Murmanská oblast ( [Murmanskaja oblasť]) je oblast na severozápadě Ruska. Byla založena 28. května 1938. Má rozlohu a žije zde obyvatel. Hlavním městem je Murmansk. Oblast je součástí Severozápadního federálního okruhu.
Historie Poloostrov Kola byl původně osídlen sámskými kmeny, kteří se sem rozšířili z Karélie už v 2. tisíciletí před n. l. Od 11. století začali na Kolu pronikat Slované (tzv. novgorodská kolonizace severovýchodní Evropy). Základním zaměstnáním obyvatel byl rybolov, chov sobů a lov kožešinové zvěře. Až do socialistické revoluce nebyl na Kole průmysl ani zemědělství. V období ruské občanské války byl poloostrov obsazen britskými a francouzskými intervenčními vojsky.
Rychlý růst průmyslu, kultury a obyvatelstva se stal v roce 1938 důvodem pro vytvoření nové samostatné správní jednotky – Murmanské oblasti – z Murmanského okruhu a Kandalakšského okresu Karelské autonomní sovětské republiky.
V roce 1940, po skončení sovětsko-finské války, se západní části Rybářského poloostrova a Středního poloostrova, které byly postoupeny Finskem SSSR, staly součástí Murmanské oblasti.
V roce 1944 byla do oblasti zahrnuta i oblast Pečenga, kterou SSSR získalo od Finska. V únoru 1947 zakoupil Sovětský svaz od Finska tzv. Sektor Janiskoski-Niskakoski o rozloze 176 km² a začlenil jej do Murmanské oblasti.
Oblastní symboly Vlajka
Vlajka Murmanské oblasti je tvořena listem o poměru stran 2:3, se dvěma vodorovnými pruhy: modrým a červeným o poměru šířek 4:1. Modrý pruh nese vyobrazení polární záře, rozmístěné uprostřed pruhu v délce odpovídající šířce listu a šířce odpovídající 2/5 této šířky.Vlajka Murmanské oblasti na Flags of the World
Geografie Oblast se rozkládá na poloostrově Kola a jihozápadní část na přilehlé pevnině (Kovdorský okres). Z větší části leží za severním polárním kruhem. Hraničí v rámci Ruska s Karelskou republikou na jihu, s Norskem (kraj Finnmark) na severozápadě a s Finskem (provincie Laponsko) na západě. Pobřeží omývá na severu Barentsovo moře a na jihovýchodě Bílé moře.
Přírodní podmínky náhled|vlevo|Krajina u Kolského zálivu
Klima Podnebí je v jižní části mírné přímořské a v severní části subarktické, zmírňované vlivem teplého Golfského proudu. Ten umožňuje celoroční splavnost okolních moří. Zima je dlouhá, ale ne příliš tuhá. Průměrná teplota v lednu dosahuje -8 až -13 °С. V zimě je charakteristická polární noc (10. prosince – 8. ledna) a v létě polární den (27. května – 18. července). Léto je krátké a chladné, průměrná teplota v červenci je 8 až 14 °C. Průměrné roční množství srážek je od 350 do 1000 mm (v horských oblastech).
Vodní zdroje Říční síť je hustá. Řeky patří k úmořím Barentsova a Bílého moře a vyznačují se peřejemi a jsou bohatým zdrojem hydroenergie. V dávné minulosti byl celý poloostrov pokryt ledovcem. Poté, co ledovec roztál, zůstaly na zemském povrchu mnohé rýhy a prohlubně. Proto je v oblasti mnoho řek a jezer. Nejdelší řekou je Ponoj. Do Bílého moře dále ústí Čapoma, Strelna, Varzuga, Kolvica, Umba, Niva a Kovda. Do Barentsova moře ústí Tuloma, Kola, Teriberka, Voroňja, Rynda, Harlovka, Varzina a Jokanga. Největší jezerem je Imandra. Další jezera jsou Kovdozero, Umbozero, Lovozero, Jenozero, Kolvické jezero, Vjalozero, Kanozero, Sergozero, Horní Ondomzero, Babje, Čudzjavr.
Půdy a flóra Půdy jsou většinou podzolové, bažinaté a tundrové. Severní část vyplňuje tundra (20 % rozlohy), jižněji je lesotundra a na samém jihu severská tajga. Více než 30 % oblasti je porostlé lesy. Stromy na severu oblasti jsou často zakrslé (bříza, osika), dobře se zde daří smrku, setkáme se i s borovicí. Tundra je pokryta kobercem mechů a lišejníků. Roste zde mnoho jahod, borůvek, brusinek a jiných bobulí. Téměř 37 % oblasti tvoří bažiny.
Na území oblasti se nacházejí Chibinské hory – vedle Uralu jediný horský masív v evropské části Ruska, kam se každoročně sjíždí velké množství příznivců alpinismu.
Fauna Fauna není moc pestrá, přičemž ta vodní je bohatší než suchozemská. Často tu potkáme lišky, kuny, hranostaje, zajíce, ondatry a norky. Můžeme narazit i na polární lišku, vlka, rosomáka nebo ledního medvěda. Žijí zde losi, sobi, poletušky slovanské a lumíci. Z ptáků je zde možné potkat polárního kura, polární sovu, tetřeva. V lesích létají hýlové a sýkorky. Je zde také mnoho čajek a jiných mořských ptáků. Jsou zde rodiště ryb (treska, mořský okoun, platýs, sleď, zubatka, kambala. Nacházejí se zde Laplandská a Kandalakšská rezervace.
Oblastní politika náhled|Budovy oblastní správy (vpravo) a městské správy (vlevo) na Leninově prospektu v Murmansku
Během období SSSR se o vysokou autoritu v oblasti dělily tři osoby: první tajemník Murmanského výboru KSSS (který měl ve skutečnosti největší autoritu), předseda oblastního sovětu (legislativní moc) a předseda výkonného výboru oblasti (výkonná moc). Od roku 1991 ztratila KSSS veškerou moc a hlavu Oblastní správy a nakonec byl gubernátor jmenován/zvolen vedle zvoleného regionálního parlamentu.
Charta Murmanské oblasti je základním zákonem regionu. Zákonodárný sbor Murmanské oblasti je stálým zákonodárným (reprezentativním) orgánem oblasti. Zákonodárný sbor vykonává svou působnost přijímáním zákonů, usnesení a jiných právních aktů a dohlíží na provádění a dodržování zákonů a jiných právních aktů jím přijatých. Nejvyšším výkonným orgánem je Oblastní vláda, která zahrnuje územní výkonné orgány, jako jsou okresní správy, výbory a komise, které usnadňují rozvoj a řídí každodenní záležitosti provincie. Oblastní správa podporuje činnost guvernéra, který je nejvyšším úředníkem a vystupuje jako garant dodržování Oblastní charty v souladu s ústavou Ruska.
Gubernátoři Murmanské oblasti Jméno ObdobíJurij JevdokimovProsinec 1997 – 21. březen 2009Dmitrij Dmitrijenko21. březen 2009 – 4. duben 2012Marina Kovtunová4. duben 2012 – 21. březen 2019Andrej Čibisod 21. března 2019
Předsedové Murmanské oblastní dumy Jméno ObdobíPavel Sažinov1994–2007Jevgenij Nikora2007–2011Vasily Šambir2011–2014Michail Ilinych2014 – Současnost
Administrativní dělení Murmanská oblast se dělí na 14 městských okruhů (z toho 7 uzavřených, (viz níže) a 6 rajónů:
Kandalakšský rajón Kovdorský rajón Kolský rajón Lovozerský rajón Pečengský rajón Terský rajón
Sídla Města jsou v následující tabulce vyznačena tučně, běžným písmem pak sídla městského typu. Hvězdičkou jsou označena tzv. uzavřená města.
+ Sídla s počtem obyvatel nad 3 000(Odhad k 1. lednu 2022) Murmansk (Мурманск) 282 851 Severomorsk* (Североморск) 55 005 Apatity (Апатиты) 52 762 Mončegorsk (Мончегорск) 40 425 Kandalakša (Кандалакша) 29 047 Kirovsk (Кировск) 25 586 Oleněgorsk (Оленегорск) 19 533 Poljarnyj* (Полярный) 17 105 Kovdor (Ковдор) 15 525 Poljarnyje Zori (Полярные Зори) 14 209 Zapoljarnyj (Заполярный) 13 939 Murmaši (Мурмаши) 13 646 Sněžnogorsk* (Снежногорск) 12 995 Gadžijevo* (Гаджиево) 12 731 Nikel (Никель) 10 389 Kola (Кола) 9 431 Zaozjorsk* (Заозёрск) 9 154 Rosljakovo (Росляково) 8 928 Revda (Ревда) 7 831 Safonovo (Сафоново) 5 820 Viďajevo* (Видяево) 5 701 Zelenoborskij (Зеленоборский) 5 044 Moločnyj (Молочный) 4 679 Umba (Умба) 4 280 Alakurtti (Алакуртти) 3 424 (2010)
Ozbrojené síly Murmanská oblast hraje důležitou roli pro ruské námořnictvo, které zde má několik základen a loděnic. 25 km severně od Murmansku, v Severomorsku má hlavní základní Severní loďstvo.
Obyvatelstvo Murmanská oblast začala být masivněji osidlována až ve 20. století. Zatímco v roce 1926 zde žilo 23 000 lidí, po 2. světové válce to byl již dvacetinásobek. Svého vrcholu dosáhlo osídlení těsně před rozpadem SSSR, kdy zde žilo přibližně 1 150 000 obyvatel. V posledních letech jejich počet postupně klesal na 865 000 v roce 2006.
Dne 2. února 2022 spustila ruská vláda program Hektar v Arktidě, kdy nabízí svým občanům hektar půdy zdarma pro přesídlení, rozvoj ekoturistiky, zemědělství apod. Pozemek je nabízen na pět let bez placení, následně si jej budou ruští občané moci koupit, pronajmout a nebo vrátit. Rusko si od toho slibuje příliv nových lidí do arktických oblastí. Jednou z určených oblastí je právě Murmanská oblast.
Národnostní složení Sčítání 1926 Sčítání 1939 Sčítání 1959 Sčítání 1970 Sčítání 1979 Sčítání 1989 Sčítání 2002 Rusové 16 719 73,1 % 244 693 84,0 % 484 199 85,3 % 676 319 84,6 % 819 492 83,8 % 965 727 82,9 % 760 862 85,2 % Ukrajinci 212 0,9 % 16 730 5,7 % 32 384 5,7 % 56 279 7,0 % 81 177 8,3 % 105 079 9,0 % 56 845 6,4 % Bělorusové 121 0,5 % 4 039 1,4 % 19 996 3,5 % 29 449 3,7 % 34 330 3,5 % 38 794 3,3 % 20 335 2,3 % Tataři 311 1,4 % 4 446 1,5 % 5 566 1,0 % 7 521 0,9 % 9 530 1,0 % 11 459 1,0 % 7 944 0,9 % Sámové 1 708 7,5 % 1 755 0,6 % 1 687 0,3 % 1 715 0,2 % 1 565 0,2 % 1 615 0,1 % 1 769 0,2 % Finové 1 697 7,4 % 4 317 1,5 % 1 197 0,2 % 751 0,1 % 710 0,1 % 590 0,05 % 426 0,05 % Karelové 414 1,8 % 3 804 1,3 % 3 766 0,7 % 3 577 0,4 % 3 482 0,4 % 3 505 0,3 % 2 203 0,2 % Ostatní 1 676 7,3 % 11 394 3,9 % 18 877 3,3 % 23 916 3,0 % 27 546 2,8 % 37 817 3,2 % 42 150 4,7 %
Ekonomika Dobře rozvinutý rybářský, hornický, chemický průmysl a průmysl barevných kovů.
Průmysl Větší podniky v oblasti: Apatit (Апатит) (Kirovsk) — výroba koncentrátu apatitu. Kandalakšský hliníkový závod (Кандалакшский алюминиевый завод) (Kandalakša) — výroba hliníku. Kolská společnost pro těžbu a zpracování barevných kovů (Кольская ГМК) (Mončegorsk, Zapoljarnyj) —výroba niklu, výroba mědi, kyseliny sírové. Murmanské síťové loďstvo (Мурманский траловый флот) (Murmansk) — produkce ryb.
Energetika Výrobu elektrické energie zabezpečuje Kolská atomová elektrárna a hydroelektrárny na řekách Tuloma (podvodní), Niva, Paz, Kovda a Voroňja. Dále se zde nachází Kislogubská přílivová elektrárna.
Od roku 2019 je ve výstavbě tzv. Kolská větrná farma, která bude dokončena v polovině roku 2022 a bude se skládat z 57 větrných turbín. Bude to největší arktická větrná elektrárna.
Kolská hlubinná sonda Unikátním objektem na území Murmanské oblasti je Kolská hlubinná sonda. Její hloubka převyšuje 12 km.
Nerostné bohatství Mezi základní nerosty těžené v oblasti patří apatit. Prakticky všechen apatit (cenná surovina pro tvorbu fosforového substrátu) se těží v Murmanské oblasti.
Na druhém místě je to pak železná ruda (10% ruské těžby) a rudy mědi a niklu. Také se těží ropa v šelfu Barentsova moře.
Turistika V poslední době nabývá na významu ekologická turistika. Jsou to především zahraniční turisté, kteří si přejí strávit dovolenou v místech, kam dosud nevstoupila noha člověka (např. chata u Jokaňgy).
Doprava
Silnice Oblastí prochází federální silnice M-18 (Kola) ze Sankt Petěrburgu přes Petrozavodsk, Murmansk na hranice s Norskem dlouhá 1068 km.
Celkem je v oblasti 2566 km silnic, z toho 2472 km s tvrdým povrchem, včetně II kategorie (106 km), III kategorie (628 km).
Železnice Oblastí prochází železniční trať ze Sankt Petěrburgu do Murmansku (Murmanská železniční magistrála) s odbočkami do Kovdoru, Mončegorsku a Nikelu. Silná je nákladní doprava, v osobní převažuje dálková. Na některých vedlejších tratích není osobní doprava provozována.
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
Oficiální stránky
Kategorie:Oblasti v Rusku