thumb|23px|Užití vlajky23px|Zlevadoprava Albánská vlajkaPoměr stran: 5:7 thumb|23px|Užití vlajky23px|Zlevadoprava Albánská národní námořní vlajka Poměr stran: 2:3 thumb|23px|Užití vlajky23px|Zlevadoprava Albánská námořní válečná vlajkaPoměr stran: 2:3 Vlajka Albánie má od 7. dubna 1992 podobu červeného listu o poměru stran 5:7, na kterém je umístěn dvouhlavý orel černé barvy.Albánská vlajka na Flags of the World
Tradice vlajky vychází z dob albánského národního hrdiny Skanderbega, důstojníka osmanské armády, který začal boj Albánců za nezávislost. Rod Kastrioti užíval znak byzantského dvouhlavého orla.
Historie
Poprvé byla tato podoba vlajky přijata na kongresu ve Vlorë, kde byla 28. listopadu 1912 vyhlášena nezávislost Albánie. Během vlády krále Zoga I. (1928–1939) byla nad orlem umístěna „Skanderbegova helma“, v dobách komunistické vlády (1946–1992) zlatě lemovaná červená hvězda.
Dne 3. listopadu 1443 během bitvy Turků s Maďary u Niše dezertoval Skanderbeg z armády a spolu se svým třistahlavým oddílem se dostal až do Albánie. Když 27. listopadu 1443 dobyl pevnost Kruja, zavlála nad hradbami červená standarta Kastriotů s dvouhlavým orlem. Následujícího dne Skanderbeg vyhlásil nezávislost Albánského knížectví se slovy „Nepřinesl jsem vám svobodu. Nalezl jsem ji zde mezi vámi.“
Po vyhlášení nezávislosti 28. listopad 1912 byla zavedena červená vlajka s černým orlem a s bílou hvězdou nad jeho hlavami. Na podnět knížete Viléma z Wiedu se v roce 1914 ve zlatých orlích pařátech objevily čtyři blesky, které byly symbol Epiru. V roce 1920 se vlajkou s černým orlem (3). Když se 1. září 1928 prezident Zogu prohlásil králem, byla nad hlavy orla přidána Skanderbegova přilba (helma), která se objevila i na tehdejším státním znaku. V roce 1934 byl odstín vlajky změněn na světlejší odstín červené. Po obsazená Albánie fašistickou Itálií a po vzniku personální unie s Itálií v roce 1939 se orel dostal do středu nového znaku, kde byl obklopen fašistickými symboly jenž se stal součástí albánské vlajky. Během trvání personální unie Itálie a Albánie byla tak používána verze vlajky s italskou královskou korunou, značící italskou nadvládu nad Albánií. Po italské kapitulaci v roce 1943 obsadilo Albánii Německo a vlajka se opět změnila, nová vlajka měla protáhlejší tvar a jiný poměr stran než vlajky předešlé. V letech 1944–1946 používala komunistická Albánie vlajku se srpem a kladivem v žerdové části. Po vyhlášení lidové republiky 15. březen 1946 zavlála vlajka s černým orlem a rudou, žlutě lemovanou hvězdou nad ním. Dne 7. duben 1992 odstranil demokraticky zvolený parlament z vlajky rudou hvězdu.
Vlajka albánského prezidenta
Od roku 1992 užíval albánský prezident čtvercovou variantu státní vlajky.Zpravodaj Vexilologie č. 179 (III/2016)
10. července 2014 schválil prezident Bujar Nishani návrh vlády na úpravu státních symbolů, mj. i prezidentské vlajky. Vlajka je nově tvořena červeným listem o poměru stran 4:5 s černým dvojhlavým orlem korunovaným zlatou Skanderbegovou přílbou uprostřed a dvěma zkříženými zlatými dubovými ratolestmi pod ním. Toto rozhodnutí vyvolalo vnitropolitickou krizi – prezidentská vlajka se dostala do rozporu s ústavou, ta stanovuje, že orel na státní vlajce má na každém křídle devět per, na prezidentské jich má nově pouze osm. Nová kresba orla opozici připomínala spíše ruského, než albánského orla.Zpravodaj Vexilologie č. 200 (VI/2021)
Odkazy Reference
Související články Státní znak Albánie Albánská hymna Dějiny Albánie
Externí odkazy
Vlajka Albánie