Jan Tesař (2. června 1933 Skuteč – 16. června 2025) byl český esejista, historik, disident a prvosignatář Charty 77.
Biografie V roce 1956 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od poloviny 50. let začal shromažďovat a zaznamenávat vzpomínky protinacistických odbojářů, což tehdy nebylo běžné (historici v komunistické ČSR považovali osobní výpovědi za podřadné vůči písemným materiálům).
V roce 1956 nastoupil do Vojenského historického ústavu (VHÚ), odkud byl v roce 1958 vyhozen z politických důvodů. Dva roky se jako nezaměstnaný zabýval studiem historie lidových soudů v Čechách, následovalo zaměstnání v muzeu v Pardubicích.
V roce 1961 se vrátil do VHÚ. Patřil mezi zakládající členy Československého výboru pro dějiny protifašistického odboje (v 60. letech relativně nezávislá platforma). V roce 1966 vstoupil do KSČ, na jaře 1969 z KSČ vystoupil. V roce 1968 pracoval v okruhu poradců tehdejšího předsedy Národního shromáždění Josefa Smrkovského, kde se mimo jiné podílel na přípravě předpokládané všeobecné rehabilitace československých občanů postižených předchozími represemi. V letech 1968–1969 působil jako soudní znalec v obnoveném procesu se skupinou příslušníků Státní bezpečnosti. V září 1969 byl zatčen, po třináctiměsíční vazbě byl bez soudu propuštěn. V roce 1971 byl opět zatčen, z vězení se vrátil v říjnu 1976. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77 a podílel se na vzniku Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). V květnu 1979 byl opět zatčen a v roce 1980 přijal nabídku k vystěhování, žil v Německu a později ve Francii.První Husákův monstrproces Lidové noviny 19. 3. 2011.Petr Zídek: Kauza Jan Tesař. Lidové noviny, příloha Orientace (26. 8. 2006, s. IV). V Paříži vydával v letech 1983–1987 revue Dialogy, byl redaktorem polského exilového měsíčníku Kontakt a spolupracoval s časopisy ruské emigrace. Do Česka a na Slovensko distribuoval Bulletin EIT/AET (Mezinárodní dohoda pracujících – Europské združenie pracujúcich). Jeho ženou se stala Anna Koutná Tesařová, která za ním odešla do exilu.
Výběr z díla
Mnichovský komplex : jeho příčiny a důsledky. Prostor, Praha 2000. 255 s. . Zamlčená diagnóza. Triáda, Praha 2003. 143 s. . Traktát o „záchraně národa“ : texty z let 1967-1969 o začátku německé okupace. Triáda, Praha 2006. 381 s. . Česká cikánská rapsodie. I.-III. svazek. Triáda, Praha 2016. (Svazek I. Vzpomínky Josefa Serinka / Jan Tesař, Místo epilogu / Rozhovor s Josefem Ondrou / Dokumenty, 508 stran, . Svazek II. Komentáře ke vzpomínkám Josefa Serinka, 640 stran. Svazek III. Mapy, tabulky, diagramy – partyzáni na Vysočině / Jan Tesař, Serinkovské inspirace, 212 stran, , souborně ) Co počít ve vlkově břiše. Práce o vytváření struktur občanské společnosti 1968–1980. Triáda, Praha 2018. 600 s.
Reference
Literatura Markus Pape: Sám proti všem: vzpomínky Josefa Serinka. www.a2larm.cz, 24. 11. 2016. Lenka Mašová: Obsáhlé dílo připomíná Černého partyzána. Žďárský deník XIII, 18. 11. 2016, s. 2.
Externí odkazy
Kategorie:Signatáři Charty 77 Kategorie:Členové VONS Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Čeští historikové Kategorie:Čeští esejisté Kategorie:Narození v roce 1933 Kategorie:Muži Kategorie:Čeští emigranti a exulanti Kategorie:Úmrtí v roce 2025 Kategorie:Úmrtí 16. června Kategorie:Vyloučení z KSČ Kategorie:Narození ve Skutči Kategorie:Historikové 20. století Kategorie:Historikové 21. století