Šluknovský výběžek (, také Böhmisches Niederland, , ) se nachází v severní části okresu Děčín a tvoří severovýchodní část Ústeckého kraje. Na státní hranici, poblíž Bukové hory, v katastru osady Severní, která spadá pod Lobendavu, se nachází nejsevernější místo České republiky, které má zeměpisnou šířku 51° 3’ 20" severní zeměpisné šířky. Šluknovský výběžek je také místem, kde se Česká republika nejvíce přibližuje moři. Baltské moře je od něj vzdušnou čarou 300 km. Je charakteristickým územím styku a překrývání kultur tří oblastí: české, saské a lužické.
Historie
Pravěk V pravěku bylo území Šluknovského výběžku neosídlené, jsou jen ojedinělé nálezy pravěkých kamenných nástrojů. Z mladšího paleolitu pochází pazourkovité nástroje a osm kusů oštěpů nalezených ve varnsdorfské cihelně v roce 1928, další podobné nástroje se našly i u obce Lipová.
Z období mezolitu pochází pozůstatky po pravěkých obyvatelích, které se našly u Brtnického potoka poblíž obce Brtníky.Vlastivěda, str. 64.
Z eneolitu pochází nálezy sekeromlatů. Nejznámější je nález z roku 1882 z kamenolomu, který byl odkryt pro stavbu hotelu v Karlově údolí u Šluknova.Vlastivěda, str. 64.
Starověk Z období starověku jsou na území Šluknovského výběžku pouze ojedinělé nálezy. Z období únětické kultury pochází nálezy hrnců z hradu Tolštejn, z mladší mladší doby bronzové nález keramiky lužické kultury pod skalními převisy u obce Doubice. Ve výběžku se našly mince z doby římské u hradu Krásný Buk (pamětní mince císaře Hadriána) a jeho nástupce Marka Aurelia Klaudiana v Jiřetíně pod Jedlovou. Nicméně nálezy nedokládají trvalé osídlení v uvedené době, spíše jsou stopami obchodní činnosti, navíc se na uvedená místa mohly dostat i následně.Vlastivěda, str. 64.
Středověk Počátky souvislejšího osídlení výběžku spadají do doby stěhování národů. V 6. století byly území okolo Šluknovského výběžku osídleno slovanským obyvatelstvem, kmenem Milčanů. Do 8. až. 10. století je datováno slovanské hradiště nad soutokem Brtnického potoka a Křinice poblíž Zadní Doubice, zkoumané v roce 1994. V raném středověku se území výběžku říkalo Záhvozd, kraj za hvozdem. Bylo od zbytku Čech odděleno hlubokými lesy.Vlastivěda, str. 65.
V 11. století přichází na území dnešního výběžku první němečtí kolonisté z Durynska a z Frank. Kolonisté rozšiřovali původní malá slovanská sídla a zakládali lesní lánové vsi. Další vlna německé kolonizace proběhla v polovině 12. století, tehdy se jednalo o osadníky z Fríska (severní Nizozemí, pobřeží Německa a jih Dánska). Hlavní vlna kolonizace proběhla ve 13. století za vlády krále Přemysla Otakara I.Vlastivěda, str. 67.
Kolonizaci vyvolalo, že pro panovníka bylo řídké osídlení vojensky i ekonomicky nevýhodné a přitom v Německu byly v té době oblasti, kde obyvatelstvo na rozdělené půdě živořilo. Navíc na pobřeží Severního moře docházelo ve 12. a 13. století k velkým přírodním katastrofám. Ve 13. století vznikla řada osad, a základní síť osídlení, která přetrvala do počátku 21. století. Ve výběžku se rýžovalo i zlato, což je doloženo na potoce Bublava u Lobendavy. Pozůstatkem hornického sídliště je pravděpodobně Kyjovský hrad nad údolím Křinice u Kyjova. V okolí Kyjovského hradu se pravděpodobně těžila železná ruda, která se zde tavila a dále se prodávala. Ze stejného období pochází četné sklárny, například v Chřibské z roku 1298, dále například u Vlčí hory a u Rybniště.Vlastivěda, str. 68. Výběžek je bohatý i na zbytky milířů a smolných pecí.
Za Karla IV. byl výběžek již rozvinutou oblastí Českého království. S jedním z Berků z Dubé uzavřel smlouvu, že území nikdy nebude prodáno Míšeňskému markrabství. V té době už měly severní Čechy, Šluknovsko obzvláště, čistě německý ráz a Hynek Berka III. povolal kolem roku 1410 další německé osadníky. V severních Čechách včetně Šluknovského výběžku se ve 12. století rozkládaly državy Ronovců. Ve 13. století vlastnil většinu území rod pánů Berků z Dubé. Od konce 13. století část území patří i pánům z Lipé. centrem panství tehdy byl hrad Schönbuch (Krásný Buk), který byl tehdy součástí honštejnského panství spravovaného z hradu Honštejn v Sasku.Vlastivěda, str. 69. Hrad zničilo městské vojsko ze Žitavy v roce 1339, a nebyl již nikdy obnoven. Nebylo to ani zapotřebí, tehdy již existoval vhodnější hrad Tolštejn. Kromě Ronovců měli ve výběžku majetky rody Markvarticů a Vartenberků. Na přelomu 14. a 15. století získávají Tolštejn Berkové z Dubé. Hrad Tolštejn se stal v polovině 14. století jediným panským sídlem skoro celého dnešního Šluknovského výběžku.
Ve výběžku spravovali panským rodům drobnější území jejich vazalové, manské rody. Významným manským rodem byli rytíři z Varnsdorfu, kteří byli vazaly Ronovců, pánů z Lipé. Nejvýznamnějším příslušníkem byl rytíř Jindřich z Varnsdorfu, který mohl být dle historika Tomáše Edela hledaným autorem Dalimilovy kroniky.Vlastivěda, str. 70.
Dalšími manskými rody ve výběžku byly Knoblochové z Varnsdorfu, Marešové z Krásné Lípy, Nasticové a Hermdorfové v Rumburku, Luticové v Rumburku a Jiříkově, lužičtí rytíři „z Kyaw“, pravděpodobně z dnešního Kyjova u Krásné Lípy. Pro výběžek mělo velký význam Šestiměstí, spolek pěti lužických měst a tehdy české Žitavy. Spolek vznikl v roce 1346 na obranu proti loupeživým rytířům.Vlastivěda, str. 70.
V době husitských válek bylo Šluknovsko již národnostně německé. Šluknovsko zprvu stálo stranou hnutí, později se přidalo na stranu císaře Zikmunda Lucemburského. Konec 15. století a začátek 16. století proběhl ve výběžku klidně. Výběžek patřil pánům ze Šlejnic, území bylo proto přezdíváno „Šlejnická zemička“.
Třicetiletá válka přinesla po celkem klidné době do výběžku bídu a utrpení. V roce 1619 žoldnéři českých stavů byl vydrancovali Rumburk, v roce 1624 jezdci Albrechta z Valdštejna jej prakticky vypálili, v roce 1626 byl v Rumburku mor. V roce 1631 přes výběžek postupovala vojska protestantského Saska, v roce 1632 přes něj ustupovala, též přes něj přešlo císařské katolické vojsko. Roku 1633 přes výběžek prošel samotný Valdštejn s kořistí ze Šluknova, v roce 1637 zde znovu táhl se Švédy. Výběžek byl v průběhu války rabován a ničen. Obyvatelé museli platit „výpalné“, tím přišli o všechny peníze, když jim peníze došly, byly zapáleny jejich domy. V roce 1639 táhli Švédové přes Neustadt, Severní, Lipovou, Novou Vísku, Dolní Poustevnu a vše vyplenili a všude vyhnali obyvatele. V roce 1640 byl švédskými vojsky obsazen Šluknov. Ve výběžku se prosadilo luteránství. Při protireformaci museli protestanti opustit výběžek, ale většinou jen kousek za hranice do Saska. Po pražském míru 30. května 1635 se výběžek stal pohraničím.Vlastivěda, str. 76.
Císař Ferdinand II. postoupil saskému kurfiřtovi Lužici za spojenectví proti Švédům. V roce 1642 Švédové dobyli a rozbořili Tolštejn, v roce 1643 vydrancovali Varnsdorf. Výchozím bodem bylo návrší Valy, kde jsou dodnes patrné náznaky švédského opevnění a u silnice mezi Studánkou a Varnsdorfem je mohyla zvaná Švédský hrob. V roce 1644 byla zkáza panství ve výběžku dokonána a počet obyvatel se zmenšil o třetinu. O obnovením císařské moci se ke strádání obyvatel připojuje velice tuhá protireformace.
Novověk náhled|Renovovaný zámek ve Šluknově, městě, které dalo výběžku jméno S událostmi probíhaly i rozsáhlé majetkové změny. Snížení počtu obyvatel, bída, znehodnocení českých mincí a další věci vyvolaly značné zvýšení robotních povinností. V roce 1680 došlo ve výběžku k selským povstáním, v roce 1681 propukla další morová epidemie. Většina morových sloupů pochází z této doby.Vlastivěda, str. 77.
Pokračující švédské výboje v roce 1697 přinesly nová utrpení. Výběžkem táhl tehdy samotný švédský král Karel XII. ze Saska do Šluknova, kde jeho vojáci, které tvořili Švédové, Dánové a Sasové, rabovali a loupili.Vlastivěda, str. 78.
Za války o dědictví rakouské v roce 1740 byl znovu obsazen Šluknov. Braniborští vojáci tehdy přinesli do výběžku první brambory. Za druhé slezské války v roce 1744 až 45 prošla císařská i nepřátelská vojska znovu Šluknovem a Rumburkem. Válka se zasloužila o rozvoj textilní výroby, protože nejvyvinutější Slezská vévodství se stala zahraničím a firmám ubyla velká část konkurence.Vlastivěda, str. 79.
Též za sedmileté války v letech 1756 až 63 táhly výběžkem několikrát rakouské i pruské oddíly, a na území výběžku i tábořily. V roce 1758 bylo území výběžku jedním velkým táborem. Obyvatelé museli platit válečné poplatky o odvody, kvůli kterým museli i prodávat své louky a pole.
Za války o bavorské dědictví v letech 1778 až 79 přes území výběžku táhly oddíly pruského prince Jindřicha. Tehdy navštívil výběžek císař Josef II. V roce 1804 navštívil výběžek císař František II., který tehdy nabídl Varnsdorfu povýšení na město.
V roce 1809 za napoleonských válek přešly v květnu přes území výběžku saské oddíly, v srpnu legie brunšvického vévody. Část z nich zajalo rakouské vojsko u Dolního Podluží. Napoleonská vojska prošla roce 1813 v počtu 42 tisíc mužů pod vedením generála Vandamme Lobendavou, Lipovou do Šluknova, kde již bylo utábořeno 12 tisíc francouzských a polských vojáků. I přes přísný zákaz docházelo vojáky ke plenění. Napoleonská vojska byla ve výběžku do bitvy národů u Lipska, kdy byla vytlačena ze střední Evropy. Za napoleonských válek došlo k dalšímu rozvoji textilní výroby ve výběžku, protože se české země zbavily anglické konkurence. Levnější anglické zboží se ale v roce 1815 opět začalo dovážet. Prusko-rakouská válka se též dotkla výběžku. Pruské oddíly znovu zabavovaly potraviny, píci, koně a dobytek. Hlavní štáb pruské tzv. Labské armády byl zřízen v Jiřetíně pod Jedlovou.Vlastivěda, str. 80.
Kultura Dne 29. června 1830 se výběžek zapsal do hudebních dějin celosvětovou liturgickou premiérou Beethovenovy Missy solemnis, slavnostní mše, která byla zahrána ve Varnsdorfu v kostele svatého Petra a Pavla. Také vznikaly spolky různého zaměření. K tradičním spolkům ostrostřelců přibyly spolky dobrovolných hasičů, divadelní spolky, mladých křesťanů, turistické, pro podporu chudých, ale i například abstinentů, pro ochranu zvířat nebo klub kuřáků dýmek.Vlastivěda, str. 80.
Dne 13. ledna 1866 se ve Filipově stal zázrak potvrzený svědky, lékařem a biskupskou komisí. Umírající dívce Magdaleně Kadeové se údajně zjevila Panna Maria a nevyléčitelně nemocná se přes noc uzdravila. Na místě, kde k uzdravení došlo, byl v roce 1870 položen základní kámen ke stavbě kaple, později kostela, nyní baziliky Panny Marie Pomocné, od té doby sem putovaly tisíce poutníků a Filipov byl označován jako Lurdy severních Čech.Vlastivěda, str. 80.
Na protest proti prohlášením 1. vatikánského koncilu vznikla v roce 1877 starokatolická církev, ve které důležitou roli sehrály varnsdorfské osobnosti. Prvním biskupem byl zvolen varnsdorfský katecheta Anton Nittel a ve Varnsdorfu bylo od roku 1897 biskupství.Vlastivěda, str. 80.
Počátky průmyslu Prvotním zaměstnáním nejstarších obyvatel výběžku bylo rolnictví a chov dobytka. V zimě se rolníci dále zabývali předením lnu. S dalším rozvojem řemesel se začal rozvíjet i obchod. Kolem roku se řemeslníci začali spojovat v cechy, které od vrchnosti dostávaly různá privilegia. Domácí výroba plátna(sukna) se ve výběžku stala nezbytným doplňkem rolnického hospodářství. V 17. století se výběžek proslavil tzn. „rumburskou vébou“. Na počátku 18. století je domácí textilní výroba vrchností velice podporovaná. Též se začínají zakládat manufaktury. První plátenická manufaktura s barvírnou vznikla v roce 1708 v Lipové, jejich značný nárůst pokračoval po roce 1742 po ztrátě Slezska.