Bengálská kočka patří mezi plemena kočky domácí. Toto plemeno připomíná divokou kočkovitou šelmu druhu kočka bengálská svým vzhledem, nikoliv povahou.
Plemeno je uznáno většinou velkých chovatelských organizací (např. TICA, FIFe). Výjimkou je převážně severoamerická CFA, která neuznává hybridní plemena.
Historie Nejstarší zmínka o kříženci kočky domácí a divoké kočky bengálské kočkou domácí pochází z roku 1889, od Harrisona Weira v knize Our Cats and All About Them.
O první šlechtění tohoto plemene se pokusili američtí genetikové ve 20. stol, a to proto, že u divokých koček byla zjištěna nepřítomnost genu kočičí leukemie. I přes jejich snahu se jim však křížení nedařilo, kocouři byli neplodní a koťata prvního vrhu se nedala ochočit.
V roce 1963 se o další pokus zkřížení tohoto plemene a vyšlechtění bengálské kočky pokusila Američanka Jean Mill, zvolila metodu křížení divokých koček (samiček) s domestikovanými kocoury. Přese všechny problémy byla čtvrtá generace původních koček uznána některými asociacemi a i největší evropská felinologická asociace FIFe bengálské kočky uznala v roce 1999.
Do České republiky bylo toto plemeno dovezeno až v 90. letech a je i nadále velmi vzácné. Ať už pro svůj původ, divoký vzhled nebo cenu koťat, která se pohybuje od cca 20 do 40 tisíc Kč.
Ještě dnes se pro svou specifickou imunitu vůči kočičí leukémii zkoumají jedinci v národním institutu pro výzkum rakoviny.
V roce 1986 zapsala mezinárodní organizace chovatelů koček (TICA) bengálskou kočku jako "nové plemeno"; v roce 1991 získaly bengálské kočky status šampiona TICA. Governing Council of the Cat Fancy (GCCF) přijala bengálské kočky v roce 1997. Fédération Internationale Féline (FIFe) přijalo plemeno do svého registru v roce 1999. V roce 1999 pak byly bengálky přijaty do Australian Cat Federation (ACF). V roce 2016 uznalo americké sdružení chovatelů Cat Fanciers ' Association bengálské kočky v kategorii "různé" s výtkou, že "plemeno musí být alespoň F6 (6 generací od divoké kočky bengálské nebo kočky domácí)".
Rané generace Bengálské kočky z prvních tří generací chovu (F1, F2 a F3) jsou považovány za „základ“ nebo „rané generace“ tohoto plemene. Kocouři z rané generace jsou často neplodní. Proto jsou bengálské samice rané generace chovány pro plodné domácí bengálské samce pozdějších generací. Nicméně, protože tento termín byl po mnoho let používán nesprávně, mnoho lidí a chovatelů stále odkazuje na kočky jako F2, F3 a F4, i když je tento termín považován za nesprávný.
Oblíbenost Plemeno se více vyvinulo v 80. letech. "V roce 1992 bylo u Mezinárodní asociace chovatelů koček registrovaných 125 chovatelů bengálských koček." Po roce 2000 se bengálky staly velmi populárním plemenem. V roce 2019 bylo celosvětově u TICA registrováno téměř 2 500 chovatelů bengálských koček. Růst chovu bengálských kočekRokChovatelé bengálských koček registrovaní u TICA19921252019*2 492 *Číslo z roku 2019 zahrnuje pouze chovatele, kteří v názvu své chovatelské stanice používají slovo „bengálská“.
Vzhled a stavba těla Bengálské kočky mohou vážit až 10 kg. Jejich tělo je mohutné, svalnaté s těžkými kostmi. Tvar jejich těla je aerodynamický: Trup je velký a svalnatý. Hlava poměrně malá, oblá a charakteristická pro toto plemeno svým divokým vzhledem. Na obličeji má značení, uši jsou spíše malé se zaoblenými boltci, čenich široký. Velmi výrazné jsou také její velké oči zelené či zlaté barvy mandlového tvaru. Na břichu má černé tečky. Ocas je střední délky, na konci vždy černě zbarvený. Zadní nohy jsou delší a silnější než přední, je to jedna z věcí, co jim zbyla po divoké kočce bengálské a dodává jim sílu a rychlost.
Barevné varianty náhled|vpravo|250px|Bengálska kočka, ve variantě brown tabbyTICA uznává tyto barvené varianty: Brown tabby – black marbled/spotted – černě mramorovaná/tečkovaná (rozetová) Silver tabby Seal lynx point Seal sepia tabby – sépiová tečkovaná/mramorovaná (rozetová) Seal mink tabby Spotted Marble Charcoal Spotted Charcoal marble
Žádoucí znak na srsti je tzv. glitter – zlatavý odlesk srsti.
Povaha I když se bengálská kočka velmi podobá divoké kočce bengálské, její povaha není agresivní či divoká, spíše aktivní a temperamentní. Mají velmi silný mateřský a lovecký pud, proto není překvapením, že nejlepší hrou je pro ně lov. Snesou se i s jinými kočkami nebo psy, s hlodavci či ptáky se soužití nedoporučuje, přece jen je to šelma. Tyto kočky vyžadují pozornost a dají se i vycvičit, proto se toto plemeno doporučuje zkušeným chovatelům. Nedoporučuje se lidem, kteří oceňují klid a nejsou příliš aktivní. Potřebují pozornost, větší prostor a velký škrábací kůl.
Bengálská kočka nevydává zvuk jako obyčejná kočka domácí. Namísto mňoukání vydává syčivý zvuk podobný krajtě královské. Také jako jedna z mála koček má bengálská kočka ráda vodu.
Nemoci Toto plemeno se považuje za jedinečné díky imunitě vůči kočičí leukémii. Jinak netrpí dědičnými vadami, ale může se objevit oční zákal nebo srdeční problémy, vše záleží na prostředí, ve kterém byly kočky odchovány a na rodičích kotěte.
Hypertrofická kardiomyopatie (HCM) Největším problémem je u bengálských koček Hypertrofická kardiomyopatie (HCM). Hypertrofická kardiomyopatie je onemocnění, při kterém dochází k abnormálnímu zesílení (hypertrofii) srdečního svalu (myokardu). Zesílený srdeční sval znesnadňuje kočičímu srdci pumpovat krev.
HCM je běžné genetické onemocnění u bengálských koček a momentálně (2018) není k dispozici žádné genetické testování. Ve Spojených státech se screening HCM provádí u certifikovaných veterinářů, kteří provedou echokardiogram. Chovné bengálské kočky by měly být každoročně vyšetřovány, aby se zajistilo, že hypertrofickou kardiomyopatií netrpí. Od ledna 2019 se North Carolina State University pokouší identifikovat genetické markery HCM u bengálské kočky.
Jedna studie publikovaná v časopisu Journal of Internal Veterinary Medicine tvrdí, že prevalence hypertrofické kardiomyopatie u bengálských koček je 16,7 % (95 % CI = 13,2–46,5 %).
Progresivní retinální atrofie (PRA-b) U bengálských koček se vyskytuje několik genetických onemocnění, jedním z nich je progresivní retinální atrofie (PRA nebo PRA-b). Toto onemocnění způsobuje postupnou ztrátu zraku, která může vést až k oslepnutí. Ztráta zraku začíná přibližně ve věku 7 týdnů a časem se zhoršuje. Ve dvou letech se zrak zhoršuje velmi signifikantně. Slepé kočky mívají obvykle větší potíže s nočním viděním a mohou tak být hlasitější a více závislé na svém majiteli. Jejich zornice jsou oproti normálu větší a často natahují vousy více před sebe.
Deficit pyruvátkinázy (PK nebo PK-def) Deficit PK je běžné genetické onemocnění, které se u bengálských koček vyskytuje. Test na toto onemocnění zajišťuje chovatel. Chovné bengálské kočky by měly být testovány před uchovněním, aby se nepářili dva nositelé PK-def. Jedná se o test, který musí chovatel zajistit sám. Štětičkou vytře kočce tlamu a vzorek pošle do laboratoře.
Nazální ulcerativní dermatitida Unikátní forma ulcerativní dermatitidy postihující nozdry (rhinarium neboli neochlupená část nosu) bengálských koček byla poprvé hlášena v roce 2004. Nástup příznaků je ve věku mezi 4 a 12 měsíci, kůže je suchá a šupinatá s progresivní hyperkeratózou, tvorbou fisur a krust. Přesná příčina stále není objasněna. Předpokládá se, že nemoc je dědičná a nevyléčitelná, ale může příznivě reagovat na lokální léčbu steroidy, jako je prednisolon a mast s takrolimem.
Průměrná délka života Britská studie zkoumající veterinární záznamy zjistila, že bengálská kočka má průměrnou délku života 8,51 roku ve srovnání s průměrem 11,74 roku.
Krevní skupina bengálské kočky Laboratoř veterinární genetiky UC Davis zkoumala krevní typy domácích koček. Ze studie vyplývá, že většina domácích koček má krevní skupinu AB. Běžné krevní skupiny jsou A a B, některé kočky mají vzácnou skupinu AB. U bengálských koček není dostatek vzorků, takže genetika krevní skupiny AB u tohoto plemene není dobře pochopena.
Další studie krevních skupin u bengálských koček, která proběhla ve Velké Británii, testovala 100 jedinců. Dospěli k závěru, že všech 100 testovaných bengálských koček mělo krevní skupinu A.
Línání a péče o srst O bengálských kočkách často chovatelé tvrdí, že jsou hypoalergenní plemeno – tedy že je menší pravděpodobnost vyvolání alergické reakce. Bengálská kočka údajně produkuje nižší než průměrné hladiny alergenů, ačkoli to nebylo vědecky prokázáno od roku 2020.
Kočičí genetička Leslie Lyons, vedoucí laboratoře kočičí genetiky a komparativní medicíny na University of Missouri, s takovými tvrzeními nesouhlasí a poznamenává, že nic takového jako hypoalergenní kočka neexistuje. Údajná hypoalergenní plemena tak mohou stále vyvolávat reakci u těch, kteří mají závažné alergie.
Dlouhosrstá (kašmírová) bengálská kočka V chovu bengálských koček se vždy vyskytovali několik dlouhosrstých jedinců (přesněji se středně dlouhou srstí). K vyšlechtění bengálské kočky bylo použito mnoho různých domácích koček a předpokládá se, že dlouhosrstý gen pochází z jednoho z těchto zpětných křížení. UC Davis vyvinula genetický test na dlouhou srst, aby mohli chovatelé šlechtit kočky s tímto recesivním genem.
Některé chovné bengálské kočky mohou nést recesivní gen, který je příčinou dlouhé srsti. Pokud se spáří samec i samice, kteří jsou nositeli kopie dlouhosrstého recesivního genu, jejich koťat mohou být dlouhosrstá. V minulosti byla dlouhosrstá mláďata kastrována, dokud se někteří chovatelé nerozhodli vyšlechtit dlouhosrsté bengálské kočky (které se někdy nazývají kašmírové bengálské kočky).
Dlouhosrsté bengálské kočky začínají v některých chovatelských organizacích získávat větší pozornost, ale nebývají přijímány všeobecně. Od roku 2013 mají status „předběžného“ plemene v registru New Zealand Cat Fancy (NZCF) pod názvem Cashmere Bengal. Od roku 2017 přijímá Mezinárodní kočičí asociace (TICA) přijímá dlouhosrsté bengálské kočky do soutěží.
Odkazy Reference
Externí odkazy
FIFe standard BEN Chovatelská stanice bengálských koček Storm Born videa bengálská kočka
Kategorie:Hybridy zvířat Kategorie:Plemena koček z USA Kategorie:Krátkosrsté a somálské kočky