Barum Czech Rally Zlín je automobilová soutěž, která je součástí Mistrovství Evropy a Mistrovství České republiky v rallye. V letech 2007–2012 patřila i do Intercontinental Rally Challenge. Jedná se o největší sportovní motoristickou akci ve Zlínském kraji a jednu z nejvýznamnějších motoristických událostí na území Česka. Jejím centrem je Zlín. V roce 2026 se konal již její 55. ročník.
Vývoj názvu soutěže V letech 1971–1985 a 1989–1996 se jela pod názvem Barum Rallye. V letech 1986–1988, v souvislosti s expanzí tratí do okolí Topoľčan na území Slovenska, se jmenovala Barum Tríbeč Rallye.Historie Barum Czech Rally Zlín [online]. . Dostupné z WWW: <https://www.czechrally.com> V letech 1997–2001, kvůli odklonu od francouzské verze slova „rallye“ k anglické verzi „rally“, se přejmenovala na Barum Rally. V letech 2002–2008 se jela pod názvem Barum Rally Zlín. Od roku 2009 se definitivně ustálil současný oficiální název Barum Czech Rally Zlín.
Historie
1971–1980 Úvodní ročník Barum Rallye se konal 4. dubna 1971 jako amatérská motoristická soutěž u příležitosti nově vybudované pneumatikárny Rudý říjen v Otrokovicích, kde bylo umístěno rovněž její centrum. Startovalo celkem 86 posádek. Délka rallye činila 45 km a nabízela jedinou rychlostní zkoušku, která byla rozdělena na závod do vrchu na čas a jízdu zručnosti. Premiérové vítězství si odnesla posádka Jan Halmazňa – Vladimír Kostruh s vozem Škoda 1100 MB.alt=Závod v 70. letech|náhled|Posádka Zdeněk Kec – Bedřich Steuer s vozem Škoda 120 S při Barum Rallye 1973.V roce 1972 se Barum Rallye stala součástí čtyřdílného seriálu Mistrovství ČSSR v rallye. Zúčastnilo se jí 120 posádek a prvenství vybojovala dvojice Vladimír Hubáček – Vojtěch Rieger s vozem Alpine A110 koncernu Renault.Přehled výsledků jednotlivých ročníků Barum Czech Rally Zlín [online]. . Dostupné z WWW: <https://www.ewrc-results.com> Ročník 1973 přinesl první účast zahraničních posádek ze sousedního Rakouska a Spolkové republiky Německo. V roce 1974 měla Barum Rallye rekordní celkovou délku (1200 km včetně přejezdů mezi rychlostními zkouškami) i prvního zahraničního vítěze, posádku Wolfgang Hauck – Willi-Peter Pitz z Německa, která startovala s vozem Porsche 911 Carrera RS. Ve stejném roce se ve Zlíně objevila i další známá jména, např. budoucí dvojnásobný mistr světa Walter Röhrl, jehož Opelu Ascona bohužel selhal motor, celkově druhý Ilja Čubrikov či Georg Fischer.Barum rally s bohatou minulostí [online]. . Dostupné z WWW: <https://www.autokaleidoskop.cz>
Ve druhé polovině 70. let nastala na Barum Rallye dominance vozu Škoda 130 RS. Ročníky 1976, 1979 a 1980 s ním vyhrál John Haugland, v roce 1977 uspěl Václav Blahna a v roce 1978 Jiří Šedivý.Historie Barum Rally 1972–1980 [online]. . Dostupné z WWW: <https://www.griptv.cz/> Ze slavných jmen se v tomto období zúčastnili ve Zlíně i Luigi „Lucky“ Battistolli s legendární navigátorkou a pozdější vicemistryní světa Fabricií Pons, Angelo Presotto či Franco Ceccato.
1981–1990 V 80. letech začala soutěž získávat svůj klasický charakter. Objevily se rychlostní zkoušky a úseky, které se v různých obměnách jezdí dodnes: namátkou Pindula, Semetín, Slušovice, Kopná, okolí Malenovic, Kašavy, Držkové nebo Hošťálkové. Ve druhé polovině této dekády zavítala rallye do okolí Topoľčan ve Vnitřních Západních Karpatech na Slovensku – díky tomu přijala na tři roky přídomek Barum Tríbeč. Nová lokalita obohatila tento motoristický podnik třeba o náročnou, 31 km dlouhou rychlostní zkoušku Povážský Inovec, kombinující technické asfaltové úseky se šotolinou. vlevo|náhled|Václav Blahna závodil v 80. letech na Barum Rallye s vozem Lada/VAZ. Sportovní úroveň akce rychle rostla. Vedle Mistrovství ČSSR byla rallye od roku 1977 započítávána do středoevropského Mitropa Cupu, v letech 1981–1983 se stala součástí Alpe Adria Cupu a od roku 1988 patřila do Mistrovství Rakouska. To hlavní však přišlo v ročníku 1984, kdy se Barum Rallye stala podnikem Mistrovství Evropy. Začala s nejnižším koeficientem 1, o rok později získala koeficient 2, v roce 1989 se zařadila mezi soutěže s koeficientem 5 a hned v roce následujícím získala koeficient 10 (koeficienty určovaly, kolik bodů do celkového hodnocení ME jezdci získají).
Stoupala i kvalita jezdeckého obsazení. Domácí špičce v čele se zástupci továrního týmu Škoda (John Haugland, Svatopluk Kvaizar, Václav Blahna, Ladislav Křeček, Pavel Sibera), kterým zdatně sekundovali Leo Pavlík, Jiří Sedlář, Josef Sivík či Petr Vraj st., se postavili špičkoví evropští piloti Attila Ferjancz, Harald Demuth, Gerhard Kalnay, Armin Schwarz, Raimund Baumschlager, Mathias Moosleitner, Hermann Gassner st., Franz Wittmann st., Mikael Sundström, Branislav Küzmič nebo John Bosch. Právě Demuth s Wittmannem st. dokázali v této dekádě absolutně zvítězit hned dvakrát.
Stále atraktivnější byla také účast soutěžních automobilů. Úspěšnou Škodu 130 RS nahradily neméně úspěšná Škoda 130 LR, a později Škoda Favorit 136 L. Nechyběly různé verze čtyřkolek Audi Quattro, Lancia Delta Integrale, Opel Manta 400, Porsche 911 SC, Fiat 131 Abarth, Renault 5 Turbo, BMW M3, Volkswagen Golf GTi, Mazda 323 a dokonce Ferrari 308 GTB. Řada československých jezdců spoléhala na dostupnost a odolnost vozů Lada/VAZ různých specifikací.
1991–2000 Po dosažení koeficientu 10 se Barum Rallye stala důležitou součástí evropského šampionátu, což se odrazilo i ve startovních listinách první poloviny 90. let. Vedle plejády špičkových pilotů, kteří do Zlína zavítali již v předchozí dekádě, se postupně objevovala i další známá jména. náhled|V roce 1992 startovala na Barum Rallye posádka Emil Triner – Jan Klíma se Škodou Favorit 136 L. V roce 1992 posunula Ervina Webera výhra v soutěži až k titulu mistra Evropy.Profil Erwina Webera na eWRC.cz [online]. . Dostupné z WWW: <https://www.ewrc-results.com> Podobně si vedli i Patrick Snijers s Enricem Bertonem, kteří dokázali získat stejný double v letech 1994, resp. 1995. Oba se navíc na listinu vítězů Barum rallye zapsali vícekrát – Snijers dvakrát a Bertone dokonce třikrát. Této trojici zdatně sekundovali třeba Riccardo Errani, Sepp Haider, Piergiorgio Deila, Christoph Dirtl nebo stabilní účastnící mistrovství světa v továrních barvách Škody Emil Triner s Jindřichem Štolfou. Že věk je jen číslo, dokázal v ročníku 1992 lokální matador Josef Sivík, který při svém 22. (a posledním) startu na Barum Rallye vybojoval ve 49 letech skvělé 5. místo absolutně.
V letech 1996–1999 přišla „Barumka“, jak soutěž familiárně nazývají fanoušci, o koeficient 10 a klesla na koeficient 5. S tím souvisel i úbytek nejlepších jezdců evropského šampionátu. V letech 1997–1999 zamířila Barum Rally na Novojičínsko, přesněji na testovací polygon Tatry v Kopřivnici – tamní zkouška lákala každoročně desítky tisíc diváků. V roce 1998 došlo k další důležité události, kdy se novým ředitelem soutěže stal Miloslav Regner. Na této pozici vydržel dlouhých 24 let.
Roku 2000 se Barum Rally vrátila do společnosti evropských soutěží s koeficientem 10 a vstoupila do éry vozů specifikace WRC. První z celkových tří výher si připsala nová vycházející hvězda Roman Kresta se speciálem Škoda Octavia WRC. S vozy WRC se představili také celkově druhý Enrico Bertone (Ford Focus WRC), třetí Tomáš Hrdinka (Subaru Impreza WRC) a Janusz Kulig (Toyota Corolla WRC). Kresta, rodák z Trnavy na Zlínsku, se ve 24 letech stal nejmladším vítězem tohoto podniku.
2001–2010 Rok 2002 byl pro Barum Rally Zlín přelomový. Ve svém 32. ročníku se totiž poprvé dostala mezi elitní evropské soutěže s nejvyšším koeficientem 20. Tomu také odpovídala kvalita startovního pole. Dvojnásobného vítěze z let 2000 a 2001 Romana Krestu čekala těžká konkurence v čele s Renatem Travagliou, Januszem Kuligem, Leszkem Kuzajem, Václavem Pechem ml. či Alexandrem Lesnikovem. Bitva o vteřiny mezi Travagliou a Krestou skončila v RZ 16 havárií českého pilota. Ital s Peugeotem 206 WRC triumfoval a získal jak první ze svých dvou výher ve Zlíně, tak i evropský titul. náhled|Posádka Pavel Valoušek – Zdeněk Hrůza se Škodou Fabia S2000 na Barum Czech Rally Zlín 2009. Největší favorité v bitvě o evropský primát se na Barum Rally Zlín utkali i v roce 2003. Bruna Thiryho (pozdějšího mistra Evropy) s Miguelem Camposem však dokonale zaskočil Pech ml., který se dostal do čela po poslední zkoušce 2. etapy a ve 3. etapě dokázal své vedení udržet. Za druhým Camposem se na stupně vítězů poprvé v kariéře postavil Jan Kopecký. Soutěže se zúčastnilo 128 posádek a 18 vozů specifikace WRC, cílovou rampou však projelo pouze 47 aut.
V roce 2004 prošel evropský šampionát reorganizací a dotklo se to i zlínského podniku. I přes zúžení ME na pouhých devět závodů se totiž akce mezi elitou udržela, ačkoliv to znamenalo účast speciálů WRC mimo hlavní soutěž. Nejrychlejší v cíli byl Kopecký se Škodou Fabia WRC, ale faktickým vítězem v rámci Mistrovství Evropy se stal Simon Jean-Joseph s Renaultem Clio S1600.
O rok později, kdy byla Barum Rally Zlín kandidátským podnikem mistrovství světa, se už vozy WRC účastnit nesměly. Celou akci poprvé zahajovala speciální noční rychlostní zkouška v centru Zlína, která má od té doby v itineráři pravidelné místo. Své druhé vítězství si připsal Travaglia. V roce 2006 si třetí (a poslední) triumf připsal Kresta s vozem Mitsubishi Lancer Evo IX.
Rok 2007 byl prvním, kdy se zlínská soutěž stala vedle ME i akcí nově vzniklé Intercontinental Rally Challenge. Na tratích se poprvé objevily závodní vozy specifikace S2000. Nabitému startovnímu poli vévodili vedle Travaglii, Jean-Josepha, Pecha ml. či Kresty také Andrea Navarra, Enrique García Ojeda, Bernd Casier, Grzegorz Grzyb, Freddy Loix, Corrado Fontana, Anton Alén, Dani Solà či Nicolas Vouilloz, který nakonec celé soutěži dominoval. Jeho úspěch zastínila první tragická událost za 37 let historie této akce – na následky havárie v RZ 3 zemřel navigátor Luděk Kocman.
Vítězství v letech 2008, kdy se v rámci Barum Rally Zlín poprvé jela Star Rally, určená pro historická závodní vozidla, a 2010 vybojoval Loix, bývalý pilot továrních týmů Toyota, Mitsubishi či Hyundai v mistrovství světa. V roce 2009 zahájil svou rekordní šňůru výher na Barum Czech Rally Zlín Kopecký, který v taktické bitvě porazil Krise Meeka s Juhou Hänninenem.
2011–2019 Toto desetiletí suverénně patřilo továrnímu jezdci Škody Motorsport Janu Kopeckému. Sedm z devíti startů (2011, 2013, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019) totiž proměnil v celkové vítězství. V roce 2012 jej ze 2. místa vyřadila na RZ 13 porucha a v roce 2014 se účastnil pouze coby předjezdec s novou evolucí vozu Škoda Fabia S2000 1.6T, který testoval motor nově chystanému speciálu Škoda Fabia R5. V roce 2016 Kopecký jako dosud jediný závodník v historii soutěže získal do trvalého vlastnictví putovní trofej pro vítěze (k tomu je třeba zvítězit buď ve třech ročnících v řadě, nebo pětkrát celkově). Osmkrát, z toho šestkrát v rámci vítězné posádky, mu dělal navigátora Pavel Dresler. vlevo|náhled|Václav Pech ml. – Petr Uhel s vozem Mini Cooper S2000 1.6T při Barum Czech Rally Zlín 2013. Roku 2012, kdy se Barum Czech Rally Zlín jela naposledy v rámci Intercontinental Rally Challenge, se z celkového triumfu radoval Juho Hänninen, Kopeckého týmový kolega z továrního týmu Škody. Do historie se tento ročník zapsal i druhou tragickou událostí. Václav Kopáček vyletěl na RZ 13 (stejné RZ, kde odstoupil Kopecký pro poruchu) ve vysoké rychlosti z trati mezi diváky a pro jednoho z nich měla nehoda bohužel fatální následky. Vedení soutěže poté soutěž předčasně ukončilo.