Zdeňka Mašínová (7. listopadu 1933 Praha – 10. června 2026; její jméno často komoleno jako „Zdena mladší“, domácky „Nenda“, „Nenuška“ Mašínová) byla sestra bratří Mašínů, dcera plk. Josefa Mašína a Ing. Zdenky Mašínové, neteř kpt. Ctibora Nováka.
Jejím otcem byl generálmajor prvorepublikové československé armády Josef Mašín, bývalý příslušník československých legií v Rusku. Její matkou byla Ing. Zdenka Mašínová (rozená Nováková), první žena-absolventka oboru zeměměřičském, zaměstnaná tehdy jako geometr ve firmě svého otce. Po obsazení Československa nacistickým Německem přešel její otec do ilegality a působil v odbojové organizaci Obrana národa. Společně s pplk. Josefem Balabánem a škpt. Václavem Morávkem vytvořili zpravodajskou skupinu Tři králové. Malá Zdeňka vídala otce sporadicky, jen při občasných tajných nočních návštěvách rodiny. Už jako šestiletá zažila během protektorátu každodenní prohlídky a výslechy nacistických vyšetřovatelů u nich doma, když se snažili dopadnout jejího otce. Ještě před otcovým zatčením byla rodina přinucena opustit během 24 hodin Prahu a odstěhovat se do rozestavěného domu v Poděbradech. I zde pak pokračovaly nečekané přepady gestapem, které se snažilo zastihnout Mašína při tajné návštěvě rodiny. Poté, co byl její otec zatčen gestapem v podvečer 13. května 1941 při přestřelce Pod Terebkou, skončily i tyto návštěvy.
Rodiče byli oba drženi ve Věznici Pankrác, otec jako zločinec, matka jako rukojmí. Po zatčení Ing. Zdenky Mašínové (v lednu 1942) plánovalo gestapo odvést děti (Ctirada, Josefa a Zdenu) do říše na převýchovu. To v praxi znamenalo, že by Ctirad a Josef přišli do nacistické rodiny a Zdeňka by zemřela v plynové komoře (nacisti zabíjeli zdravotně postižené lidi). Tehdy zasáhla do osudu dětí jejich babička Emma Nováková. Uměla výborně německy a slíbila gestapu, že bude děti vychovávat tak, aby z nich vyrostli řádní občané říše. A tak po zatčení Ing.Zdenky Mašínové začala děti vychovávat jejich babička Emma.
Během války byl vězněn i strýc, štábní kapitán Ctibor Novák. Dne 30. června 1942 byl její otec odsouzen stanným soudem k trestu smrti a na kobyliské střelnici v Praze popraven. Krátce po popravě Josefa Mašína byla její matka propuštěna domů.
Po odchodu bratří Mašínů do Berlína v roce 1953 byla i jejich sestra Zdeňka Mašínová zatčena, ale zanedlouho propuštěna, aby působila jako „volavka“, StB doufala, že tak přiláká bratry, aby ji vyzvedli a dostali do svobodného světa, byla celoživotně sledována a perzekvována komunistickým režimem.
Život
Mládí Značnou část dětství strávila na různých klinikách. Narodila se totiž s vážným postižením nohou (měla nedovyvinuté klouby). Lékařská prognóza nebyla dobrá. Na ortopedickém oddělení na Karlově náměstí strávila s krátkými přestávkami 8 let, musela každý rok podstoupit dvě operace, celkově jich bylo 16. První ortopedickou operaci prodělala ve dvou letech. Na vozíku však neskončila. V jedenácti letech mohla konečně samostatně chodit. alt=Zdena Mašínová ml. v roce 1945|náhled|Zdena Mašínová ml. v roce 1945 Jako třináctiletá odešla za babičkou Emmou do Jeseníku, kde její strýc Ctibor Novák organizoval odsun Němců. V Poděbradech zůstala její matka s bratry Ctiradem a Josefem. V Jeseníku pokračovala ve studiu na místním reálném gymnáziu.
Po nástupu komunistů Po nástupu komunistů k moci byl rodině Mašínů zabaven téměř veškerý majetek a začátkem 50. let musela rodina opustit Poděbrady a přestěhovat se do polorozbořeného objektu v obci Činěves.
Studia V letech 1951 až 1953 vystudovala Vyšší zdravotnickou školu v Olomouci. V létě 1953 nastoupila jako laborantka na zdejší krajské hygienické stanici. V té době již byli její bratři plně zapojeni do protikomunistického odboje.
Po útěku bratří na Západ Na podzim roku 1953 odešli její bratři Ctirad a Josef za známých okolností na Západ. (O odchodu bratří za hranice se dozvěděla až z vysílání rádia Svobodná Evropa.) Na bratry už komunisté nemohli, a tak jejich zloba dopadla na zbytek rodiny, tedy i na tehdy dvacetiletou Zdeňku. Následovalo zatčení (26. listopadu 1953) v Olomouci. Poté strávila několik měsíců na samotce ve věznicích v Olomouci a Praze-Ruzyni, kde byla téměř denně podrobována výslechům. Zatčena byla i matka a strýc. Na jaře 1954 Zdeňku sice propustili na svobodu, ale StB ji i nadále bedlivě sledovala (až do roku 1965).
Matku Ing. Zdenku Mašínovou mezitím komunisté odsoudili za spoluúčast na zločinném spiknutí proti republice k 25 letům odnětí svobody. Strýce Ctibora Nováka odsoudili dokonce k trestu smrti za velezradu a špionáž (byl popraven 2. května 1955 spolu s dalšími dvěma členy skupiny bratří Mašínů). Těžce nemocná Ing. Zdenka Mašínová byla vězněna v kobce ve Věznici Ruzyně a 12 měsíců ji tam nechali bez pokrývek na holé zemi v žalostném stavu. Na následky těžkého nádorového onemocnění zažívacího traktu zemřela ve vězeňském pracovním táboře v Pardubicích 12. června 1956.
Ostatky matky Ing. Zdenky Mašínové nebyly vydány rodině, byly tajně a neuctivě uloženy do šachty hromadného hrobu Ďáblického hřbitova. Bez pohřbu a v tichosti. Zdeňka Mašínová hledala matčiny ostatky tak dlouho, až se jí to podařilo. Čtyřicet let pak chodila za matkou spíše na smetiště u zdi, než na pietní hřbitov a nikoho tam nepotkávala. Málokomu se totiž podařilo identifikovat místo ostatků svých blízkých – obětí komunistické totality. Nikomu nebylo dovoleno místo ani označit.
Od konce 50. let do sametové revoluce Ani po smrti její matky nepřestal komunistický režim Zdeňku perzekvovat. V roce 1957 se přestěhovala z Olomouce do Prahy. Zde mohla pracovat pouze jako myčka laboratorního skla v laboratořích pražských poliklinik. Se svými bratry udržovala řadu let jen písemný kontakt. V březnu 1969 se v Dánsku (po šestnácti letech) u kodaňské opery setkala se svým bratrem Josefem.
Možnost emigrace nikdy nevyužila. Ve vlasti měla nemocnou babičku Emmu Novákovou a také manžela, docenta vědeckého komunismu Rudolfa Martina.Martin, Rudolf, 1914-2010 S ním se seznámila v roce 1956, v nejhorším roce jejího života, kdy jí zemřela maminka. Byl o dvacet let starší, mnoho let rozvedený. Po téměř osmnácti letech vztahu se za něj v roce 1973 provdala. V 80. letech pak spolu žili v Konstantinových Lázních v západních Čechách. Díky tomuto svazku vyvdala dvě dospívající děti, které měl její manžel v péči z předchozího manželství. To vyhovovalo jejímu životnímu postoji k vlastním dětem.
Po sametové revoluci V 90. letech se věnovala bádání v archivech a v roce 1994 dosáhla plné rehabilitace své matky (Ing. Zdenky Mašínové) a strýce (Ctibora Nováka). Po listopadu 1989 obdržela státní vyznamenání (Medaile předsedy vlády, Řád TGM). Významně veřejně činná byla ve známém případu Vladimíra Hučína. Dne 30. listopadu 2010 byla přijata do řad přerovské pobočky Konfederace politických vězňů ČR. Po listopadu 1989 se se svými bratry stýkala jen v zahraničí. V srpnu 2011 viděla bratra Josefa na pohřbu Ctirada Mašína v Clevelandu ve Spojených státech amerických. Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 kandidovala jako nestranička na 5. místě kandidátky Klubu angažovaných nestraníků, ale neuspěla. Od roku 1996 žila v Olomouci, kde jí byly v restituci navráceny dva domy. Dne 9. listopadu 2015 udělil (v rámci již 7. ročníku – na základě doporučení komise odborníků a historiků) Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Zdeňce Mašínové Cenu Václava Bendy. Oceněna byla na slavnostním shromáždění v Galerii Středočeského kraje v Kutné Hoře jako bojovnice za lidská práva a za zásluhy o svobodu a demokracii v Česku.
Statek v Lošanech u Kolína
Josef Mašín (otec Zdeňky Mašínové) dal v roce 1940 převést rodinný statek v Lošanech u Kolína na své tři děti (Josefa, Ctirada a Zdeňku), aby majetek nepadl do rukou gestapa a Německé říše. V následujícím roce (1941) byl Josef Mašín dopaden a dne 30. června 1942 byl pak popraven v Praze na Kobyliské střelnici. Když se Ctirad a Josef Mašínové (spolu s Milanem Paumerem)Příběh Milana Paumera a odbojové skupiny bratří Mašínů. In: Český rozhlas [online]. 18. 5. 2008 12:06 [cit. 3. 2. 2022]. Dostupné z: https://prehravac.rozhlas.cz/audio/718246 v roce 1953 dostali na Západ, propadly jejich majetkové podíly na Lošanském statku do vlastnictví státu. Zdeňka Mašínová pak vlastnila jen malou část statku. V majetku státu zůstaly oba podíly i po Sametové revoluci (1989), protože se oba bratři do republiky nevrátili a neměli české státní občanství. Statek Lošany, č.p.1 byl po zestátnění dílnou a ubytovnou. Od 90. let do roku 2017 byl kvůli nejasnému vlastnictví prázdný a chátral. Zdeňka Mašínová se dům s pozemky snažila získat zpět od počátku 90. let dvacátého století. Soudně napadla platnost smlouvy z roku 1940 s tím, že v den popravy Josefa Mašína byl vlastníkem statku on. Žaloba byla Krajským soudem v Praze formálně zamítnuta s odůvodněním, že o takovou věc nemůže žádat jen jeden z dědiců. Dne 30. září 2015 Ústavní soud rozhodl, že stát má v tomto případě hledat takové řešení majetkových vztahů, aby rodný dům národního hrdiny generálmajora (in memoriam) Josefa Mašína byl (i jako výraz úcty) důstojnou památkou na něj, což jistě mnohem lépe zabezpečí rodina Zdeňky Mašínové než stát, který památku nechává chátrat.
Státní pozemkový úřad u soudu v Kolíně dne 20. února 2017 navrhl Zdeňce Mašínové, že by mohla získat zpět od státu do svého výlučného vlastnictví rodný dům generála Josefa Mašína (tj. statek) a část polností, a to v hodnotě rovné výši jejího spoluvlastnického podílu (2/8). Druhou možností je, že si Zdeňka Mašínová odkoupí spoluvlastnický podíl 6/8, který nyní vlastní stát, prostřednictvím Státního pozemkového úřadu, a to za cenu, která bude určená soudním znalcem. Tuto nabídku Zdeňka Mašínová odmítla. Statek chtěla vrátit celý zpět včetně polí, která k němu patří, a nechce jeho dělení. Soud dne 1. března 2017 Zdeňce Mašínové vyhověl a rozhodl, že se celý statek i s polnostmi vrátí do dědického řízení.
S bratrem Josefem získali statek zpět v listopadu 2017. Zdeňka Mašínová v roce 2022 otevřela v částečně zrekonstruovaném areálu rodinného statku Památník tří odbojů - Mašínův statek.
Ocenění V roce 2015 jí byla udělena Cena Václava Bendy. 2023 — Řád Tomáše Garrigua Masaryka 1. třídy
Dílo Čtyři české osudy: tragický úděl rodiny Mašínovy (2001, ) Žádná revoluce! Listopad byl happening – Zdeňka Mašínová v seriálu Svědectví o svobodě
Poznámky
Odkazy
Reference
Literatura MAŠÍNOVÁ, Zdena; TOMEŠ, Josef, ed. a MARTIN, Rudolf. Čtyři české osudy: tragický úděl rodiny Mašínovy. Praha: Paseka, 2001. 309 s. ISBN 80-7185-403-4. PROCHÁZKA, Jaroslav. Sestupme ke kořenům!. 2. vyd. Dolní Kounice: Ergo, 2019. 167 s. ISBN 978-80-88245-12-4.
Související články Richard Hänichen Externí odkazy Svědectví o svobodě č. 7 – Zdena Mašínová – You Tube; (Olomouc, 2009-09-14) Zdeňka Mašínová (* 7. 11. 1933) – You Tube; (2012-11-07), Fotografie z rodinného alba
Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Nositelé Řádu Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy Kategorie:Narození v roce 1933 Kategorie:Narození 7. listopadu Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Ženy Kategorie:Úmrtí v roce 2026 Kategorie:Úmrtí 10. června