Nosná raketa Ariane 5 byla součástí vesmírného programu evropské kosmické agentury ESA Ariane. Raketa byla konstruována zejména pro vynášení telekomunikačních družic na geostacionární dráhu z kosmodromu v Kourou ve Francouzské Guyaně na americkém kontinentu.
Základní charakteristika Nosná raketa Ariane 5 se konstrukčně velmi podobá americké raketě Titan 3. Hmotnost celé rakety Ariane 5 je téměř 700 tun. Nosnost na geostacionární dráhu je 6 200 kg při startu s jednou družicí a nebo 5 700 kg při startu s více družicemi najednou.
Konstrukce Centrální stupeň Centrální (první stupeň) nosné rakety Ariane 5 se označuje jako H-173 a poháněl jej kryogenní motor Vulcain Mk. 2 o tahu 1 420 kN. Za dobu své činnosti spotřeboval motor přibližně 150 tun pohonné směsi, kterou tvoří kapalný kyslík a kapalný vodík.
Pomocné startovací bloky Společně s centrálním stupněm pracovaly při startu i dva mohutné urychlovací motory P-241 na tuhé pohonné látky. Každý z těchto motorů vyvinul tah 7,08 MN a spotřeboval za 130 sekund svého chodu 240 tun HTPB (hydroxylem zakončený polybutadien), spolu s práškovým hliníkem a chloristanem amonným.
Druhý stupeň Druhý stupeň ESC-A sloužil ke konečnému navedení užitečného zatížení na požadovanou oběžnou dráhu kolem Země. Pohonnou jednotku tvořil motor HM7B+ o tahu 64,8 kN. Jako pohonná směs se využíval kapalný kyslík a kapalný vodík.
Zkušební lety AR-501 První zkušební let Ariane-5 dne 4. 6. 1996 byl neúspěšný a skončil několik desítek sekund po startu explozí ve výši 3500 metrů a to včetně družic Cluster za 500 milionů dolarů. Příčinou byla softwarová chyba.
AR-502 Druhý zkušební let byl úspěšnější. Raketa odstartovala ve čtvrtek 30. 10. 1997 ve 14:34 SEČ z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně. Na oběžnou dráhu se tak dostaly dvě nefunkční makety a malý experimentální vědecký satelit. Hlavní motor rakety (Vulcain 1) však ukončil činnost o 7 sec dříve a raketa tak dosáhla výšky jen 27000 km místo plánovaných 35000 km. Důvodem byla přílišná rotace rakety kolem podélné osy a tím rozprostření paliva po stěnách nádrží.
AR-503 Třetí zkušební, tzv. kvalifikační let odstartoval 21. října 1998 a byl naprosto úspěšný. Proto byla raketa kvalifikována pro komerční lety.
Komerční využití Raketa Ariane 5 s označením AR-503 absolvovala první, úspěšný let 10. prosince 1999, když na oběžnou dráhu vynesla družici XMM. Raketa se také měla používat jako nosič evropského raketoplánu Hermes, projekt byl však zrušen.
V letech 2010-2014 Ariane 5 vynesla na oběžnou dráhu geostacionární družice indického geolokačního systému GAGAN.
Výzkum a vývoj Raketa byla využívána k vynášení bezpilotních lodí ATV, např. 5. června 2013 dopravila k ISS loď ATV-4 Albert Einstein.
Vynesla též např. Webbův teleskop.
Zajímavosti Díly pro raketu Ariane 5 (aerodynamické kryty pomocných startovacích bloků) vyráběla česká firma Aerotech Czech sídlící v Klatovech.
Odkazy Reference
Nosiče Angara – těžký nosič Ruska (modulární) Antares – těžký nosič USA (soukromý) Ariane 6 – těžký nosič ESA Atlas V – těžký nosič USA (modulární) Delta IV – těžký nosič USA (modulární) Falcon 9 – těžký nosič USA (soukromý, modulární) H-II – těžký nosič Japonska Naro-1 – první stupeň odvozen od URM-1 Angary Long March – nosič Čínské lidové republiky Long March 5 – těžký nosič Čínské lidové republiky LVM 3 – těžký nosič Indie Sojuz 2 – střední nosič Ruska a ESA Proton – těžký nosič Ruska Titan IIIC – těžký nosič USA (historický) Vega – sesterský lehký nosič ESA
Externí odkazy
Na webu Kosmo Oficiální stránky společnosti Arianespace M. Václavík, Kosmonautika XVIII - Čtvrtstoletí s Ariane, Hvězdárna Vsetín, 2004
Kategorie:Nosné rakety Kategorie:Program Ariane Kategorie:Evropská kosmická agentura