Rakouské císařství byl poloúřední název užívaný v období od 11. srpna 1804 do 21. prosince 1867 pro souhrn dědičných zemí pod vládou rodu habsbursko-lotrinského (do porážky uherské revoluce v letech 1848/9 zahrnovalo pouze území původně náležející ke Svaté říši římské, po tomto datu pak i Uherské království).
Název Název vychází z titulu dědičného císaře rakouského (Erbkaiser von Österreich), přijatého Františkem II., posledním císařem Svaté říše římské jako název habsbursko-lotrinského arcidomu — …den Titel und die Würde eines erblichen Kaisers von Österreich (als den Nahmen Unsers Erzhauses)… — nejednalo se tedy o zřízení nové dědičné monarchie a postavení jednotlivých států/panství/území zůstalo nezměněno.
Historie František II. tak chtěl chránit rodové zájmy v okamžiku, kdy byl Napoleon prohlášen, na základě plebiscitu, císařem Francouzů. V roce 1805 vzhledem k ohrožení Vídně napoleonskými vojsky (válka třetí koalice proti Francii) byl přenesen císařský dvůr a vláda rakouské monarchie na čas do města Těšína.
Po dvou letech „dvojitého“ císařování se s ohledem na politický vývoj v Evropě (zejména vznik Rýnského spolku) František II./I. vzdal 6. srpna 1806 koruny Svaté říše římské, prohlásil římskou císařskou hodnost za zrušenou a zbavil zbylé říšské stavy povinností vůči sobě jako římskému panovníkovi. Jeho vláda se tak formálně omezila pouze na rodové državy rakouské, království české a uherské.
Poněvadž nebylo z hlediska procesní ekonomie udržitelné vypočítávat všechna samostatná území pod panovníkovou vládou, začalo se původně dynastického titulu císaře rakouského poznenáhlu v praxi užívat i v teritoriálním smyslu císařství rakouského.
Během své existence bylo Rakouské císařství třetím nejlidnatějším státem Evropy, po Rusku a Británii, a územně druhým největším státem, po Rusku. Spolu s Pruskem bylo nejdůležitějším prvkem Německého spolku.
V důsledku porážky v prusko-rakouské válce a selhání státní reformy bylo rakouské císařství v roce 1867 přeměněno Františkem Josefem I. na Rakousko-Uhersko, čímž uherské země získaly v rámci říše rovnoprávnost.
Území Rakouského císařství
hochkant=2|630x630pixelů Koruna česká Království české Markrabství moravské Vévodství Horní a Dolní Slezsko (běžněji nazýváno Rakouské Slezsko) Koruna uherská Království uherské Království chorvatské – do roku 1822 součást Ilyrského království Království slavonské – do roku 1849 zároveň i podřízeno vlastnímu Chorvatsku (od roku 1868 s ním sloučeno) Velkoknížectví sedmihradské – roku 1867 plně vtěleno do Uher Vojenská hranice – demilitarizována a přičleněna k Uhrám a Chorvatsku-Slavonii až roku 1881 Království dalmatské Království haličsko-vladiměřské Halič-Vladimirsko Knížectví osvětimské – součást Německého spolku v letech 1818–50 Knížectví zátorské – dtto Osvětimsko Velkovévodství krakovské – od roku 1846 Království lombardsko-benátské – roku 1866 ztraceno ve prospěch Italského království Arcivévodství Rakousy pod Enží a Arcivévodství Rakousy nad Enží (formálně nazýváno jako Arcivévodství rakouské) Království ilyrské – rozděleno roku 1849 zpět do svých konstitutivních zemí: Vévodství kraňské Vévodství korutanské Okněžněné hrabství Gorice a Gradiška Markrabství istrijské Vévodství solnohradské – od roku 1849 Vévodství štýrské Vévodství Bukovina – od roku 1849 Okněžněné hrabství tyrolské Vorarlbersko – od roku 1861
Galerie
Odkazy
Reference
Literatura Prosincová ustava. RAK, Jiří. Zachovej nám, Hospodine. Češi v Rakouském císařství 1804 - 1918. Havran: Praha 2013. 425 s. ISBN 978-80-87341-15-5.
Související články Habsburská monarchie Rakousko-Uhersko Armáda Rakouského císařství Seznam ministerských předsedů Rakouského císařství
Externí odkazy
Kategorie:Státy a území vzniklé roku 1804 Kategorie:Státy a území zaniklé roku 1867