Armáda České republiky (AČR) představuje hlavní složku ozbrojených sil České republiky, které dále tvoří Vojenská kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž.

V čele organizační struktury AČR stojí generální štáb, jehož náčelníkem je od 1. července 2026 Miroslav Hlaváč. Civilní řízení a demokratickou kontrolu armády zajišťuje Ministerstvo obrany České republiky. Od 1. ledna 2005 je česká armáda plně profesionalizovaná; dobrovolníci slouží v jednotkách aktivní zálohy.

Armáda České republiky je tvořena svazky a útvary několika druhů sil, mezi které patří pozemní síly, vzdušné síly, speciální síly, Informační a kybernetické síly, teritoriální síly a další odborné a podpůrné složky, včetně duchovní služby.

Hlavní bojovou část pozemních sil AČR tvoří dvě mechanizované brigády a výsadkový pluk, doplněné čtyřmi pluky bojové podpory a jedním plukem bojového zabezpečení. Vzdušné síly zahrnují vojenské letectvo a protivzdušnou obranu zabezpečující suverenitu a obranyschopnost vzdušného prostoru ČR v rámci NATINAMDS. Speciální síly, informační a kybernetické síly a teritoriální síly představují menší a úžeji zaměřené organizační celky na úrovni skupin.

Hlavní úkoly Armády České republiky stanovuje zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, jako obranu proti vnějšímu napadení a plnění úkolů na základě mezinárodních smluvních závazků týkajících se společné obrany nebo operací na udržení míru a bezpečnosti.

AČR se primárně připravuje na obranu území státu nebo spojenců v rámci kolektivní obrany NATO dané článkem 5 Severoatlantické smlouvy, případně Společnou bezpečnostní a obrannou politikou EU. Zahraniční nasazení AČR vychází rovněž z členství v OSN, OBSE nebo V4 (Obranná spolupráce Visegrádské skupiny).

Historie Armáda České republiky navazuje svou tradicí na československé legie z období první světové války, které působily především v Rusku, Francii a Itálii a čítaly přibližně 140 000 mužů. Tyto legie se po vzniku samostatného státu v roce 1918 staly základem armády první Československé republiky (1918–1939).

V období druhé světové války se současná Armáda ČR odkazuje především na československý zahraniční a domácí odboj, nikoli na ozbrojené složky Protektorátu Čechy a Morava.

Po roce 1945 vznikla Československá armáda, která byla v roce 1954 reorganizována jako Československá lidová armáda (ČSLA) a plnila roli ozbrojené síly socialistického státu v rámci Varšavské smlouvy.

Po roce 1989 došlo k postupné modernizaci a transformaci armády, která po rozdělení Československa v roce 1993 přešla do podoby současné Armády České republiky.

1993–současnost Po skončení studené války a rozpuštění Varšavské smlouvy se Česká republika zaměřila na vstup do NATO, což bylo klíčovým cílem její zahraniční politiky. Nejprve se zapojila do programu Partnerství pro mír a 12. března 1999 se spolu s Maďarskem a Polskem stala členem Aliance, která tehdy čítala 16 států. Tím se ČR stala součástí nejsilnější politicko-vojenské organizace na světě a dosáhla dosud nejvyšší úrovně své bezpečnosti. náhled|vlevo|Vojenské cvičení v roce 2012, voják vlevo je vyzbrojen tehdy novou CZ 805 BREN, ostatní mají ještě samopaly vzor 58 Členství v NATO znamenalo zapojení do kolektivní obrany, přístup ke sdílení vojenských informací a spolupráci s ostatními členskými státy. To umožnilo Česku lépe reagovat na nové bezpečnostní hrozby a účastnit se společných cvičení i misí po celém světě. Vstup do Aliance také výrazně podpořil profesionalizaci Armády České republiky, která byla dokončena v lednu 2005 zrušením povinné základní služby a přechodem na armádu složenou pouze z profesionálních vojáků. Profesionalizace umožnila lepší využití moderní techniky a vyšší kvalitu výcviku.

Armáda ČR pokračuje v rozvoji a modernizaci, s cílem do roku 2035 zvýšit počet profesionálních vojáků na 38 000 a rozšířit i počet civilních zaměstnanců a aktivní zálohy. V roce 2020 vznikla nová velitelství kybernetických a teritoriálních sil, která doplnila stávající pozemní, vzdušné a speciální síly. Tato změna reaguje na nové hrozby, zejména kybernetické, a odpovídá standardům NATO.

Součástí moderní struktury je i Velitelství pro operace (VeOper), které plánuje a řídí operace v ČR i v zahraničí, včetně koordinace s NATO a EU. V pozemních silách vznikl 43. výsadkový pluk jako nový manévrový prvek vedle 7. mechanizované brigády a 4. brigády rychlého nasazení. Pro logistickou podporu spojenců byl v Rakovníku založen prapor podpory nasaditelných sil.

Vývoj výdajů na armádu Největší výzkumy, jak by měly vypadat výdaje na armádu, probíhaly v době studené války (1946–1989), protože válečné výdaje za 2. světové války některé země přivedly do vážných ekonomických potíží (např. Velká Británie) a vlády se tomu chtěly vyhnout nebo být alespoň připraveny. Podle těchto výzkumů bývá za hranici, kdy vojenské výdaje začínají ohrožovat ekonomickou prosperitu i samotnou podstatu ekonomiky, považována hodnota 5 % HNP (hrubý národní produkt). V poslední době se udávají výdaje na obranu vůči HDP (hrubý domácí produkt), což je přesněji určitelné číslo než dříve uváděné HNP. Zatímco v období studené války vycházela čísla východního bloku u HNP vůči HDP spíše nižší, u západních států spíše vyšší.

Vyjadřování výdajů na armádu jako procento k HDP (hrubý domácí produkt) se používá, protože nejlépe vyjadřuje zátěž ekonomiky státu (tj. jakou část nově vytvořené hodnoty stát vydává na zajištění vojenské ochrany státu) a umožňuje to jednoduché srovnání jak mezi státy, tak v jednom státě v různé době.

V době ohrožení hitlerovským Německem šlo v roce 1934 v Československu na obranu 16 % HNP, v roce 1938 až 21 % HNP.

V době komunistického režimu (1948–1989) vydávalo Československo oficiálně na armádu 5 % HNP, ale toto číslo nezahrnovalo investice do zbrojního průmyslu nebo řadu dalších výdajů vojenského charakteru, která byla ukryta do rozpočtových kapitol jiných ministerstev nebo i jednotlivých státních podniků. Celkové výdaje tak byly 6–7 % HNP. Během studené války však docházelo k jejich zvyšování, v jejím vyvrcholení v roce 1987 šlo v Československu na armádu 24,5 miliardy Kčs, což bylo 20 % státního rozpočtu a skoro 6 % HNP. Většina peněz byla používána na nákup vojenské techniky a její servis, pak platy profesionálních vojáků, budování opevnění, ale i stavby zařízení pro sovětskou armádu, která v té době v ČSSR pobývala. V té době výdaje ČSSR na armádu nevybočovaly z průměru obou znepřátelených bloků (východní blok a západní blok), který na začátku 80. let byl 5,9 % HDP a v roce 1989, kdy došlo k uvolnění napětí mezi bloky, už jen 4,5 %.

Se vstupem do NATO (1999) přijalo Česko závazek vynakládat na obranu 2 % HDP. Tento spojenecký závazek byl dlouho zanedbáván a klesl až k výši 1 % HDP. Do roku 2021 byl Vládou ČR přislíben podíl alespoň 1,4 % HDP. Teprve po ruské invazi na Ukrajinu (2022) došlo ke zvyšování výdajů na obranu a v roce 2024 bylo dosaženo závazku 2 % HDP. V roce 2025 došlo k rozhodnutí o navyšování výdajů o 0,2 % HDP ročně až na 3 % nejpozději v roce 2030.

Struktura Od ledna 2020 došlo ke změně v systému velení AČR, jehož strategickou a taktickou část rozšířilo nové velitelství pro operace. Další novinkou byl vznik teritoriálních a informačních a kybernetických sil, resp. jejich velitelství (vznik 2019, počáteční operační schopnosti 2020).

+ Organizační makrostruktura Armády České republiky Strategická úroveň velení Náčelník Generálního štábu Armády České republiky Generální štáb Armády České republiky Ředitelství speciálních sil Operační úroveň velení Velitelství pro operace — — Taktická úroveň velení Velitelství pozemních silVelitelství vzdušných silVelitelství teritoriálních silVelitelství informačních a kybernetických silVelitelství výcviku – Vojenská akademie Agentura personalistikyFinanční správaAgentura komunikačních a informačních systémůAgentura logistikyAgentura vojenského zdravotnictví Útvary speciálních sil

Síly AČR Svazky a útvary Armády České republiky se dělí na několik druhů sil – pozemní, vzdušné, speciální, informační a kybernetické a teritoriální. Toto členění odpovídá moderním bezpečnostním výzvám a je v souladu se strukturou většiny armád členských států NATO.

Pozemní síly

náhled|Vojáci s puškami CZ 805 BREN na bojovém vozidle pěchoty BVP-2 Pozemní síly (PozS) Armády České republiky tvoří zejména mechanizované jednotky, výsadkové vojsko, ženijní a chemické vojsko, dělostřelectvo, logistické útvary a složky zpravodajského zabezpečení. Jejich hlavním úkolem je příprava k obraně České republiky a plnění závazků vyplývajících z členství v mezinárodních organizacích, zejména NATO a EU.

Struktura: Velitelství pozemních sil (Olomouc) 4. brigáda rychlého nasazení (Žatec) 7. mechanizovaná brigáda (Hranice) 43. výsadkový pluk (Chrudim) 13. dělostřelecký pluk (Jince) 15. ženijní pluk (Bechyně) 31. pluk radiační, chemické a biologické ochrany (Liberec) 53. pluk průzkumu a elektronického boje (Opava) 14. pluk logistické podpory (Pardubice)

Vzdušné síly

náhled|Letouny Saab JAS-39 Gripen a Aero L-159 Alca Vzdušné síly (VzS) Armády České republiky zahrnují taktické, vrtulníkové a dopravní letectvo, vojsko pozemní protivzdušné obrany, radiotechnické jednotky a systémy velení, řízení a průzkumu. Dále zajišťují služby řízení letového provozu, letecké navigace a zpravodajské zabezpečení.

Mezi hlavní úkoly VzS patří ochrana vzdušného prostoru České republiky, obrana klíčových objektů důležitých pro obranu státu a podpora ostatních druhů sil AČR i ozbrojených sil spojenců v rámci NATO a EU.

Struktura: Velitelství vzdušných sil (Praha) 21. základna taktického letectva (Čáslav) 22. základna vrtulníkového letectva (Vícenice u Náměště nad Oslavou) 24. základna dopravního letectva (Praha-Kbely) 25. protiletadlový raketový pluk (Strakonice) 26. pluk velení, řízení a průzkumu (Brandýs nad Labem-Stará Boleslav) Správa letiště Pardubice (Pardubice)

Speciální síly

náhled|Odstřelovači 601. skupiny speciálních sil Speciální síly (SpecS) jsou rozvíjeny za účelem prosazování ochrany a obrany zájmů ČR s důrazem na schopnosti ke zvládání krizí v celé škále od dlouhodobých operací nízké intenzity typů „podpora a vliv“ až po krátkodobé operace vyšší intenzity, a to v krycím či utajeném režimu činnosti.

Struktura: Ředitelství speciálních sil (Praha) 601. skupina speciálních sil (Prostějov) Centrum podpory speciálních sil (Olomouc)

Informační a kybernetické síly

náhled|Středisko informačních operací v terénu Informační a kybernetické síly (InKyS), monitorují, plánují a řídí operace v kybernetickém prostoru a informačním prostředí na taktické úrovni a podporují plánování a řízení strategické komunikace.

Struktura: Velitelství informačních a kybernetických sil (Brno) 91. skupina informačního boje (Olomouc) 92. skupina kybernetického boje (Brno)

Teritoriální síly

Teritoriální síly (TerS) jsou tvořeny velitelstvím teritoria a krajskými vojenskými velitelstvími (KVV) jako vojenskými územními prvky pro zabezpečení a řešení otázek obrany a ochrany teritoria. Jejich úkolem je plánování, řízení a příprava AZ v podřízenosti KVV, obrana a ochrana objektů důležitých pro obranu státu či podpora spojeneckých vojsk na území ČR. náhled|Střelecká příprava příslušníků Aktivní zálohy Struktura: Velitelství teritoriálních sil (Tábor) 111. prapor územní obrany, KVV hlavní město Praha 121. prapor územní obrany, KVV Praha – Středočeský kraj 131. prapor územní obrany, KVV Hradec Králové 141. prapor územní obrany, KVV Liberec 151. prapor územní obrany, KVV Ústí nad Labem 161. prapor územní obrany, KVV Karlovy Vary 171. prapor územní obrany, KVV Plzeň 181. prapor územní obrany, KVV České Budějovice 191. prapor územní obrany, KVV Jihlava 201. prapor územní obrany, KVV Pardubice 211. prapor územní obrany, KVV Ostrava 221. prapor územní obrany, KVV Olomouc 231. prapor územní obrany, KVV Zlín 241. prapor územní obrany, KVV Brno

Brigádní úkolová uskupení