Mikulášovice (, ) jsou město v okrese Děčín v západní části Šluknovského výběžku táhnoucí se podél Mikulášovického potoka v délce téměř sedmi kilometrů. Své největší slávy dosáhly Mikulášovice před první světovou válkou, kdy byly s necelými osmi tisíci obyvateli největší vesnicí Rakousko-Uherska. Na město byly povýšeny roku 1916. Mikulášovice jsou známé především tradičním textilním a nožířským průmyslem. Žije v nich obyvatel.
Název náhled|vlevo|upright=1.2|Střed města s kostelem na historické pohlednici Původní tradice, podpořená romantickými výklady německých vlastivědců 19. století, hledala původ německého názvu města Nixdorf ve slově Nixe – vodní panna, rusalka. V okolí Mikulášovic se dříve nacházely rozsáhlé močály (), které prý obývaly rusalky – odtud Nixensumpf (Bažina rusalek), později Nixendorf (Ves rusalek). Pravda je ovšem poněkud méně romantická. Ve skutečnosti německý i pozdější český název pocházejí od vlastního jména Nicolaus/Mikuláš. K tomuto jménu odkazuje další z pověstí, podle které projížděl kdysi zdejším hlubokým hvozdem pohanský rytíř, kterého napadl medvěd. Jeho sluha prý prosil o pomoc svatého Mikuláše, patrona obchodníků a poutníků, a medvěd nechal rytíře být. Ten nechal jako důkaz díku postavit kapličku zasvěcenou právě svatému Mikuláši, která pak dala název celé vsi. Nejpravděpodobnější verze pojmenování vsi je však podle jejího lokátora.
Název pozdější vesnice nebyl ustálený a v různých zápisech v průběhu staletí se značně měnil. Prvně je zmiňován v polovině 14. století jako Nixendorf, později jako Nickelsdorff (1422), Nickilstorf (1451), Nicklauszdorff (1495), Niexendorffl (1544), Nyklsdorf (1654), Nikolstorff (1684) či Niclsdorf (1720). Od poloviny 18. století se název ustálil na podobě Nixdorf. Velmi sporadicky se objevoval i český název města: Mykulassowic (1422) a Mikulassowicz (1544). Český, stále užívaný název Mikulášovice byl úředně stanoven až roku 1854. Od něj je odvozené pojmenování města v hornolužické srbštině Mikławšowicy.
Historie náhled|Ignaz Rösler|vlevo Ve 12. století zde žilo několik rodin uhlířů. Míšeňský biskup zde založil vesničku, jejíž součástí je dřevěná kaplička zasvěcená sv. Mikuláši. Postupně se obyvatelstvo začalo více věnovat zemědělské výrobě. V průběhu 18. století se z Mikulášovic stala významná průmyslová obec. Vznikly první brusírny a rozvíjel se nožířský průmysl. Roku 1794 zahájena nožířská výroba Ignazem Röslerem, tento podnik byl roku 1817 pojmenován jako Továrna na drobné ocelové zboží, později upraven na Továrna na ocelové zboží následovníka Ignáce Röslera, pak na Továrna na nože synů Ignaze Röslera a v letech 1945–1946 Ignác Rösler a synové pod národní správou. Největšího rozmachu pak toto odvětví dosáhlo v 19. století, byly založeny další továrny jako 1870 Franz Frenzel (FRENIX), 1885 Julius Pilz a pak Joh. Eduard Dittrich, Hubert Knoth a další továrny s více či méně zaměstnanci. Roku 1955 na těchto základech byl založen národní podnik Mikov, který v prostorách tehdejší firmy Ignaz Rösler Söhne vyrábí dodnes nože, jako poslední nositel této tradice. V roce 1891 zde byla založena Průmyslová škola nožířská (1954 přestěhována přes protesty občanů a MNV Mikulášovice do Varnsdorfu).
Mikulášovice se staly jednou z největších vesnic tehdejšího Rakouska-Uherska. 1. února 1916 byla císařem Františkem Josefem I. povýšena na město.
V letech 1938 až 1945 bylo území obce v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněno k nacistickému Německu. V roce 1938 proto odešla naprostá většina českého obyvatelstva do vnitrozemí Čech. V průběhu válečných let byl zdejší průmysl přeorientován na válečnou výrobu. V továrnách pracovalo mnoho nuceně nasazených a váleční zajatci. 9. května 1945 Mikulášovice osvobodil 36. pěší pluk 8. pěší divize, 2. polské armády generála Karla Świerczewského. Velitelem 8. pěší divize byl plk. Józef Grażewicz.
Přírodní poměry Poloha náhled|upright=1.3|Tanečnice, nejvyšší bod Mikulášovic (599 m) náhled|upright=1.3|Kamenné moře na Tanečnici Město Mikulášovice se rozkládá v západní části Šluknovského výběžku na ploše 2584,82 ha. Na severu sousedí s obcí Vilémov, na severu a severovýchodě s městem Velký Šenov (místní části Velký Šenov, Leopoldka, Staré Hraběcí, Knížecí), na východě se Starými Křečany (místní část Kopec), na jihu a západě s velkým okresním městem Sebnitz (místní části Hinterhermsdorf, Saupsdorf, Hertigswalde a Sebnitz). Všechny čtyři části města, tedy Mikulášovice, Mikulášovičky, Salmov a Tomášov, tvoří dohromady jedno společné katastrální území Mikulášovice.
Geomorfologie Celé území Mikulášovic náleží z geomorfologického hlediska ke geomorfologickému celku Šluknovská pahorkatina, jejímu podcelku Šenovská pahorkatina a okrskům Mikulášovická pahorkatina (převážná většina území) a Hrazenská pahorkatina (východní okraj území). Nejvyšším bodem území je vrchol Tanečnice (599 m), nejnižším pak hladina Mikulášovického potoka (358 m) na hranici katastrálních území Mikulášovice a Vilémov u Šluknova. Reliéf Mikulášovic je členitý, dominuje mu pásmo kopců táhnoucí se od Valdeku, které zahrnuje vrchy Plešný, Hraniční vrch a Tanečnici. Od Plešného se odděluje vedlejší pásmo táhnoucí se po severní části katastrálního území přes Větrník a Čapák k Šenovskému vrchu. Mezi hlavní a vedlejší pásmo je vklíněno údolí Mikulášovického potoka, podél kterého je soustředěna většina zástavby města.
+ Seznam kopců v Mikulášovicích # Obrázek Vrch Výška(m n. m.) Souřadnice vrcholu 1. 100px Tanečnice 599 2. 100px Plešný 593 3. 100px Hraniční vrch(Hančův vrch) 522 4. 100px Radar 509 5. 100px Meyerův vrch 509 6. 100px Černý vrch 503 7. 100px Roklinka 496 8. 100px Tomášovský vrch 493 9. 100px Hůrka 493 10. 100px Čapák 493 11. 100px Šenovský vrch 487 12. 100px Větrník 484 13. 100px Skalka 477 14. 100px Loupežník 476 15. 100px Jelení kopec 475 16. 100px Železný kopec 471 17. 100px Sjezdovka(Kostelní vrch) 461 18. 100px Mravenčák 459 19. 100px Kamenný vrch 448 20. 100px Davidův vrch 448 21. 100px Strážný vrch 439
Geologie a půdy Celé katastrální území Mikulášovic náleží k lužickému žulovému masivu prvohorního stáří. Hlavní horninou, převládající na většině území, je lužický granodiorit. Je drobno až střednězrnný, biotitický a vlivem křemene má bělošedou až modrošedou barvu, zvětralý pak rezavě hnědou. Jeho stáří je odhadováno na 280 milionů let. Na jihovýchodě území je granodiorit vystřídán brtnickou a rumburskou žulou, jejichž výskyt je vázán na širší okolí lužického zlomu, který prochází jižně od Mikulášovic mimo jejich území. Obě žuly jsou hrubozrnné a jejich stáří je odhadováno na více než 500 milionů let. Brtnická žula je díky draselnému živci zbarvená do červena či růžova, rumburská je modrošedá. Jak granodiorit, tak žuly vytvářejí četné porfyry, které jsou podle vzhledu a složení klasifikovány jako granodioritové, granitové či křemenné.Kopecký a kol., s. 33–35.Melichar a kol., s. 10–11.
Podložní granodiorit na mnoha místech narušují různě mocné žíly doleritu, dříve nazývaného jako diabas. Ten je v závislosti na složení černý až černozelený a do 70. let 20. století byl na několika místech těžen. Kromě doleritu vystupují na různých místech průniky mladších magmatických hornin, které jsou podle složení rozlišovány na nefelinický bazanit, tefrit, olivinický nefelinit, limburgit či fonotefrit. Jižní částí města se táhne dlouhá křemenná žíla, kterou provází zvláště v údolí Strážného potoka nepříliš vydatné naleziště limonitu. V lomu v dolních Mikulášovicích byl prokázán slabý výskyt rud, především chalkopyritu. Na svahu Plešného se vyskytují xenolity lherzolitu a rovněž jako xenolit se na celém území v granodioritu objevuje drobová rula. Podél vodních toků se nachází deluviální hlinitokamenité sedimenty a fluviální jílovitopísčité až písčité hlíny, místy písčité štěrky čtvrtohorního stáří.
Převažujícím půdním typem je mesobazická modální kambizem, kterou ve vyšších polohách střídá kambizem dystrická. Podél vodních toků se rozkládá modální glej a oglejená kambizem, na svazích Tanečnice a Plešného se nachází rankery.
Vodstvo náhled|upright=1.2|Mikulášovický potok na hranici Mikulášovic a Vilémova
Všechny Mikulášovické vodní toky patří k povodí Labe, a tedy i k úmoří Severního moře. Nejvyšší průtoky lokálních vodních toků se kryjí s táním sněhu a vychází, v závislosti na nadmořské výšce, na únor až březen. Hlavním vodním tokem je Mikulášovický potok, který pramení v horní (východní) části města v nadmořské výšce 475 m. Potok protéká městskou zástavbou západním až severozápadním směrem a v sousedním Vilémově ústí v nadmořské výšce 332 m do Vilémovského potoka.Glöckner, s. 24.Melichar a kol., s. 19. Celková délka toku je 7 km a k jeho nejvydatnějším přítokům patří Studený a Hančperský potok. Odvrácené svahy vrchů na severním okraji katastrálního území odvodňují bezejmenné přítoky Vilémovského potoka a Salmovský potok. Z kopců východně, jižně a západně od zástavby města směřují kratší vodní toky do sousedního Německa. Patří mezi ně Černý potok, Železný potok, Bílý potok, vytvářející hluboké údolí, dále Strouha, Stinný potok, Údolní potok, Räumichtbach, Strážný potok a Tomášovský potok, všechny náležející k povodí Křinice. Na svazích Tanečnice pramení a na německé území směřují Hertigswaldský potok, Mannsgraben, Schwarzes Flüsschen, Rauschendes Flüsschen a Hraniční potok, které náleží do povodí Sebnice.
Na území Mikulášovic se nachází necelé dvě desítky rybníků, z nichž největší je Vágnetrák. Významnou vodní plochou, využívanou pro sportovní a kulturní akce, je zatopený lom poblíž silnice na Velký Šenov. Poté, co byl lom roku 1976 opuštěn, jej zaplnila voda a sloužil pro zásobování města pitnou vodou. V době hospodářské krize bylo mezi lety 1931 a 1932 na Hančperském potoce vybudováno městské koupaliště, skládající se z předehřívací nádrže a dvou bazénů.
Podnebí Celé území Mikulášovic se na základě dlouhodobého měření řadí dle Quittovy klasifikace do mírně teplé oblasti MT 4. Průměrná roční teplota v zastavěné části města se pohybuje v rozmezí 6,5–7,0 °C, přičemž v nejvyšších partiích s nadmořskou výškou nad 500 m klesá až pod 6 °C. Nejchladnějším místem je vrcholová část Tanečnice. Nejteplejším měsícem je červenec, nejchladnějším naopak leden. Vzhledem ke geomorfologickým poměrům převažuje západní proudění. Průměrné srážky se dle průměrů starších měření v Mikulášovické pahorkatině pohybují mezi 700 až 800 mm a v polohách přesahujících 500 m n. m. 800 až 900 mm. Od 90. let 20. století se však roční úhrny srážek snižují.Glöckner, s. 18–19.
Ochrana přírody Do velké části katastru města zasahuje Chráněná krajinná oblast Labské pískovce, jejíž hranice je vedena hlavně po železniční trati 084 Rumburk – Panský – Mikulášovice. Za jihovýchodní hranicí města přechází CHKO v Národní park České Švýcarsko. Na území města nejsou vyhlášena žádná maloplošná chráněná území. Naproti továrně Mikov roste památný strom javor klen, v dolních Mikulášovicích buk lesní Ignaze Röslera a ve středních Mikulášovicích Mayerův jírovec.
Obyvatelstvo Ačkoliv němečtí kronikáři svorně tvrdí, že původní osídlení Šluknovského výběžku je německé, svědčí místní názvy o slovanském, konkrétně pak lužickosrbském osídlení. Později byla oblast kolonizována německým obyvatelstvem, patrně z Durynska.
Počty obyvatel: Roku 1818 v celých Mikulášovicích žilo 3 807 obyvatel, 5 787 obyvatel roku 1869 a roku 1910 již 7 665 obyvatel. Během války zde prý žilo i s nuceně nasazenýma cca 10 000 lidí. Po druhé světové válce má město 3 044 obyvatel (1950), tento počet postupně klesá na současných 2 123 obyvatel (2016).
+ Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Mikulášovice 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 Obyvatelé 5 228 5 940 6 201 6 546 7 025 6 135 6 167 2 887 2 586 2 488 2 611 2 457 2 325 2 067 Domy 590 739 748 796 875 929 967 967 631 554 514 610 563 611
Obecní správa a politika Místní části Mikulášovice (Nixdorf) Mikulášovičky (Klein Nixdorf) Salmov (Salmdorf) Tomášov (Thomasdorf)