Chanuka (hebrejsky: , doslova „zasvěcení“), známá také jako Svátek světel, je osmidenní židovský svátek, připomínající zázrak při opětovném vysvěcení druhého Chrámu v roce 165 př. n. l. po povstání Makabejských v 2. století př. n. l. [Dále jen: Svátky v životě Židů.] Chanuka se slaví po osm dní, počínaje podle židovského kalendáře 25. dnem měsíce kislev, což podle gregoriánského kalendáře připadá na období od konce listopadu do konce prosince. [Dále jen: Judaismus od A do Z.]
Původ svátku Chanuka, z hebrejského slova „vysvěcení“ nebo „zasvěcení“ připomíná opětovné vysvěcení druhého Chrámu poté, co byl znesvěcen vojsky Antiocha IV. Chanuka rovněž připomíná „zázrak oleje". Podle Talmudu našli Židé po příchodu do Chrámu pouze jednu nádobu s čistým olivovým olejem, která stačila pro chrámovou menoru na jeden den. Zázrakem však olej hořel po osm dní, což stačilo, aby byl vylisován, připraven a posvěcen nový olej. Na paměť tohoto zázraku se zapalují svíce a jí se jídla připravená na oleji.
Chanuka je také zmíněna v deuterokanonických knihách 1. Makabejských a 2. Makabejských:
S Chanukou bývá spojen také příběh umučení Hany a jejích sedmi synů.Svátky v životě Židů. S. 140-141 Podle talmudického příběhuTalmud, Gitin 57b vypráví příběh ženy a jejích sedmi synů zabitých „Caesarem“. Jméno Hana není doslovně zmíněno. a 2. knihy Makabejských byla židovská žena Hana a jejích sedm synů mučeno a popraveno Antiochem IV., protože se odmítli poklonit Diově soše.
Název Původ názvu Chanuka se vykládá různými způsoby. Jedna z možností je, že slovo chanuka je odvozeno od hebrejského slovesa , které znamená zasvětit. Další z možností je rozložení názvu chanuka na חנו (chanú, doslova „utábořit se k boji“) a כה (ka, hebrejská číslovka 25, či 25. dne).Svátky v životě Židů. S. 131-132 Chanuka je také hebrejský akronym pro „“ což v překladu znamená „osm svící, jak určila Hilelova škola.“ Jedná se o narážku na spor mezi dvěma rabínskými školami (Hilelovou a Šamajovou) v otázce jak zapalovat chanukové svíce. Šamajova škola tvrdila, že by mělo být zapáleno v první den svátku osm světel a během dalších dnů by pokaždé o jedno míň, zatímco Hilelova škola zastávala názor, že na začátku svátku by mělo být zapáleno jedno světlo a každý následující večer by se mělo jedno přidávat. Nakonec zvítězil názor školy Hilelovy, protože „svatost zvětšujeme, ale nezmenšujeme“ (hebrejsky: ma'alin be-kodeš ve-ejn moridinTB Šabat 21b).
Příběh náhled|130px|vlevo|Chanuková lampa nalezená poblíž Jeruzaléma, cca 1900. Kolem roku 200 př. n. l. žili Židé v autonomní oblasti Judsko, která v té době byla pod seleukovskou nadvládou. [Dále jen: Atlas univerzálních dějin židovského národa.] Sýrii Židé odváděli daně a uznali její právní autoritu, za což mohli svobodně vyznávat svoji víru, zastávat své pozice a zabývat se obchodem. Roku 175 př. n. l. usedl na seleukovský trůn Antiochus IV. Epifanés.Svátky v životě Židů. S. 130-131 Za jeho vlády došlo k vyrabování jeruzalémského Chrámu, masakrování Židů, a judaismus byl postaven mimo zákon. Roku 167 př. n. l. nařídil Antiochus postavit v Chrámu Diovu sochu.
Antiochova opatření vyprovokovala povstání velkých rozměrů. Matatijáš, židovský kněz z hasmonejské rodiny a jeho synové Jochanan, Šimeon, Eleazar, Jonatan a Juda vedli povstání proti Antiochovi. Juda se stal známý pod jménem Jehuda ha-Makabi (Juda „Kladivo“). Poté, co roku 166 př. n. l. Matatijáš zemřel, Juda zaujal jeho místo a stal se vůdcem povstání.Atlas univerzálních dějin židovského národa. S. 44-45 Roku 165 př. n. l. byla židovská vzpoura proti seleukovskému království úspěšná. Chrám byl osvobozen a znovuzasvěcen. Svátek Chanuka byl zaveden Judou Makabejským a jeho bratry jako oslava této události.1.kniha Makabejských 4:59 Poté, co byl získán zpět Jeruzalém a Chrám, nařídil Juda vyčistit Chrám a postavit na místě znesvěceného oltáře nový. Podle Talmudu (Gemara, traktát Šabat 21) byl potřeba olivový olej pro chrámovou menoru, která se měla zažehnout, aby hořela po celou noc každý den. Židé však nalezli pouze jedinou konvičku s posvátným olejem, v níž bylo právě tolik oleje, že by vystačil na jediný den. Avšak stal se zázrak a menora hořela po osm dní, což byla doba, během níž mohl být připraven nový olej. Jako připomínka tohoto zázraku byl židovskými mudrci ustanoven tento osmidenní svátek.
Rituály Chanuky náhled|Chanukové svícny a drejdly. Chanuka se slaví řadou obřadů a zvyků, které se vykonávají každý den osmidenního svátku. Některé jsou rodinného rázu, jiné jsou společné. V průběhu svátku se ke každodenním modlitbám přidávají zvláštní dodatky a části modliteb se přidávají i k modlitbám po jídle. O Chanuce neplatí žádný zákaz práce či činnosti jako při jiných židovských svátcích. Lidé chodí do zaměstnání jako obvykle, ale mohou je opouštět dříve, aby stihli zapálit světla při soumraku. V Izraeli jsou během chanuky zavřené školy, přestože k tomu není žádný náboženský důvod.
Změny v liturgii a v požehnáních během Chanuky Během Chanuky se do osmnáctého požehnání Amidy přidává odstavec zvaný Al ha-nisim (hebrejsky: „za zázraky“), připomínající vítězný boj hasmonejce Matatijáše a jeho synů se Syřany. Stejný odstavec se přidává i do požehnání po jídle. K ranní modlitbě se po všech osm dní připojuje Halel a vypouštějí se kajícné modlitby Tachanun. V synagogách se každý den předčítá z knihy Numeri krátký úsek z oddílu popisujícího oběti, které přinášeli knížata izraelských kmenů při prvním zasvěcení chrámu (stánku).) Čtení pro šabat připadající do chanuky odpovídá pořadí v ročním cyklu; vždy se jedná o jeden z oddílů popisujících příběh patriarchy Josefa. Také o novoluní měsíce tevet, které vždy připadne na chanuku, se čte obvyklá pasáž o obětech pro novoluní. „Chanukové“ čtení se ve všech případech připojuje jako poslední. Jako haftara se čte proroctví o svícnu a olivové ratolesti;) je-li během chanuky i druhý šabat, čte se haftara popisující vybavení Šalomounova chrámu. Každý den se zapaluje v synagoze chanukija, výjimkou je šabat, kdy se zapaluje před jeho začátkem v páteční předvečer a po jeho ukončení před závěrečnými modlitbami a havdalou.
Rozsvěcení chanukových světel
Hlavní chanukovou tradicí je rozsvěcování světel na zvláštním osmiramenném svícnu nazývaném chanukija, kdy je každý večer postupně zapáleno o jednu svíci víc, až poslední večer svátku hoří všech osm.Šulchan aruch, Orach chajim 671:2 Na svícnu je tradičně ještě devátá svíce zvaná (hebrejsky: „sluha“), která je rovněž každý večer zapalována, ale je umístěna na zvláštním místě. Obvykle slouží k zapalování ostatních svící a přidává „nezasvěcené“ světlo ke světlu chanukových svící, které je zakázáno využívat pro jiné účely než je oslavování a předávání příběhu Chanuky.
náhled|250px|vlevo|Velký chanukový svícen před zámkem Karlsruhe. Chanuková světla mohou být buď svíčky nebo olejové lampičky.Šulchan aruch, Orach chajim 673:1 Většina židovských rodin má speciální svícen nebo stojan na olejové lampičky pro Chanuku, který umožňuje uchytit osm svíček (či nádobek na olej) plus dodatečný úchyt pro šamaš. Takovýto svícen se označuje jako chanukija.
První noc Chanuky se podle aškenázské tradice rozsvítí jedna svíčka na pravé straně chanukije. Následující noc se umístí další svíčka nalevo od ní, ale jako první se zapaluje svíčka nejvíc vlevo. Tak se postupuje i následující noci.
Význam chanukových světel není pro „osvětlení uvnitř domu,“ ale spíše pro „osvětlení mimo dům,“ aby kolemjdoucí mohli vidět chanuková světla, a připomněli si tak zázrak tohoto svátku. Z toho důvodu se chanukije umísťují na dobře viditelné místo, zpravidla k hlavnímu oknu nebo poblíž dveří vedoucích do ulice. Mezi Aškenázy je v závislosti na rodinné tradici běžné mít pro každého člena rodiny jeden chanukový svícen, kdežto většina Sefardů má jeden pro celou rodinu. Chanukové svícny nebyly dávány do oken tam, kde hrozilo nebezpečí antisemitské perzekuce. Podle jejich zvyklostí jsou chanukije umisťovány na opačné straně než mezuza, protože když člověk projde dveřmi je obklopen svatostí micvot.
Kdy rozsvěcovat svíce Chanuková světla se zapalují až po západu slunce, nanejvýš však hodinu po setmění.Svátky v životě Židů. S. 136 Zvyk Ga'ona z Vilna dodržovaný mnoha obyvateli Jeruzaléma je rozsvěcet světla se západem slunce, ačkoliv většina chasidů rozsvěcí později, dokonce i v Jeruzalémě. Malé levné voskové chanukové svíčky hoří přibližně půl hodiny, takže po většinu dnů se požadavek rozsvícení světla splní tím, že se svíčky zapálí, když je venku tma. Páteční večer však přináší problém. Svíčky musí být zapáleny před začátkem šabatu a levné chanukové svíčky nehoří dostatečně dlouho, aby byl požadavek splněn. Jednoduchým řešením je použití delší svíčky nebo použití tradičních olejových lampiček.
Požehnání nad svíčkami náhled|Zapalování chanukových svící Během osmidenního svátku se před zapálením svíček pronášejí příslušná požehnání (hebrejsky: brachot, sing. bracha). První noc Chanuky se pronášejí tři požehnání, po zbylé noci pouze první dvě:Šulchan aruch, Orach chajim 676:1-2Svátky v životě Židů. S. 142
První požehnání pronášeno během všech osmi nocí před zapálením svíček: Transkripce: Baruch ata Adonaj, Elohejnu melech ha-olam, ašer kidšanu be-micvotav ve-civanu lehadlik ner šel-la-Chanuka. Překlad: Pochválen budiž, Hospodine, Bože náš, králi světa, Jenž nás posvětil příkazy Svými a nám nařídil rozsvěcovati světlo chanukové. Druhé požehnání pronášeno během všech osmi nocí před zapálením svíček: Transkripce: Baruch ata Adonaj, Elohejnu melech ha-olam, še-asa nisim la-avotejnu ba-jamim ha-hem ba-zman ha-ze. Překlad: Pochválen budiž, Hospodine, Bože náš, králi světa, Jenž konal divy za otce naše za oněch dnů v této době. Třetí požehnáníŠehechejanu, pronášeno pouze první noc před zapálením svíček: Transkripce: Baruch ata Adonaj, Elohejnu melech ha-olam, šehechejanu ve-kijmanu ve-higijanu la-zman ha-ze. Překlad: Pochválen budiž, Hospodine, Bože náš, králi světa, Jenž nám popřál dožíti se a dočkati se a dosáhnouti doby této.
Ha-nerot halalu Po zapálení chanukových svící se pronáší modlitba po zapálení svíček Ha-nerot halalu. Existuje několik různých verzí a tato je recitovaná v mnohých aškenázských komunitách:Šulchan aruch, Orach chajim 676:4
Aškenázská verze: transkripce překlad Ha-nerot halalu anu madlikin al ha-nisim ve-al ha-nifla'ot ve-al ha-tšu'ot ve-al ha-milchamot še-asita la-avotejnu ba-jamim ha-hem ba-zman ha-ze al jedej kohanecha ha-kedošim. Ve-chol šmonat jemej chanuka ha-nerot halalu kodeš hem ve-ejn lanu rešut lehištameš ba-hem ela lir'otam bilvad kedej lehodot u-lehalel le-šimcha ha-gadol al nisecha ve-al nifle'otecha ve-al ješu'atecha. Tato světla zapalujeme na paměť zázraků, divů, spásy a bitev, jež jsi učinil našim otcům v oněch dnech v tomto čase skrze Své svaté kněze. Během všech osmi dnů Chanuky jsou tato světla posvěcena a není nám dovoleno užívat je k účelům světským, ale pouze dívat se na ně jako vyjádření díků a chvály Tvému velkému Jménu za Tvé zázraky, Tvé divy a Tvé spásné činy.
Ma'oz cur
Každou noc se po zapálení svíček zpívá píseň Ma'oz cur („Ó mocná skálo“). Aškenázové (a v posledních desetiletích i někteří Sefardi a Mizrachim v západních zemích) ji obvykle zpívají na melodii která pochází ze středověkého Německa.Judaismus od A do Z. S. 107 Píseň má šest strof (slok). První strofa vyjadřuje židovskou naději na obnovu Chrámu, další čtyři vděčnost Hospodinu za záchranu před úklady, kterým Židé čelili v egyptském, babylonském, perském a řeckém područí. Poslední sloka představuje v návaznosti na to prosbu o vysvobození ze současného vyhnanství. Při chanukové oslavě se často text zkracuje a zpívá se jen první nebo pátá sloka – ta zmiňuje mj. chanukový zázrak.
Další zvyky