Grumman A-6 Intruder byl dvoumotorový proudový středoplošník, který byl zkonstruován americkou společností Grumman Aerospace jako námořní útočný letoun. Sloužil u amerického námořnictva (US Navy) a námořní pěchoty (USMC) mezi roky 1963 a 1997. Intruder byl navržen jako střední útočný letoun do každého počasí, který měl nahradit letouny A-1 Skyraider s pístovými motory. Letouny A-6E začaly být vyřazovány z provozu, když jejich úkoly přesných úderů převzaly letouny F-14 Tomcat vybavené podvěsným zařízením LANTIRN. Speciální verze letounu pro elektronický boj, EA-6B Prowler, byla v provozu do roku 2019.
Vývoj náhled|Na snímku prototypu YA2F-1 jsou dobře patrné původní naklápěcí trysky. Po dobrých zkušenostech s vrtulovým letounem AD-6/7 Skyraider v Korejské válce, vydalo v roce 1955 americké námořnictvo předběžné požadavky na palubní útočný letoun proti pozemním cílům do každého počasí. Námořnictvo zveřejnilo požadavky na tento letoun v říjnu 1956. Žádost o předložení nabídek vydalo námořnictvo v únoru 1957.Jenkins 2002, str. 5–6. Návrhy předložily společnosti Bell, Boeing, Douglas, Grumman, Lockheed, Martin, North American a Vought.Jenkins 2002, str. 6–7. Po posouzení nabídek námořnictvo vybralo jako vítěze 2. ledna 1958 návrh společnosti Grumman. Společnost získala kontrakt na vývoj letounu A2F-1 v únoru 1958.Jenkins 2002, str. 7. Prototyp letounu Intruder YA2F-1 vykonal svůj první let 19. dubna 1960.Jenkins 2002, str. 11.Malcolm V. Lowe, Encyklopedie letectví III, str. 234-235. Citováno: 17. června 2011.
Na kokpit byla použita neobvyklá dvojitá skla. Uspořádání sedadel bylo vedle sebe, přičemž pilot seděl vlevo a bombometčík/navigátor seděl vpravo a trochu níž. Oba členové posádky seděli ve vystřelovacích sedadlech Martin Baker Mk.GRU7. Začlenění druhého člena posádky se samostatnými úkoly, spolu s přístroji zobrazující terén před letounem umožnilo útoky v nízkých výškách za všech povětrnostních podmínek. Před krytem kokpitu byl na letounu namontován nástavec pro tankování za letu. Kryt kabiny se odsouval směrem dozadu.
Pohon letounu obstarávaly dva proudové motory Pratt & Whitney J52-P8B, každý o maximálním tahu 41,4 kN. Trysky motorů byly původně navrženy jako otočné směrem dolů kvůli zkrácení délky startu a přistání, ale nakonec tento návrh nebyl na letounech použit.
Při konstrukci letounu byly použity slitiny lehkých kovů. Křídla se sklonem náběžné hrany 25° jsou sklopná pro úsporu místa na letadlové lodi. Rozpětí středoplošníku se sklopenými křídly je 7,67 m.ATM Speciál, Bojové letouny NATO, str. 41. Citováno: 17. června 2011. Vztlakové klapky tvořily tři čtvrtiny odtokové hrany křídla.
Použitá křídla měla velmi dobré vlastnosti při podzvukových rychlostech v porovnání například s nadzvukovými letouny F-4 Phantom II, které byly rovněž omezeny na let podzvukovou rychlostí, když nesly náklad bomb. Velmi podobná křídla budou nakonec použita u dalšího letounu společnosti Grumman, kterým byl F-14 Tomcat s měnitelnou geometrií křídel. Podobné to bylo i v případě podvozku.Gunston and Spick 1983 Intruder byl rovněž vybaven „decelerony“, což je typ brzdících štítů na křídlech letounu, které se otvírají současně na horní i dolní ploše křídla.
Hlavní podvozek letounu se zasouval do motorových gondol na bocích trupu. Příďový podvozek byl zesílený s dvojicí kol a úchytem pro zachycení v katapultu letadlové lodi. Na zádi letounu se nacházel přistávací hák.
Letoun nenesl pevně zabudovanou výzbroj. Veškeré zbraně byly umístěny na čtyři závěsy pod křídly (dva pod každým křídlem) a jeden závěs pod trupem. Při sníženém natankování nádrží palivem mohl letoun nést až 8 160 kg výzbroje.
Velký tupý nos a štíhlý ocas letounu inspirovaly mnoho přezdívek, které dostal. Letounu se říkalo: "Double Ugly (Dvojnásobně ošklivý)", "The Mighty Alpha Six (Mocný alfa šest)", "Iron Tadpole (Železný pulec)" a "Drumstick (Palička na buben nebo také Pečené kuřecí stehno)".Caldwell, Richard H. "US Military Aircraft Nicknames." Flightline. Citováno 9.6.2011.
Služba náhled|Pohled z letadla na letící A-6E Intruder přidělený na letadlovou loď USS Dwight D. Eisenhower (CVN-69). náhled|S-3A Viking, A-6E Intruder a EA-6B Prowler odstavené na letové palubě letadlové lodi USS John F. Kennedy (CV-67) během bouře.
Vstup do služby a válka ve Vietnamu Intruder obdržel nové standardizované označení A-6A na podzim roku 1962 a do aktivní služby vstoupil v únoru 1963. Letoun A-6 se stal jak v rámci US Navy, tak i u námořní pěchoty hlavním středním útočným letounem do každého počasí i do noci od poloviny 60. let až do 90. let 20. století. Ve své verzi KA-6D sloužil i jako tankovací letoun. I když A-6 plně naplnil očekávání US Navy i USMC na útočný letoun do každého počasí, v rámci amerického letectva (USAF) tyto mise vykonával F-105 Thunderchief a později F-111. Později byly některé z prvních letounů F-111A upraveny na letouny pro elektronický boj EF-111 Raven, tak jako US Navy a USMC použilo konstrukci letounů Intruder na verzi EA-6B Prowler.
Letouny A-6 Intruder se zúčastnily války ve Vietnamu, kde byly intenzivně využívány proti cílům v Severním Vietnamu. Do bojových operací se poprvé zapojily v březnu 1965. Letoun byl ceněný, protože měl velký dolet, unesl velký náklad (až 8 170 kg) výzbroje a navíc dokázal operovat za každého počasí. Nicméně, jeho typické mise probíhaly v nízkých výškách, kde byly letouny zranitelné protiletadlovou palbou ze země. A tak během osmi let, kdy Intrudery sloužily u amerického námořnictva a námořní pěchoty, bylo ztraceno 84 letounů Intruder. První ztráta byla zaznamenána 14. července 1965, kdy letoun náležející k letce Attack Squadron 75 (VA-75) z letadlové lodi USS Independence (CV-62), zahájil útok na cíl poblíž hranice s Laosem. Následně došlo k explozi pod pravým křídlem, která zničila pravý motor. Letoun začal hořet, selhala hydraulika a následně i řízení. Posádka, kterou tvořil poručík Donald Boecker a poručík Donald Eaton, se následně katapultovala. Oba muži byli zachráněni.
Z 84 Intruderů, které byly ztraceny během války, bylo 10 sestřeleno řízenou střelou, 2 sestřeleni nepřátelskými MiGy, 16 ztraceno z provozních příčin a 56 bylo sestřeleno palbou protiletadlového dělostřelectva. Poslední Intruder, který byl ztracen během války, patřil k Attack Squadron 35 (VA-35), posádku tvořili poručík C. M. Graf a poručík S. H. Hatfield z letadlové lodi USS America (CV-66). Letoun byl sestřelen pozemní palbou 24. ledna 1973 během provádění blízké letecké podpory. Posádka se katapultovala a byla zachráněna pomocí vrtulníku amerického námořnictva. Celkem 12 letadlových lodí amerického námořnictva (US Navy) se střídalo ve vodách jihovýchodní Asie, aby poskytovaly zázemí pro letecké údery ve Vietnamu v 60. a první polovině 70. let 20. století. Devět z těchto lodí ztratilo některý z Intruderů: USS Constellation (CV-64) – 11 ztracených letadel, USS Ranger (CV-61) – 8 ztracených letadel, USS Coral Sea (CV-43) – 6 ztracených letadel, USS Midway (CV-41) – 2 ztracená letadla, USS Independence (CV-62) – 4 ztracená letadla, USS Kitty Hawk (CV-63) – 14 ztracených letadel, USS Saratoga (CV-60) – 3 ztracená letadla, USS Enterprise (CVN-65) – 8 ztracených letadel a USS America (CV-66) – 2 ztracená letadla.Hobson 2001 Ačkoliv byly letouny plně způsobilé pro provoz z letadlových lodí, většina letounů námořní pěchoty (USMC) byla umístěna na pozemních základnách v Jižním Vietnamu a to na základnách Chu Lai a Da Nang.
Libanon a pozdější operace Letouny A-6 Intruder byly použity i při podpoře pozdějších operací, jako byl například zásah mezinárodních sil v Libanonu v roce 1983. Jeden Intruder a jeden letoun A-7 Corsair II byly při této příležitosti sestřeleny syrskými raketami 4. prosince. Později v 80. letech byly dvě rezervní námořní lehké útočné letky VA-205 a VA-305 vybavené letouny A-7 Corsair II přezbrojeny na střední útočné letky vybavené letouny A-6E a umístěny na námořní letecké základně Atlanta, stát Georgie a námořní letecké základně Alameda, stát Kalifornie.
Intrudery se rovněž zúčastnily akcí v dubnu 1986, kdy v rámci operace „El Dorado Canyon“ startovaly z letadlových lodí USS America a USS Coral Sea k bombardovacím operacím nad Libyí. Akcí se zúčastnily letky VA-34 "Blue Blasters" (USS America) a VA-55 "Warhorses" (USS Coral Sea).
náhled|A-6E Intruder se připravuje ke startu z letadlové lodi USS Enterprise (CVN-65).
Během operace Pouštní bouře v roce 1991, provedly Intrudery amerického námořnictva a námořní pěchoty více než 4 700 bojových letů, při kterých prováděly blízkou leteckou podporu pozemních jednotek, ničily iráckou protivzdušnou obranu, útočily na irácké námořní jednotky a důležité strategické cíle. Intrudery byly základními letouny námořnictva, které sloužily ke shazování laserem naváděných pum."A-6E Intruder." National Museum of Naval Aviation. Citováno: 9.6.2011. Námořnictvo provozovalo Intrudery z letadlových lodí Saratoga, John F. Kennedy, Midway, Ranger, America, Nimitz a Theodore Roosevelt, zatímco námořní pěchota provozovala své letouny hlavně z letecké základny Shaikh Isa v Bahrajnu. Celkem tři letouny byly sestřeleny v boji řízenými střelami a protiletadlovým dělostřelectvem.Lee, Robin J. "Fixed-Wing Combat Aircraft Attrition in Desert Storm." rjlee.org. Citováno: 9.6.2011.
Po skončení operace Pouštní bouře byly Intrudery používány k hlídání bezletových zón v Iráku a poskytovaly podporu námořní pěchotě během operace Obnovená naděje v Somálsku. Poslední Intruder ukončil službu u námořní pěchoty Spojených států 28. dubna 1993."Homepage image caption for 10 April 2007." United States Marine Corps History Division home page. Citováno 9.6.2011. Letouny námořnictva ještě zažily operační nasazení v Bosně a Hercegovině v roce 1994.
Vyřazení Navzdory výrobě nových trupů před a po válce v zálivu (operace Pouštní bouře), což bylo rozšíření rozsáhlého programu výměny křídel starších strojů, byly letouny A-6E a KA-6D v 90. letech 20. století rychle vyřazovány ze služby. Důvodem byla snaha o úsporu finančních prostředků snížením počtu rozličných typů letounů používaných v rámci leteckých křídel námořnictva na letadlových lodích a v rámci leteckých skupin americké námořní pěchoty.
Letouny A-6 měly být původně nahrazeny letouny A-12 Avenger II, ale tento program byl zrušen pro překročení rozpočtu. Intrudery zůstaly ve službě až do vybavení letounů F-14 Tomcat systémem LANTIRN v podvěsném kontejneru. I tyto letouny byly však následně nahrazeny letouny F/A-18E/F Super Hornet. Poslední Intrudery byly vyřazeny ze služby 28. února 1997.
Někteří vojenští činitelé se tehdy zamýšleli nad otázkou, zda je moudré nahradit Intrudery letouny s kratším doletem. Avšak schopnost letounů amerického letectva (USAF) KC-135 a KC-10 doplňovat palivo i letounům US Navy a USMC tuto nevýhodu značně redukuje. Ačkoliv Intrudery nemohly soupeřit s letouny F-14 nebo F/A-18 v rychlosti a obratnosti v leteckém boji, v doletu a ve schopnosti nést velký náklad na velkou vzdálenost zůstávají Intrudery novějšími letouny nepřekonané.
Určitý počet trupů letounů A-6, které čekaly na vybavení novými křídly v závodě společnosti Northrop Grumman v St. Augustine, stát Florida, byl potopen u pobřeží u St. Johns County, stát Florida jako umělý útes pro ryby nazvaný „Intruder Reef“ (Útes Intruder). Zbylé letouny, které již byly vybaveny novými křídly a poslední vyrobené letouny, byly umístěny k dlouhodobému skladování (AMARC) na letecké základně Davis-Monthan v Arizoně."A-6 Displays." intruderassociation.org. Citováno: 14. června 2011.
Varianty
YA-6A a A-6A náhled|Letoun A-6A náležící VMA(AW)-242 v roce 1975 náhled|A-6B na letadlové lodi USS Saratoga v roce 1971 Osm prototypů a předsériových letounů Intruder bývá občas uváděno pod označením YA-16A.Jenkins 2002, str. 100. Tyto stroje byly používány při vývoji a zkoušení letounů A-6A Intruder.