Vláda Eduarda Taaffeho byla předlitavská vláda, úřadující od 13. srpna 1879 do 11. listopadu 1893. Sestavil ji Eduard Taaffe (dosavadní ministr vnitra v Stremayrově kabinetu) a brzy získal na Říšské radě podporu Českého klubu (staročechů, mladočechů, konzervativní šlechty a moravských českých liberálů), Polského klubu a Hohenwartovy Strany práva. Toto uskupení získalo označení „železný kruh pravice“ a v opozici vůči němu stály německé ústavověrné strany.
Taaffeho úspěch (jeho kabinet se stal nejdéle úřadujícím kabinetem za celou dobu existence Předlitavska) spočíval v politice, kterou on sám nazýval jako „vládu nad stranami“, „postupné prokousávání se od problému k problému“ či „vytloukání klínu klínem“, což znamenalo, že se dílčími ústupky snažil uspokojit co největší množství stran.Urban (1982), s. 335. Pokud Taaffe pro své představy nezískal podporu v říšské radě, snažil se je prosazovat administrativní cestou, stále však s ohledem na zachování ústavnosti.Urban (1982), s. 333, 341.
Konkrétně se Taaffe snažil zejména o to, aby zmírnil alespoň nejožehavější napětí. Vůči českým nacionalistům projevil vstřícnost zrovnoprávněním češtiny s němčinou ve vnějším úředním styku (Stremayrova jazyková nařízení, 1880) nebo rozdělením pražské univerzity na českou a německou (1882).Zákon č. 24/1882 ř. z., jenž se týče c. k. university Karlo-Ferdinandské v Praze. dostupné online. Radikalizující se socialisty dočasně oslabil rozšířením volebního práva snížením volebního censu ve 4. kurii (volební reforma 1882), čímž si získal vrstvy drobných živnostníků, a sociálně-reformními zákony (zákazem dětské práce, snížením maximální pracovní doby na 11 hodin), zatímco představitele dělnického hnutí se snažil umlčet represemi.Urban (1982), s. 342–361.
Politika „dvojí ruky“ však časem přestala uspokojovat zejména mladočechy, kteří byli nejdříve vyloučeni z Českého klubu (1887)Urban (1982), s. 386–387. a po zveřejnění punktací roku 1890 zahájili proti vládě otevřený boj.Urban (1982), s. 391–399, 410–417. Proti vládě tak stáli již nejen německé ústavověrné strany, jež považovaly Taaffeho ústupky Čechům za přehnané, ale také mladočeši, kteří je naopak považovali za nedostatečné, a zejména pak sílící socialistické hnutí, vedené sociální demokracií a usilující o zavedení všeobecného, rovného, přímého a tajného hlasovacího práva. Taaffe sice připravil návrh volební reformy, v říšské radě se však proti ní zformovala silná opozice, jež jej donutila k demisi. Taaffeho vládu tak 11. listopadu 1893 po 14 letech nahradila vláda Alfreda Windischgrätze.Urban (1982), s. 419–426.
Složení vlády ResortMinistrNástup do funkceKonec funkce ministerský předsedaEduard Taaffe ministr zemědělstvíJulius von Falkenhayn ministr obchoduKarl Korb von Weidenheim Alfred von Kremer Felix Pino z Friedenthalu Karl von Pusswald (správce) Olivier de Bacquehem ministr kultu a vyučováníKarl von Stremayr Siegmund Conrad von Eybesfeld Paul Gautsch von Frankenthurn ministr financíEmil Chertek (správce) Adolf Kriegs-Au Julian Dunajewski Emil Steinbach ministr vnitraEduard Taaffe ministr spravedlnostiKarl von Stremayr Moritz von Streit Alois Pražák Friedrich Schönborn ministr zeměbranyJulius von Horst Zeno Welsersheimb ministr pro haličské záležitostiFlorian Ziemiałkowski Filip Zaleski český ministr-krajanAlois Pražák německý ministr-krajanGandolph von Kuenburg společní ministři Rakouska-Uherska: * ministr zahraničíGyula Andrassy Heinrich Karl von Haymerle Gustav Kálnoky von Kőröspatak * ministr válkyArtur M. von Bylandt-Rheidt Ferdinand von Bauer Rudolf Merkl Edmund von Krieghammer * ministr financíLeopold Friedrich von Hofmann József Szlávy Benjámin Kállay
Reference
Taaffe Kategorie:Politika v roce 1879