Josef Bican

náhled|Josef Bican v srpnu 1938 náhled|Náhrobek "Pepiho" Bicana na pražském vyšehradském hřbitově

Josef „Pepi“ Bican (25. září 1913 VídeňMatriční záznam o narození a křtu farnost při nemocnici Alservorstadt ve Vídni – 12. prosince 2001 Praha) byl česko-rakouský fotbalista a trenér, který je označovaný za jednoho z nejlepších fotbalistů 20. století. Vstřelil 676 ligových branek a je členem klubu ligových kanonýrů (držitel odznaku číslo 1). Celkem nastřílel v 528 oficiálních zápasech 821 gólů.Josef Bican nastřílel 821 gólů v oficiálních zápasech Začínal ve vídeňských klubech a většinu své kariéry působil ve Slavii Praha. Reprezentoval rodné Rakousko (i na Mistrovství světa 1934 – 4. místo) a Československo, jehož občanství získal až po Mistrovství světa 1938.

Dne 25. září 2013 byl u příležitosti 100. výročí narození uveden do Síně slávy českého fotbalu.

Hráčská kariéra Počátky v Rakousku (1931–1937) V dětství začínal v týmu Hertha Vídeň, později hrál za podniková mužstva Schustek a Farbenlutz. V roce 1931 nastoupil do Rapidu Vídeň. Debutoval jako osmnáctiletý v derby proti Austrii, ve kterém vstřelil čtyři branky. Brzy poté se stal členem rakouského národního týmu přezdívaného „Wunderteam“, ve kterém dal v devatenácti zápasech čtrnáct gólů. Poprvé nastoupil na Mistrovství světa v roce 1934 ve fašistické Itálii. Na tomto turnaji vstřelil jednu branku. Již po mistrovství světa se o něj ucházely české kluby Slavia i Sparta, ale přestup nebyl schválen. Místo toho zamířil do Admiry Vídeň, za kterou hrál v letech 1935 až 1937. Ta si ho zavázala jen na dva roky a poté mu slíbila umožnění přestupu do Prahy.

Kariéra ve Slavii Praha (1937–1948) V roce 1937 přestoupil do Slavie Praha, za kterou odehrál 514 zápasů a vstřelil 1131 branek; desetkrát byl ve Slavii vyhlášen Králem střelců. Počátky měl ovšem těžké, jelikož se proti Bicanově snaze hrát za Československo postavil Rakouský fotbalový svaz. Bicanova matka svaz dokonce ve Vídni zažalovala. V červnu 1937 jeho případ v Amsterdamu projednávala FIFA. Ta nakonec s přestupem Bicana z Rakouska do Československa souhlasila, pokud Slavia zaplatí jisté dluhy Admiry. Bicanovi ovšem stále chybělo československé občanství, o které usiloval.

V březnu 1938 proběhl anšlus Rakouska, čímž bylo připojeno k nacistickému Německu. Bican, stále coby rakouský občan, se měl dostavit do Vídně, aby si převzal velkoněmecké říšské dokumenty, což odmítl učinit. Hrozilo, že mu nebude schválen návrat do Československa a místo toho bude zařazen do německé reprezentace a případně odveden Wehrmachtem. Mezitím se mu po hráčské stránce ve Slavii dařilo. Československá asociace fotbalová o něj stála jako o reprezentanta československého národního týmu pro mistrovství světa ve fotbale 1938 ve Francii, chybělo mu ovšem občanství. Slavie se na jaře 1938 v tajnosti pokusila získat pro Bicana občanství institutem Domovského práva propůjčeného. Funkcionář klubu Karel Stříbrný mu zajistil domovské právo v obci Slivenec. Celou věc zařizovali bez platných osobních dokladů, na bázi známosti s vedením obce a za příslibu poplatku či vzájemného zápasu s obecním klubem. Vše se odehrávalo během napjaté politické situace mezi Československem a nacistickým Německem ohledně německé menšiny a otázky Sudet. Funkcionář německého národního svazu Československé fotbalové asociace Wilhelm Tschakert a dokonce nacistický ministr propagandy Joseph Goebbels vyjádřili zájem o získání Bicana pro německý národní tým. Stál o něj i tamní trenér Sepp Herberger. Strach z konfrontace nakonec československé úřady vedl k odložení vydání státního občanství a Bican na mistrovství světa nenastoupil.

Krátce po skončení mistrovství světa odstartoval dvanáctý ročník Středoevropského poháru. Toho se Bican účastnil. Když se měl konat v Itálii zápas proti Janovu, Bican na rozdíl od svých spoluhráčů nejel vlakem, jak bývalo zvykem, ale letěl letadlem do Splitu a k italským břehům dorazil lodí. Tým se obával, že by byl při cestě vlakem přes Rakousko zadržen. Slavia porazila Janov 4:0 a všechny branky vstřelil právě Bican. V srpnu 1938 konečně získal československé občanství a rovnou ve Stockholmu (kam opět jediný letěl) odehrál první reprezentační utkání. Reprezentace vyhrála 6:2 a Bican se zapsal mezi střelce třikrát. Bican následně získal ve Slivenci domovské právo a Slavia zde sehrála přátelské utkání s návštěvou 3000 diváků, ve kterém vyhrála 13:1. V září 1938 Slavia vyhrála Středoevropský pohár.

Svou první ligovou branku Bican vstřelil 5. září 1937 Náchodu, stou 9. června 1940 opět Náchodu, dvoustou 15. listopadu 1942 Viktorii Žižkov, třístou 8. prosince 1945 Viktorii Plzeň.

V březnu 1939 začala nacistická okupace Čech a Moravy v tzv. protektorátu československá fotbalová liga pokračovala a Bican v ní nadále hrál. Pro Slavii to byly úspěšné roky. V letech 1940, 1941, 1942 a 1943 ligu vyhrála a získala tituly. Bican byl v letech 1938 až 1944 vždy vyhlášen Králem ligových střelců. Od roku 1937 do roku 1948 dal ve Slavii 395 ligových branek. Sezóna 1944/45 se kvůli vyhlášení totální války nehrála.

Po druhé světové válce o Bicana projevila zájem řada špičkových evropských klubů v čele s Juventusem Turín, avšak Bican se rozhodl zůstat.

Vítkovice a Hradec Králové (1948–1953) Po komunistickém převratu se stal s dalšími hráči Slavie předmětem perzekuce a obětí zákazu profesionality ve fotbale. V roce 1948 přestoupil z existenčních důvodů do Vítkovic, kde pomáhal k postupu do první ligy a v roce 1950 byl opět Králem ligových střelců (ve Vítkovicích za období 1950 až 1951 vstřelil celkem 30 ligových branek). V období 1952 až 1953 hrál za Hradec Králové, mužstvo chtělo postoupit do ligy, ale v kvalifikaci podlehlo Koloře Liberec.

Konec kariéry opět ve Slavii (1953–1955) V létě 1953 se vrátil zpátky do Slavie, která byla tehdy přejmenována na Dynamo. Vstřelil dalších 22 ligových gólů. Branku číslo 400 si připsal 25. srpna 1953 v Gottwaldově, poslední za Slavii s pořadovým číslem 417 vstřelil 21. srpna 1955 proti Jiskře Liberec. Poslední ligový zápas se Žilinou odehrál 20. listopadu 1955, bylo mu tehdy 42 let.

Bilance v ČSR/ČR 1. lize Jen česká a československá 1. liga: první ligové utkání: 29. srpna 1937 SK Kladno–Slavia Praha 1:0 první ligová branka: 5. září 1937 Slavia Praha–SK Náchod 4:1 100. ligová branka: 9. června 1940 SK Náchod–Slavia Praha 3:7 200. ligová branka: 15. listopadu 1942 SK Židenice–Slavia Praha 2:2 300. ligová branka: 2. prosince 1945 Viktoria Žižkov–Slavia Praha 0:5 400. ligová branka: 7. května 1950 Vítkovice-Jednota Košice 5:0 poslední ligová branka: 21. srpna 1955 Slavia Praha–Jiskra Liberec 7:2 poslední ligové utkání: 20. listopadu 1955 Slavia Praha–Iskra Žilina 2:1

Ročník Zápasy Góly Klub1937/38 18 24Slavia Praha1938/39 20 29Slavia Praha1939/40 22 49Slavia Praha1940/41 22 38Slavia Praha1941/42 22 45Slavia Praha1942/43 20 39Slavia Praha1943/44 26 57Slavia Praha1945/46 16 31Slavia Praha1946/47 23 41Slavia Praha1947/48 13 20Slavia Praha1948 7 20Slavia Praha1950 23 22Vítkovice1951 18 8Vítkovice1953 9 7Slavia Praha1954 14 11Slavia Praha1955 8 4Slavia PrahaCELKEM281447

Ligová statistika celkem (pouze ověřené góly a zápasy)

Ročník Klub Zápasy Branky 1931 Rapid Wien (r) (2. liga) 13 24 1931/32 Rapid Wien 8 10 1932/33 Rapid Wien 16 11 1933/34 Rapid Wien 22 29 1934/35 Rapid Wien 3 4 1935/36 Admira Wien 15 8 1936/37 Admira Wien 11 10 1937/38 Slavia Praha 19 22 1938/39 Slavia Praha 20 29 1939/40 Slavia Praha 22 50 1940/41 Slavia Praha 22 39 1941/42 Slavia Praha 22 45 1942/43 Slavia Praha 20 39 1943/44 Slavia Praha 26 57 1945/46 Slavia Praha 16 31 1946/47 Slavia Praha 23 43 1947/48 Slavia Praha 13 20 1948 Slavia Praha 7 21 1949 Vítkovické Železárny (2. liga) 21 40 1950 Vítkovické Železárny 23 22 1951 Vítkovické Železárny 18 8 1952 Hradec Králové (2. liga) 26 53 1953 Slavia Praha 9 7 1954 Slavia Praha 14 11 1955 Slavia Praha 8 4 1956 Slavia Praha – - 1957 Spartak Brno ZJŠ (3. liga) 4 21931-57 CELKEM 421 618

tučně vyznačené sezony = král střelců

Reprezentace Za Rakousko hrál v letech 1933–1936 (19 zápasů, 14 gólů). Byl účastníkem Mistrovství světa 1934, kde Rakušané skončili na 4. místě, sám skóroval v 1. kole v prodloužení proti Francii.

Za Československo hrál v roce 1938 a v letech 1946–1949 (celkem 14 zápasů, 12 gólů). Poprvé nastoupil proti Švédsku, v utkání hraném ve Stockholmu nastřílel soupeřům tři branky. V utkání proti Rumunsku dokázal nastřílet soupeřům čtyři branky. Reprezentační kariéru mu narušila druhá světová válka.Slavné nohy, s. 173

Za protektorát Čechy a Morava hrál v roce 1939 (2 zápasy, 6 gólů). V každém utkání dal 3 góly – proti "Ostmarce" (neboli Rakousku, které bylo součástí Německa) a v "přátelském" zápase s Německem, který skončil 4:4. Zajímavostí je, že za Německo dal v onom utkání hattrick i Rakušan Franz Binder, Bicanův někdejší spoluhráč z Rapidu.

V době protektorátu v roce 1942 bylo Bicanovi se zdůvodněním, že se narodil ve Vídni a je tedy vlastně Němec, nabízeno (podobně také Rudolfu Vytlačilovi), aby přijal německou státní příslušnost a reprezentoval Říši. Byl to návrh říšského vedoucího pro tělesnou výchovu a sport Hanse von Tschammer und Osten a tlumočil mu ho jeho pověřenec pro protektorát Rudi Grammlich, bývalý vynikající fotbalista Eintrachtu Frankfurt, s nímž se Bican v minulosti několikrát na hřišti jako se soupeřem setkal. Bicanovi bylo slibováno, že Hitler „bude umět ocenit věrnost německému národu“. On odmítl s odůvodněním „narodil jsem se sice ve Vídni, ale můj otec byl Čech, stejně jako matka. Nezlobte se, pánové. Vždycky jsem se cítil Čechem a kdybych udělal teď něco jiného, táta by se obrátil v hrobě!“ Nějakou dobu se pak obával možných následků, ale jak říká, nikdo ho pak už nikdy neobtěžoval. Přičítal to tomu, že „Rudi Grammlich, bývalý protihráč, se zachoval jako sportovec“. „A myslím, že nejenom vůči mně,“ dodával.

Trenérská kariéra Po ukončení hráčské kariéry ve 46 letech pracoval jako trenér. Vedl Slavii Praha, Liberec, Brno a Kladno. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let trénoval také v Tongerenu v Belgii.

V Brně byl ve 3. lize od 8. do 22. kola v sezoně, která se hrála tříkolově od jara 1957 do jara 1958. Do některých zápasů ještě naskočil i jako hrající trenér a navíc i skóroval.

Rodina a osobní život Narodil se v české rodině ve Vídni jako prostřední ze tří dětí. Jeho otec František „Franci“ Bican, pocházel ze Sedlice u Blatné, a byl také fotbalista za Herthu Vídeň, zemřel v roce 1921 na následky zranění z fotbalu. Jeho matka, Ludmila Kopecká, se narodila ve Vídni do rodiny s českými předky.

Oženil se roku 1939 s Květou Trlovou,Zpráva o sňatku v tisku ale již roku 1941 ovdověl, roku 1943 se oženil s Jarmilou Lokajovou.Matriční záznam o sňatku Civilní matrika Magistrátu Prahy

Bican zastával názor, že každý vrcholový fotbalista by měl být profesionál, protože je to zaměstnání jako každé jiné a fotbalisté baví lidi, kteří za to platí jako v divadle. Ve Slavii se tím řídili, a tak měl plat 5 tisíc korun v době, kdy ostatní hráči brali okolo 1 500 Kč. Po převratovém roce 1948 se jeho život velice změnil, komunisté v něm viděli třídního nepřítele a ve Slavii buržoazní klub. Stal se pak pomocným dělníkem v hutích na Kladně. Existují fotografie, kde je zobrazen s lopatou v ruce, jak nakládá jakýsi vlak.

Dlouhá léta žil v pražských Holešovicích, poblíž přístavu, kromě jiného hrával za starou gardu, dále hrál tenis a nohejbal. Ve své době běhal stovku za 10,8 vteřiny, což by i dnes stačilo na finále v české extralize. Vdova Jarmila jako majitelka domu v Michli nechala na jeho počest a pro sparťansko-slávistické usmíření vytvořit malý salónek v rodinné restauraci Sparta, který stále existuje. Zemřela 12. prosince 2011, tedy přesně 10 let po svém manželovi.

Citát

Zajímavost V roce 1998 po něm byla pojmenována planetka 10634 (Pepibican).http://planety.astro.cz/planetka-10634

Úspěchy

Klubové Vítěz Středoevropského poháru: 1938 3× Mistr rakouské ligy: 1934/35, 1935/36, 1936/37