinová žluť (E 104), na rozvoj poruchy. Ačkoli některá umělá barviva mohou způsobovat změny chování u dětí, nebyla zjištěna přímá souvislost mezi konzumací artificiálních barviv a ADHD, přičemž poslední studie význam těchto látek jako hlavní příčiny poruchy vylučují. Pro souvislost s expozicí bisfenolu A jsou prozatím důkazy obdobně nepřesvědčivé. Nadměrné sledování televize nebo špatné zvládání dítěte rodiči nejsou výzkumem potvrzeny jako příčiny.https://web.archive.org/web/20160322103310/http://www.cdc.gov/ncbddd/adhd/facts.html - Facts About ADHD Symptomy podobné ADHD se mohou prohloubit u dětí užívajících léky na epilepsii v důsledku vedlejších účinků, které jsou však napravitelné.
Na vzniku ADHD se podle studií přibližně ze 75 % podílí dědičnost. Zajímavou teorii na původ ADHD nabízí evoluční biologie, podle ní vzhledem k četnosti ADHD mezi běžnou populací v minulosti muselo v minulosti panovat prostředí, které zvýhodňovalo jedince vykazujících rysy jako nadměrnou aktivity, neodolatelnou touhu po zkoušení nových věcí, velmi rychlé rozhodování apod., a až v prostředí moderní společnosti, která klade velký důraz, zejména ve škole, na dodržování klidu, poslušnost a trpělivost, se z těchto rysů stala maladaptace (tzv. válečnická hypotéza). Podobný koncept představuje tzv. teorie lovců a zemědělců.
Navzdory vědeckému konsenzu někteří autoři genetickou podstatu ADHD odmítají, a za příčiny označují raná traumata, přetrvávající primární reflexy, unilaterální fungování mozku, a deficity v kognitivních schopnostech a vnímání a emoční bloky. Nepozornost, navenek podobnou ADHD, může způsobit i nedostatečně vyšetřená oční vada (porucha binokulárního vidění, vizuální stres, krátkozrakost), sluchová vada, špatná výživa, nadužívání mobilního telefonu, ale i nadanost, nebo jiná psychická onemocnění.
Výskyt a projevy náhled|Mapa výskytu ADHD. Projevy Mezi jádrové příznaky typické pro lidi s ADHD patří:
Deficit pozornosti – krátké intervaly zaměření na jednu věc, chybí reflexe času (Russell Barkley uvedl: „Čas je nepřítelem každého s ADHD!“), problém s opakovanými nebo nudnými (nutnými) úkony, poruchy motoriky (často se mluví o narušení „harmoničnosti“ pohybů – jemná i hrubá motorika). Impulzivita – rychlé, neadekvátní reakce, špatné porozumění vlastním pocitům (často i neschopnost je verbalizovat), často také nižší sebehodnocení, vztahovačnost. Hyperaktivita – neúčelné, nadbytečné pohyby (často si hrají s věcmi a pohybují se bez ohledu na okolí a situaci), zvýšený řečový projev (jak hlasitost, tak množství, své činnosti často doprovázejí zvuky a komentují je).
Velmi často je ADHD doprovázené komorbiditami, jako jsou problémy se spánkem (jehož nedostatek může vést k impulzivnosti), speciální poruchy učení, deprese, úzkost, sociální odtažitost, nadměrná citlivost k odmítnutí či kritice, neuznávání autorit atd. ADHD tvoří pestrý soubor symptomů projevujících se ve škole, v domácím prostředí, i při volnočasových aktivitách. Nejviditelnějším příznakem bývá hyperaktivita, manifestovaná jako neustálý pohyb, netrpělivost, prokrastinace a zkratkovité jednání. Častým projevem bývá emoční labilita jako je rychlé střídání nálad, výbuchy vzteku nebo lítosti. Nepozornost se projevuje obtížným soustředěním na neatraktivní témata, neschopností jejího udržení po delší dobu, snadné vyrušení irelevantními podněty, potížemi s dokončováním úkolů, chronickým zapomínáním a chaotičností. Jedinci s formou ADHD-I (nepozorný subtyp) bývají více obrácení do sebe, zasnění, často nereagují, když na ně někdo mluví. Projevy poruchy pozornosti jsou však u nich stejné jako u hyperaktivních jedinců.
ADHD je vrozený syndrom a nezpůsobuje ho výchova, ale narušené fungování v oblastech mozku, které souvisejí s plánováním, předvídáním, zaměřením a udržením pozornosti a sebeovládáním. Věkem zpravidla dochází k ústupu pozorovatelných příznaků hyperaktivity, ale přetrvávají potíže plynoucí z nepozornosti a impulzivity. Typická pro dospělé s ADHD bývá špatná schopnost organizace vlastního času. Emoční labilita se zpravidla redukuje směrem k emoční nevyzrálosti. Dospělí s poruchou pozornosti často pociťují, že jejich výkon neodpovídá jejich schopnostem, opakovaně selhávají ve vztazích, v zaměstnání, nebo ve studiu. Snáze proto podléhají depresím či úzkostem a mají tendenci svou situaci řešit užíváním návykových látek. U řady ADHD lze pozorovat značně snížený práh frustrace, bývají zvýšeně citliví na svá selhání, své úkoly proto mohou vzdávat už při prvních náznacích obtíží či v krajním případě jen hrozbě selhání. Řada postižených se v důsledku sociálních hendikepů (neschopnost naslouchat a udržet pozornost při rozhovoru, podrážděnost, prokrastinace, impulzivní a neracionální rozhodnutí) cítí osaměle a stydí se za svoje selhání. Mají problémy se sebeprezentací a prosazováním se. Porucha pozornosti neznamená nižší inteligenci, i když názor, že mentální postižení dokonce diagnózu ADHD vylučuje, byl již překonán (viz MKN-10, F84.4).
Rozdíly projevů poruchy pozornosti podle pohlaví ADHD je několikanásobně častěji diagnostikována u chlapců než u dívek. U dívek se příznaky výrazně častěji manifestují ve formě ADHD-I, tj. nepozorný subtyp. Dřívější pojetí, které hyperaktivitu považovalo za nezbytný rys syndromu, vedlo k závažnému podcenění a nedostatečnému prozkoumání poruchy pozornosti u žen. Hyperaktivita jako součást definice poruchy je také důvodem, proč v minulosti převládal názor, že ADHD je záležitostí pouze dětí a dospívajících, a že u dospělých se již projevovat nemůže. Toto pojetí je dnes považováno za překonané. V dospělosti se poměr pohlaví mezi diagnostikovanými vyrovnává.
Z psychiatrické praxe je známo, že farmakologická léčba ADHD žen bývá komplikovanější než u jejich mužských vrstevníků. Změny hladin hormonů v těle ženy mohou vést ke kolísání účinků léků i intenzity projevů syndromu. Nejčastěji se příznaky ADHD v období před menstruací nebo po začátku menopauzy zhoršují, naopak během těhotenství se zmírňují, příčiny nejsou spolehlivě popsány.
Přítomnost komorbidit