Neil Alden Armstrong (5. srpna 1930 Wapakoneta, Ohio, USA – 25. srpna 2012 Cincinnati, Ohio, USA) byl americký pilot, astronaut a univerzitní profesor. Byl prvním člověkem, který vstoupil na povrch Měsíce.
Než se stal astronautem, sloužil jako pilot v námořnictvu Spojených států amerických, přičemž bojoval ve válce v Koreji. Po odchodu z námořnictva vystudoval letecké inženýrství na Purdueově univerzitě a stal se zkušebním pilotem Národního poradního výboru pro letectví v dnešním Armstrongově leteckém výzkumném středisku, kde se při více než 900 letech účastnil testů řady typů letadel. Od roku 1958 se postupně zapojil do programu letectva Spojených států amerických , testování raketového letounu , a vývoje raketoplánu .
Roku 1962 přešel do oddílu astronautů NASA. Jeho prvním kosmickým letem byla mise v březnu 1966. Během ní se loď setkala a spojila s bezpilotním raketovým stupněm . Astronauti Armstrong a David Scott tak uskutečnili první spojení dvou těles na oběžné dráze. Druhým a posledním letem Armstronga byla mise Apollo 11. Zatímco Michael Collins kroužil ve velitelském modulu kolem Měsíce, Neil Armstrong a Buzz Aldrin 20. července 1969 jako první lidé na Měsíci přistáli. Armstrong 21. července vystoupil jako první člověk na jeho povrch, a získal tím světovou proslulost.
Roku 1971 odešel z NASA a vyučoval na Cincinnatské univerzitě, poté byl mluvčím a členem správních rad několika společností. Zemřel roku 2012 na komplikace po operaci srdce.
Mládí, studium, vojenský pilot Neil Armstrong se narodil 5. srpna 1930 ve městě Wapakoneta ve státě Ohio. Jeho rodiči byli Stephen Koenig Armstrong a Viola Louise Engelová, měl dva mladší sourozence, June a Deana. Jeho otec byl auditorem pracujícím pro ohijskou vládu, rodina se proto často stěhovala.Hansen, s. 29–30. Už v dětství se zapálil pro létání, poprvé viděl letadla jako dvouletý, když ho otec vzal na letecké závody. V letadle seděl poprvé v šesti letech při vyhlídkovém letu ve Fordu Tri-Motor.
V sedmi letech si vydělal první peníze – za sekání trávy na hřbitově, později si přivydělával pochůzkami pro místní drogerii.Hansen, s. 37. Stavěl letecké modely, roku 1944 docházel do leteckého kurzu a v patnácti letech získal pilotní průkaz, dříve než řidičské oprávnění.Hansen, s. 49–50. Byl aktivním skautem. Později při letu k Měsíci poslal pozdrav zrovna probíhajícímu národnímu setkání skautů; skautský emblém byl mezi osobními věcmi, které si vzal do lodi.
Roku 1947 začal studovat na Purdueově univerzitě (), obor letecké inženýrství. Byl teprve druhým členem rodiny, který studoval na vysoké škole. Byl také přijat na Massachusettský technologický institut (MIT), ale jeden jeho známý – absolvent institutu – ho přesvědčil, že pro kvalitní vzdělání nemusí odcházet do Massachusetts.Hansen, s. 55–56. Na Purdueově univerzitě létal v tamním leteckém klubu a ve druhém ročníku hrál v univerzitním koncertním souboru na barytonový roh; k souboru se hlásil i po odchodu z NASA a poskytl mu nemalý finanční dar. Armstrongovo vzdělání financovalo námořnictvo Spojených států amerických v rámci tzv. Hollowayova plánu. Podle plánu měl za úhradu nákladů studia student mezi druhým a třetím ročníkem školy odsloužit tři roky v námořnictvu.
náhled|vlevo|Letouny F9F Panther na palubě letadlové lodě Essex roku 1951 Námořnictvo ho povolalo do služby v lednu 1949. Na základně Pensacola prošel osmnáctiměsíčním leteckým výcvikem, během kterého získal kvalifikaci námořního letce, schopného sloužit na letadlových lodích. Dne 16. srpna 1950, dva týdny po jeho dvacátých narozeninách, námořnictvo Armstronga vyrozumělo, že je plně kvalifikovaný námořní letec.Hansen, s. 68–78. Přidělen byl na základnu v San Diegu, o dva měsíce později přešel k 51. stíhací peruti (VF-51) vyzbrojené proudovými F9F Panther. V Pantheru poprvé vzlétl 5. ledna 1951. V červnu 1951 poprvé přistál na letadlové lodi USS Essex. Koncem června eskadra na palubě letadlové lodě Essex vyrazila do korejské války.Hansen, s. 79–85.
K prvnímu bojovému letu v Koreji vzlétl 29. srpna 1951; doprovázel průzkumné letadlo při fotografování Sŏngdžinu.Hansen, s. 90. O pět dní později, 3. září, při bombardování skladů západně od Wonsanu v nízké výšce jeho letadlo zasáhla palba severokorejské protiletadlové obrany. Když se snažil získat kontrolu nad strojem, vrazil křídlem do asi šestimetrové tyče, která na křídle prorazila asi metrovou trhlinu.Hansen, s. 92–93. I přesto se dokázal vrátit nad vlastní území a katapultovat.Hansen, s. 95.
Během nasazení v Koreji provedl 78 bojových letů o celkové délce 121 hodin, vesměs v lednu 1952. Obdržel Leteckou medaili za dvacet bojových letů, Zlatou hvězdu za dalších dvacet a Medaili Za službu v Koreji.Hansen, s. 112. Od námořnictva odešel 23. srpna 1952 v hodnosti mladšího poručíka (). Ještě osm let zůstal v záloze, do 21. října 1960.Hansen, s. 118.
Po skončení služby u námořnictva se vrátil na univerzitu, dokončil ji roku 1955 s titulem bakalář (). Později, roku 1970, absolvoval na Univerzitě Jižní Kalifornie () magisterské studium (s titulem ) ve stejném oboru, leteckém inženýrství. Na univerzitě se seznámil se studentkou ekonomie Janet Elizabeth Shearonovou, se kterou se oženil v lednu 1956. Janet s ním odešla do Kalifornie a nedokončila studium, čehož později litovala.Hansen, s. 124–127.
Zkušební pilot náhled|alt=Černobílá fotografie Neila Armstronga|Šestadvacetiletý Armstrong v době, kdy pracoval jako zkušební pilot NACA na Edwardsově základně v Kalifornii Po dokončení univerzity se rozhodl stát se civilním zkušebním pilotem Národního poradního výboru pro letectví (NACA, předchůdce NASA): zažádal si o zaměstnání v (dnes Armstrongovo letecké výzkumné středisko) na Edwardsově základně v Kalifornii. Nebylo zde volné místo, proto přijal místo v jiném středisku NACA, Lewisově laboratoři leteckého pohonu v Clevelandu, kde pracoval od března 1955.Hansen, s. 119–120. V červenci 1955 přešel na Edwardsovu základnu.Hansen, s. 122.
Na Edwardsově základně zprvu pilotoval doprovodná letadla, která sledovala experimentální letouny. Létal i na upravených bombardérech, při jednom z těchto letů se stala jeho první letecká nehoda. Dne 22. března 1956 měla posádka Boeingu B-29 Superfortress, s Armstrongem jako druhým pilotem, vypustit podvěšený experimentální proudový letoun Douglas D-558-2 Skyrocket.Hansen, s. 134. Poté, co vystoupili do výšky 9,1 km, motor č. 4 Boeingu selhal. Přistát s podvěšeným Skyrocketem nemohli a neměli dostatečnou rychlost (338 km/h) k jeho vypuštění. Kapitán Boeingu Stan Butchart proto stočil letadlo do klesání, když získali rychlost, vypustili Skyrocket, v té chvíli se vrtule čtvrtého motoru rozpadla a její úlomky poškodily motory č. 3 a trochu i č. 2. Butchart a Armstrong museli vypnout poškozený motor č. 3 a i kvůli vyrovnání momentu motor č. 1. S pouze jedním motorem v chodu poté pomalu krouživým letem snížili výšku a bezpečně přistáli.Hansen, s. 134–136.
Prvního letu v raketovém letadle se Armstrong dočkal 15. srpna 1957, kdy v Bell X-1B vylétl do výšky 18,3 km. Při přistání ulomil příďové kolo podvozku, což byla nehoda, která se u X-1 již dříve stala asi tucetkrát. Její příčinou byla vada konstrukce letadla.Hansen, s. 145.
Od října roku 1958 se účastnil testování raketového letounu North American X-15. Od listopadu 1960 do července 1962 uskutečnil s letouny X-15 celkem sedm letů, na stroji X-15-3 dosáhl výšky 63,2 kmHansen, s. 178. a na stroji X-15-1 dosáhl rychlosti Mach 5,74 (tj. 6 615 km/h).Hansen, s. 210.
Armstrong byl zapleten do několika incidentů, které se na Edwardsově základně dostaly do tamního folklóru a vzpomínek pilotů.Hansen, s. 178–192. První nastal během jeho šestého letu s X-15 20. dubna 1962, při němž testoval automatický kontrolní systém letounu, který pomáhal vyvíjet. Stoupal do výšky více než 63 km (nejvyšší jaké dosáhl před kosmickými lety), ale během sestupu příď letadla zvedl příliš a X-15 se odrazil od atmosféry zpět do 43 km. Nad domovským letištěm prolétl trojnásobkem rychlosti zvuku ve výšce 30 km, a dostal se 64 km jižně od Edwards (legendy základny říkají, že doletěl až ke stadiónu Rose Bowl v Pasadeně). Po dostatečném sestupu se vrátil na Edwards, kde jen taktak dokázal přistát bez nárazu do juk na jižním konci dráhy. Byl to nejdelší let X-15 jak z hlediska času, tak vzdálenosti.Hansen, s. 178–184.
náhled|vlevo|alt=Raketový letoun letící zleva doprava|North American X-15 za letu, kolem roku 1960 náhled|vlevo|alt=A black-and-white photo of Armstrong smiling outside of an X-15|Armstrong před experimentálním letounem X-15, Edwardsova letecká základna 1. ledna 1960 Později byl Armstrong účastníkem jiného incidentu, při jediné příležitosti, kdy letěl s Chuckem Yeagerem. Měli s Lockheedem T-33 zhodnotit vhodnost vyschlého jezera Smith Ranch Dry Lake jako místa pro nouzového přistání v programu X-15. Ve své autobiografii Yeager napsal, že věděl, že jezero bylo po nedávných deštích nevhodné pro přistání, ale Armstrong trval na letu v každém případě. Při pokusu o letmé přistání se jim kola zabořila do bahna a museli čekat na záchranu. Podle Armstrongovy verze událostí se Yeager nikdy nepokoušel rozmluvit mu let a úspěšně přistáli na východní straně jezera. Pak Yeager řekl, aby to zkusili znovu, tentokrát trochu pomaleji. Při druhém přistání se přilepili k povrchu a Yeager podle Armstronga reagoval záchvatem smíchu.Hansen, s. 184–189.
Mnoho zkušebních pilotů na Edwardsově základně chválilo Armstrongovy inženýrské dovednosti. Milt Thompson řekl, že byl „technicky nejschopnější z prvních pilotů X-15“. Bill Dana o Armstrongovi prohlásil, že „jeho mysl vstřebávala informace jako houba“. Vojenští piloti měli tendenci mít jiný názor, zejména pokud, jako Yeager a Pete Knight, neměli inženýrské diplomy. Knight se nechal slyšet, že piloti–inženýři se častěji dostávali do potíží, protože při svém mechanickém přístupu neměli přirozený cit pro létání.Hansen, s. 138–139.
Dne 21. května 1962 se Armstrong stal účastníkem nehody, která vešla do folklóru Edwardsovy základny jako „Nelliská aféra“. Měl v Lockheed F-104 Starfighter obhlédnout další plochu pro nouzové přistání, Delamar Dry Lake v jižní Nevadě. Armstrong při přistávání podcenil svou výšku a neuvědomil si, že nemá úplně vysunutý podvozek. Při dosednutí se podvozek začal zatahovat zpět, povedlo se mu přerušit přistání a vzlétnout, ale s poškozeným podvozkem a nefunkční vysílačkou. Přistál na blízké Nellisově letecké základně přičemž poškodil dráhu.Hansen, s. 189–192. Domů ho měl dopravit Milt Thompson v dvoumístném F-104B, které pilotoval poprvé v životě (jiné vícemístné letadlo zrovna nebylo k dispozici). Thompson se s velkými potížemi dostal nad Nellisovu základnu, ale kvůli silnému bočnímu větru přistál příliš tvrdě, praskla mu levá pneumatika a dráha se musela znovu uklízet. Pro oba piloty přiletěl kolega Bill Dana v T-33 Shooting Star, když nelliský řídící letů viděl jeho (příliš dlouhé) přistání, radši zajistil zkušebním pilotům z Edwards odvoz po silnici.
Jako zkušební pilot se Armstrong účastnil testů letadel F-100A a F-100C, F-101 a F-104A. Létal i na F-105, F-106, B-47, KC-135, experimentálních X-1B a X-5. Když roku 1962 z odešel, měl nalétáno přes 2450 hodin. Během své kariéry létal na více než dvou stech typech letadel, vrtulníků, kosmických lodí a jiných létacích aparátů.
Ve volných chvílích se věnoval bezmotorovému létání. Koncem 50. let také vedl oddíl skautů při místní metodistické obci, sám se však označoval za deistu.Hansen, s. 33.
Astronaut
Vojenské programy, příchod do NASA alt=Černobílá fotografie kosmoplánu X-20 uloženého ve výstavní hale. V popředí stojí dva muži.|náhled|Prototyp kosmoplánu Boeing X-20 Dyna-Soar