náhled|upright=1.1|Pohled na dnešní Forum Romanum Dějiny města Říma zahrnují období asi 2800 let od počátků města v 9. století př. n. l. přes rozmach antického Říma a Říma jako hlavního města papežského státu ve středověku až po současné hlavní město Itálie.
Založení Říma Pověsti o založení Říma
Aeneas, syn dardanského krále Anchíse a bohyně lásky Venuše, patřil k nejstatečnějším obráncům Tróje. Unikl z hořícího města spolu se svým otcem Anchisem a synem Askaniem. Podle Diova příkazu si měl nový domov hledat v Itálii. Po sedmileté dobrodružné plavbě vplul do ústí Tibery a založil tam město Lavinium, které nazval podle své manželky Lavinie, dcery místního krále Latina. Aeneův syn Ascanius, zvaný též Iulus (od něj odvozoval svůj původ rod Iuliů, z nějž pocházel Caesar), založil pak město nové, Alba Longu, přímého předchůdce Říma. Dvanáctým nástupcem Askania byl král Prokas, který měl dva syny, staršího Numitora a mladšího Amulia. Amulius po smrti svého otce sesadil z trůnu svého staršího bratra Numitora, dal popravit jeho syny a dceru Rheu Silvii přinutil stát se kněžkou bohyně Vesty. Rhea Silvia sice jako kněžka slíbila věčné panenství, podlehla však bohu války Martovi a porodila mu dvojčata Romula a Rema.
náhled|upright=1.0|Vlčice s Romulem a Remem (bronz, 13. století) Podle pověsti byl Řím založen 21. dubna 753 př. n. l. v ústí řeky Tibery v oblasti zvané Latium [lácium] záhadnými Etrusky. Tuto pověst uvádí jako první římský historik Varro, který žil v 1. století př. n. l. Jakmile se Amulius dozvěděl o narození případných uchazečů o trůn, dal je v koši vhodit do Tibery. Koš se ale zachytil u břehu a plačící chlapce odnesla a odkojila vlčice (podle jiných verzí prostitutka – lupa)http://www.historiamag.com/she-wolves-night-moths-tomb-whores/ - She Wolves, Night Moths and Tomb Whorehttps://www.ancient-origins.net/history-famous-people/ancient-vanishings-mysterious-and-supernatural-disappearance-romulus-004744 - Ancient Vanishings: The mysterious and supernatural disappearance of Romulus žijící na Palatinském pahorku. Našel je však Amuliův pastýř Faustulus a vychoval je spolu se svými dvanácti syny. Při potyčce s Numitorovými pastýři na Aventinu byli oba bratři zajati a předvedeni před svého děda. Numitor v nich poznal své vnuky, poslal je do Alba Longy, kde Romulus a Remus spolu se svou družinou Amulia zabili a předali vládu Numitorovi. Bratři nechtěli čekat, až jim jejich děd uvolní trůn, a rozhodli se založit na Palatinu město nové.
Vzali pluh a vyorali kolem příštího města brázdu. Uprostřed města vykopali čtvercovou jámu a vložili do ní obětiny a pluh. Každý z bratrů toužil, aby nové město neslo právě jeho jméno. Rozhodli se tedy vyčkat znamení z letu ptáků. Remus spatřil jako první šest supů a dožadoval se vítězství. Ještě dříve než mohli věštci výrok vynést, uviděl Romulus supů dvanáct. Mezi bratry vznikla hádka, v níž byl Remus zabit. Podle jiného podání zahynul Remus až později, když přeskočil Romulovy hradby, aby ho urazil. Ať už tomu bylo jakkoli, nové město dostalo jméno Romulovo – Roma.
Podle jiné poměrně populární pověsti někteří Trójané uprchli na lodích a větry byli zahnáni k Etrurii, kde zakotvili v údolí řeky Tibery. Protože jejich ženy měly dost putování po moři, na radu Rómy (pravděpodobně nejinteligentnější z nich) zapálily lodě. Trójanům tedy nezbylo než se tam usadit a založit město. Když se jim začalo dobře dařit, pojmenovali město po Rómě.
Historické založení Říma náhled|upright=0.8|Sedm pahorků starověkého Říma náhled|upright=0.6|vlevo|Serviova hradba u nádraží Termini Některé prvky pověsti o založení Říma podpořila archeologie: oblast Latia byla osídlena pastevci, kteří žili na pahorcích, neboť údolí byla močálovitá. Osídlení na území Říma je doloženo již v 16. století př. n. l., to znamená v době bronzové, a to zvláště na pahorcích Palatin a Kapitol. Esquilin, kdežto Kvirinál a Viminál byly osídleny od 9. století kmeny Sabinů. V polovině 8. století došlo ke splynutí osad na Eskvilinu a Palatinu, což se stalo základem Říma jako sídliště městského typu. Dokladem nejstaršího osídlení Palatinu jsou tzv. Romulovy chýše (díry vyplněné světlejší hlínou než okolní půda), což jsou podle archeologů pozůstatky podpěrných kůlů tří dávných chýší.
Město Řím vzniklo pravděpodobně spojením osad Sabinů a Latinů. Římané osídlili čtyři pahorky: Palatin, Esquilin, Viminál a Kvirinál. Jejich kulturu a zřízení ovlivňovali Etruskové a název pravděpodobně pochází od jména vlivného rodu Etrusků Ruma. Tyto osady se sjednotily pravděpodobně až v 6. století před naším letopočtem.
Starověk Království a republika
náhled|upright=0.8|vlevo|Starověké čtvrti Říma náhled|upright=0.9|vpravo|Model staršího Říma, detail Kapitolu náhled|upright=0.9|vpravo|Celkový pohled na model města Na počátku svých dějin byl Řím královstvím. Prvním jmenovaným – z převážně legendárních – následovníků Romula je Titus Livius Numa Pompilius. Po vyhnání posledního etruského krále Tarquinia Superba – údajně v roce 509 př. n. l. – se kolem roku 475 př. n. l. stal Řím republikou. Následující období bylo poznamenáno boji mezi patricii a plebejci, který vyvrcholil v roce 494 př. n. l. Plebejové si vynutili vznik lidového shromáždění a zavedení tribuna lidu, který měl velké pravomoci a chránil jejich zájmy. V roce 449 př. n. l. byly poprvé sepsány římské zákony, tak zvaný Zákon dvanácti desek. Až do poloviny 3. stol. si plebejové získali přístup do všech úřadů, včetně úřadu konzula.
Císařský Řím (27 př. n. l. – 395/476)
náhled|upright=0.9|vpravo|Model císařského Říma v době Konstantina I. náhled|upright=0.8|vlevo|Císařský Řím. Tmavší oblast je území uvnitř hradeb ze 4. stol. př. n. l., světlejší uvnitř hradby z roku 275 Zásadní posun republiky k císařství byl výsledek působení Julia Caesara, z jehož jména se později stal titul caesar. Prvním císařem však byl až jeho adoptivní syn Augustus. Následoval rozvoj moci římské říše, která své maximální rozlohy dosáhla za císaře Traiana (98–117 n. l.). Zásadně tím vzrostl význam ochrany hranic rozsáhlého impéria a tím i periférie, což vedlo ve 3. století ke krizi císařství. Krizi řešil Diocletianus (284–312) ustanovením dominátu, vlády čtyř tetrarchů.
Vládu nad celou říší znovu získal Konstantin I. Veliký, který hlavní město přenesl z Říma do Byzantia, po něm pak nazvaného Konstantinopol. Celá říše se definitivně rozdělila v roce 395 na Východořímskou říši, později zvanou Byzantskou říši, s centrem v Konstantinopoli a Západořímskou říši s centrem v Římě. Západořímská říše prodělávala krizi, o které svědčí i dvojí vyplenění Říma v roce 410 a 455. Za zánik Západořímské říše je tradičně pokládán rok 476, kdy germánský vojevůdce Odoaker sesadil nedospělého císaře Romula Augusta.
Středověk Ve středověku byl Řím v západním světě navazujícím na odkaz Římské říše vnímán stále jako pomyslné centrum světa. Především byl sídlem papeže, hlavy západní církve a od 8. století hlavní město Papežského státu. V roce 800 se zde Karel Veliký nechal korunovat na císaře obnovené římské říše. V této tradici pak pokračovali panovníci Svaté říše římské, pro které byla korunovace v Římě podmínkou pro nárok na císařský titul. V rámci rozdrobeného území Apeninského poloostrova ale vedle Říma vznikala nová mocenská centra, jako byla Ravenna, Benátky, Milán či Florencie.
náhled|upright=0.8|vpravo|Středověká a renesanční budova senátu náhled|upright=0.8|vpravo|Interiér baziliky Panny Marie v Trastevere 484 – oprava Flaviovského amfiteátru 493–526 – vláda Theodoricha Velikého, poslední etapa pozdní antiky, kulturní rozkvět 496 – Anastasius II. byl prvním papežem, který užíval titul pontifex maximus (nejvyšší kněz) 507–511 – oprava Pompejova divadla 508 – oprava Flaviovského amfiteátru 523 – poslední doložené hry ve Flaviovském amfiteátru 534 – Řím má stále okolo 100 000 obyvatel 535–554 – Byzantsko-gótské války – konec pozdní antiky v Římě, pokles počtu obyvatel na cca 50 000, původní městské obyvatelstvo částečně nahrazují vesničané 536 – obyvatelstvo vítá východořímského vojenského velitele Belisara jako osvoboditele 537 – Ostrogóti při obléhání ničí akvadukty, konec provozu římských lázní 546 – Řím dobyt a vypleněn ostrogótským králem Totilou, většina obyvatel vyhnána či povražděna 549 – Totila zve přeživší Římany zpět do města, zahajuje opravy města; poslední doložené závody vozatajů 552 – město znovu dobyto Římskou říší 554 – konec Gótských válek, Řím s konečnou platností opět připojen k Římské říši, vydání pragmatické sankce, postupně opraveny jen některé akvadukty, Justinián I. a generál Narses se snaží městu navrátit předválečný lesk 568 – vpád Langobardů do Itálie, konec mírného oživení od konce gótských válek 584 – Řím se stává součástí tzv. Ravennského exarchátu, těžiště byzantské moci rozprostřeno mezi Římem a Ravennou skrze silnici Via Flaminia 580 – poslední doložená zmínka o římském senátu 590 – záplavy a mor 590–604 – papež Řehoř I. upevnil papežství 7. století – město si minimálně až do roku 663 drží svůj antický vzhled, moc stále více přechází do rukou papeže, papežové opravují některé akvadukty, senát v první třetině 7. století nahrazen neformálnější rodovou radou, stavba kostelů v byzantském duchu, začátek příchodu většího počtu poutníků 600 – město má snad opět okolo 100 000 obyvatel, počet obyvatel však rychle klesá 608 – papež na Foru Romanu vztyčuje Fokův sloup – dar a poděkování císaři za předána Pantheonu do rukou papeže, poslední antická památka ve městě 609 – Pantheon je obnoven a vysvěcen na křesťanský kostel 630 – budova senátu přeměněna na kostel 663 – římský císař Constans II. navštívil Řím, nechá budovy a sochy zbavit drahých kovů, které použije pro nalezení prostředků na boj proti Arabům, Řím postupně ztrácí svůj antický vzhled vlivem rozebírání antických budov na stavební materiál či přírodních katastrof polovina 7. – 8. století – slavná fóra se mění v ruiny 751 – dobytím Ravenny Řím přestává být součástí Římské říše 772 – 795 – pontifikát Hadriána I., nechá opravit akvadukt Virgo 778 – Karel Veliký, franský král, dobývá severní Itálii 9. století – definitivní konec využívání římských akvaduktů – nedostatek prostředků na opravy, pokles obyvatel z 50 000 na 30 000 dále nutnost akvaduktů nevyžadoval 800 – Karel Veliký je korunován na císaře v bazilice sv. Petra, město má okolo 50 000 obyvatel 852 – Po nájezdu Saracénů je Vatikán opevněn hradbami 962 – Východofranský král Ota I. Veliký je korunován císařem, a obnovuje tak středověkou římskou říši, pro niž se později ujal název Svatá říše římská 1000 – Řím má pouze okolo 30 000 obyvatel 1108 – Přestavba San Clemente 1143 – obnoven senát, začátek politických bojů o město 1191–1193 – senát výrazně omezen, v některých obdobích působí v Římě jen jeden senátor 1200 – Řím získal statut svobodného města 1300 – Papež Bonifác VIII. vyhlašuje první svatý rok. 1309 – Papež Klement V. se stěhuje do Avignonu, největší úpadek města od dob gótských válek 1347 – Cola di Rienzo se pokouší obnovit římskou republiku 1348 – zemětřesení vážně poškodilo Colosseum 1350 – Město postihla morová epidemie 1377 – Papež Řehoř XI. se vrací do Říma, město nachází v ruinách
Novověk Renesance náhled|upright=1.1|Vyplenění Říma v roce 1527, J. Lingelbach, 17. století (v osobní sbírce) Papež Mikuláš V. se rozhodl učinit z Říma sídlo hodné hlavy křesťanské církve, což motivovalo velký stavební rozmach města. Roku 1451 vydal bulu o přestavbě již chátrající baziliky sv. Petra, která začala o rok později, ale zastavila se po Mikulášově smrti v roce 1455. Na jeho úsilí navázali renesanční papežové Julius II. a Lev X., kteří žili v přepychu a vedli nákladné dvory. Z podnětu Julia II. byl roku 1506 položen základní kámen ke stavbě nové baziliky sv. Petra, stavba byla dokončena roku 1629, kdy také došlo k jejímu vysvěcení.