Národní jednota severočeská (NJS) byla obranným nacionálním spolkem založeným 22. března 1885. Svým účelem tvořila protipól německého svazu Bund der Deutschen v župních oblastech Elster-Elbe-Gau, Gau Nordböhmen, Jeschken-Iser-Gau a Gau Ostböhmen. Na severu Čech v krajích pražském, žateckém, litoměřickém, boleslavském, jičínském a královéhradeckém podporovala národní, duševní a materiální poměry české menšiny, pořádala přednášky, zakládala knihovny, školy a záložny, nakupovala školní pomůcky. Během první světové války se soustředila na humanitární pomoc, zejména podporu sirotků a sociálně slabých. Za první republiky se práce NJS zaměřila především na německá pohraniční území a na zájmy českých „hraničářů“. Ražením hesla „svůj k svému“ přispívala k radikálnímu nacionalismu, k národnostním konfliktům a propagovala hospodářský a sociální bojkot "nepřátel" národa, především Židů a Němců.Projekt Naši nebo cizí? Bojkot a vyloučení ze společnosti. - heslo „Svůj k svému“. Po Mnichovu se spolu s dalšími organizacemi zapojila do pomoci uprchlíkům z pohraničí. Po nacistické okupaci se v dubnu 1939 stala součástí Národní matice a jako samostatná organizace zanikla.Čenský Ferdinand.: Národní jednota Severočeská 1885-1948, Národní archiv, číslo fondu 699, Litoměřice 1969, In: www.badatelna.eu náhled|razítko Národní jednoty severočeské

Založení náhled|Národopisná výstava 1895 - Pojizerská chalupa. náhled|Antošův statek (dnešní hostinec U Richtrů) z roku 1835 je dějištěm Vesnického románu Karolíny Světlé (čestné členky Národní jednoty severočeské) Na severu Čech se v průběhu století utvořily české menšiny v oblasti Žatecka, Třebenicka a Jilemnicka. S postupnou industrializací severu přicházeli od druhé poloviny 19. století do německého pohraničí hlavně čeští horníci (Sokolovsko, Chomutovsko, Mostecko a Žacléřsko), skláři a textilní dělníci (ale i menší část řemeslníků, živnostníků a inteligence) a utvářeli v oblastech s dosud německou populací nové české menšinové obyvatelstvo. Národnostní boj se mezi oběma národy rozhořel nejprve v oblasti školství. V Praze založená Ústřední matice školská (prosinec 1880) byla odpovědí na německou stranou založený Allgemeiner deutscher Schulverein (květen 1880) ve Vídni.

V jižním a jihozápadním pohraničí (se silnější českou menšinou) se Němci na ochranu německého hospodářství sdružili ve spolku Böhmerwaldbund (1884), na který zareagovalo české národnostní hnutí Národní jednotou Pošumavskou (NJP 1884) a pokračovalo s podporou českých menšin v pohraničních oblastech zakládáním dalších obranných jednot. Společným cílem českých na hospodářství a kulturu zaměřených Národních jednot mělo být „”vymanění Čechů ze závislosti na místních německých podnikatelích a vytvoření předpokladů pro politickou práci a národní rozvoj”.

V severním pohraničí na Žatecku, Litoměřicku, Mladoboleslavsku, Jičínsku, Královéhradecku a kolem Prahy následovala dne 22. března 1885 „Národní jednota severočeská”. Němci zde zakládali obranné hospodářské spolky až o necelých deset let později – Bund der Deutschen in Böhmen (Praha 1894), Bund der Deutschen Nordwestböhmens (Most 1894), Bund der Deutschen Ostböhmens (Trutnov 1894). Během prvního roku tvořilo členskou základnu NJS 3 782 členů ve 119 místních odborech a do roku 1889 přesáhl počet členů 10 tisíc. Kancelář NJS sídlila v Praze na Václavském náměstí čp. 34.

První valné shromáždění Dne 22. března 1885 se konala v malém sále Měšťanské besedy v Praze (od roku 2007 Hotel Beseda Praha)Historie Měšťanské besedy v Praze www.cevroinstitut.cz první valná hromada NJS, na které přípravný výbor za účasti delegátů a prvních členů schválil spolkové stanovy. Zároveň seznámil účastníky s pozdravnými dopisy: českých studentů z Liberce, Měšťanské besedy z Litoměřic, spolku „Česká přední stráž” z obce Pětipsy, dr. Paříka z Třeběnic, vojenských vysloužilců ze Dvora Králové a dalších. Členy prvního ústředního výboru se stali dr. Alois Pravoslav Trojan, redaktor Josef Anýž, MUC Trojan, P. F. Dusil, archivní adjunkt František Dvorský, knihkupec M. Knapp, MUC Nikrin, MUDr. A. Slavík, redaktor Adolf Srb, Šmíd, Švácha a redaktor J. Kumer. K tomu zvolilo osazenstvo ještě 3 revizory spolkových účtů. Po dohodě s Národní jednotou Pošumavskou se práce NJS vztahovala na území od západu počínaje Mariánskými Lázněmi přes celý sever až k východu po Lanškrounsko a Poličsko.

Organizace Zvolený ústřední výbor volil ze svého středu předsednictvo složené ze starosty, místostarosty, 2 jednatelů, 1 pokladníka, 1 zapisovatele a 1 účetního. Menší změny proběhly v roce 1907 a podle stanov tvořili předsednictvo starosta, 2 místostarostové, 2 jednatelé, 1 pokladník a 1 tajemník vedoucí kanceláře. Celý ústřední výbor se nyní skládal ze 36 členů a scházel se jednou měsíčně. Centrální výbor byl rozčleněn do 4 komisí (odborů): organizační, redakční, vánoční a finanční. Od roku 1907-1931 fungoval na ústředí další orgán „Zastupitelstvo jednoty” pro národní a volební záležitosti. Další změny v ústředí proběhly po vzniku Československa. Do předsednictva přibyla opět pozice účetního, tajemníka nahradil ředitel kanceláře a pro účely pozemkové reformy NJS zřídila 5. komisi „pozemkovou”. Od roku 1932 sestával ústřední výbor ze 40 členů (volební období 4 roky), z 1 zástupce pro Prahu (volební období 2 roky), z 1 správce domu v Praze Na Zderaze čp. 5, 1 stavebního referenta a 5 dalších členů ústředního výboru.

Na valné hromadě 2. května 1901 přijali její účastníci organizační členění nižších jednotek. NJS pracovala následně ve 12 územních sborech: 1. rakovnicko-lounském, 2. podkrušnohorském, 3. roudnicko-mělnickém, 4. mladoboleslavsko-turnovském, 5. semilsko-železnobrodském, 6. jilemnicko-jičínském, 7. hradecko-trutnovském, 8. náchodsko-polickém, 9. žambersko-lanškrounském, 10. litomyšlsko-polickém, 11. polabském a 12. pražském. S narůstající členskou základnou došlo v roce 1929 k novému členění do 14 sborů a mnohem většímu počtu okrsků:

sbor – s okrsky chebský, karlovarský a falknovský sbor – s okrsky jesenicko-žlutický, podbořanský, rakovnický, žatecký, chomutovský a kadaňský sbor – s okrsky mostecký, bílinsko-duchcovský, teplický, postoloprtský a lounský sbor – s okrsky roudnický, libochovický, litoměřický, lovosický, mělnický, ústecký, děčínsko-podmokelský a dubský sbor – s okrsky boleslavský, mnichovohradišťský, českolipský, borský a rumbursko-varnsdorfský sbor – s okrsky českodubský, turnovský, liberecký, frýdlantský, jablonecký, železnobrodský a tanvaldský sbor – s okrsky semilský, vysocký, vrchlabsko-jilemnický, jičínsko-libáňský, novopacko-bydžovský a hořický sbor – s okrsky trutnovský, úpický, královédvorský, hronovský, polický, náchodský, novoměstský, jaroměřský, opočenský a českoskalický sbor – s okrsky rychnovsko-kostelecký, žamberský, královéhradecký, lanškrounský a ústecko-českotřebovský sbor – s okrsky litomyšlský, poličský a pardubicko-chrudimský sbor – s okrsky českobrodský a čáslavsko-kolínský sbor – s okrsky poděbradský, brandýský a chlumecký sbor – s okrsky berounský, kladenský a říčanský sbor – s okrsky pražský I. a pražský II.

K založení místního odboru bylo zapotřebí 20 členů z místa a okolí. Místní výbor se skládal z předsedy, místopředsedy, jednatele a pokladníka, ve větších místech ještě z knihovníka a zapisovatele. Scházel se čtvrtletně v jednoročním volebním období. Existovaly odbory smíšené, mužské, ženské, pro mládež nebo akademické. Za první republiky vznikla síť „hraničních stráží”. Místní odbory na českém území si braly pod patronátní péči odbory na jazykové hranici či přímo na německém území, proto se jim také říkalo „ochranitelky”. Členy spolku stanovy po roku 1932 dělily na přispívající, činné, zakládající a čestné. Přispívajícím členům stanovil ústřední výbor výši příspěvků a zápisného, činní se povinně zavazovali k plnění cílů NJS a k placení jednoročního příspěvku 2 koruny (sociálně slabí 1 korunu). Zakládajícím členům byl jednorázový poplatek zvýšen ze 400 na 1 000 korun nebo mohli zaplatit 200 korun tzv. pozemkový příspěvek. Mezi čestnými členy figurovala jména: MUDr. Václav Pařík z Třebenic, Karolína Světlá, dr. Alois Pravoslav Trojan, MUDr. Václav Šamánek z Liberce, Václav Strejcovský, statkář z Blahotic u Slaného a po roce 1918 prezident Tomáš Garrigue Masaryk, ministr Gustav Habrman, starosta NJS a senátor Emanuel Hrubý, Alois Jirásek, ministerský předseda dr. Karel Kramář, poslanec Jiří Stříbrný a další.

Tisk V 80. a 90. letech 19. stol. zveřejňovala NJS své články a zprávy v lokálních českých listech. Nakonec přistoupila k vydávání vlastního měsíčníku „Věstník národní jednoty severočeské”. Jeho první číslo vyšlo v Praze v říjnu 1900. Za vydavatelskou a redaktorskou práci byl zodpovědný Václav Hübner a od II. ročníku JUDr. Josef V. Štumpf. Obsahoval organizační pokyny a zprávy, úvahy na téma české menšiny, školství, kultury, literární rozbory, výroční zprávy a zápisy valných hromad NJS. Jednota využívala i menšinového tisku – „Trutnovský věstník”, „Český Sever”, „Naše menšiny” (1920-1937, od r. 1937-1938 Naše hranice)Marie Štěpánová: Naše menšiny (později Naše hranice), meziválečný časopis podporující českou menšinu v národnostně smíšených oblastech severovýchodních Čech, 2015 či listy Akademického odboru NJS „Přátelům českých menšin na severu”. Od roku 1907 vycházel věstník pod názvem „Stráž severu” a od roku 1923 došlo ke sloučení tiskovin vydávaných až do roku 1939 pod názvem „Hraničář”.

Spolupráce V oblasti menšinového školství spolupracovala s Ústřední maticí školskou (ÚMŠ), úzkou spolupráci vyvíjela na Podbořansku a na společném hraničním pásmu s Národní jednotou Pošumavskou, dále s Národní jednotou pro jihozápadní Moravu v Brně, Národní jednotou pro východní Moravu v Olomouci, Československou jednotou v Praze, s národní organizací Maticí opavskou a Slezskou maticí osvěty lidové na Těšínsku a Hlučínsku. Úzká spolupráce probíhala také s obcí Sokola. Po vzniku Československa a rivalitě různých podobně pracujících spolků podala NJP návrh na svaz všech obranných spolků, který byl v roce 1922 ustanoven pod názvem Svaz národních jednot a matic. Svaz sídlil v místnostech NJS v Praze v ul. Spálená čp. 26.

Účel a náplň práce Jednatelské knihy místních odborů prozrazují, že na běžném programu jednání se řešila národnostní situace v okolních obcích, prodej a koupě nemovitostí v německých oblastech, kdy se jednota snažila, aby majetek přešel do českých rukou. Probíral se stav obecních knihoven, připravovaly se přednášky a probírala se podpora českých menšin v oblastech zájmu.Slámová Kateřina: Působení národních obranných organizací na Jindřichohradecku na přelomu 19. a 20. století, Praha 2012 I když se činnost Jednoty odvíjela i na pomezí a na českém území, hlavní aktivita směřovala do tzv. poněmčeného území.

Přestože stanovy politické působení nedovolovaly, práce NJS byla silně ovlivněna politickými stranami Mladočechů, Státoprávní stranou a Českými socialisty. Za 1. republiky měla Jednota blízko k stranám zastávající český nacionalismus. Spory se objevovaly se sociálními demokraty a zejména komunisty.

Národně politická činnost

Sčítání lidu Národní jednota Severočeská prováděla za Rakouska-Uherska tzv. soukromé sčítání lidu. Při sčítání lidu v roce 1921 vyvíjela tlak na Čechy hlásící se k německé národnosti. Zasahovala také do voleb do obecních zastupitelstev na jazykové hranici (Třebenicko, Rýdrovice na Lanškrounsku) a přímo v německých oblastech jako například na Mostecku. Za první republiky také v Praze zřídila poradenskou službu „Samosprávnou poradnu” (volby a samospráva), pořádala samosprávné kurzy a radila v otázkách samosprávy i v nové rubrice v časopise Hraničář.

Boj o práva českých menšin