náhled|vpravo|Starý židovský hřbitov, v pozadí Pinkasova synagoga alt=Expozice Židé v Českých zemích 19.–20. století ve Španělská synagoga, Židovské Muzeum v Praze|náhled|Expozice Židé v Českých zemích 19.–20. století ve Španělská synagoga náhled|Židovské muzeum v Praze a knihovna ŽM v roce 2017 Židovské muzeum v Praze bylo založeno roku 1906 a spravuje jednu z nejrozsáhlejších sbírek judaik na světě, která obsahuje na 44 000 sbírkových předmětů, 130 000 knih a bohatý archiv židovských náboženských obcí v Čechách a na Moravě. Je trvale jedním z nejvíce navštěvovaných muzeí v Česku. Od roku 1994 je muzeum nestátní neziskovou organizací zřízenou Federací židovských obcí v ČR. Muzeum spravuje čtyři synagogy (Maiselovu, Pinkasovu, Klausovou a Španělskou) a Starý židovský hřbitov s obřadní síní Pohřebního bratrstva. Aktuálně nabízí prohlídkový okruh zahrnující Maiselovu synagogu (expozice Dějiny židů v českých zemích 10. - 18. století), Pinkasovu synagogu (Památník šoa), Starý židovský hřbitov, Staronovou synagogu (ve správě Pražské židovské obce) a Španělskou synagogu (Dějiny, život a kultura Židů v českých zemích v 19. a 20. století). Ředitelství muzea sídlí v ulici U Staré školy.
Historie Vznik muzea a jeho vývoj (1906–1939) Židovské muzeum vzniklo roku 1906. U jeho zrodu stáli dr. Salomon Hugo Lieben (1881–1942) a dr. August Stein (1854–1937), pozdější předseda Pražské židovské obce. Účelem muzea bylo dokumentovat historii, tradice a zvyky židovského obyvatelstva v Čechách a zachovat cenné umělecké předměty z pražských synagog, zaniklých během asanace bývalého židovského ghetta.
Muzeum za okupace českých zemí
Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava vznikla v Praze v rámci okupačního aparátu Ústředna pro židovské vystěhovalectví (Zentralstelle für jüdische Auswanderung), později přejmenovaná na Ústřední úřad pro uspořádání židovské otázky v Čechách a na Moravě. Za instituci, která bude vykonávat příkazy Ústředny, byla určena Židovská náboženská obec v Praze, která v té době spravovala i muzeum. V roce 1942 přišel pracovník Pražské obce JUDr. Karel Stein (1906–1961) s návrhem, aby byl v Praze pod hlavičkou muzea uschován movitý majetek židovských obcí na území Protektorátu. Předměty z vylidněných židovských obcí, jejichž členové byli deportováni do terezínského ghetta, byly interpretovány jako výlučně umělecké, a tedy vhodné pro uchování.
Nacisté s tímto návrhem souhlasili. Z jejich pohledu jim měli židovští pracovníci muzea ulehčit práci. Konvenovala jim představa, že v Praze bude shromážděn veškerý movitý majetek židovských obcí Čech a Moravy, i když se nedá vyloučit, že sledovali i jiné záměry. Často citovaná domněnka, že nacisté usilovali vytvořit takzvané muzeum vyhynulé rasy, není fakticky doložena. Skutečností naproti tomu je, že v důsledku válečných událostí počet muzejních předmětů mezi lety 1941–1945 z několika tisíc mnohonásobně vzrostl a že veškerá aktivita v tomto směru vycházela ze strany Pražské židovské obce. Muzeum pracovalo velmi profesionálně pod odborným vedením Tobiase Jakobovitse a Josefa Poláka.
Poválečné období (1945–1994) Po válce, jejímiž oběťmi se stalo na 80 000 českých a moravských židů, nebylo až na výjimky komu vracet v muzeu uschované a konfiskované předměty. Muzeum s novým posláním připomínat válečnou tragédii obnovilo již 13. května 1945 svou činnost pod správou Rady židovských náboženských obcí a vedením Hany Volavkové a 26. června 1946 se pak uskutečnila první poválečná výstava muzea. Kromě předmětů židovské hmotné kultury začalo muzeum spravovat také knihy, které ve válce ztratily své majitele: tyto knihy se pak staly součástí muzejní knihovny, jež oficiálně vznikla roku 1950.
Dne 4. dubna 1950 bylo muzeum komunistickým režimem zestátněno a přejmenováno na Státní židovské muzeum. V období komunistické diktatury až do jejího pádu v listopadu 1989 byla existence muzea z ideologických důvodů opakovaně zpochybňována. Činnost muzea podléhala přísnému dohledu státních orgánů. Pod záminkou boje proti sionismu byla omezována až znemožňována jeho výstavní, badatelská a publikační činnost stejně jako kontakty se zahraničními odborníky. Snáze se prosazovala jen vybraná témata, která se hodila do konceptu boje za mír a proti fašismu. Odkazem na tento smysl obhajovalo muzeum kupříkladu vytvoření památníku českým a moravským obětem šoa, pro nějž se rozhodlo roku 1954 a slavnostně jej otevřelo o 6 let později. Stát se nestaral ani o sbírky, ani o budovy, v nichž muzeum sídlilo. To nicméně neznamená, že muzeum rezignovalo na jakoukoli obtížněji prosaditelnou iniciativu: Josef Hráský se v letech 1960–1971 staral o pořádání sbírek drahých kovů a cínu. Muzeum mimo jiné začalo v roce 1965 vydávat odborný časopis Judaica Bohemiae, který vychází dosud.
Novou ředitelkou muzea po sametové revoluci se v roce 1991 stala Ludmila Kybalová. Také její zásluhou byly v roce 1994 budovy, v nichž muzeum působilo, stejně jako Starý židovský hřbitov navráceny Židovské obci v Praze a sbírky byly restituovány Federaci židovských obcí v České republice jako právnímu nástupci zaniklých židovských komunit. Následně v září 1994 bylo založeno zájmové sdružení právnických osob Židovské muzeum v Praze, jehož členy se staly Federace židovských obcí v České republice a Ministerstvo kultury České republiky. Ve správní a dozorčí radě muzea je dále zastoupena Židovská obec v Praze. Roku 1994 se na základě volby rady stal ředitelem Židovského muzea v Praze Leo Pavlát. Od 1. července 2023 ho nahradila jako nová ředitelka Pavla Niklová.
Současnost Židovské muzeum v Praze v současnosti tvoří následující objekty: Maiselova synagoga Pinkasova synagoga Španělská synagoga Klausová synagoga Obřadní síň pražského pohřebního bratrstva (Aktuálně probíhá rekonstrukce. Expozice bude otevřena v průběhu roku 2027.) Starý židovský hřbitov Galerie Artschul (Aktuálně probíhá rekonstrukce. Expozice bude otevřena na podzim 2026.) Archiv sídlící ve Smíchovské synagoze
Židovské muzeum v Praze je jedním z nejstarších a kontinuálně existujících židovských muzeí na světě. Spravuje rozsáhlou sbírku judaik a bohatý knižní a archivní fond. Většina exponátů pochází z majetku židovských obcí a rodin, které byly vyvražděny během holokaustu. Kromě svého tragického válečného osudu je sbírka ojedinělá i tím, že pochází z jednoho uceleného území. Ve svém souhrnu tak podává celistvý obraz o životě a historii Židů v regionu Čech a Moravy a je nositelem jejich kulturní a duchovní paměti. Muzeum sídlí v pražských synagogách a dalších židovských památkách.
Od roku 1996 v Praze slouží k rozvíjení osvětové a vzdělávací činnosti Židovského muzea v Praze samostatné oddělení.
V únoru 2014 muzeum otevřelo v Maiselově ulici Informační a rezervační centrum s multimediálním informačním prostorem a nabídkou doplňujících služeb.
Návštěvnost S návštěvností mezi 500 000–700 000 návštěvníků ročně se jedná o jedno z nejvíce vyhledávaných muzeí v Česku.
Rok 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022202320242025 Počet návštěvníků 659 865 716 918 721 193 677 499 126 206 154 903 407 914550 034542 534542 010
Odkazy Reference
Související články Židé v Česku Seznam židovských památek v Praze
Externí odkazy
Židovské muzeum v Praze Online katalog sbírek Židovského muzea v Praze
Kategorie:Dějiny Židů v českých zemích Kategorie:Kultura na Josefově (Praha) Kategorie:Muzea založená roku 1906 Kategorie:Židé v Praze Kategorie:Stavby v Josefově (Praha)