Laponsko (sámsky Sápmi, švédsky Lappland, norsky Sameland, finsky Lappi, rusky Лапландия a nově zřídka česky i Sámsko) je kulturní region tradičně obývaný Sámy (označení „Laponci“ je v některých zemích považováno za hanlivé, za pejorativní ho považují i samotní Sámové) Laponsko se nachází v severní Evropě a zahrnuje severní části Fennoskandinávie. Oblast se rozkládá na území čtyř států: Norska, Švédska, Finska a Ruska. Na severu je ohraničeno Barentsovým mořem, na západě Norským mořem a na východě Bílým mořem. Laponsko. In: Encyclopædia Britannica. Encyclopædia Britannica Online. Encyclopædia Britannica , 2009. Web 24. listopadu 2009 http://search.eb.com/eb/article-9047170.We are the Sámi – Fact sheets . Gáldu Resource Centre for the Rights of Indigenous Peoples.

Rusové a Norové jsou nejpočetnějšími národnostními skupinami v Laponsku; Sámové tvoří pouze malou menšinu, kolem 5 % populace.100 000 ze 2 000 000. Žádná politická organizace nepodporuje politické odtržení, i když několik skupin požaduje větší územní autonomii nebo i více sebeurčení pro původní obyvatelstvo regionu.

Etymologie Laponsko (resp. výraz v jiných jazycích obsahující slovo Sámové) označuje jak Sámskou zemi, tak Sámské obyvatelstvo. Slovo „Sámi“ je ve skutečnosti pouze akusativně genitivní formou laponského podstatného jména „Sápmi“ – vytváření jména (Sámi olbmot), což znamená „obyvatelé Sápmi“. O původu slova se spekuluje, že souvisí s baltským slovem * žēmē, který jednoduše znamená „půdu“. Article on the subject by the Finno-Ugrian Society. O stejném slově se spekuluje, že je původem slova „Suomi“, finského názvu pro Finsko.

V severní sámštině se používá jméno Sápmi, zatímco v lulejské sámštině Sábme a jihosámské jméno je Saemie. V norštině a švédštině se často používán výraz Sameland, ve finštině Saamenmaa.

V moderní švédštině a norštině je Laponsko známo jako „Sameland“, ale ve starších švédštině bylo známé jako „Lappmarken“, „Lappland“ a Finnmark. Egil's Saga, Chapter XIV Původně se tato dvě jména týkala celého Laponska, ale následně se aplikovala na oblast výlučně osídlenou Sámy. „Lappland“ (Laponia) se stal názvem nejsevernější provincie Švédska (landskap), která byla v roce 1809 rozdělena jednak na část, která zůstala švédská, a jednak na část, která připadla Finsku (které se stalo součástí Ruské říše). „Lappland“ přežívá jako název nejvzdálenější švédské provincie a finské Laponsko také obsahuje část staré ostrobotské provincie.

Ve staré norštině bylo Laponsko známo jako „Finnmork“ nebo „Finnmark“, což je nyní jméno nejsevernější provincie Norska. Severní Norsko a Murmanská oblast jsou někdy propagovány pod názvy Norské Laponsko a Ruské Laponsko.

V 17. století Johannes Schefferus převzal etymologii méně používaného pojmu „Lapland“ tak, aby souvisel se švédským slovem pro „běh“, löpa (příbuzný angličtině, skok). The History of Lapland: Chap. I: Of the name of Lapland, Johannes Schefferus, Oxford, 1674

Symboly Sámů Vlajka

Sámská vlajka byla schválena v Åre ve Švédsku dne 15. srpna 1986 na speciální sámské 13. konferenci. Vlajku navrhla Astrid Bähl ze Skibotn (Norsko). Motiv je převzatý ze ságy Päiven parneh (Synové slunce) od Anderse Fjellnera (1795–1876). Levý půlkruh představuje Slunce, pravý Měsíc.

Hymna

Národní hymna Sámů je píseň Sámi soga lávlla (). Text hymny, původně báseň, napsal sámský učitel a politik Isak Saba a byla poprvé vydána v sámských novinách Sagai Muittalægje 1. dubna 1906. Národní hymnou byla ustanovena v srpnu 1986. Hudba, kterou složil norský skladatel Arne Sørli, byla přijata na 15. Sámské konferenci v roce 1992 v Helsinkách.

Geografie

Krajina Největší část Laponska leží severně od polárního kruhu. Západní část je oblastí fjordů, hlubokých údolí, ledovců a hor, nejvyšším bodem je masiv Kebnekaise (2 097 m) ve švédském Laponsku (a zároveň nejvyšší hora Švédska). Část Laponska, která leží na švédské straně hranice, je charakteristická velkými řekami, které vedou od severozápadu k jihovýchodu. Norská provincie Finnmark a směr dále na východ je územím nízké náhorní plošiny, která obsahuje mnoho bažin a jezer, z nichž největší je jezero Inari ve finském Laponsku. Zcela severovýchodní část leží sice uvnitř tundry, ale permafrost se tady nenalézá.

V 19. století byly uskutečněny vědecké expedice na území Sámů, například švédským přírodovědcem Jönsem Svanbergem.

Podnebí Podnebí v Laponsku je subarktické a vegetace je řídká s výjimkou hustě zalesněné jižní části. Hornaté západní pobřeží má výrazně mírnější zimy a více srážek než velké oblasti východně od hlavního řetězce hor. Oblast severně od severního polární kruhu je v zimní sezóně charakteristická polárními nocemi a naopak půlnočním sluncem v letní sezóně – čím více na sever, tím jsou oba jevy delší. Sámové tradičně dělí rok do osmi sezón namísto do čtyř.

Přírodní zdroje V Laponsku leží cenná ložiska minerálů, zejména železná ruda ve Švédsku, měď v Norsku a nikl a apatit v Rusku. Sob, vlk, medvěd a ptáci jsou hlavními živočichy, kromě nesčetného množství hmyzu v krátkém létě. V regionu je velmi rozšířen mořský a říční rybolov. Na některých jezerech je provozována lodní doprava a mnoho přístavů nezamrzá ani v zimě. Všechny přístavy podél Norského moře na západě a Barentsova moře na severovýchodě až po Murmansk jsou po celý rok bez ledu. Botnický záliv obvykle v zimě zamrzá. Dno oceánů severně a západně od Laponska má ložiska ropy a zemního plynu.

Kulturní členění

Východní Laponsko Východní Laponsko se skládá z poloostrova Kola a oblasti kolem jezera Inari a je domovem východosámských jazyků. I když je nejvíce obydlenou částí Laponska, je to také oblast, kde je domorodá populace a její kultura nejslabší. Odpovídá oblastem označeným na mapě níže číslicemi 6 až 9.

Centrální Laponsko Centrální Laponsko se skládá ze západní části finského domorodého sámského území, části Norska severně od pohoří Saltfjellet a oblastí přiléhající na švédské straně. Centrální Laponsko je region, kde je nejsilnější sámská kultura a domov severní sámštiny, nejvíce používaného sámského jazyka. V nejjižnější části tohoto subregionu je však sámská kultura poměrně slabá – v této oblasti se hovoří skomírající pitejská sámština. Oblasti kolem fjordu Tysfjord v Norsku a řeky Lule ve Švédsku jsou domovem lulejské sámštiny (julevsámegiella), jednoho z nejrozšířenějších sámských jazyků. Odpovídají oblastem označeným na mapě níže číslicemi 3 až 5.

Jižní Laponsko Jižní Laponsko se skládá z oblastí jižně od norského pohoří Saltfjellet a odpovídajících přilehlých oblastí ve Švédsku a je domovem jižních jazyků. V této oblasti je sámská kultura nejvíce viditelná ve vnitrozemí a na pobřeží Baltského moře; sámskými jazyky se tady mluví jen málo. Odpovídá oblastem označeným číslicemi 1 a 2 na níže uvedené mapě a zahrnuje navíc kraj Dalarna na jihovýchodě regionu 1 ve Švédsku.

Lapland Vnitřní části Laponska jsou často označovány jako Lapland nebo Lappi, což je jméno odvozené z bývalého jména daného Sámům, které dnes sami Sámové považují za hanlivé. Jméno se také vyskytuje na ruské straně jako Laplandige (název přírodní rezervace) a norský kraj Finnmark je někdy, zejména v cestovním ruchu, nazývaný "Norské Laponsko".Presentation of Finnmark by Norway's Ministry of Trade and Industry in their official travel guide to Norway. Lappi se objevuje jako společná složka názvů míst v centrálním a jižním Finsku. V mnoha případech pravděpodobně odkazují k dřívější přítomnosti Sámů, ačkoli v některých případech může být podkladový význam pouze „periferie“ nebo „odlehlý okres“.

„Strany“ Laponsko se dá také konečně rozdělit do kulturních oblastí podle hranic států, které samozřejmě ovlivňují každodenní život lidí bez ohledu na jejich etnickou příslušnost. Sámové tyto oblasti běžně označují jako „strany“, například „norská strana“ (norgga bealli) nebo „finská strana“ (suoma bealli).

Jazyky náhled|250px|Mapa sámských jazykových oblastí (viz text pro vysvětlení čísel)

Sámské jazyky

Sámské jazyky jsou hlavními menšinovými jazyky regionu a jsou také jeho původními jazyky. Patří do rodiny uralských jazyků a nejvíce jsou úzce příbuzné s baltofinskými jazyky. Mnoho sámských jazyků je vzájemně nesrozumitelných, ale původně jazyky tvořily tzv. jazykové kontinuum napříč územím jihozápadně-severovýchodním směrem, takže by se hypoteticky mohly předávat zprávy mezi sámskými mluvčími z jednoho konce na druhý a všichni by je pochopili. Dnes však mnoho jazyků vymřelo, a proto v původním kontinuu existují „mezery“.

Na mapě vpravo čísla označují sámské jazyky (tmavší oblasti představují obce, které uznávají sámštinu jako oficiální jazyk.): 1. jižní sámština (Åarjil), 2. umejská sámština, 3. pitejská sámština, 4. Lulejská sámština (julevsámegiella), 5. severní sámština (severos. davvisámegiella), 6. skoltská sámština, 7. Inarijská sámština, 8. kildinská sámština, 9. terská sámština. Z těchto jazyků je severní sámština nejvitálnější, zatímco umejská, pitejská a terská sámština se zdají být vymírajícími jazyky. Kemijská sámština je vymřelá.

Severní sámština se dělí na tří hlavních dialekty: západní, východní a pobřežní. Psaný standard je založen na západním dialektu.

Východoslovanské jazyky

Jazyk, kterým mluví většina lidí v regionu, je ruština, která je východoslovanským jazykem. Je dominantním jazykem na ruské straně hranice, a také jim mluví nedávno přistěhovalé menšinové skupiny jinam do Laponska. Dříve se na severním pobřeží Laponska hovořilo společným lámaným jazykem, který kombinoval prvky ruštiny, norštiny, severní sámštiny a kvenštiny. Tento jazyk byl znám jako russenorsk. Na ruské straně jsou také mluvčí východoslovanské běloruštiny a ukrajinštiny.

Severogermánské (skandinávské) jazyky

Norština a švédština dominuje největší části Laponska, včetně celého jižního regionu a většiny centrálního regionu. I na poloostrově Kola dříve žili také menšiny mluvící norsky. Skandinávské jazyky jsou do značné míry vzájemně srozumitelné, mnohem víc než jižní a severní sámština. Norské dialekty, kterými se mluví zvláště v severních a středních norských oblastech Laponska, se velmi liší od písemného standardu bokmål. V centrálním Laponsku skandinávské dialekty přejaly uralskou vlastnost, že mají víceméně stálý přízvuk na první slabice každého mluveného slova. Ve vnitřních a nejsevernějších částech Švédska a Norska však lidé často mluví norštinou a švédštinou blízkou písemným standardům, i když se silným uralským přízvukem.

Finské jazyky

Finské (tj. baltofinské) jazyky jsou jazyky, kterými se mluví na finské (finština), švédské (jazyk Meänkieli, kterým hovoří Tornedalianové) a norské (kvenština) straně hranic. Dříve také bývaly menšiny hovořící finsky na poloostrově Kola. Jazyky jsou vzájemně srozumitelné jako jsou skandinávské jazyky. Další baltofinské jazyky zahrnují karelštinu, estonštinu, livonštinu, vepštinu, votštinu a ižorštinu. Mnohé jsou navzájem srozumitelné.

Demografie Přibližný počet lidí žijících v Laponsku je asi 2 miliony, i když je obtížné určit přesný počet obyvatel, jelikož některé okresy a provincie zahrnují pouze části Laponska. Rovněž je poměrně těžké vysvětlit rozdělení etnických skupin, jelikož mnoho lidí má dvojnásobnou nebo vícenásobnou etnickou identitu – a to jak se vnímají jako členové většinové populace, tak i jako součást jedné či více menšinových skupin.

Sámové

Při výpočtu počtu Sámů jsou stanovena různá kritéria, ale číslo je obecně uvedeno jako někde mezi 80 000 a 100 000. Mnozí žijí v oblastech mimo Laponsko, jako jsou Trondheim, Oulu, Oslo, Stockholm a Helsinky. Někteří Sámové migrovali do míst mimo oblast Laponsko, například do Kanady a do Spojených států amerických. Mnoho sámských lidí se např. usadilo v severních částech Minnesoty.

Rusové