Občanská demokratická strana (zkratka ODS) je česká středopravicová až pravicová liberálně konzervativní politická strana, vládní v letech 1992–1997, 2006–2009, 2010–2013 a opět v letech 2021–2025, vždy jako nejsilnější koaliční partner. S výjimkou voleb v roce 2013 byla ve všech volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jedním ze dvou nejúspěšnějších kandidujících subjektů a po volbách v roce 2021 jde o jedinou stranu s neustálým zastoupením v Poslanecké sněmovně České republiky. Strana se profiluje jako konzervativní a ekonomicky liberální proevropská strana. ODS je společně s britskými Konzervativci a polskou Právo a Spravedlnost jednou ze zakládajících stran evropské skupiny Evropští konzervativci a reformisté. Hlavními hesly programu strany jsou „nízké daně, zdravé veřejné finance, nezadlužená budoucnost, podpora rodin s dětmi a sociálně potřebnými, adresný sociální systém, snižování byrokracie, uvolnění podnikání, bezpečný stát a transatlantická vazba.“
ODS vznikla na ustavujícím kongresu v dubnu 1991 po rozpadu Občanského fóra. Jejím zakladatelem a předsedou až do roku 2002 byl Václav Klaus, následně zvolený prezidentem. Druhým předsedou v období 2002–2010 byl původně ostravský senátor Mirek Topolánek, který v letech 2006–2009 vykonával i funkci předsedy vlády. V roce 2010 byl zvolen třetím předsedou strany Petr Nečas, kterého po kauze Nagyová roku 2014 vystřídal emeritní rektor Masarykovy univerzity v Brně Petr Fiala, který byl v letech 2021–2025 premiérem. Od roku 2026 je předsedou strany Martin Kupka.
Straně se dlouhodobě nedaří udržet členskou základnu. K 1. dubnu 2009 měla ODS celkem 34 tisíc členů, kteří byli organizováni v 1 461 místních, 92 oblastních a 14 regionálních sdruženích. V roce 2015 klesl počet členů pod 15 tisíc, v roce 2021 na 12,5 tisíce a v roce 2025 na 10 720 členů. Oficiální mládežnickou organizací je Mladá ODS. Za neoficiální mládežnickou organizaci jsou označováni Mladí konzervativci, kteří dnes ovšem nejsou spojeni pouze s ODS – je u nich i malé množství členů a podporovatelů jiných stran.
Program Volební program ODS má čtyři pilíře, pojmenované Poctivá práce místo sociálních dávek, Svobodné podnikání a nízké daně, Více svobody místo neustálých kontrol a Sebevědomá země s vlastním názorem. Za základ ODS označuje rodinu, prosazuje přijetí odpovědnosti každého za vlastní život a princip „kdo odmítá pracovat, musí počítat s omezováním sociálních dávek“. Cílem ODS je rovněž dosažení vyrovnaných rozpočtů a investice do infrastruktury, bezpečnosti a školství. Program ODS rovněž obsahuje uzákonění takzvané "dluhové brzdy". ODS odmítá narušování soukromí zbytečnými nařízeními a kontrolami. V zahraniční politice ODS prosazuje orientaci na Severoatlantickou alianci a Evropskou unii.
ODS usiluje o reformu Evropské unie, obzvláště po ratifikaci Lisabonské smlouvy v roce 2009. ODS usiluje o referendum o přijetí eura, ačkoli se Česká republika svým vstupem do Evropské unie v roce 2004 zavázala euro přijmout. ODS odmítá druhé referendum o členství České republiky v Evropské unii, vystoupení České republiky z EU označuje za nerealistické až nebezpečné. Petr Fiala před eurovolbami 2019 tvrdil, že rozbíjet Unii a odcházet není dobrá volba a že ODS je vahou mezi dvěma extrémy, protievropskými radikály a integračními fanatiky. Od vzniku koalice SPOLU se však ODS od minulých výroků spíše distancuje a prezentuje se nyní jako proevropská protiváha populistickým silám jako hnutí ANO.
Strana se označuje za hodnotově konzervativní. Mimo jiné odmítá stejnopohlavní manželství či ratifikaci Istanbulské úmluvy. V minulosti pak občanští demokraté zčásti vystupovali proti uzákonění registrovaného partnerství, které její dřívější předseda Václav Klaus jako prezident České republiky vetoval a později jeho novelu nepodepsal, ačkoli ve skupině předkladatelů zákona byli Kateřina Dostálová, Lucie Talmanová či Vladimír Doležal z ODS.
Zahraniční orientace Občanská demokratická strana byla od roku 1992 členem Evropské demokratické unie (EDU), společného pravicového uskupení několika desítek evropských politických stran liberálního a křesťanskodemokratického zaměření. Od roku 2009 je na evropské úrovni zakládajícím členem Strany evropských konzervativců a reformistů (ECR). Prvním předsedou ECR byl v letech 2009–2020 dlouholetý euroskeptický politik ODS a europoslanec Jan Zahradil, který se v evropských volbách 2019 stal celoevropským „spitzenkandidátem“.
Občanská demokratická strana spoluzakládala (společně s britskými a polskými konzervativci) evropskou politickou stranu Hnutí za evropskou reformu a evropskou parlamentní skupinu Evropští konzervativci a reformisté (ECR).
Počátkem roku 2019 ODS požádala vládu, aby Česká republika uznala Jeruzalém jako hlavní město Izraele. Jednalo se o spornou záležitost, protože východní Jeruzalém byl Izraelem nelegálně anektován v roce 1980 a Palestinci ho nadále považovali za hlavní město budoucího státu Palestina.
Strana je silně orientovaná na Severoatlantickou alianci a spolupráci s USA a Izraelem. Komplikovanější je již zmíněný postoj k Evropské unii. V 90. letech se ODS orientovala proevropsky, vstup do EU byl stálým pilířem programu ODS. Na přelomu 20. a 21. století ODS začala vystupovat euroskeptičtěji a nacionalističtěji. Tento trend byl pozastaven odchodem Václava Klause z čela strany roku 2002. Část ODS odmítala roku 2007 přijetí Lisabonské smlouvy, předseda strany Mirek Topolánek však přijetí smlouvy nakonec prosadil. Po volbách 2013, které pro ODS skončily katastrofou, znovu posílil euroskeptický proud v ODS, euroskeptický politik Jan Zahradil se na několik let stal 1. místopředsedou strany. Po volbách roku 2017 začalo vedení ODS v čele s Petrem Fialou či místopředsedou strany Milošem Vystrčilem prosazovat proevropštější přístup, což ovlivnila i spolupráce s KDU-ČSL a TOP 09, které se dlouhodobě orientují výrazně proevropsky. Stranu naopak opustili, ať už nuceně či dobrovolně, politici vyloženě kritičtí vůči EU, jako například Václav Klaus mladší, Zuzana Majerová Zahradníková či Jan Zahradil. Strana však i nadále odmítá přijetí evropské měny Euro.
Preference Na počátku 90. let měla ODS velikou podporu u veřejnosti a preference se tehdy pohybovaly kolem 35 %. Po sarajevském atentátu podpora ODS slábla, nicméně po roce 1998 se preference začaly zvedat a pohybovaly se kolem 25 %. Po nástupu vlády České strany sociálně demokratické roku 2002 pak podpora sílila, a volby v roce 2006 tak přinesly největší zisk přes 35 % hlasů. Po pádu vlády se preference s ČSSD vyrovnaly, ale volby roku 2010 nakonec straně přinesly jen 20 %. Popularita následně prudce slábne, v předčasných sněmovních volbách v roce 2013 strana získává pouze 7,7 % a na konci roku se její preference pohybovaly už jen kolem 4 %. Po volbě nového vedení strany v lednu 2014 se nicméně propad preferencí zastavil, od té doby setrvávaly v rozmezí 6–9 %, což potvrdily i volby do Evropského parlamentu v květnu 2014. Po výrazné ztrátě preferencí se straně podařilo postupně získávat sympatizanty, což vedlo ve volbách do Poslanecké sněmovny roku 2017 k zisku 11,3 % hlasů. Přibližně mezi 9–15 % se pak pohybovaly preference strany v následujícím volebním období, o pozici nejsilnější opoziční strany se ODS z hlediska preferencí "přetahovala" s Českou pirátskou stranou. K dočasnému poklesu došlo poté, co se ODS na konci roku 2020 podílela na zrušení superhrubé mzdy spolu s hnutím ANO, kdy preference ODS načas klesly pod preference nejen hnutí ANO, ale i Pirátů, SPD a hnutí STAN. Po vzniku koalice SPOLU byly preference této formace nejprve přibližně 17–18 %, během léta 2021 začaly preference pomalu stoupat. V září se již preference SPOLU pohybovaly okolo 24 %, ve volbách dosáhla koalice výsledku 27,79 %. V průzkumu společnosti Kantar z března 2022 by strana samostatně dosáhla 21 %, v koalici SPOLU přes 32 %. Strana tak začala samostatně dohánět hnutí ANO, jež v preferencích samostatných stran několik let vede.
Historie strany Klausova éra (1991–2002) Občanská demokratická strana byla založena 20. dubna 1991 na ustavujícím kongresu v Olomouci. Občanské fórum se tím rozpadlo na dva subjekty: ODS a středolevicové OH. Předsedou ODS se stal dosavadní předseda OF Václav Klaus. V listopadu 1991 ODS uzavřela koaliční dohodu s Křesťansko-demokratickou stranou (KDS) a na Slovensku s Demokratickou stranou. Ve volbách v roce 1992 zvítězila koalice ODS-KDS ve všech zákonodárných orgánech, ODS pak na federální úrovni uzavřela koalici s Hnutím za demokratické Slovensko a KDU-ČSL, v České republice pak s KDS a ODA. Premiérem Československa se stal Jan Stráský, premiérem České republiky pak Václav Klaus.
vlevo|náhled|Zakladatel a předseda strany v letech 1991–2002 Václav KlausV průběhu roku 1992 se ODS z českých stran nejzásadněji zasloužila o rozpad Československa, hlavně díky iniciativě předsedy Václava Klause. V čele nezávislé České republiky pak provedla ODS zásadní transformační kroky a podílela se na začleňování země do západoevropských struktur; podala přihlášku ke vstupu do NATO i EU.
Dne 18. března 1996 se ODS sloučila s KDS, již společně tak šly do parlamentních voleb v červnu. V nich ODS znovu zvítězila, ovšem pravicová koalice získala pouze 99 poslaneckých křesel kvůli úspěchu ČSSD a SPR-RSČ). Po jednáních, do nichž se výrazně zapojil prezident Václav Havel, byla dohodnuta menšinová koalice ODS, KDU-ČSL a ODA, tolerovaná Českou stranou sociálně demokratickou, jejíž předseda Miloš Zeman se na oplátku stal předsedou Poslanecké sněmovny. Na podzim 1996 získala ODS v prvních volbách do Senátu 32 mandátů.
ODS však musela čelit vzrůstajícímu tlaku ze strany veřejnosti (způsobený především zhoršením ekonomické situace), strany koaličních partnerů a i z vlastních řad. V průběhu roku 1997 byl patrný mezi předními představiteli strany proud kritický k vedení Václava Klause. Na protest proti Klausovi a finančním skandálům ODS na podzim 1997 odstoupil významný člen strany a ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec a později místopředsedové strany Jan Ruml a Ivan Pilip vyzvali Klause k odstoupení. Následně vládu opustili ministři za KDU-ČSL a ODA, což vedlo k premiérově demisi. Pro tyto události ODS zpopularizovala označení Sarajevský atentát, neboť výzva přišla během Klausovy návštěvy na summitu středoevropských zemí ve válkou zničeném Sarajevu. Přesto byl Václav Klaus v prosinci 1997 na 8. kongresu strany znovu zvolen předsedou ODS, což vedlo po krátkém problematickém období ke stabilizaci strany; Pilipovo a Rumlovo křídlo ji opustilo a v lednu 1998 založilo Unii svobody. ODS se pak nepodílela na dočasné polo-úřednické Tošovského vládě.
Po předčasných volbách v červnu 1998, v nichž dosáhla ODS nečekaně dobrého výsledku (druhá za ČSSD s 28 % hlasů), existovala možnost koalice některé z velkých stran s US a lidovci: unionisté však vládu s vítěznou ČSSD odmítli. Václav Klaus pak podle novináře Erika Taberyho nabídl Unii svobody a KDU-ČSL „velmi kruté podmínky“, které tyto strany odmítly jako vydírání. V této situaci ODS překvapivě uzavřela tzv. Opoziční smlouvu s ČSSD, podle níž se měl stát předsedou vlády Miloš Zeman výměnou za předsednictví obou komor parlamentu a důležitá správní místa pro ODS. Občanští demokraté také měli zajistit schválení zákonů navržených ČSSD včetně reformy volebního zákona, která měla posílit většinové prvky (a byla zamítnuta Ústavním soudem; nakonec prošla kompromisní podoba, která stále zvýhodňovala velké strany). To se setkalo s velkou nelibostí veřejnosti (Děkujeme, odejděte!), nicméně vláda přežila do konce volebního období.
náhled|Mirek Topolánek, předseda strany v letech 2002–2010 Před volbami 2002 opustila ODS skupina okolo tehdejšího pražského primátora Jana Kasla. Nová strana se pojmenovala Evropští demokraté, roku 2006 se spojila se Sdružením nezávislých kandidátů do politické strany SNK Evropští demokraté.
Topolánkova éra (2002–2010)