Brno-město (v hantecu Štatl, lidově často označováno jako Město nebo Centrum) je městská čtvrť, nacházející se v katastrálním území Město Brno a tvořící centrální část a historické jádro statutárního města Brna. Až do roku 1850 bylo město Brno tvořenou právě tímto územím, byť bylo menší a v mírně odlišných hranicích. Současnou rozlohu 1,19 km² získala tato čtvrť až na přelomu 60. a 70. let při tehdy realizované remabulaci, kdy došlo v rámci Brna k rozsáhlým změnám katastrálního členění Brna. Od 24. listopadu 1990 je součástí samosprávné městské části Brno-střed. Žije zde přibližně 5 300 obyvatel. Stávající katastrální území čtvrti je z pohledu katastrálního členění Brna, platného do roku 1939, tvořeno téměř celým původním katastrálním územím Město Brno, celým původním územím bývalého katastrálního území Špilberk, jižní částí bývalého katastrálního území Švábská, okrajovými částmi bývalého katastrálního území Křížová, východním okrajem bývalého katastrálního území Silniční a severními okraji bývalých katastrální území Pekařská a Nové Sady.
Tato část města je charakteristická svým netypickým názvem. Za samotné pojmenování sídla je spojovníkem připojeno obecné jméno popisující jeho charakter. Podobně tvořený název mají dále tyto obce či jejich části: Kaplice-nádraží, Lipová-lázně, Mšené-lázně, Pačejov-nádraží a Ústí nad Labem-centrum.
V centru Brna, konkrétně na svahu Špilberku, se také nachází viniční trať Špilberk.
Popis čtvrti Celá čtvrť náleží k brněnské městské památkové rezervaci, protože se zde nachází většina hlavních brněnských památek. Z původního městského opevnění, které bylo téměř celé zbořeno během 50. a 60. let 19. století, se zachovala jen Měnínská brána a krátké úseky hradeb v blízkosti ulice Bašty a za budovou Nové radnice, poblíž Husovy ulice. Ve čtvrti se také na Dominikánském náměstí nachází brněnská radnice. K hlavním dominantám čtvrti patří Petrov a (od připojení ke katastru) také Špilberk. Osu čtvrti tvoří ulice Masarykova (ve středověku Sedlářská – posledních 200 let stabilně nejrušnější ulice v Brně), na jejímž konci se nachází centrální náměstí Svobody. Na Masarykovu ulici navazuje na západě Zelný trh se známou kašnou Parnas a významnými objekty, jako jsou Dietrichsteinský palác či divadlo Reduta. Z Masarykovy ulice nebo i ze Zelného trhu se lze během chvilky dostat k budově Staré radnice s bohatě zdobeným pozdně gotickým portálem. V průjezdu této budovy je na stropě zavěšen proslulý brněnský „drak“, ve skutečnosti krokodýl. Na zdi téhož průjezdu je připevněno pověstmi opředené brněnské kolo. Jižně od Zelného trhu je situováno Kapucínské náměstí, na němž se nachází kostel Nalezení svatého Kříže se vstupem do proslulé kapucínské hrobky, v níž si mohou zájemci prohlédnout mumie kapucínských mnichů. Na severní konec náměstí Svobody navazuje ulice Rašínova procházející kolem dominanty zdejšího Jakubského náměstí, jíž je kostel svatého Jakuba. Na severní konec Rašínovy ulice navazuje Joštova třída, na jejímž východním konci se nachází barokní kostel svatého Tomáše, na který navazuje budova bývalého Moravského místodržitelství, kterou dnes využívá Moravská galerie. Západně od tohoto kostela se na severní straně Joštovy třídy nacházejí významné památky, jimiž jsou novorenesanční budova někdejší Zemské sněmovny (dnes zde dnes sídlí Ústavní soud České republiky), či novogotický protestantský Červený kostel. Zajímavé je i zdejší podzemí, tvořené mnoha středověkými sklepními prostorami a také Brněnskou kostnicí.
Urbanistické vlastnosti Historický střed města Brna (jako u většiny měst) má specifický a neopakovatelný charakter nesrovnatelný s jinými čtvrtěmi a částmi města. Spočívá jednak v mimořádné hustotě bydlících obyvatel ale stejně tak v jinde nepřítomné pestrosti sídelních funkcí a aktivit včetně aktivit výjimečných a vrcholných. Jsou zde soustředěny v mimořádné mnohotvárnosti. Hlavně to jsou špičkové funkce veřejné správy, kultury, hospodářství, dopravy, výuky, vědy a výzkumu. Také duchovní poslání. V historickém jádru města, které je totožné s územím uvnitř někdejších hradeb sídlí nejvyšší justiční orgány státu i běžné justiční subjekty v celkovém počtu 6 budov a lokalit, sídlí zde 3 subjekty samosprávy v celkem 7 budovách a mnoho orgánů státní správy. Střed města je místem 12 kostelů (katolických, pravoslavného a protestantského) a jedné kaple. Je také místem přítomnosti nejméně 3 klášterů a řádů, je i sídlem římskokatolického biskupství. Je v něm lokalizovány 3 – 4 muzea a galerie v celkem 8 objektech. Dále 3 vysoké školy, 3 školy základní a dvě střední. Většího množství bank, (včetně pobočky ČNB) a peněžních ústavů, redakcí rozhlasu, televize i několika velkých a menších hotelů. Některé z funkcí mají vrcholný celostátní význam, některé celoměstský ale většinou jde o nadměstské poslání. Střed města ve skladbě jeho funkcí neslouží pouze vnitřnímu provozu města Brna ale zčásti poskytuje služby i bližšímu nebo širšímu okolí. V malé míře jsou přítomny i mezinárodní instituce. Kumulace a koncentrace funkcí je výsledkem dlouhodobého vývoje a jejich postupného vrstvení, reprodukce a metamorfózy. Vysoká hustota rezidentů je dána i přes jejich úbytek v posledních desetiletí dána hustou zástavbou, vysokou podlažností (provázeným omezeným hygienickým standardem-osvětlení). V historickém jádru není přítomna funkce výrobní a jen v nepatrné míře jsou přítomna sportovní zařízení. V areálu je také zvlášť pestrá obchodní nabídka.
Obyvatelstvo +Vývoj počtu obyvatel (sčítání lidu)19701980199120012011202111 9498 3526 7445 8305 2805 300
Doprava Již od roku 1839 je Brno napojeno na železniční síť, jejíž trasa prochází jižním okrajem katastru současné čtvrti Brno-město. Zde se nachází i zdejší hlavní nádraží, jehož historicky cenná budova byla postavena roku 1850. Současnou secesní podobu získala při přestavbě v letech 1902–1905. Za druhé světové války byla poškozena jedna ze dvou hodinových věží, proto zde dnes jsou už jen jedny hodiny. V současné době probíhá kontroverzní a hodně diskutovaný postupný přesun železniční tratě a nádraží do oblasti jižně od čtvrti, s nímž jsou spojena i dvě neplatná místní referenda proběhlá v letech 2004 a 2016. Před nádražím se v Nádražní ulici nachází přestupní uzel brněnské městské hromadné dopravy. Trasy tramvajových linek procházejí čtvrtí ulicemi Masarykovou, Joštovou, Husovou, Nádražní, Benešovou, Divadelní, Rooseveltovou, Moravským Náměstím, Údolní a po nejsevernější části České ulice. Ve čtvrti jsou však i konečné stanice trolejbusových linek a ulicí Koliště po hranicích katastru jezdí také autobusové linky. Ostatní doprava je jinak svedena především na okružní ulice mimo vnitřek čtvrti (ulice Úvoz, Údolní, Husova, Rooseveltova, Benešova, Nádražní a Koliště), jinak je zde doprava omezena a ve vnitřních ulicích převažují pěší zóny.
Historický přehled náhled|Brno v letech 1645-1646 Nejstarší osídlení čtvrti je známé z pozdní doby kamenné v prostoru Petrova. Petrov je též jednou z hypotetických lokací raně středověkého brněnského hradu, a z 12. století pocházejí archeologické doklady o nejstarším jednolodním petrovském kostele s kryptou, kolem bylo doloženo soudobé osídlení, nikoliv však opevnění na přístupné straně. Palisádový žlab v místě domu Petrov 8 (biskupství) však nevylučuje existenci hrazeného dvorce. Existence přemyslovského správního hradu v 11. a 12. století na Petrově není ve světle archeologických výzkumů pravděpodobná. Petrovskému kostelu ze 12. století však předcházela ještě starší velkomoravská rotunda, jejíž pozůstatky byly nalezeny roku 2010.MERTA, David a HOLUB, Petr: Neznámý raně středověký kostel na Petrově. ARCHAIA Brno o.p.s. 1. dubna 2010. Dostupné online. Novodobé osídlení prostoru čtvrtě (přesněji jižní části), vzniklé na spojnici cest, je prokazatelně doloženo nejpozději od 12. století. Nejstarší známé osídlení prostoru čtvrti vznikalo pravděpodobně od 12. století na spojnici cest, které procházely pozdějším městem. Kolem roku 1200 přišli němečtí (rakouští) a valonští osídlenci, výrazně se rozrostlo osídlení zahrnující do 30. let 13. století celé pozdější město v hradbách. Tento vývoj vrcholil vznikem institucionálního města asi ve 30., možná již ve 20. letech 13. století. Jeho právní řád byl odvozen od rakouských měst Enže a Vídně.
V lednu 1243 udělil český král a moravský markrabě Václav I. městu městská privilegia jímž se stala královským městem. Již tehdy bylo Brno alespoň zčásti obehnáno městskými hradbami. Již v 1. polovině 13. století vznikají v Brně první zděné měšťanské domy, i když ještě o řadu desetiletí později bylo město převážně dřevěné. Proces přechodu ke zděné architektuře se v prostředí měšťanské zástavby výrazně urychlil od 2. poloviny 13. století, takže ve 14. a 15. století mělo Brno v zásadě zděný charakter. Ač cihly se používaly již ve 13. století, velký rozmach cihlových staveb lze zaznamenat v 15. století. V 70. letech 13. století byl na západě moderní čtvrti založen Přemyslem Otakarem II. hrad Špilberk, jenž však byl původně zeměpanským královským hradem a nebyl součástí města. Roku 1292 obdrželo město právo volit rychtáře. V roce 1349 se Brno stalo trvalým sídlem moravských markrabat. Vedle Olomouce bylo Brno nejvýznamnějším moravským městem, zasedal zde moravský zemský sněm, zemský soud a od doby Karla IV. se zde vedla jedna řada zemských desk. Město sevřené hradbami mělo rozlohu necelých 37 ha, počet obyvatel se v lucemburské době pohyboval kolem 8 000. Středověké Brno se členilo na čtyři čtvrtě: Brněnskou (na jihozápadě v okolí Petrova a Zelného trhu), Měnínskou (na jihovýchodě), Běhounskou (na severovýchodě) a Veselou (na severozápadě), přičemž Náměstí Svobody leželo na hranici Běhounské a Veselé čtvrti. Zvláštní postavení měla tzv. Židovská čtvrť. Mimo vlastní Brno se na území moderního katastru čtvrti již od 13. století nacházela jižní část vesnice Švábky; během středověku dále před městskými hradbami vznikla zástavba čtyř předměstských čtvrtí, které rovněž částečně zasahovaly do katastru moderní čtvrti. V letech 1440–1453 byl Špilberk poprvé součástí Brna, podruhé pak v letech 1560–1620.
Roku 1420 nechalo Brno spálit některé domy v předměstských čtvrtích, protože se obávalo, že by je mohli využít husité při případném obléhání města. V květnu 1428 a pak roku 1430 neúspěšně obléhali Brno husité. Brno zůstalo po celou dobu pevnou baštou katolictví, k čemuž přispěl jeho převážně německý charakter. Husité město nedobyli, těžce však utrpělo Staré Brno a další blízké vsi a předměstí. Roku 1454 vypověděl židy z Brna král Ladislav Pohrobek. V letech 1467–1468 bylo město ostřelováno špilberskou posádkou. Roku 1603 byli do města uvedeni kapucíni, kterým městská rada prozatímně přidělila kostel sv. Máří Magdalény. Roku 1619 se město přidalo ke stavovskému povstání, za což bylo po svojí kapitulaci roku 1621 potrestáno a přišlo o Špilberk. V letech 1619, 1622, 1625, 1643, 1646 a 1648 řádil ve městě mor. náhled|vlevo|Fotokopie katastrální mapy katastrálního území Města Brna z roku 1876