Katovice (, slezsky Katowicy, , v letech 1953–1956 Stalinogród) jsou město v jižním Polsku, sídlo Slezského vojvodství. Žije zde obyvatel. Jsou největším městem Horního Slezska a jádrem dvoumilionové konurbace zahrnující 30 měst. Společně s českou Ostravou pak tvoří jádro pětimilionové přeshraniční Slezské metropolitní oblasti.
Katovice jsou poměrně mladé město, které za svůj vznik a růst vděčí industrializaci a výstavbě železničního uzlu v polovině 19. století. Status města obdrželo v roce 1865 a po roce 1922, kdy se stalo hlavním střediskem polské části Slezska, zažilo období prudkého rozvoje. Tehdy získalo ráz velkoměsta, který si stále udržuje. Po roce 1989 výrazně poklesl význam těžby uhlí a těžkého průmyslu pro místní ekonomiku ve prospěch služeb a průmyslu nových technologií.
Centrum města se rozkládá na území někdejších osad Katovice a Kuźnica Bogucka, jeho součástí je také řada dříve samostatných měst, obcí a dělnických kolonií, mnohdy od sebe značně vzdálených. Z geomorfologického hlediska se Katovice rozkládají ve Slezské vysočině. Územím protéká několik menších řek: Rawa, Kłodnica, Bolina, Mleczna. Až 46 % z celkové rozlohy zaujímají lesy.
Při sčítání lidu 2011 se 24,4 % obyvatel Katovic (78 838 osob) přihlásilo ke slezské národnosti, ale zároveň se většina z nich přihlásila k polské národnosti, což znamená, že 90,2 % obyvatel Katovic se hlásí k polské národnosti (v Polsku lze stejně jako v České republice hlásit dvě národnosti). Město je důležitým střediskem aktivit spjatých s emancipací slezské kultury a propagací slezského jazyka.
Dějiny náhled|vlevo|Kuźnica Bogucka začátkem 19. století První písemná zmínka o nova villa Katowicze pochází z roku 1598. Nicméně některé městské části mají svůj původ ve středověkých vesnicích zakládaných během velké kolonizace. Za nejstarší se považuje Dąb (Domb) poprvé zmiňovaný roku 1299. Zásadní význam pro dějiny města mají také Bogucice (Bogutschütz), kde byla v druhé polovině 14. století zřízena farnost zahrnující značnou část současných Katovic. Snadno dostupná ložiska železných rud podél řeky Rawy přály vzniku hamrů a s nimi spojených kovářských osad. Patřily k nim Kuźnica Załęska (Zalenzer Hammer), Kuźnica Roździeńska (Rosdziner Hammer), jejímž majitelem byl začátkem 17. století Walenty Roździeński, autor barokního pojednání o metalurgii Officina ferraria, a také Kuźnica Bogucka rozkládající se kolem dnešního Hlavního náměstí (Rynku). Právě na pozemcích kovářů z Kuźnicy Bogucké byla pak založena rolnická ves Katovice. Politicky bylo současné území města rozděleno mezi Bytomsko (severní a západní okraj s Dąbem) a Pštinsko (zbytek včetně Kuźnicy Bogucké a vsi Katovice). Spolu s nimi patřilo do roku 1742 k Zemím Koruny české, načež po slezských válkách připadlo Prusku. náhled|vlevo|Centrum Katovic v době belle époque Přerod zemědělských a kovářských osad v průmyslovou aglomeraci souvisí s objevením bohatých ložisek černého uhlí v 18. století. První podpovrchový důl Emanuelssegen byl zprovozněn v Murckách roku 1754, následován Fürstin Hedwig v Dąbu (1787) a Caroline ve Wełnowci (1788). V roce 1838 odkoupil Franz von Winkler statek Katovice a přenesl do něj správu svého majetku. Následně prosadil, aby právě v Katovicích byla umístěna stanice nově budované Hornoslezské dráhy spojující Vratislav s rakouskou hranicí v Myslovicích. První vlak vjel do stanice Kattowitz 6. srpna 1847, následnou výstavbou trati do Ratiboře a spojky do tehdy ruského Sosnovce se z ní záhy stal železniční uzel. Tím začalo období rychlé urbanizace obce završené získáním dne 11. září 1865 statusu města. Po smrti Winklera v roce 1851 se stali hlavními aktéry proměny Katovic ve město nový správce majetku Thiele-Winklerů Friedrich Grundmann, obecní zastupitel a později první předseda městské rady Richard Holtze a architekt Heinrich Nottebohm, který připravil první regulační plán a vytyčil základy dnešní uliční sítě. V roce 1873 se Katovice staly sídlem okresu. Na konci 19. století již čítaly 30 tisíc obyvatel (oproti 675 v roce 1825). Rovněž ostatní obce zažívaly s vývojem průmyslu rychlý růst obyvatelstva a urbanistické proměny. Zvlášť typické se staly dělnické kolonie s charakteristickými familoky z neomítané cihly. náhled|vlevo|Slezský parlament na dobové fotografii Po první světové válce se Horní Slezsko stalo předmětem územního sporu mezi Německem a nově vzniklým polským státem. Konflikt, kterému se nevyhnuly ani ozbrojené střety označované jako hornoslezská povstání, měl být vyřešen plebiscitem v březnu 1921. 85,4 % hlasujících v Katovicích a 44,4 % v okrese Katovice-venkov se vyslovilo pro setrvání v Německu. Výsledky plebiscitu byly celkově neuspokojivé pro státy Dohody a tak bylo Horní Slezsko rozděleno s platností od června 1922 podlé návrhu Konference velvyslanců. Východní část připadla Polsku jako autonomní Slezské vojvodství a Katovice se staly jeho hlavním městem. Zapříčinilo to velký stavební boom především v jižní části města, kde vznikla nová administrativní čtvrť s budovou Slezského parlamentu, katedrálou Krista Krále a řadou objektů ve stylu funkcionalismu. V červenci 1924 byly ke Katovicím připojeny obce Bogucice (Bogutschütz), Brynów (Brynow), Dąb (Domb), Ligota (Ellgoth), Załęska Hałda (Zalenzer Halde), Załęże (Zalenze) a Zawodzie, čímž se počet obyvatel zdvojnásobil z 57 na 113 tisíc. Do roku 1939 se obyvatelstvo Katovic zvýšilo na 134 tisíce. náhled|Korfantyho třída v 70. letech Během druhé světové války patřily Katovice Německu a byly střediskem Říšské župy Horní Slezsko. V roce 1945 došlo k navrácení města Polsku, jež nově získalo také zbytek Horního Slezska. Komunistická vláda zrušila slezskou autonomii a vytvořila Slezsko-dąbrowské vojvodství zahrnující i historicky malopolské oblasti se Sosnovcem, Zawierciem a Čenstochovou. Katovice jako těžiště průmyslové aglomerace založené na hornictví a hutnictví zažívaly další éru prudkého rozvoje, jehož symbolem byla velká přestavba části městského centra započatá v roce 1959 na podnět vojvody Jerzyho Ziętka. V 60. a 70. letech vznikly mj. Spodek, Korfantyho třída (Aleja Korfantego) a nové vlakové nádraží ve stylu brutalismu. V roce 1968 byla založena Slezska univerzita. Připojovaly se další obce, mj. v roce 1959 Szopienice (Schoppinitz), předtím deset let samostatné město, a v roce 1975 Murcki (Emanuelssegen) a Kostuchna, které získaly status města roku 1967. Počet obyvatel přesáhl 300 tisíc a v roce 1987 dosáhl svého historického maxima: 368 267. Zároveň docházelo k potlačování původní slezské kultury a jazyka silně ovlivněných němectvím, jakož i záměrnému ničení „buržoazních“ a „německých“ památek, např. vily Friedricha Grundmanna v roce 1973. V letech 1953–1956 byly Katovice oficiálně přejmenovány na Stalinogród. Důl Wujek v Brynowě se zapsal do dějin protikomunistického odboje, kdy během stanného práva 16. prosince 1981 bylo při násilné pacifikaci stávky zastřeleno 9 horníků a zraněno dalších 23. náhled|Zóna kultury Ekonomická transformace po roce 1989 výrazně zasáhla průmyslové město a mnoho dělnických kolonií se v 90. letech proměnilo v sociálně problémové čtvrti. Během tří desetiletí klesl počet obyvatel o čtvrtinu (276 tisíc v roce 2019). Zároveň ale začalo docházet k postupnému přeorientovávání místní ekonomiky směrem k službám a novým technologiím. Symbolem pozitivních změn se stala např. Zóna kultury vybudovaná v letech 2011–2015 na brownfieldu bývalého dolu Katowice. Vazby s ostatními městy v aglomeraci byly významně posíleny založením Hornoslezsko-zagłębského metropolitního svazku (GZM) v roce 2017. Po správní reformě, která zrušila tzv. malé Katovické vojvodství existující od roku 1975, jsou Katovice od roku 1998 sídlem Slezského vojvodství, které navzdory názvu zahrnuje jak východní část polského Slezska, tak nejzápadnější díl Malopolska.
Městské části náhled|vpravo|250px|Městské části Katovic
Architektura a památky náhled|Ulice Mariacka a Mariánský kostel náhled|Budova berního úřadu („mrakodrap“) náhled|Superjednostka a Korfantyho třída náhled|Nikiszowiec Katovice patří k městům, která nemají středověký původ, tudíž architektonické styly jako gotika, renesance či baroko zde nejsou vůbec zastoupeny. Nejstarší stavbou na území města je dřevěný kostelík sv. Michala Archanděla z roku 1510 postavený původně v obci Syrynia a přenesený v roce 1938 do Kościuszkova parku ve čtvrti Brynów.
Městské centrum Katovic se formovalo ve třech urbanistických fázích. Střední část podél osy Plac Wolności (náměstí Svobody) – ulice 3 Maja – Rynek (Hlavní náměstí) – ulice Warszawska a v bezprostřední blízkosti nádraží je tvořena převážně činžovní domy z přelomu 19. a 20. století ve stylu historismu. K významným památkám té doby patří novorománský evangelický kostel Zmrtvýchvstání Páně (Kościół Zmartwychwstania Pańskiego) z roku 1858 v ulici Warszawska, novogotický Mariánský kostel (Kościół Mariacki) z roku 1870 s 71 metrů vysokou věží uzavírající perspektivu stejnojmenné (Mariacka) ulice, která je v současností středobodem katovického nočního života, novorenesanční budova Slezského muzea (Muzeum Śląskie) z roku 1899 v severní části Hlavního náměstí, novogotická budova nynějšího Mickiewiczova gymnázia (III Liceum Ogólnokształcące im. Adama Mickiewicza) z roku 1900 ve stejnojmenné ulici, eklektický hotel Monopol z roku 1902 sousedící se starým nádražím (ulice Dworcowa), novoklasicistní budova Slezského divadla (Teatr Śląski) na Hlavním náměstí z roku 1907 nebo kino Rialto postavené u železničního viaduktu v ulici Wojewódzka v roce 1912.
Jižní část má výrazně funkcionalistický ráz. Její rozvoj připadá na meziválečné období, kdy se Katovice staly hlavním městem autonomního Slezského vojvodství a vzhledem k tomu, že dosud neplnily žádné správní funkce, vyvstala potřeba vystavět od základů novou administrativní čtvrť, která se zároveň stane výkladní skříní polského panování v Horním Slezsku. Centrálním bodem je Plac Sejmu Śląskiego (náměstí Slezského sněmu) s monumentální budovou Slezského parlamentu (Sejm Śląski) postavenou mezi lety 1925 až 1929, v níž dnes sídlí samospráva Slezského vojvodství. Protější stranu náměstí, uprostřed nějž stojí pomník Wojciecha Korfantyho, ústřední postavy hnutí za připojení Horního Slezska k Polsku po první světové válce, lemuje funkcionalistická budova Filologické fakulty Slezské univerzity, původně tzv. Dům nesloučených úřadů (Gmach Urzędów Niezespolonych) z roku 1937. V blízkosti se nachází katedrála Krista Krále (Katedra Chrystusa Króla). Výstavba obřího chrámu o rozměrech 101 x 50 m s kupolí dosahující výšky 64 m trvala 28 let, byla ukončena v roce 1955. K symbolům meziválečného rozmachu Katovic patří rovněž Mrakodrap (Drapacz Chmur) – sedmnáctipodlažní obytný dům na rohu ulic Żwirki i Wigury a Skłodowskiej-Curie postavený v letech 1930–1934 jakožto jedna z prvních železobetonových skeletových výškových budov v Polsku. Dalším věžákem v jižním centru je o dva roky starší devítipodlažní Dům profesorů Slezských vědeckých technických ústavů (Dom Profesorów Śląskich Naukowych Zakładów Technicznych) v ulici Wojewódzka.