Čeněk Šlégl, narozen jako Čeněk Schlögel (30. září 1899 Žižkov – 17. února 1970 Praha), byl český herec, režisér, scenárista a spisovatel. Jeho manželka Helena byla herečkou. Společně působili několik let u divadelní společnosti J. O. Martina.Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009, str. 15,
Život Narodil se 30. září 1899 jako Čeněk Schlögel v žižkovské česko-německé rodině, hlásil se k české národnosti. Jeho otec byl obchodníkem se sportovními potřebami. Studoval Druhé c. a k. reálné gymnázium české v Praze na Starém Městě, kvůli špatnému prospěchu školu všach nedokončil. V létě 1916 se přidal ke kočovnému divadelnímu spolku. Kvůli své tělesné slabosti se v roce 1917 vyhnul službě v Rakousko-Uherské armádě, údajně hladověl a dostal zápal plic a nějakou dobu strávil v nemocnici. V letech 1917 až 1924 hrál ve venkovských hereckých společnostech (Divadelní společnost J. Kalenského, soubor Elišky Zöllnerové, klatovská společnost Josefa Faltyse, příbramská divadelní společnost J. Blažka)Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, vyd. XYZ, Praha, 2009, str. 60, 61, 63, a v malých divadlech v Táboře a v Praze (např. Pištěkovo lidové divadlo na Král. Vinohradech, karlínské divadlo Varieté, Aréna, Uranie). Jeho první filmovou rolí byla postava Jana Amose Komenského ve vlasteneckém filmu Utrpením ke slávě z roku 1919, film však byl technicky nepovedený a nebyl uveden do kin. Od roku 1924 působil v pražském divadle Adria, o rok později se stal jeho majitelem. Z hygienických důvodů však bylo divadlo uzavřeno a Šlégl následně hrál v divadle Rokoko. Od roku 1924 také působil v tehdy slavné táborské společnosti Jana Otakara Martina jako herec, scénograf, překladatel a režisér. V letech 1925 až 1944 byl členem Divadla Vlasty Buriana,Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, vyd. XYZ, Praha, 2009, str. 71, 72, kde se společně s Jaroslavem Marvanem stal jedním z hlavních komiků divadla. Hostoval rovněž krátce v divadlech Komedia, Národním divadleVáclav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, str. 90, a v roce (1930) v Osvobozeném divadle.Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009
Je znám jako herec němého i zvukového filmu, kde hrál postavy aristokratů, velkoprůmyslníků, důstojníků či gremiálních radů, po boku herců jako Vlasta Burian či Oldřich Nový. Věnoval se také režii – jeho prvním snímkem byl Jarčin profesor z roku 1937. Režíroval 9 filmů, režíroval též v Divadle Vlasty Buriana. Napsal scénáře k celkem 11 celovečerním filmům (např. Paní morálka kráčí městem či Ulice zpívá). Poprvé se objevil před kamerou v roce 1919 v němém snímku Zloděj, naposledy v roce 1941 ve filmech Hotel Modrá hvězda, Provdám svou ženu a Přednosta stanice.
Během okupace se pod výhrůžkami profesní likvidace stal členem hnutí Vlajka (1940), v letech 1941 až 1943 účinkoval pod pohrůžkou vězení v 11 propagandistických rozhlasových skečích, které parodovaly exilovou vládu v Londýně.Farník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009 a Žitný, Radek: "Protektorátní rozhlasový skeč. Jak zlomit vaz nejen králi komiků, BVD, Praha 2010. ." V září 1940 podnikl společně s dalšími protektorátními umělci a novináři propagandistickou cestu po Německu. V této době se také stal konfidentem Sicheheitsdienstu (SD) a dodával informace z filmového a divadelního průmyslu. V roce 1942 napsal na naléhaní vyšších představitelů SD a gestapaFarník, Jaromír - Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009 román Návrat (Evropské vydavatelstvo Harryho Jelínka), v kterém se vyskytovaly krátké antisemitské pasáže.Šlégl, Čeněk: Návrat, Evropské vydavatelstvo, Praha 1942. V roce 1944 byl dekorován Svatováclavskou orlicí. Jak uvedl v poválečné soudní obhajobě, činil tak jen proto, že jeho zeť Arnošt Weiss byl Žid a jeho rodina kvůli tomu byla velmi ohrožena.Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, str. 184, Dekorování mělo za následek, že takřka všichni jeho dosavadní přátelé se od něho odvrátili a diváci ho dokonce několikrát vypískali na prknech Divadla Vlasty Buriana.
Po válce byl předán Mimořádnému lidovému souduStanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 289, a v roce 1947 odsouzen za podporu nacistického hnutí vystupováním v rozhlasových skečích k trestu šesti měsíců žaláře, které si odpykal na nucených pracích. Od disciplinární rady Svazu československých filmových pracovníků dostal na konci května 1945 doživotní zákaz umělecké činnosti. Po propuštění z vězení pracoval i přes vážné zdravotní problémy způsobené nemocí páteře v různých dělnických profesích, zaměstnán byl i v Uhelných skladech na Žižkově a jako pošťák. Později žil jako důchodce s minimální penzí ve vilové čtvrti Třebešín v pražských Strašnicích, v ulici Na Třebešíně 16 v malém bytě (jako podnájemník u stavebního inženýra Theofana Makarova), který mu byl vymezen ve vile, kterou si nechal kdysi ve 30. letech postavit,Václav Junek: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, str. 88, a přivydělával si prodejem vlastnoručně malovaných obrazů po místních hospodách. Manželka Helena zemřela a dcera emigrovala, Šlégl žil poslední roky osamocen. Mezi snímky, které natočil (ztvárnil v nich většinou vedlejší úlohy) lze jmenovat filmy Na sluneční straně, U snědeného krámu, Škola základ života, U pokladny stál…, Kristián, Katakomby, Noční motýl.
Mnoho let se o něm veřejně nemluvilo. Své postoje za protektorátu předstíral – prokazatelně zachránil několik životů (včetně židovských) a stal se po válce obětí msty. Již nikdy se k umělecké práci nevrátil.
Zemřel roku 1970 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.
Filmografie
Film
Filmové režie
Odkazy
Reference
Literatura Beneš, Svatopluk: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 68 Brož, Jaroslav, Frída, Myrtil: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 18, 158–160, 163, 168, 202, foto 395–6, 398, 545 Černý, Jindřich: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 71, Farník, Jaromír – Žitný, Radek: Čeněk Šlégl. Tedy dobře vyřízeno k dnešnímu pořádku... Dvě tváře herce, režiséra a scenáristy, BVD, Mnichovice, 2009, . Junek, Václav: Čeněk Šlégl – Celoživotní jízda špatnými vlaky, nakl. XYZ, Praha, 2009, Motl, Stanislav: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 15, 143, 208–9, 280, příl.XI, Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 132–3, 261 Tunys, Ladislav: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 95, 120, Wolf, Milan: Vlasta Burian v obrazech, Levné knihy KMa, Praha, 2006, str. 28, 30, 59, 62, 64, 70–76, 97, 160, 162, Žitný, Radek: Protektorátní rozhlasový skeč. Jak zlomit vaz nejen králi komiků, BVD, Praha, 2010,
Externí odkazy
Kategorie:Čeští herci Kategorie:Narození v roce 1893 Kategorie:Narození na Žižkově Kategorie:Úmrtí v roce 1970 Kategorie:Narození 30. září Kategorie:Úmrtí 17. února Kategorie:Čeští režiséři Kategorie:Muži Kategorie:Čeští herci němého filmu Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Vinohradském hřbitově