Levhart skvrnitý (Panthera pardus) či pouze levhart, někdy také nazývaný leopard, panter, panther nebo pardál, je velká kočkovitá šelma. Druh vědecky popsal Carl Linné ve svém díle Systema naturae v roce 1758. Levharti se vyvinuli pravděpodobně v Africe asi před 3–4 miliony let, odkud se rozšířili do Asie a Evropy.
Levhart je statná kočkovitá šelma s velkou hlavou, středně dlouhými končetinami a dlouhým ocasem. Velmi se podobá jaguárovi, který je však robustnější, má relativně kratší ocas a větší rozety. Hmotnost dospělých jedinců se pohybuje od 17 kg do 90 kg, délka těla včetně ocasu od 140 cm do 240 cm, výjimečně i více. Pohlavní dimorfismus je většinou výrazný, samci bývají minimálně o 30–50 % těžší než samice. Levhart je charakteristický žlutou, pískovou, okrovou, oranžovou či cihlovou barvou srsti, na níž jsou rozmístěny černé skvrny a rozety. Ty většinou nebývají vyplněny menšími skvrnkami, ale srst uvnitř rozet má často poněkud tmavší barvu než srst okolo. Spodní část těla je světlejší než boky a hřbet. Někteří jedinci mají vyšší produkci pigmentu melaninu, který způsobuje černé zbarvení srsti. Takoví se vyskytují nejčastěji v jihovýchodní Asii a jsou označováni jako černí levharti či černí panteři.
Jako jedna z mála velkých kočkovitých šelem se zdržuje často v korunách stromů, kam si vynáší kořist a ukrývá si ji zde před dalšími predátory, například lvy a hyenami. Má velkou sílu a stavbu těla uzpůsobenou ke šplhání, a tak je schopen vytáhnout na strom zvíře podstatně těžší, než je on sám. Jeho kořistí se může stát široká škála živočichů, především antilopy, gazely, divoké ovce, kozy a prasata, regionální druhy turů a jelenů, primáti, malé šelmy, ptáci a v nouzi i menší živočichové jako hlodavci, plazi a hmyz. Na vyhlédnutou oběť útočí ze zálohy, před finálním výpadem se snaží dostat na co nejkratší vzdálenost. K přiblížení využívá křoviny, podrost a skály, občas si na kořist počíhá i na stromě. Málokdy prchající oběť pronásleduje na delší vzdálenost než několik desítek metrů. Krátkodobě je schopen běžet rychlostí okolo 60 km/h.
Je to skrytě žijící samotářské zvíře. Pokud jsou pozorovány skupinky levhartů pohromadě, jde téměř vždy o samici s mláďaty nebo o pár v době páření. Jedná se o spíše nočního živočicha, a to především v oblastech, kde ho ruší lidské aktivity. Velkou část dne tráví odpočinkem, k čemuž mu většinou slouží stromy nebo skály. Mezi jeho nepřátele a konkurenty patří lvi, hyeny, tygři, psi hyenovití, dhoulové, vlci a paviáni.
Má důležité postavení v lidské historii a kultuře. Byl obdivován a zároveň obáván, symbolizoval sílu, divokost, eleganci a lstivost. Je jedním z heraldických zvířat, objevuje se na mnoha státních znacích. Spolu se lvy a tygry se právě levharti nejčastěji stávají lidožrouty, kteří především v Indii stále rozsévají hrůzu mezi lidmi. Kromě toho nezřídka napadají lidmi chovaná domácí zvířata a jsou proto již po staletí pronásledováni a zabíjeni.
Levharti žijí v Africe a v Asii (jižně od cca 45° s. š.) v mnoha typech prostředí. Nevyskytují se jen v rozsáhlých pouštích a v některých vysokohorských oblastech. Původní území výskytu bylo podstatně větší, ale kvůli pronásledování a dalším lidským aktivitám se neustále zmenšuje. Byli již vyhubeni v Jordánsku, Uzbekistánu, Jižní Koreji, Singapuru, Kuvajtu, Sýrii, Libyi, Tunisku a pravděpodobně i Maroku. Z fosilních nálezů vyplývá, že se v pleistocénu levharti vyskytovali i v Evropě, ale postupně odsud zmizeli. Ačkoliv se jedná o jednu z nejrozšířenějších kočkovitých šelem, několik regionálních forem či poddruhů čelí akutní hrozbě vyhynutí. IUCN hodnotí levharta skvrnitého jako zranitelný druh.
Etymologie Jméno levhart se do češtiny dostalo ze staré němčiny, konkrétně ze slova lewehart, které poněkud zkomolilo latinský, respektive řecký název leopard či leopardus. Koncovka -hart byla zřejmě utvořena podle obdobného zakončení vlastních jmen Leonhart (Leonard, Linhart), Rīchart (Richard) či Bernhart (Bernard) ve významu „tvrdý, silný“. Název „leopard“ se i v češtině používá jako plnohodnotné synonymum. Toto pojmenování, užívané pravidelně od 13. století, vzniklo spojením dvou slov: leo případně leon (lev) a pardos či pardus (pardál), neboť se myslelo, že se jedná o křížence lva a pardála, neboli pantera, který byl považován za jiné zvíře než levhart. Název jako jeden z prvních použil Plinius starší ve svém díle Naturalis historia. Slovo pardos (pardál) má zřejmě spojitost se sanskrtským prdakuh, což je označení pro pantera či tygra.Sunquist a Sunquist 2002, s. 319. Podobně jako slovo leopard vznikl i název gepard – z italského slova gattopardo složením gatto (kočka) a pardo (pardál).
První vědecké pojmenování levharta Felis pardus vytvořil Carl Linné ve svém díle Systema naturae. Kombinaci jmen Panthera pardus použil poprvé v roce 1868 Leopold Fitzinger.Stein a Hayssen 2013, s. 31. Název vychází z latiny, i když původně jde o řecké πάνθηρ (pánthēr) a πάρδος (pardos). Pan- (πάν), znamená „vše“ a thēr (θήρ) „kořist“, což se dá přeložit jako „kořistí je pro něj vše“ anebo volněji „predátor všech zvířat“, druhové pardos (πάρδος) znamená „panteří samec“.Stein a Hayssen 2013, s. 33.náhled|Obrázek levharta od Simona Charlese Migera z přelomu 18. a 19. století uvedený pod tehdy užívaným vědeckým pojmenováním Felis pardus|alt=Kresba levharta natočeného pravým bokem a běžícího
Taxonomie Levhart skvrnitý patří do čeledi kočkovití a do podčeledi velké kočky (Pantherinae). Spolu s tygry, lvy, jaguáry a irbisy je řazen do rodu Panthera, jehož název nemá český ekvivalent. Toto zařazení zavedl v roce 1917 Reginald Innes Pocock, když prováděl revizi systematiky kočkovitých šelem. Taxonomie rodu Panthera není doposud uspokojivě vyřešena, neboť nepanuje shoda ve fylogenezi. Začátkem 21. století byly uskutečněny několikeré studie, z nichž každá přinesla poněkud odlišné výsledky. Nicméně vyplývá z nich, že rod Panthera se od společného předka s ostatními kočkami oddělil asi před 11 miliony lety a samotný druh Panthera pardus vznikl asi před 2,8–4,35 miliony lety, což naznačují i fosilní nálezy. Zástupci druhu žili v různých obdobích pleistocénu v Africe, Evropě a Asii. Většina těchto původních levhartů ale postupně vyhynula. Ve své moderní podobě se levhart skvrnitý objevil v Africe asi před 470 000–850 000 lety, odkud pak migroval do Asie.Stein a Hayssen 2013, s. 34. Podle většiny fylogenetických vývodů je nejbližším příbuzným levharta lev (Panthera leo), následován jaguárem (Panthera onca). Naopak irbis (Panthera uncia), často nazývaný sněžný levhart, není zřejmě s levhartem skvrnitým tak úzce spřízněn. Nicméně nejnovější studie z roku 2016 zkoumala jadernou i mitochondriální DNA a její výsledky reprezentují následující kladogramy. Fylogeneze rodu Pantherapodle jaderného genomu (vlevo) a podle mitochondriálního genomu (vpravo) Genetickou výbavu druhu tvoří běžný diploidní karyotyp 2n = 36 chromozomů. Levhart vs. pardál vs. panter Již ve starověkém Římě vznikl zmatek v pojmenování levharta. Římané používali jméno pardus (pardál) pro samce levharta, zatímco panthera (panter) pro geparda, jenž byl považován za samici levharta. Jméno leopard (levhart) pak označovalo údajného křížence pardála a lvice. Začátkem 17. století konstatoval anglický klerik Edward Topsell ve svém kompilačním díle History of Four-footed Beasts and Serpents, že stále panuje nejasnost v tom, co je levhart, pardál a panther. Předpokládal, že tyto kočky se navíc mísí se lvem a vytvářejí těžko rozlišitelné druhy. Ještě v 19. a začátkem 20. století, kdy se vytvářela systematika živočichů, se někteří vědci domnívali, že „levhart “a „panter“ (či „pardál“) jsou dva různé druhy kočkovitých šelem. Důvodem byly velké rozdíly ve velikostech zvířat a barevných odstínech srsti: panter byl oproti levhartovi údajně menší, měl kulatější hlavu a rozmazanější skvrny. Stejně tak melanická forma byla některými označována za zvláštní druh. Současná biologie považuje levharta skvrnitého za jeden druh, který však vytváří množství poddruhů (subspecií) a forem.
Poddruhy a formy náhled|Mapa rozšíření 9 uznávaných poddruhů sestavená na základě nejnovějších dat (2015–2016)|alt=Mapa ukazuje rozšíření 9 základních poddruhů levharta skvrnitého a formy P. p. tulliana. Mapa je sestavená na základě nejnovější studie publikované v roce 2016. Počet uznávaných subspecií se stále vyvíjí. Ještě do 80. let 20. století jich bylo vedeno okolo 30, po taxonomické revizi se jejich počet na základě genetických zkoumání snížil na 8, od roku 2001 jich je uznáváno 9. Nejzásadnější změnou bylo zahrnutí všech afrických levhartů do jednoho poddruhu. Taxonomie západoasijských levhartů je stále předmětem sporů. Někteří vědci věnovali velkou pozornost zvláštnosti levharta jávského a považují ho za poddruh značně odlišný od všech ostatních afrických i asijských levhartů, neboť žije již od středního pleistocénu (cca 600 tisíc let) odděleně od ostatních levhartů.
Soudobé studie tedy většinou vychází z rozdělení na 9 níže uvedených poddruhů. Mnohé z těchto subspecií stojí na pokraji vyhubení:
Levhart africký (Panthera pardus pardus) je základní a nejrozšířenější poddruh zahrnující všechny africké formy. Žije na většině území Afriky. Velikost se regionálně velmi liší – některé místní populace mohou být velkého vzrůstu, jiné naopak malého. Levhart arabský (Panthera pardus nimr) žije na jihu a západě Arabského poloostrova a v Izraeli, je nejmenším poddruhem a vyznačuje se světlým zbarvením. V přírodě je kriticky ohrožený, v zajetí ho chovají téměř výhradně arabské zoo, které vedou chovnou knihu. Levhart perský (Panthera pardus saxicolor) vyskytuje se od Kavkazu až do Pákistánu. Je to největší poddruh, průměrná hmotnost samců dosahuje 67 kg. Má šedookrové zbarvení, větší rozety a dlouhou, hustou srst. Je vzácný, v zoologických zahradách se občas chová, neboť ty se pokouší o jeho záchranu. V Česku tento poddruh chovají Zoo Dvůr Králové nad Labem a Zoo Jihlava. Levhart indický (Panthera pardus fusca) žije v Přední Indii od Himálaje na severu až po mys Comorin na jihu, na východ areál výskytu zasahuje až po Myanmar. Je to velká forma, okrově žlutě zbarvená s pravidelně utvářenými velkými a poměrně řídce rozmístěnými rozetami. Dvůrek rozet nebývá výrazně tmavší než okolní základní zbarvení. Levhart cejlonský (Panthera pardus kotiya) velký poddruh s tmavším zbarvením a malými rozetami. Je ohrožený a i v jeho případě se vede chovná kniha. V ČR ho chová Zoo Brno, Zoo Jihlava a Zoo Ostrava. Levhart indočínský (Panthera pardus delacouri) žije v zemích Zadní Indie, Malajském poloostrově a v jižní Číně. Zbarvení je živě okrově oranžové se středně velkými až velkými rozetami, někdy s černými skvrnami uvnitř. Na Malajském poloostrově jižně od šíje Kra jsou téměř všichni jedinci melaničtí. Levhart jávský (Panthera pardus melas) je malým, kriticky ohroženým poddruhem z Jávy. Má krátkou narudlou srst, často se u něj vyskytuje melanismus. Z evolučního hlediska je považován za značně odlišný poddruh. V Česku je chován pouze v Zoo Praha. Levhart čínský (Panthera pardus japonensis) žije ve východní a střední Číně. Má delší srst, tmavě okrové až cihlové zbarvení a je středního až většího vzrůstu. Rozety má velké, občas s černými skvrnami uvnitř. V ČR chován v Zoo Liberec a v Zoo Plzeň. Levhart mandžuský (Panthera pardus orientalis) je středně velká forma s hustou a velmi dlouhou srstí žijící v Přímořském kraji Ruska. Zbarvení je světlejší s velkými rozetami. Počet zvířat v přírodě nepřevyšuje několik desítek jedinců a jde tedy o jednu z nejvzácnějších šelem. Zoologické zahrady se intenzivně pokouší o jeho záchranu a množství zvířat v zajetí převyšuje jejich počet v přírodě. V Česku mají velmi dobré zkušenosti s jejich chovem Zoo Praha, Zoo Olomouc a Zoo Ústí nad Labem.
Regionální formy nebo předpokládané, ale již/zatím neuznávané poddruhy jsou:Mazák 1980, s. 81–84.