Chesney Henry „Chet“ Baker, Jr. (23. prosince 1929, Yale, Oklahoma, USA – 13. května 1988, Amsterdam, Nizozemsko) byl americký jazzový trumpetista, zpěvák a hráč na křídlovku. Spolupracoval například se saxofonistou Paulem Desmondem V roce 1987 byl uveden do Big Band and Jazz Hall of Fame.
Životopis
Mládí a začátky Chet Baker se narodil v hudebně založené rodině v Oklahomě. Jeho otec byl kytarista, který synovi původně pořídil pozoun, ten však byl pro malého Cheta příliš velký, a tak jej nahradil trubkou. Svoji profesionální kariéru zahájil v armádních kapelách, kde získal základy hudební teorie a improvizace.
Zásadní zlom přišel v roce 1952, kdy si ho pro sérii koncertů na západním pobřeží USA vybral sám Charlie Parker. Krátce poté se Baker připojil ke kvartetu saxofonisty Gerryho Mulligana, které bylo unikátní absencí piana. Jejich verze písně „My Funny Valentine“ se stala hitem a zůstala Bakerovým celoživotním poznávacím znamením.
Vrchol kariéry a sláva V roce 1953 založil vlastní kvartet. Díky svému chlapeckému vzhledu a fotogeničnosti se stal ikonou, kterou média přirovnávala k Jamesi Deanovi. Kromě virtuózní hry na trubku začal stále častěji uplatňovat svůj zpěv, charakteristický křehkým, téměř androgynním projevem (album Chet Baker Sings, 1954).
Osobní problémy a pád Bakerova kariéra byla od 50. let silně poznamenána závislostí na heroinu. Kvůli drogám strávil několik období ve vězení (zejména v Itálii) a byl vyhoštěn z několika evropských zemí.
V roce 1966 došlo v San Franciscu k incidentu (pravděpodobně spojenému s drogami), při kterém mu útočníci vyrazili přední zuby. To pro trumpetistu znamenalo katastrofu, protože přišel o nátisk. Několik let se živil manuální prací, než se dokázal naučit hrát s protézou a v 70. letech se vrátil na scénu.
Smrt Chet Baker zemřel 13. května 1988 po pádu z okna hotelu Prins Hendrik v Amsterdamu. V jeho těle byla nalezena směs heroinu a kokainu. Jeho smrt je dodnes předmětem diskusí, zda šlo o nehodu, či sebevraždu; cizí zavinění bylo vyloučeno.
Hudební styl a přínos Bakerova hra byla definována emocionální hloubkou a minimalismem. Na rozdíl od bebopových hráčů se nesnažil o technickou ekvilibristiku, ale o:
Melodičnost: Jeho sóla byla často zpěvná a logicky vystavěná. Tón: Preferoval jemný, zastřený a tichý zvuk trubky i křídlovky. Zpěv: Jako jeden z mála jazzmanů dokázal zpívat stejným stylem, jakým hrál – bez vibrata, s intonací, která působila velmi intimně.
Výběrová diskografie RokAlbumVydavatelství1953Chet Baker Quartet featuring Russ FreemanPacific Jazz1954Chet Baker SingsPacific Jazz1958Chet Baker in New YorkRiverside1959ChetRiverside1988Chet Baker in TokyoEvidence
Kulturní odkaz O jeho životě byl v roce 1988 natočen oscarový dokument Let's Get Lost. V roce 2015 vznikl životopisný film Born to Be Blue, kde Cheta Bakera ztvárnil herec Ethan Hawke.„Hrál tak, jak žil: křehce, s rizikem, ale s neuvěřitelnou pravdivostí v každém tónu.“
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Američtí trumpetisté Kategorie:Jazzoví trumpetisté Kategorie:Jazzoví zpěváci Kategorie:Narození v roce 1929 Kategorie:Narození 23. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1988 Kategorie:Úmrtí 13. května Kategorie:Narození v Oklahomě Kategorie:Úmrtí v Amsterdamu Kategorie:Muži