Argentavis magnificens (v překladu „velkolepý argentinský pták“) byl jedním z největších létajících ptáků v dějinách života na Zemi. Tento pták, někdy nazývaný obří teratorn, žil před 9 až 6 miliony let ve střední a severozápadní Argentině, kde byly objeveny jeho fosilie. Formálně popsán byl v roce 1980 dvojicí paleontologů.Campbell, Kenneth E. Jr.; Tonni, E.P. (1980). "A new genus of teratorn from the Huayquerian of Argentina (Aves: Teratornithidae)". Contributions in Science. Natural History Museum of Los Angeles County. 330: 59–68.
Rozměry Původně bylo u argentavise odhadováno rozpětí křídel až 9 metrů, novější odhady se pohybují spíše v rozmezí 5,1 až 6,1 metru.Gayford, J. H.; et al. (2024). Cautionary tales on theuse of proxies to estimate body size and form of extinct animals. Ecology and Evolution. 14 (9): e70218. Argentavis nemusel mít největší rozpětí křídel ze všech známých ptáků (někteří oligocenní mořští ptáci mohli mít v rozpětí křídel až 7,5 metru), byl ale celkově nejmohutnější a nejtěžší z ptáků schopných letu. Zatímco zmíněné obří druhy dosahovaly hmotnosti asi do 40 kg, u argentavise se předpokládá až dvojnásobná hmotnost. Tento opeřenec byl tak velký, že když stál na zemi, díval by se dospělému člověku zpříma do očí.https://veda.instory.cz/1225-giganticky-sup-s-rozpetim-rogala-kdyby-stal-pred-nami-dival-by-se-nam-do-oci.html
Rozpětí křídel: 5,1 až 6,1 mKsepka, D. T. (2014). Flight performance of the largest volant bird. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 111 (29): 10624–10629. doi: 10.1073/pnas.1320297111 . Plocha křídla: 8,11 m² Plošné zatížení: cca 11,5 kg Délka (i s peřím): 3,5 m Výška: 1,5–1,8 m Hmotnost: 70–78 kg
Porovnání se současnými ptáky Pro srovnání lze uvést, že žijící pták s největším rozpětím křídel je albatros stěhovavý, který má největší změřené rozpětí 3,63 m.Wood, Gerald (1983). The Guinness Book of Animal Facts and Feats. . Třetihorní rod Pelagornis byl podstatně větší, měl rozpětí křídel až kolem 7 metrů.
Vyšší tlak vzduchu Podle některých badatelů musel být v průběhu miocénu poněkud vyšší tlak vzduchu, jinak by se podobně velcí ptáci nejspíš vůbec nevznesli ze země. Odhadovaný tlak vzduchu pro bezpečný let takto velkých ptáků byl odhadnut minimálně na 1,3 bar.Alan E. R. Cannell (2020). Too big to fly? An engineering evaluation of the fossil biology of the giant birds of the Miocene in relation to their flight limitations, constraining the minimum air pressure at about 1.3 bar. Animal Biology, 70(3): 251–270. doi: https://doi.org/10.1163/15707563-bja10001
Odkazy
Reference
Literatura Yusuke Goto, Ken Yoda, Henri Weimerskirch & Katsufumi Sato (2020). Soaring styles of extinct giant birds and pterosaurs. bioRxiv. 2020.10.31.354605. doi: https://doi.org/10.1101/2020.10.31.354605 Yusuke Goto, Ken Yoda, Henri Weimerskirch & Katsufumi Sato (2022). How did extinct giant birds and pterosaurs fly? A comprehensive modeling approach to evaluate soaring performance. PNAS Nexus. pgac023. doi: https://doi.org/10.1093/pnasnexus/pgac023 Milagros Torres Etchegorry & Federico J. Degrange (2024). Insights into Argentavis magnificens (Aves, Teratornithidae) lifestyle based on neuroanatomy. Journal of Anatomy (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1111/joa.14184
Externí odkazy
Kategorie:Třetihorní ptáci Kategorie:Pravěcí ptáci Kategorie:Dravci Kategorie:Organismy žijící v neogénu Kategorie:Teratornovití