76,2mm kanóny modelů 1914, 1922 a 1928 (respektive typu 3. roku, typu 11. roku a typu 88) japonského císařského námořnictva tvořily rodinu námořních protiletadlových kanónů, které byly používány na lodích, ponorkách a v pozemních protiletadlových bateriích císařského námořnictva. Ačkoliv je v roli sekundární a protiletadlové výzbroje křižníků a bitevních lodí během 30. let nahradily modernější kanóny větších ráží, na menších jednotkách a v pozemních instalacích se dočkaly nasazení i za druhé světové války.

Všechny tři typy měly ráži 76,2 milimetrů, hlaveň délky 40 ráží (3048 mm) a používaly jednotný náboj. Otáčení, elevace i nabíjení bylo prováděno manuálně.

Vývoj a nasazení náhled|vlevo|76,2mm kanón v pozemní lafetaci ukořistěný na Guadalcanalu 76,2mm kanón typu 3. roku vycházel z 3pdr britského námořního kanónu, který jako 3" (76,2 mm) kanón typu 41. roku používalo i císařské námořnictvo. Nová zbraň byla přijata do výzbroje 4. února 1916 jako 40rážový 3palcový kanón s vysokou elevacíPodle Lacroix & Wells (str. 16) bylo součástí názvu při přijetí do výzbroje i uvedená délka hlavně v rážích. Japonská Wikipedie uvádí označení bez tohoto údaje, tedy jenom jako 3-inči dai gjókaku hó. ( 40-kókei 3-inči dai gjókaku hó). S přeznačením zbraní na centimetry byl 5. října 1917 tento kanón přeznačen na 40rážový 8cm protiletadlový kanón ( 40-kókei 8-senči kókaku hó) a konečně 29. března 1922 na 40rážový 8cm protiletadlový kanón typu 3. roku ( 40-kókei 3-nenšiki 8-senči kókaku hó).Lacroix & Wells, str. 16 Navzdory označení zůstala zachována ráže 76,2mm.

76,2mm kanón typu 3. roku byl (pod odpovídajícím dobovým označením) instalován na následujících plavidlech: Bitevní lodě tříd Fusó, Ise a Nagato nesly po dokončení až do přestaveb ve 30. letech každá čtyři kusy.; ; Rovněž bitevní lodě třídy Tosa měly nést po čtyřech 76,2mm kanónech. Bitevní křižníky/bitevní lodě třídy Kongó nesly po dokončení osm kanónů až do první rekonstrukce na přelomu 20. a 30. let, kdy byl jejich počet redukován na čtyři kusy, které byly během 30. let rovněž odstraněny. Letadlová loď Hóšó nesla po dokončení dva 76,2mm kanóny, odstraněné při následujících přestavbách Těžké křižníky třídy Furutaka nesly čtyři kanóny až do malé přestavby počátkem 30. letLacroix & Welles, str. 75; Lehké křižníky tříd Tenrjú (1 ks), Kuma (2 ks), Nagara (2 ks), Sendai (2 ks) a experimentální Júbari nesly 76,2mm kanóny zpravidla až do přestaveb ve 30. letech.Lacroix & Welles, str. 790, 792, 795, 797 a 799 Nosiče hydroplánů Notoro a Kamoi nesly po dvou 76,2mm kanónech.; Zásobovací lodě ponorek třídy Džingei nesly po dvou 76,2mm kanónech.Je možné, že u pozdějších instalací se mohlo jednat o typ 11. roku (model 1922). Nišida nerozlišuje jednotlivé varianty, rozlišuje pouze starý 76,2mm kanón typu 41. roku (uváděný Nišidou jako „8cm/40cal“) a nový protiletadlový („8cm/40cal AA“). Minonosky Icukušima a Wakataka nesly každá po dvou 76,2mm kanónech; náhled|Stíhač ponorek č. 14 se 76,2mm kanónem na přídi Stíhače ponorek tříd č. 13 a č. 28 nesly po jednom 76,2mm kanónu.; Pomocné minonosky třídy č. 1 nesly po jednom 76,2mm kanónu na přídi. Lodě pro pokládání kabelů tříd Hašima a Harušima nesly po jednom 76,2mm kanónu.; Tankery třídy Ondo nesly po dvou 76,2mm kanónech. Výsadkové lodě třídy č. 101 nesly po jednom 76,2mm kanónu na zádi.

76,2mm kanón typu 3. roku se dostal i do výzbroje námořnictva Čínské republiky a to konkrétně jako sekundární výzbroj lehkých křižníků třídy třídy Ning Chaj (6xI na Ning Chaj a 3xI na Pching Chaj).Lacroix & Wells, str. 688

40rážový 8cm protiletadlový kanón typu 88 byl vyvinut jako ponorková zbraň a jako takový instalován po jedné lafetaci na ponorky typu K6. Podle Campbella byly kanóny typu 88 instalovány již i na předchozí ponorky typu K5.

Popis Hlaveň Hlaveň byla vyrobena z monobloku. Zadek hlavně byl u typu 3. roku opatřen šikmým klínovým závěrem nakloněným přibližně o 45 °, který se otvíral dolů doprava. U typu 11. roku a typu 88 byl klínový závěr horizontální.Lengerer & Kobler-Edamatsu & Rehm-Takahara, str. 84 a fotografie na str. 82 Životnost hlavně byla 1200 až 2000 výstřelů. Nábojová komora měla 2,1 dm3 a při výstřelu v ní vznikal tlak až 2250 kg/cm2 (220 649,6 kPa).

Existovalo několik modelů hlavní lišících se vývrtem. DiGiulian uvádí následující modely s konstantním drážkováním a hloubce jednoho závitu 28 ráží: Model Délka vývrtu [mm] Počet drážek Hloubka drážky [mm] Šířka drážky [mm] Pole mezi drážkami [mm] I a II 2608 16 1,0 9,3 4,07 III a VII 2608 24 1,0 5,905 4,07 IV 2623 24 1,0 5,905 4,07 Lacroix & Wells uvádí model VIII s 21 drážkami; bez dalších podrobností.

Dělo mohlo být nabíjeno při všech úhlech elevace.

Munice Lacroix & Wells uvádí celkem sedm druhů munice zavedené v letech 1918 až 1929 a používaných na křižnících císařského námořnictva, DiGiulian přidává další dva: Trhavý granát (通常弾 cúdžódan) č. 3 zavedený roku 1918, plněný 454 gramy výbušniny šimose s hlavovým zapalovačem typu 5 modifikace 1. Ostré granáty měly kaštanově hnědé tělo a bílou špičku, stejně jako všechny následující trhavé granáty. Trhavý granát č. 4 zavedený roku 1929, plněný 454 gramy šimose a s hlavovým zapalovačem fukudó šinkan (~ dvoučinný zapalovač). Trhavý granát typu 0 zavedený roku 1940. Tříštivý granát (rjúsendan) zavedený roku 1918 s hlavovým zapalovačem fukudó šinkan. Ostré granáty měly šedé tělo a bílou špičku. Cvičný (演習弾 enšúdan) zavedený roku 1918, bez zapalovače. Černé tělo a žlutá špička. Cvičný časovaný (時限演習弾 džigen enšúdan) zavedený roku 1924; s hlavovým zapalovačem fukudó šinkan. Černé tělo a bílá špička. Granát s kouřovou stopovkou (eiendan) zavedený roku 1920; s hlavovým zapalovačem fukudó šinkan. Červené tělo i špička. Mokuhjódan (目標弾 ~ značkovací granát) zavedený roku 1924; s hlavovým zapalovačem fukudó šinkan. Zelené tělo a bílá špička. Protiponorkový s plochou špičkou z roku 1943.

Lafetace 76,2mm kanón typu 3. roku byl používán pouze v manuálně ovládané jednohlavňové lafetaci, která byla většinou nekrytá. Na japonských dělových člunech a čínských křižnících byla ale vybavena ochranným štítem.

Nástupci Na křižnících a bitevních lodích byl 76,2mm kanón během 30. let nahrazen 120mm kanóny typu 10. roku a 127mm kanóny typu 89. Na menších jednotkách se 76,2mm kanón udržel až do konce druhé světové války. V ráži 76,2mm se nástupcem stal 76,2mm kanón typu 98.

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura

Kapitola 0-30 Japanese Anti-Aircraft Fire Control Kapitola 0-44 Effectiveness of Japanese AA Fire Kapitola 0-47(N)-1 Japanese Naval Guns and Mounts-Article 1, Mounts Under 18”

Externí odkazy

Kategorie:Protiletadlové dělostřelectvo Kategorie:Výzbroj lodí japonského císařského námořnictva Kategorie:Japonské palné zbraně Kategorie:Kanóny Kategorie:Dělostřelectvo ráže 76 mm Kategorie:Lodní děla