Thun () je město ve Švýcarsku a zároveň hlavní město stejnojmenného okresu v kantonu Bern. Žije zde obyvatel.
Thun je známý jako brána do oblasti Berner Oberland. Město leží u výtoku řeky Aary z Thunského jezera (). Thun je sídlem největší posádky švýcarské armády a jedenáctým největším městem Švýcarska. Aglomerace Thunu má přibližně 80 000 obyvatel.
Geografie náhled|vpravo|Pohled na Thun z hory Niesen Historické centrum města se nenachází přímo u Thunského jezera, ale asi 1,5 km od něj na řece Aaře. Centrum města tvoří části Schlossberg, Unterstadt, horní část třídy Hauptgasse a Bälliz. Na Schlossbergu se nachází zámek a městský kostel. Bälliz je ostrov na řece Aaře při jejím výtoku z Thunského jezera a je součástí města již od 14. století. Od roku 1988 je pěší zónou. V současnosti je nejen nejdůležitější nákupní a tržní ulicí ve městě, ale také kulturním ostrovem a centrem a oblíbenou promenádou.
Nové městské čtvrti se nacházejí na náplavové rovině na severozápadním konci Thunského jezera, které před odkloněním řeky Kander do jezera v roce 1714 vyplňovala řeka. náhled|vpravo|Centrum Thunu při pohledu od Thunského jezera Zatímco sousední obec Steffisburg s městskou částí Schwäbis sousedí na severu přímo s centrem města, městská část Thun se rozkládá mnohem dále na jih a zahrnuje bývalé vesnice Dürrenast a místní část Gwatt na levém břehu jezera, které jsou dnes součástí uzavřené sídelní oblasti města. Na západě obce se nachází místní část Lerchenfeld, která je nyní využívána především jako vojenský výcvikový prostor, a čtvrť Allmendingen. Na východě zasahuje území obce do kopců a zahrnuje vesnici Goldiwil. Čtvrť Hünibach na pravém břehu jezera, která se rozrostla spolu s městem, již nepatří k Thunu, ale k obci Hilterfingen.
Místní části ČtvrťBFS-ID 530px|Místní části ThunuBälliz-Freienhofgasse942002Goldiwil942003Hohmad942005Lauenen-Hofstetten-Ried942006Lerchenfeld942007Militärgebiet942008Seefeld942009Westquartier942011Allmendingen942036Buchholz942037Dürrenast942038Gwatt942039Neufeld942040Schoren942041Aarefeld942047Altstadt942074
Thun má rozlohu 21,57 km². Podle statistiky z roku 2004 je celkem 6,03 km², tj. 27,9 %, využíváno pro zemědělské účely, zatímco 4,32 km², tj. 20,0 %, je zalesněno. Ze zbytku území obce je 10,76 km², tj. 49,9 %, zastavěno (budovy nebo silnice), 0,29 km² (0,11 mil čtverečních), tj. 1,3 %, tvoří řeky nebo jezera a 0,19 km², tj. 0,9 %, je neproduktivní půda.
Místní správa uvádí rozlohu 21,7 km², z čehož zastavěná plocha a dopravní cesty činí 48 %, zemědělská plocha 22 %, vodstvo a lesy 21 % a armádní využití 9 %.
Historie Původ názvu Název Thun je odvozen od keltského slova dūnon (latinizované ), které znamená „palisáda, hrad, opevněné místo“ a původně souvisí s německým a anglickým .
Nejstarší osídlení náhled|vpravo|Náhrdelník nalezený nedaleko Thunu, vyrobený ze 450 mušlí, které všechny pocházejí ze Středomoří. Byl vyroben kolem roku 1700 př. n. l.; dnes je uložen v historickém muzeu v Bernu V oblasti dnešní ulice Marktgasse existovalo osídlení již v neolitu (asi 2500 let př. n. l.). Z lokalit Strättligen a Allmendingen pocházejí bohaté nálezy z doby bronzové z let 1800 až 800 př. n. l. V severní kotlině Thunského jezera se kdysi nacházelo sídliště s kůlovými obydlími.
Když římské legie v roce 58 př. n. l. dobyly téměř celé území dnešního Švýcarska, byla k říši připojena i oblast dnešního Thunu a Thun stal jedním z center římské správy v oblasti. Původně byl Thun a okolí součástí římské provincie Germania superior, v roce 297 n. l. se v rámci správních a vojenských reforem římského císaře Diokleciána (284–305) stalo součástí provincie Maxima Sequanorum.
Od roku 58 př. n. l. do přibližně roku 400 n. l. stál na římské cestě do Oberlandu poblíž Allmendingenu na okraji Thunu chrámový okrsek s galorománskou svatyní, osmi malými chrámy obehnanými hradbou a hospodářským okrskem. V samotném městském areálu se předpokládá existence římského vicu Dunum. Kromě ojedinělých nálezů mincí a cihel však dosud nejsou po tomto sídlišti žádné stopy.
Poté, co byl v roce 443 n. l. na území dnešního západního Švýcarska a Sapaudie (dnešní Savojsko) velitelem západořímských vojsk Aetiem usídlen východogermánský kmen Burgundů jako foederati, římská nadvláda nad oblastí kolem Thunu ochabla. Řeka Aara se stala hranicí mezi křesťanskými Burgunďany a stále pohanskými Alamany na severu.
Doba Zähringů a Kyburgů náhled|vpravo|Thun v Topographia Helvetiæ (1654) Thun je zmiňován v 7. století ve Fredegarově kronice. V roce 1033, kdy Konrád II. Sálský získal titul burgundského krále, bylo Thunsko připojeno ke Svaté říši římské. Název samotného města je pak prvně zmíněn roku 1133 jako Tuno. Před rokem 1200 postavili vévodové z roku Zähringů dnešní hrad a rozšířili město kolem ulice Hauptgasse až k náměstí Rathausplatz. Ve středověku zde stál kostel a hrad na Schlossbergu a osada s přechodem přes řeku Aaru. K polovině 12. století patřilo území k zähringskému rektorátu Burgund. Když v roce 1218 vymřela dynastie Zähringů, zdědila město východošvýcarská hrabata z Kyburgu. Ve 12. a 13. století zde také žily dva šlechtické rody, které se nazývaly von Thun, jeden jako svobodní pánové a druhý jako kyburští ministeriálové. Thun získal městská práva v roce 1264. Spory o vládu rodu Kyburgů vedly v roce 1322 k bratrovraždě na hradě Thun. Bratrovrah hrabě Eberhard musel hledat pomoc v Bernu a v roce 1323 Thun Bernu prodal. Dostal město zpět jako léno, ale jeho potomci ho museli spolu s Burgdorfem v roce 1384 Bernu nadobro postoupit. V roce 1476 dostali Thunští na počest svých úspěchů v bitvě u Murtenu do znaku místo černé hvězdy zlatou hvězdu.
Thun jako tržní centrum náhled|vpravo|Vyobrazení města z roku 1830 V 16. století došlo k rozkvětu thunských řemesel a hospodářství. Město se stalo regionálním tržním centrem. V centru města byla postavena nová radnice s obchodním domem v přízemí a před ní vzniklo velké tržiště Rindermarkt. Kolem roku 1528 proběhla v Thunu reformace. V roce 1585 byla postavena archivní věž, která sloužila jako pokladnice a zbrojnice. V 17. a 18. století se město dále rozvíjelo a objevily se první pokusy o zavedení průmyslu. Thun však vždy zůstal regionálním hospodářským centrem. Dálkový obchod hrál podřadnou roli. V roce 1641 začaly nepokoje sedláků, známé jako Thunská válka. V roce 1699 byla postavena městská sýpka. V roce 1714 byla řeka Kander odkanalizována do Thunského jezera. V roce 1785 byla založena městská knihovna. Po francouzské invazi, během helvétského období, byl Thun hlavním městem kantonu Oberland, který existoval v letech 1798–1802.
Rozkvět turismu a vojenské město náhled|vlevo|Thun kolem roku 1900 náhled|vpravo|Město kolem roku 1875 (Grand Hôtel Thunerhof uprostřed) Na počátku 19. století se objevil nový směr, a to v souvislosti s rozvojem cestovního ruchu a otevřením Spolkové vojenské školy v roce 1819, která existuje doposud a postupně se vyvinula v hlavní vojenskou školu ve Švýcarsku. S výstavbou hotelů a penzionů a otevřením parní plavby na Thunském jezeře v roce 1835 se Thun stal významnou turistickou destinací. V roce 1859 byl Thun napojen na železniční síť. Společnost Baugesellschaft Thun postavila hotel Grand Hôtel Thunerhof, který byl otevřen v roce 1875.
Thun byl napojen na švýcarskou železniční síť roku 1859, telefon zde byl zaveden v roce 1888.
V roce 1865 bylo rozpuštěno pět thunských cechů a bývalí členové řeznického, klempířského a kovářského cechu využili uvolněný kapitál k založení thunské spořitelny a záložny Spar- & Leihkasse Thun. První thunský deník, Tägl. Anzeiger für Thun und das Berner Oberland, vyšel poprvé 6. října 1877.
Postupem času se z vojenské školy vyvinula největší vojenská kasárna ve Švýcarsku a v letech 1861/1863 přivedla do města také spolkové vojenské operace. V roce 1895 otevřel průmyslník Gustav Selve v Thunu továrnu na výrobu munice.
Růst populace a rozšiřování města náhled|vpravo|Letecký pohled (1949) Ve 20. století došlo k výraznému nárůstu počtu obyvatel, a tím i k velkému stavebnímu rozšíření města. Kromě toho byly k městu v roce 1913 připojeny předměstské obce Goldiwil a v roce 1920 Strättligen.
Nový obecní řád v roce 1919 zrušil obecní zastupitelstvo a zavedl jako zákonodárný orgán městskou radu. V roce 1969 bylo zavedeno volební právo žen a hlasovací právo v obecních záležitostech.
Dne 1. června 1923 byla otevřena nová železniční stanice. V roce 1925 byl pro dopravu otevřen plavební kanál z horní Inseli k novému nádraží. Od roku 1971 je město napojeno na dálnici A6. Město bylo napojeno na čistírnu odpadních vod u Thunského jezera v Uetendorfu, kde se čistí odpadní vody z celého Thunu a okolí.
Plánování a částečná realizace rozšíření města od roku 1981 dala vzniknout čtvrtím Aarestrasse, Aarfeld, Scheibenstrasse a rekonstruované oblasti vlakového nádraží. V roce 1991 došlo ke krachu spořitelny Spar- & Leihkasse Thun a společnost Metallwerke Selve oznámila ukončení své činnosti.
Současnost Ve 21. století došlo k dalšímu rozšíření města: nová zástavba Aarefeldu, výstavba kulturního a kongresového centra Thun (KKThun), nový fotbalový stadion Arena Thun a přestavba areálu Selve. Na ně mají navázat další projekty, jako je podnikatelský park v oblasti Schoren, rozvojové centrum Thun-Nord (s novou křižovatkou přes řeku Aaru) a přestavba areálu Emmi.
Obyvatelstvo náhled|vpravo|Centrum města s dominantou hradu Vývoj počtu obyvatel Rok 140017641798181818361850187018881900191019301950197019902000201420192023 Počet obyvatel cca 1400141415661936264660197290828610 21312 17316 52424 15736 52338 21140 37744 04844 27144 478
Demografie Složení obyvatelstva podle statistiky z roku 2023: Celkem obyvatel: 44 478 (100 %) Cizinců: 7289 (16,4 %) 0–19 7381 (16,6 %) 20–39 11 350 (25,5 %) 40–59 11 469 (25,8 %) 60–79 10 772 (24,2 %) 80+3506 (7,9 %)
Náboženství Na konci roku 2023 se 45,9 % z celkového počtu obyvatel Thunu hlásilo k reformovanému náboženství, 12,0 % k římskokatolickému, 0,2 % ke kristokatolickému a 41,85 % k žádnému státem uznanému náboženství. V roce se k reformovanému náboženství hlásilo 52,1 % (23 065 osob) z celkového počtu obyvatel Thunu, k římskokatolickému 13,4 %, ke kristokatolickému 0,2 % a k židovskému méně než 0,1 %.
Údaje o příslušnosti ke státem neuznávaným náboženským společenstvím nejsou od sčítání lidu v roce 2000 pro celkový počet obyvatel Thunu k dispozici. Spolkový statistický úřad však v roce 2018 provedl v Thunu výběrové šetření, v němž byly osoby starší 15 let dotazovány na své náboženské vyznání. Výsledky jsou shrnuty v následující tabulce:
Jazyky a vzdělání Nejrozšířenějším a zároveň úředním jazykem je němčina, kterou hovoří 90,5 % obyvatel, na druhém místě je italština s 1,8 % mluvčích a albánštinu používá 1,3 % obyvatel, zbytek jsou ostatní jazyky. Vzdělání obyvatel v produktivním věku zahrnuje 20,6 % pouze se základním vzděláním, 57,3 % se středoškolským vzděláním a 17,6 % obyvatel s vysokoškolským vzděláním.
Hospodářství náhled|Ulice Obere Hauptgasse Kromě cestovního ruchu má hospodářský význam strojírenství a přístrojové inženýrství, vydavatelství a armáda. Nachází se zde největší vojenská posádka v zemi a vojenské muzeum. Přestože rozkvět cestovního ruchu v Thunu již pominul, je cestovní ruch stále důležitým zdrojem ekonomických příjmů. Každoročně v Thunu přenocuje více než 120 000 hostů a město navštíví přibližně 1,8 milionu jednodenních turistů (údaje za rok 2010).
Thun je dnes největším a nejvýznamnějším tržním městem v oblasti Berner Oberland. Místní obyvatelé i návštěvníci oceňují širokou nabídku obchodů a různých trhů v centru města. Oblíbenou nákupní čtvrtí je Bälliz mezi vnitřním a vnějším tokem Aary. Ve středu a v sobotu se zde konají celodenní trhy a v sobotu dopoledne se na náměstí Rathausplatz koná trh s čerstvými produkty. K pravidelným trhům patří kožešinový trh (2. sobota v únoru) a trh Grossmärit (2. sobota v červnu). Mezi další akce patří bleší trhy na náměstí Mühleplatz, řemeslné trhy, vánoční trhy a další.